Čís. 15396.

K výkladu §§ 60 a 67 vyr. ř.
Lhůta podle § 67 vyr. ř. se počíná dnem po doručení upomínky vyrovnacímu dlužníku.
Útraty upomínky a úroky za dobu od splatnosti jednotlivých splátek na vyrovnací kvótu do zaplacení těchto splátek v dodatečné lhůtě nejsou předmětem vyrovnání. Nezaplacení jich nemá účinky nesplněného vyrovnání.
Úmysl dlužníka zaplatiti jen vyrovnací splátku lze projeviti i konkludentně (§ 863 obč. zák.).
(Rozh. ze dne 16. záři 1936, Rv II 962/34.)
Žalobkyně, universální dědička Jana T-ého, vyrovnacího věřitele přednesla, že podle pravoplatného potvrzeného vyrovnání měl žalovaný úpadce zaplatiti v šesti tříměsíčních splátkách 50% přihlášených pohledávek, nepožívajících přednostního práva. Mezi tyto pohledávky patřila i pohledávka Jana T-ého, již úpadce uznal. První splátka vyrovnací, splatná dne 15. března 1932, nebyla dodržena a právní zástupce Jana T-ého Dr. L. doporučeným dopisem ze dne 4. dubna 1932 žádal zaplacení celé dlužné částky s tím, že pohledávka obživla. Žalovaný zaplatil tuto splátku teprve dne 21. dubna 1932, a to částku 2000 Kč a dne 22. dubna 1932 částku 500 Kč. Dne 15. června 1932 byla splatná druhá kvóta a byl žalovaný znovu upomenut; zaplatil ji však až 24. června 1932, tudíž opětně po uplynutí lhůty. Třetí vyrovnací kvóta se stala splatnou 15. září 1932 a Dr. L. doporučeným dopisem z 23. září 1932 upozornil žalovaného, že obživla celá pohledávka nezaplacením kvóty dne 15. března splatné, a žalovaný byl vyzván, aby dlužné splátky i s útratami zaplatil nejpozději do 3. října 1932, jinak že bude vymáháno zaplacení celého dlužného zbytku. Teprve dne 5. října 1932 poukázal žalovaný splátku 2500 Kč, tedy po uplynutí mu poskytnuté lhůty, která byla delší než 8 dnů. Dne 15. prosince 1932 byla splatná 4. vyrovnací kvóta. Splátka splatná dne 15. prosince 1932 nebyla dodržena a rovněž splátka z 15. března 1933. Proto dopsal Dr. L. jako zástupce žalobkyně dne. 22. března 1933 žalovanému, aby zaplatil pod následky § 67 vyrov. ř. dlužné splátky. Žalovaný teprve 4. dubna 1933, tudíž po uplynutí lhůty mu poskytnuté, zaplatil 4724 Kč 50 h, avšak poslední splátku splatnou 15. června 1933 žalovaný opětně nezaplatil a proto byl dopisem Dr. L. ze dne 11. července 1933 pod následky § 67 vyrov. ř. o zaplacení upomenut. Teprve dne 22. července, tudíž po uplynutí lhůty, zaplatil 2302 Kč 20 h a sdělil lístkem, že jest to na úplné vyrovnání pohledávky a že obživnutí neuznává. Žalovaný zaplatil tudíž na pohledávku Jana T-ého činící 29173 Kč 30 h pouze opožděně 14286 Kč 50 h. I kdyby se nevzal zřetel na zaviněné opoždění splacených splátek, činila by polovice pohledávky 14586 Kč 65 h, takže žalovaný nedoplatil ještě na kapitále 300 Kč 15 h, nehledě na úroky z jednotlivých splátek a útraty účtované Dr. L-em. Žalovaný tudíž nesplnil povinnost ze schváleného vyrovnání vůbec a jednak také následkem nedodržení lhůt pohledávka obživla. Obživnutí nastalo nedodržením splátek ipso jure. Žádá tudíž žalobkyně přisouzeni 14886 Kč 60 h s 5% úroky od podání žaloby a útratami sporu. Nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
ježto žalovaný používal k placení vyrovnací kvóty složenek poštovní spořitelny, které mu zasílal právní zástupce žalobkyně a jejího předchůdce, jest dnem placení den, kdy byly peněžité částky odevzdány poštovnímu úřadu. Dovolatelka však vytýká, že prý do dodatečné, nejméně osmidenní lhůty podle § 67 vyr. ř. jest počítati i den, kdy upomínací dopis žalovaného došel. Tento její názor odporuje jak ustanovení § 902 obč. zák., tak i správnému výkladu konk. a vyr. řádu, poněvadž z vládního návrhu (tisk 253) byla v § 161 vypuštěna věta »dodatečná lhůta počíná běžeti dnem po doručení upomínky« jako samozřejmá. (Srovnej zprávu ústavněprávního výboru tisk 362, str. 6.) Mylný jest i právní názor dovolatelčin (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), že vyrovnací kvóta nebyla zaplacena plně a včas proto, poněvadž prý z plných částek placených v dodatečné lhůtě § 67 vyr. ř. jest věřitel podle § 1416 obč. zák. oprávněn vyúčtovati si nejdříve útraty a úroky za dobu od splatnosti jednotlivých splátek vyrovnací kvóty až do zaplacení v dodatečné lhůtě. Neboť předmětem vyrovnání jest pouze pohledávka ve výši, kterou má v době zahájení vyrovnacího řízení; jen z této části jest platiti kvótu vyrovnací, a byla-li zaplacena plně a včas, jest vyrovnání splněno. Útraty upomínky a úroky za dobu od splatnosti jednotlivých splátek kvóty do zaplacení v dodatečné lhůtě nejsou předmětem vyrovnání, a nebyly-li zaplaceny, nemá to účinku nesplněného vyrovnání, neboť §§ 60 a 67 vyr. ř. mluví jen o nesplnění vyrovnání, tedy předmětu vyrovnání. Zaplatil-li žalovaný v poskytnutých mu dodatečných lhůtách podle § 67 vyr. ř. plně tolik, kolik činily jednotlivé splátky vyrovnací kvóty, splnil tím vyrovnání včas a úplně, i když po pravoplatně potvrzeném vyrovnání se zavázal, že zaplatí úroky, útraty a dokonce celou pohledávku. Nesplnil-li žalovaný plně tento další závazek, nepozbylo tím vyrovnání účinnosti, byly-li jednotlivé splátky vyrovnací kvóty zaplaceny v dodatečně ujednaných lhůtách. Byť i žalovaný při jednotlivém placeni neprojevil úmysl, že platí vyrovnací kvóty, nebyla žalobkyně oprávněna uhraditi si předem náklady upomínky a úroky podle § 1416 obč. zák., neboť tento úmysl lze projeviti i mlčky (§ 863 obč. zák.) a nemůže býti o něm pochybnosti, když se jednotlivé platby rovnaly právě splátkám kvóty a když udrženi výhod z vyrovnáni (§ 60 vyr. ř.) záviselo na zaplaceni vyrovnací kvóty a nikoliv úroků a nákladů upomínek.

Citace:

č. 15396. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 818-820.