NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

Čís. 545

Úřednictvo: I. * Kancelářský oficiant (oficiantka), který dosáhl započtením válečných půlletí vyšší stupnice platové a který pak byl zařazen dle zák. ze dne 18. února 1919 č. 89 sb. z. a n. do určité hodnostní třídy státních úředníků, nemá nároku na započtení celé doby válečných půlletí pro další postup do vyššího stupně platu v této hodnostní třídě, nýbrž jen části půlletí těch, která při prvém jeho postupu do vyšší stupnice oficiantských platů nebyla spotřebována (§ 2, odst. 1 a 2 a § 5, odst. 3 zák. ze dne 23. července 1919 č. 457 sb. z. a n.). — II. * Béře-li stěžovatel rozhodnutí správního úřadu stížností k nejvyššímu správnímu soudu v odpor v rozsahu odvolání svého k žalovanému úřadu podaného, jehož opis po rozumu § 20 zák. o správ. soudě přikládá, musí nejvyšší správní soud přihlížeti ke všem bodům stížným v odvolání uplatněným, stran nichž nebyl stěžovatel naříkaným rozhodnutím uspokojen, třeba by ve stížnosti samé proveden byl pouze jeden z nich (§ 18 zák. o správ. s.). — III. Právní věta stejná jako u č. 273.
(Nález ze dne 11. října 1920 č. 5918.)
Věc: Terezie H. v Olomouci proti ministerstvu sociální péče o započítání doby služební.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jím stěžovatelce odepřen plat III. stupnice platové pro kancelářské oficiantky již od 1. října 1918, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžovatelka, která byla od 5. září 1910 kancelářskou pomocnicí u tehdejšího c. k. živnostenského inspektorátu v Olomouci, byla dekretem c. k. ministerstva pro sociální péči ve Vídni ze dne 29. dubna 1918 č. 951 jmenována kancelářskou oficiantkou a byly jí při tom s ohledem na celkovou dobu služební 7 let, 7 měsíců, 26 dní přiznány požitky dle II. třídy služebního stáří.
Dekretem ministra sociální péče republiky československé ze dne 26. května 1919 č. 2997 byla stěžovatelka po rozumu zákona ze dne 18. února 1919 č. 89 sb. z. a n. zařazena počínajíc dnem 1. března 1919 do XI. hodnostní třídy státních úředníků I. stupně platového a sděleno s ní, že jí požitky II. stupně platového připadnou dnem 1. března 1922.
Na přihlášku její z 8. října 1919, podanou ve smyslu § 8 zákona ze dne 23. července 1919 č. 457 sb. z. a n., byl jí dekretem ministerstva sociální péče ze dne 20. prosince 1919 č. 13933 přiznán od 1. listopadu 1918 do 28. února 1919 plat III. stupnice kancelářských oficiantek, od 1. září 1919 pak plat II. stupnice XI. třídy hodnostní. Doloženo zároveň, že dnem nápadu nároku na příští plat I. stupnice X. třídy hodnostní jest dle zákona z 18. února 1919 č. 89 sb. z. a nař. den 5. března 1921.
Proti tomuto dekretu podala stěžovatelka dne 16. března 1920 námitky a dne 20. března 1920 dodatek k nim, v nichž dovozovala, že jí přísluší služné dle III. stupnice pro kancelářské oficiantky již od 1. října 1918, dále od 1. března 1919 plat II. stupně XI. třídy hodnostní a od 1. září 1919 plat III. stupně této třídy hodnostní a mimo to nárok na započítání 5 měsíců 26 dní do dalšího postupu, načež ministerstvo sociální péče dekretem ze dne 16. dubna 1920 č. 4744 jí dalo věděti, že její žádosti za zlepšení podmínek započtení její služby dle tak zv. zákona oficiantského nelze vyhověti. Když stěžovatelka dne 12. dubna 1920 zažádala, aby jí vyplacen byl aspoň doplatek za měsíc říjen 1918, bylo jí dekretem ze dne 19. dubna 1920 č. 6084 oznámeno, že jí doplatek ten nepřísluší, protože, ač válečná půlletí se připočítávají ke dni 1. října 1918, není nutno, aby finanční efekt v každém případě počínal již tímto dnem.
