Č. 967.

Úředníci obecní: * Obecní zaměstnanec (třebas manipulační síla), kterému teprve později udělen byl charakter obecního úředníka, nemá nároku, aby mu byla započtena služební doba ztrávená ve službách před tímto udělením do postupu ve smyslu § 19 III. zák. z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n.
(Nález ze dne 7. října 1921 č. 12280.)
Prejudikatura: nál. č. 573.
Věc: Obec Chlumec n. C. (adv. Dr. J. Scheiner z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za stranu zúčastněnou Augustina S. adv. Dr. Jos. Šíma z Prahy) stran služebního poměru městského kancelisty Augustina S.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Augustinu S., který po několik roků jest ve službách obce Chlumce n. C. jako manipulační síla, přiznán byl k jeho žádosti na základě usnesení obecního zastupitelstva z 23. srpna 1919 dekretem z 3. září 1919 charakter a titul manipulačního úředníka s příslušnými požitky dle zákona z 23. července 1919, při čemž podotknuto, že automatické zvyšování platu nastává ode dne jmenování. Žádost jeho, podaná v květnu 1920, aby mu ve smyslu § 19 III. zák. z 23. července 1919 trienálky přiznány byly ode dne 1. října 1896, kdy vstoupil do služeb obec Chlumecké, byla usnesením obecního zastupitelstva z 10. července 1920 zamítnuta s poukazem na to, že teprve usnesením z 23. srpna 1919 byl mu přiznán charakter manipulačního úředníka.
K podanému odvolání okresní správní komise zrušila usnesení obecního zastupitelstva z 23. srpna 1919, pokud obsahuje omezení, že jmenování odvolatele stran spojeného s tím automatického postupu a jiných náležitostí ve smyslu zákona má platiti ode dne ustanovení, jakož i usnesení zastupitelstva z 10. července 1920, pokud jím zamítnuta žádost odvolatele za přiznání trienálek od nastoupení služby, a uznala, že odvolateli přísluší nárok na trienální zvyšování služného od nastoupení služby, t. j. od 1. ledna 1897, a dle toho příslušné požitky služební od 1. září 1919.
Okresní správní komise vychází při tom z předpokladu, že Aug. S. vstoupil do obecních služeb 1. ledna 1897, že je v nich zaměstnán nepřetržitě po dnes, že mu bylo uděleno definitivum, že usnesením z 23. srpna 1919 jmenován byl manipulačním úředníkem, a tímto usnesením že implicite systemisováno bylo místo manipulačního úředníka, jehož obsazení — třeba bez konkursu — kdyžtě nebylo vzato v odpor, je pravoplatné. Podle § 19 III. zák. z 23. července 1919 přísluší úředníku, pokud s ním nebylo sjednáno nic výhodnějšího, nárok na trienálky od nastoupení služby; dlužno tedy odvolateli započísti dobu od 1. ledna 1897 nejen do pense, nýbrž i do postupu, ovšem s efektem teprve od 1. září 1919.
Odvolání, jímž obec vytýkala jednak, že okresní správní komise nebyla oprávněna měniti usnesení obecního zastupitelstva z 23. srpna 1919, které nabylo právní moci, jednak že rozhodnutí také věcně je nezákonné, zemský správní výbor naříkaným dnes rozhodnutím zamítl s odůvodněním, že usnesení okresní správní komise je ve shodě s ustanovením § 19 III. zákona z 23. července 1919 a právo k zrušení usnesení obecního zastupitelstva, tomu odporujícího, třebas pravoplatného, je odůvodněno ustanovením § 43 cit. zák.
O podané stížnosti nejvyšší správní soud uvážil:
Po stránce formální jest sporno, byly-li nadřízené instance kompetentní vysloviti částečné zrušení usnesení obecního zastupitelstva z 23. srpna 1919, z něhož Augustin S. nepodal odvolání. § 43 zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. dává okresnímu výboru právo zrušiti z povinnosti úřední všeliká usnesení obecního výboru, jež se příčí předpisům tohoto zákona. Nelze proto pochybovati o tom, že okresní správní komise byla příslušná usnesení obecního zastupitelstva z 23. srpna 1919 přes to, že nabylo formální právní moci, k podnětu danému odvoláním Augustina S. z úřední moci zrušiti, pokud shledávala, že se příčí ustanovením zák. z 29. května 1908. Zda předpoklad ten je správný, je otázkou meritorní, kterou dlužno řešiti na základě rekursu, jímž se obec brání proti domněle neodůvodněnému dozorčímu zásahu nadřízeného úřadu.
