NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6602.

Řízení před nss-em: I. Strana nemá právního nároku, aby jí správní úřad za účelem podání stížnosti na nss povolil nahlédnouti do správních spisů.
Samospráva obecní: II. Elektrisaci obce lze zásadně provésti též ve smyslu § 25 ob. fin. novely tak, že úhrada nákladu elektrisace se rozvrhne podle osad, z nichž se obec skládá.
(Nález ze dne 1. června 1927 č. 11518.)
Věc: Josef S. a spol. ve St. (adv. Dr. Jan Bartoněk z Olomouce) proti moravskému zemskému výboru v Brně (zem. rada Dr. Jos. Rosendorf) o rozvržení nákladů na zřízení elektrické sítě a o odepření nahlédnouti do správních spisů.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud odmítá odvolání z usnesení obecního zastupitelstva z 21. května 1925, zrušuje se pro nezákonnost, pokud zamítá odvolání z usnesení obecního zastupitelstva ze 7. září a z 9. listopadu 1924, zrušuje se na stížnost Josefa S. a Františka Št. pro vady řízení, jinak zamítá se stížnost z části jako nepřípustná, z části jako bezdůvodná.
Důvody: Obecní zastupitelstvo obce L.-St. radilo se ve schůzi konané dne 7. září 1924 o otázce elektrisace obce, usneslo se pozvati zástupce Středomoravských elektráren v Přerově, aby věc s ob. zastupitelstvem projednal, a, pokud se týče úhrady nákladu na elektrisaci, rozhodlo většinou hlasů, že každá z obou osad, z nichž se obec skládá, totiž L. a St., má provésti elektrisaci na svůj náklad. Ve schůzi konané dne 9. listopadu 1924 jednáno o připojení obce na přespolní elektrické vedení Středomoravských elektráren, akc. spol. v Přerově, na základě podmínek touto společností sdělených, a usneseno, aby za tím účelem 1. obec vstoupila do jmenované společnosti a upsala za osadu L. 21 kusů akcií a za osadu St. 15 kusů po 620 Kč; 2. poskytla jmenovaným elektrárnám zápůjčku ve formě zakoupení dlužních úpisů společnosti pro osadu L. za 54000 Kč nominale a pro osadu St. za 38000 Kč nominale; 3. hradila část nákladů za zařízení odboček vysokého napětí, rozvodních sítí a transformačních stanic a na zavedení veř. osvětlení a přípojek v osadě L. ve výši 81950 Kč a v osadě St. 51568 Kč. Potřebná úhrada nákladů ad 1— 3 opatřena bude výpůjčkou, kterou uzavře obec a jejíž zúrokování a umořování bude se hraditi obecními přirážkami. 4. Posléze usneseno propůjčiti jmenovaným elektrárnám právo použíti nemovitého majetku obecního ke zřízení elektrického vedení.
V sezení 14. května 1925 usneslo se obecní zastupitelstvo domáhati se úplného rozloučení obou osad L. a St. ve smyslu zák. z 18. března 1921 č. 117 Sb.; elektrisaci provede si každá z obou osad svým vlastním nákladem. Tím se ruší usnesení ob. zastupit. z 9. listopadu 1924. Posléze v sezení obecního zastupitelstva z 21. května 1925 usneseno, aby vzhledem k tomu, že usnesení z 9. listopadu 1924 nedošlo ještě schválení zv-u a hrozí nebezpečí, že by dalšími průtahy obec přišla o státní podporu na elektrisaci, provedena byla připojením na Středomoravské elektrárny do 15. srpna 1925 elektrisace osady L.; na akcie se splatí 13020 Kč, na dlužní úpisy 51000 Kč, na investice 61699 Kč.
Do všech uvedených usnesení podány byly rekursy poplatníky z osady St., domáhající se toho, aby elektrisace nebyla prováděna rozdílně na náklad osad, nýbrž společně pro obě osady na náklad celé obce.
