Č. 3507.

Stavební právo. — Řízení před nss-em: I. Obec není ve své vlastnosti jako stavební úřad legitimována ke stížnosti do rozhodnutí zemského výboru, kterým rozhodnutí obecního zastupitelstva ve stavební věci vydané bylo zrušeno. — II. Výrok zemského výboru rušící pro vadu řízení rozhodnutí obecního zastupitelstva ve věci stavební tak, že zastupitelstvo obecní musí rozhodnouti znova, není konečným rozhodnutím podle § 5 zák. o ss, nýbrž pouhým opatřením procesním, proti němuž stížnost na nss přípustná není.

(Nález ze dne 22. dubna 1924 č. 6851.)
Věc: Městská obec P. proti mor. zem. výboru (zem. rada Dr. Boh. Moučka, za zúčastněnou stranu adv. Dr. Ant. Kusý z Prahy) o určení stavební čáry.
Výrok: Stížnost se zamítá jako nepřípustná.
Důvody: Podáním z 28. listopadu 1922 zažádal Rudolf Š.. aby mu byla určena stavební čára a uděleno povolení k stavbě loutkového divadla na stav. parc. č. 155 a 156 »Pod valy« v P. Po komisionelním jednání provedeném 13. prosince 1922 městské zastupitelstvo rozhodnutím z 29. ledna 1923 žádosti nevyhovělo, poněvadž ulice »Pod Valy« je úzká a zejména tam, kde do ní ústí ulice Kozlovská, jest výjezd spojen s velikými obtížemi, jednak následkem malé šířky obou ulic, jednak následkem toho, že obě ulice vbíhají do sebe v pravém úhlu. Mimo to hloubka pozemků č. 155 a 156 nedostačuje pro účelné zastavění ani přízemními domky.
K rekursu Rudolfa Š. zem. výb. rozhodnutím z 26. května 1923 usnesení to zrušil pro vadné řízení. Vady shledal v tom, že komise zabývala se otázkou určení stavební čáry pro stavbu definitivní, nebrala však vůbec zřetele k tomu, je-li možno stavební čáru dle žádosti stavebníkovy povoliti pro zamýšlenou jím stavbu provisorní. Dále uvádí, že stavební úřad není sice povinen určiti stavební čáru tak, jak ji žadatel navrhuje, avšak určitou stavební čáru jemu oznámiti musí, ať je to již čára jím navrhovaná anebo jiná, kterou stavební úřad pokládá z veřejných ohledů za účelnou; že se tak nestalo, je druhou vadou.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Podle § 2 zák. o ss podléhají stížnosti na nss toliko rozhodnutí a opatření správních úřadů, která jsou schopna dotknouti se subjektivních práv strany, a podle § 5 cit. zák. je stížnost přípustná teprve tehdy, když administrativní pořad instanční je vyčerpán. Může tedy nss podrobiti svojí kognici toliko taková rozhodnutí a opatření poslední stolice správní, jimiž určitý právní poměr definitivně byl upraven, nikoli však pouhá procesní opatření ve věci, o níž výrok meritorní bude teprve učiněn. V daném případě zv ve věci sporné stav. čáry meritorního rozhodnutí ještě neučinil. Vyslovil toliko jednak, že stavební úřad v každém případě je povinen žadateli oznámiti stavební čáru, kterou pokládá z veřejných ohledů za účelnou, jednak že provedené komisionelní řízení neposkytuje dostatečný skutkový podklad pro věcné rozhodnutí o stavební čáře pro zamýšlenou stavbu jako stavbu pouze provisorní. Ani ten ani onen výrok není vůči obci jako nositelce práv definitivním výrokem o meritu sporné věci, nýbrž pouhým procesním opatřením, proti němuž podle §§ 2 a 5 zák. o ss stížnost na nss nemá místa.
Pokud však obec cítí se dotčena již tím, že rozhodnutí zastupitelstva z 29. ledna 1923 bylo zv-em zrušeno a vysloveno, že stavební úřad v každém případě je povinen oznámiti žadateli stavební čáru, sluší uvážiti, že obec nenastupuje tu na ochranu svých práv, která by jí příslušela jako sousedce nebo jako pánu veřejného statku, zamýšlenou stavbou dotčeného, nýbrž ve funkci stavebního úřadu, tomuto však nepřísluší legitimace k stížnosti na nss, jenž podle § 2 zák. o ss poskytuje ochrany toliko subjektivním právům.
Za tohoto stavu nebylo možno zabývati se tedy meritem věci, zejména otázkou, zda provisorní stavby dlužno skutečně, jak stížnost míní, ve všech směrech posuzovati stejně jako stavby definitivní, a bylo stížnost jako nepřípustnou zamítnouti.

Citace:

č. 3507. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1084-1085.