Ve věci samé shledal však nejvyšší správní soud stížnost důvodnou. Po této stránce jest sporno, má-li Augustin S. nárok na pravidelné automatické zvyšování služného v trienálkách ve smyslu § 19 III. zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. již od 1. ledna 1897, kdy vstoupil do služeb obce jako písař, či teprve od 1. září 1919, od kteréžto doby mu byl usnesením z 23. srpna 1919 přiznán titul a charakter obecního úředníka. Podle citovaného zákonného ustanovení počítají se trienálky, není-li nic výhodnějšího s úředníkem zvlášť ujednáno, což v daném případě se netvrdí, od nastoupení do služby. Tímto »nastoupením do služby« zákon, jenž upravuje výhradně služební poměry obecních úředníků, má nepochybně na mysli nastoupení do služby úřednické, tedy onen časový moment, kterým založen byl mezi obcí a úředníkem služební poměr úřednický ve smyslu zákonů o obecních úřednících. Shodně s tím praví také prováděcí nařízení z 20. září 1920 č. 54 z. z. pro Čechy v článku XIV., bodu 4., že do tříletí ve smyslu § 19 III. jest včítati celou dobu, kterou ustanovený úředník v službě obce ztrávil, při čemž ovšem nečiní se dále rozdílu, ztrávil-li část doby této ve službě prozatímní nebo v jiném oboru služby. Kdyby byl zákon tomu chtěl, aby do časového postupu započítávala se úředníku také doba, po kterou sloužil před tím, nežli se stal úředníkem, ve služebním poměru ne úřednickém, byl by vzhledem k tomu, že síly neúřednické výslovně ze své platnosti vylučuje a tím dává na jevo, že služební poměr jich pokládá za podstatně rozdílný od služebního poměru úřednického, musil výslovně tak určiti. Ustanovení taktového bylo by zapotřebí tím spíše, poněvadž nelze rozumně předpokládati, že by služební dobu ztrávenou pozdějším úředníkem před tím u obce byl chtěl zákon do časového postupu pro úředníky normovaného započítávati ve všech případech stejně, zcela bez ohledu na to, jakého druhu a povahy tato dřívější služba byla. Dlužno proto nejprve odpověděti na otázku, kdy byl mezi obcí a Augustinem S. založen služební poměr úřednický.
Stěžovatelka dovozuje, že Augustin S. přijat byl do služeb obce jako výpomocná síla písařská a že charakter obecního úředníka byl mu udělen teprve usnesením obecního zastupitelstva z 23. srpna 1919 s platností od 1. září 1919. Totéž stanovisko sdílí zřejmě i žalovavný úřad, přijímaje za své patrně odůvodnění II. instance, která poukazuje na to, že usnesením z 23. srpna 1919, jímž byl Augustin S. jmenován manipulačním úředníkem, místo úřednické jemu udělené teprve jako místo úřednické bylo systemisováno, z čehož nutně vyplývá závěr, že až do té doby Augustin S. místa úřednického neměl a tedy obecním úředníkem nebyl. Závěr ten potvrzen je samým Augustinem S. v jeho rekursu k okresní správní komisi, v němž přiznává, že přes opětné jeho žádosti charakter úřednický mu obecním zastupitelstvem byl výslovně odepřen a teprve usnesením z 23. srpna 1919 s platností od 1. září 1919 přiznán. Podle toho možno tedy pokládati za nesporno, že jmenovaný stal se obecním úředníkem teprve usnesením z 23. srpna 1919, a že ve smyslu tohoto usnesení teprve od 1. září 1919 mezi ním a obci založen byl poměr úřednický. Vychází proto žalovaný úřad ve svém rozhodnutí zřejmě z právního názoru, že do časového postupu dle § 19 III. započítávati jest nejen služební dobu ztrávenou tím kterým zaměstnancem v poměru úřednickém, nýbrž veškeru služební dobu, kterou ztrávil u obce v jakémkoli služebním poměru. Tento právní názor je však, jak shora dovozeno, mylným. Bylo proto naříkané rozhodnutí jako nezákonné zrušiti.

Citace:

č. 967. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 815-817.