Před tím již byla stěžovatelka ministerstvem sociální péče ze dne 7. února 1920 č. 913 jmenována kancelářskou úřednicí XI. hodnostní třídy mimo stav kancelářského úřednictva živnostenského inspektorátu inspekční služby s titulem kancelistky a doloženo, že v jejích dosavadních požitcích nenastává změna.
Stížnost řízena jest proti všem třem výše zmíněným rozhodnutím ministerstva sociální péče ze dne 20. prosince 1919 č. 13933, ze dne 16. dubna 1920 č. 4744 a ze dne 19. dubna 1920 č. 6084, jimž vytýká neúplnost řízení a nesprávné právní posouzení. Formálně provádí se sice ve stížnosti pouze jediný bod stižný, totiž ten, který se týče nároku stěžovatelčina na přiznání platu dle III. stupnice pro kancelářské oficianty již od 1. října 1918 (místo přiznaného data 1. listopadu 1918). Avšak tím, že stěžovatelka ke konci své stížnosti tvrdí, že ministerstvo sociální péče nezkoumalo její námitky a stížnosti a nevyšetřilo okolnosti tam uvedené, a že připojila k stížnosti plný opis oněch stížností, zejména námitek ze dne 16. března 1920, dala stěžovatelka dostatečně na jevo, že míní uplatňovati všecky body stižné, v námitkách právě zmíněných vytčené a výše uvedené, a nelze stížnosti po té stránce vytýkati nedostatečnou konkretisaci bodu stižných, jak ji žádá § 18 zák. o správním soudě.
Nejvyšší správní soud shledal stížnost, pokud se obrací proti tomu, že stěžovatelce přiznán byl plat oficiantský dle III. stupnice teprv od 1. listopadu 1918, odůvodněnou. Stěžovatelka nastoupila ve službě státní nesporně dne 5. září 1910 jako kancelářská pomocnice a byla dne 29. dubna 1918 jmenována kancelářskou oficiantkou se započtením celé doby služební 7 let, 7 měsíců a 26 dní, při čemž zařazena byla do II. třídy platů dle stáří služebního (přes 6 do 9 roků).
Dne 1. října 1918, kdy nabyly platnosti výhody podle zákona ze dne 23. července 1919 č. 457 sb. z. a n., měla tedy služební dobu 8 let, 26 dnů a scházelo jí do III. stupnice platové (přes 9 do 12 let) pouze 11 měsíců a 4 dní, kterých však získala připočtením 5 válečných půlletí dle cit. zák. ze dne 23. července 1919 č. 457 sb. z. a n. Mohla tedy stěžovatelka právem činiti nárok na přiznání platu dle III. stupnice platové již v rozhodný den 1. října 1918 (§ 8 cit. zák.).
Ministerstvo sociální péče dle spisů omylem vycházelo z předpokladu, že když stěžovatelka nabyla platu dle II. stupnice teprve dne 1. května 1918 a když lhůta čekací je v této stupnici normálně tříletá, měla by dosáhnouti platu III. stupnice až dne 1. května 1921, ale vzhledem k válečným letům že má plat ten dostati již od 1. listopadu 1918. Při tom přehlédlo, že nárok na určitou stupnici platovou řídí se u kancelářských oficiantů dle celkové doby služební pomocnické a oficiantské, nikoli jen dle doby ztrávené v určité třídě platové, a že stěžovatelka dosáhla II. stupnice platové pouze proto teprv od 1. května 1918, že nebyla jmenována kancelářskou oficiantkou ihned, jakmile měla 6 let služebních, že se jí však již při jejím zařazení do II. třídy platové musil počítati pro další postup do III. třídy platové k dobru čas, o který dne 1. května 1918 celková její doba služební přesahovala 6 let, t. j. 1 rok, 7 měsíců a 26 dní. Proto měla, jak řečeno, již dne 1. října 1918 nárok na zařazení do III. třídy platové. Bylo tudíž naříkané rozhodnutí, pokud jí přiznává požitky III. stupnice teprv od 1. listopadu 1918, zrušiti pro nezákonnost.
