NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 2

Kompensace.

I. Právo občanské.
Sejde li se pohledávka jedné strany s pohledávkou strany druhé jsouce obě pravé, dospělé a stejného druhu nastává, ku žádosti jedné neb druhé strany zrušení vzájemných závazků čili t. zv. kompensace. (§ 1438 a 1439 o. o. z.) Kompensace předpokládá totožnosť věřitele i dlužníka. Proto stanoví § 1441 o. o. z., že žalovaný nemůže compensando namítati závazek, který má věřitel vůči osobě třetí a tato opět vůči žalovanému (t. zv. skontrace). O sporných otázkách ve vědě panujících, pokud lze od identity této připustiti výjimky, neustanovuje o. o. z. ničeho, avšak uznává se aspoň to, že může rukojmí namítnouti ku kompensaci vzájemnou pohledávku hlavního dlužníka. Kompensace nastává ipso jure; tak ku př. jsou-li tu dvě zúročitelné pohledávky proti sobě, zrušují se pohledávky úroků, jakmile stanou se dospělými, a nelze pak při námitce kompensace namítati snad promlčení zbytku pohledávky úroků. (Roz. nejv. s. ze dne 10. února 1857 č. 840, sb. »G. U.« č. 291.) Kompensace nemá místa při žalobě na navrácení věcí, které byly svémocně odňaty, vypůjčeny aneb v uschování dány (§ 1440 a 1109 o. o. z.); rovněž nemusí souhlasiti věřitel s kompensaci nedospělé dosud pohledávky dlužníkovy. (§ 1439 o. o. z.) (Výjimku obsahuje § 20 konk. ř.) Z důvodů správních pokládá zákon v § 1441 o. o. z. i různé státní pokladny, jakoby náležely různým osobám, a proto je možná kompensace jen tam, kde obě pohledávky stojící proti sobě jsou splatný u téže pokladny. Při postoupených pohledávkách může se namítati vzájemná pohledávka ku kompensaci jen tehdy, když přísluší bezprostředně proti žalobci anebo proti původnímu prvnímu věřiteli (§ 1442 o. o. z.); při postoupených pohledávkách knihovních vyhledává se nad to, aby vzájemná pohledávka cedentovi příslušející byla cesionáři při převzetí pohledávky oznámena.. Jenom zdánlivou výjimku ze zásady § 1438 o. o. z. obsahuje čl. 121 obch. z., který ustanovuje, že nemá místa kompensace mezi pohledávkami obchodní společnosti a soukromými pohledávkami dlužníka společnosti proti jednotlivému společníku po dobu trvání společnosti, neboť jmění společnosti jest úplně samostatné. (Stejně zní § 58 zák. ze dne 9. dubna 1873 č. 70 ř. z.)
Dle § 1. zák. ze dne 16. března 1884 č. 35 ř. z. nemá kompensace místa, když vzájemná pohledávka již prvé vznikla nebo postoupena byla, avšak majitel její věděl, že podána byla žádosť za vyhlášení konkursu, aneb věděl, že kupec, jehož firma je zanesena v obchodním rejstříku, zastavil své platy; z toho jsou jen dvě výjimky možný, když totiž pohledávka byla již vzájemnou déle než 6 měsíců před vyhlášením konkursu a držitel vzájemné pohledávky byl povinen ji převzíti, po případě uspokojiti některého věřitele hlavního dlužníka, a rovněž, když v době, kdy povinnost tu na se vzal, nevěděl, že podána byla žádost’ za vyhlášení konkursu aneb že platy byly zastaveny. Proti nárokům alimentačním kompensace se nepřipouští (roz. ze dne 23. září 1884 č. 10918, sb. »Gl. U.« č. 10175). Nelze však schváliti rozh. ze dne 21. října 1875 č. 7024, sb. »G1. U.« č. 5888, dle něhož nelze v obecnoprávním sporu kompensovati pohledávku směnečnou.
Na otázku v celku velmi praktickou, zda-li ten, jenž z omylu opomenul kompensaci, může se domáhati jenom prostě uznání své pohledávky, či může-li na místo toho podati condictionem indebiti, sluší i dle rak. práva přisvědčiti. Kompensaci mohou strany výslovně aneb i mlčky vyloučiti. Zejména je mlčky vyloučena kompensace, když věřitel při uzavírání právního jednání, jímž stává se dlužníkem svého dlužníka, přislíbil výslovně placení v penězích. Proti námitce kompensace, kterou by žalovaný věřitel učinil, může dlužník v tomto případě podati s účinkem repliku pro obmyslnosť.
II. Právo poplatkové.
Prakse úřadů finančních a správního soudního dvoru vykládá slova § 1438 o. z. o. »welche schon für sich (roz. kompensace) die gegenseitige Zahlung bewirkt« v ten smysl, že pohledávky ku kompensaci způsobilé v okamžiku, jakmile se setkají, pokládati jest za zaniklé právě tak, jako kdyby zaplaceny byly, a že není k tomu třeba, aby strany v tom smyslu vůli svou projevily (nal. spr. s. dv. č. 1888 z r. 1883, č. 1701 z r. 1883 a č. 6814 z r. 1892 sbírky »Budwinski« sv. VII.). S tím ovšem nesouhlasí ani věda ani prakse soukromoprávní.
V souhlase s tímto výkladem pokládá praksis prohlášení stran o kompensaci v trhové smlouvě obsažené za pouhé stvrzení nastalého zaplacení, a nikoliv za jednání vedlejší. Ježto pak toto stvrzení v listině o jednání hlavním (trhové smlouvě) zřízené obsaženo jest, zůstává poplatku prostým dle pozn. ku p. s. 47 popl. z.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Kompensace. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 87-88.