Nař. rozhodnutím ze 3. října 1925 povolil zv na základě § 23 ob. fin. novely, aby obec podle usnesení z 9. listopadu 1924 uzavřela u Rolnické záložny v S. na úhradu nákladů elektrisace výpůjčku 243238 Kč, a všechny podané rekursy zamítl. Zamítnutí rekursu proti usnesení ob. zastupitelstva ze 7. září 1924 odůvodněno tím, že jednání v této schůzi bylo pouze rázu informativního, a elektrisace jednotlivých osad jenom na účet dotyčných osad že nepřípustná není; námitka, že tento způsob úhrady nákladů ohrožuje hospodářsky občany St-ské, není odůvodněna, poněvadž v této osadě již řadu let vůbec není třeba vybírati přirážky. Pokud se týče usnesení z 9. listopadu 1924, dovozuje zv vzhledem na rekursní námitky obšírně, že usnesení uvedená v protokolu o této schůzi a také vyhlášená, skutečně se stala, a vzhledem k tomu zamítá rekurs proti tomuto usnesení podaný jako bezdůvodný. Rekurs proti usnesení ze 14. května 1925 zamítl zv jako bezdůvodný, protože usnesení to stalo se jen za předpokladu, že bude provedeno rozloučení obce podle zák. č. 117/1921, tento předpoklad je však nesplnitelný, kdyžtě podnět k rozloučení nebyl dán před koncem r. 1920. Jelikož tedy rozloučení obce tak, jak je zastupitelstvo zamýšlelo, je právně neuskutečnitelno, stává se bezobsažným i rozhodnutí, že si elektrisaci provede každá z obou nových obcí sama a že se tudíž ruší usnesení ob. zastupitelstva z 9. listopadu 1924. Odvolání z usnesení ob. zastupitelstva z 21. května 1925 posléze odmítnuto pro nedostatek legitimace, poněvadž usnesením, že se elektrisace osady L. provede nikoliv nákladem celé obce, nýbrž jen nákladem osady L., nemohou se osadníci St-ští cítiti dotčenými.
Podáním z 20. listopadu 1925 obrátili se st-lé na zv se žádostí, aby jim za účelem podání stížnosti do rozhodnutí z 3. října 1925 dal nahlédnouti do všech správních spisů věci se týkajících. Nař. výnosem ze 27. listopadu 1925 vyrozuměl zv st-le, že žádosti ze zásadních důvodů vyhověti nemůže.
Proti oběma rozhodnutím směřuje stížnost, o níž nss uvážil: — —
1. Podáním z 20. listopadu 1925 žádali st-lé, aby jim byly dány k nahlédnutí správní spisy, týkající se elektrisace obce L.-St. za tím účelem, aby mohli podati proti rozhodnutí zv-u z 3. října 1925 stížnost na nss. Nejedná se tedy o to, má-li strana nárok nahlížeti do správních spisů během adm. řízení — neboť to bylo již rozhodnutím zv-u z 3. října 1925 skončeno, — nýbrž přísluší-li jí nárok ten po skončení adm. řízení za účelem podání stížnosti na nss. Zákon o ss ve znění novely z 21. září 1905 č. 149 ř. z. poskytuje stranám právo nahlížeti do> spisů správních po skončeném řízení správním, avšak dává jim toto právo jen během řízení zahájeného před ss, a jen v mezích § 28 odst. 2 a 3 cit. zák., t. j. tehdy, když spor odkázán byl soudem již k veřejnému ústnímu líčení. Právo nahlížeti do správních spisů za účelem podání stížnosti k nss-u norma tato osobám, jež stížnost podati hodlají, nedává. Není ani jiného předpisu právního, platného pro řízení před úřady správními, který by stranám dával právo nahlížeti do spisů správních (srov. nál. Boh. 334/1920 adm.). Tím méně přísluší stranám právní nárok na zaslání správních spisů. Nelze proto shledati, že by nař. výnosem z 27. listopadu 1925 st-lé v nějakém svém právu byli nezákonně dotčeni.