Jinak je však stížnost bezdůvodná. Stěžovatelka neuvedla pro svůj domnělý nárok na plat II. stupně XI. třídy hodnostní od 1. března 1919 a na plat III. stupně této třídy od 1. září 1919 jiného důvodu, nežli že měla dne 1. března 1919, kdy byla dle zákona z 18. února 1919 č. 89 sb. z. a nař. zařazena do XI. třídy státních úředníku, odslouženo dle svého počtu 10 let, 11 měsíců a 26 dní (scil. s připočtením válečných let), takže prý jí příslušel od toho dne plat II. stupně XI. třídy hodnostní, dne 1. září 1919 pak prý čítala 11 let, 5 měsíců a 26 dní, takže měla dle zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. od tohoto dne nárok na plat III. stupně XI. třídy hodnostní.
Nejvyšší správní soud trvá však v té příčině na názoru vysloveném ve svých četných rozhodnutím, zejména v rozhodnutí ze dne 17. prosince 1919 č. 6593 (Boh. č. 273), dle něhož tím, že byl kancelářský oficiant (oficiantka) vzhledem k celkové době služební, jakou měl v den 26. února 1919, zařazen do určité třídy hodnostní podle § 2 zákona ze dne 18. února 1919 č. 89 sb. z. a n., jsou výhody, plynoucí z jeho celkového počtu služebních let zkonsumovány a že podmínkou jeho postupu do vyšší (II.) stupnice platové ve třídě té jest, aby úředník ztrávil zákonem určenou lhůtu s požitky předešlého stupně platového.
Stěžovatelka měla dne 26. února 1919, kdy šlo o její zařazení do úřednické třídy hodnostní, celkovou služební dobu 8 let, 5 měsíců a 21 dní, byla tedy dle § 2, odst. 1 právem zařazena do I. stupnice platové XI. třídy hodnostní a pozbyla tím možnosti, aby si započítávala pro postup do vyšší stupnice čas 1 roku, 5 měsíců a 21 dní, o který byla její služební doba dne 26. února 1919 delší sedmi let. Pro zařazení do vyšší (II.) stupnice platové zůstal jí k dobru jen zbytek 5 válečných půlletí, nespotřebovaný při postupu do III. třídy platů oficiantských, t. j. doba 1 roku, 6 měsíců a 26 dní. Dosáhla tedy II. stupnice platové XI. třídy hodnostní, na niž si činí nárok neprávem již dnem 1. března 1919, teprve dnem 1. září 1919, kdy měla v I. stupnici platové ztrávena 2 léta, 1 měsíc (1 rok, 6 měsíců, 26 dní zbylých z válečných půlletí a 6 měsíců, 4 dni, jež uplynuly od 26. února 1919 do 31. srpna 1919), a to vzhledem k tomu, že tímto dnem začala působnost zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n., zkracující postupovou lhůtu do vyšších stupnic platových v XI. třídě ze tří let na 2 léta. V tomto směru odpovídá tedy naříkané rozhodnutí zákonu. Při tom zbyla stěžovatelce k dobru služební doba 1 měsíce, takže do III. stupnice platové této třídy, kterou pro sebe požaduje již dnem 1. září 1919, mohla by postoupiti nejdříve teprv dne 1. srpna 1921 (a nikoli 1. září 1921, jak dodatečně tvrdí žalovaný úřad ve svém spise odvodním).
Pokud jde o nárok na postup do I. stupnice platové X. třídy hodnostní, bylo naříkaným rozhodnutím vysloveno, že dnem nápadu pro něj je dne 5. března 1921. Stěžovatelka nebéře výrok ten v odpor a proto nemá nejvyšší správní soud podnětu, aby se jím zabýval, a ovšem nemůže se zabývati také tvrzením odvodního spisu, že datum to není správně vypočítáno, nýbrž že má stěžovatelka nárok na plat I. stupnice X. třídy hodnostní teprv od 1. září 1923.

Citace:

č. 545. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 591-594.