2. Dalším předmětem stížnosti jest rozhodnutí zv-u ze 3. října 1925 v příčině elektrisace obce L.-St. Rozhodnutím tím byly zamítnuty rekursy Jos. S. a Františka Št. do usnesení obecního zastupitelstva ze 7. září a 9. listopadu 1924 a odmítnut rekurs všech st-lů do usnesení ob. zastupitelstva z 21. května 1925.
Námitky stížnosti proti zamítavé části rozhodnutí jsou v podstatě trojího druhu. Především formuluje stížnost námitky právní, vytýkajíc, že rozvrh nákladů na elektrisaci obce po osadách příčí se zákonu, poněvadž jde o všeobecně prospěšnou záležitost obecní, jejíž náklady mají nésti stejnoměrně poplatníci celé obce. Dále vytýká stížnost, že uvedený způsob opatření elektrisace obce je hospodářsky neúčelný a nespravedlivý. Konečně vytýkají st-lé řadu vad řízení, poněvadž zv nevzal za základ svého rozhodnutí dobré zdání zem. stav. úřadu, nezjednal si potřebného základu pro posouzení, jaké zatížení by vzniklo poplatnictvu při tom a při onom způsobu úhrady nákladů elektrisace obce, a konečně že nevyslechl zúčastněných úřadů a poplatníků.
Jádrem sporu jest otázka právní, zdali elektrisaci obce lze po zákonu provésti tím způsobem, že úhrada nákladů rozvrhne se po osadách. — — — — — Není na sporu, zdali záležitost elektrisace obce vůbec náleží do oboru působnosti obce ve smyslu § 37 mor. obec. zř. Není také sporno, že ob. zastupitelstvo usneslo se provésti elektrisaci — a to elektrisaci celého území obecního — jako věc obecní. Na sporu je toliko otázka úhrady nákladů tohoto opatření. Otázku tuto dlužno za dnešního stavu právního posuzovati podle § 25 obec. fin. novely. Tento předpis stanoví mimo jiné, že vydání obecní, která se činí výhradně v zájmu jednotlivých částí okrsku obecního, uhradí zcela »tito účastníci«, t. j. poplatníci z této části okrsku obce. Podle tohoto ustanovení je tedy zásadně přípustno, aby vydání, která se činí výhradně v zájmu osad, z nichž obec se skládá, byla hrazena po osadách. Jestliže tedy elektrisace jednotlivých osad, byť dělala se časově zároveň, slouží výhradně zájmům té které osady, jest dán zákonný předpoklad použití předpisu § 25 ob. fin. nov., ježto není positivního ustanovení, podle něhož by náklad na elektrisaci obce za všech okolností musil býti uhrazován jen ze všeobecných zdrojů obecních příjmův.
In concreto záleží však na tom, zdali jde vskutku o zařízení, které slouží výhradně zájmům osady. Otázku tuto, která je otázkou skutkovou, sluší posuzovati podle okolností konkrétního případu, a jest při tom vzíti v úvahu veškery momenty technické a hospodářské, jež pro její posouzení mohou míti význam.
Z nař. rozhodnutí je patrno, že žal. úřad po této stránce usnesení ob. zastupitelstva st-li naříkaná nezkoumal a o námitkách, jež podle svého tenoru tuto otázku relevovaly, věcně nerozhodoval. V tom nss shledal podstatnou vadu řízení.
Zbývá tudíž přezkoumati již jen výrok nař. rozhodnutí, kterým bylo odmítnuto odvolání st-lů z usnesení obecního zastupitelstva z 21. května 1925 pro nedostatek legitimace občanů st-ských. V tomto bodě shledal nss nař. rozhodnutí nezákonným, neboť st-lé ve svém odvolání uplatňovali, že cit. usnesením jsou zkracováni ve prospěch poplatníků L., a k této námitce nepochybně legitimováni jsou.

Citace:

č. 6602. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 965-968.