NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8336 —
Č. 8336.

Pracovní doba: O zákazu noční práce v živnosti pekařské.
(Nález ze dne 8. ledna 1930 č. 24094/29.)
Prejudikatura: Boh. A 7034/28, 8038/29 a j.
Věc: František H. v B. proti zemské správě politické v Brně o přestupek zákazu noční práce.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem měst. rady v Brně ze 14. března 1927 byla st-li jako zodpovědnému zástupci firmy »Dělnická pekárna, cukrárna a perníkárna« v Brně uložena pro přestupek § 8 zák. č. 81/18, spáchaný tím, že dne 3. února 1927 bylo započato v závodě jmenované firmy s prací u válu o 4. hod. 40 min. ráno, pokuta 5 000 Kč, v případě nedobytnosti vězení v trvání 180 dnů.
V odvolání bránil se st-1 tím, že práce, které dle zjištění živn. inspektorátu byly ve zmíněné době konány, spadají pod pojem t. zv. prací pomocných, uvedených v § 7 cit. zák. a v oběžníku min. soc. péče z 1. října 1921 č. 3042/G, k nimž není třeba zvláštního povolení úředního. Nař. rozhodnutími nevyhověla zsp v Brně odvolání, jelikož skutková podstata přestupku, kladeného st-li za vinu, jest prokázána částečně vlastním jeho doznáním a konaným šetřením. V dalším odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedeno: »Bylo zjištěno, že dotyčného dne nebyly v závodě »Dělnické pekárny« před 5. hodinou ranní prováděny výhradně práce pomocné ve smyslu § 7 zák. č. 91/18, jak se uvádí v odvolání, nýbrž práce, přináležející k samé výrobě a to vyvažování, dělení a kulacení těsta. Tvrzení, že ani v zákoně ani ve výnosech min. soc. péče nejsou taxativně vytčeny pomocné čili přípravné práce, je správné. Ze slov § 7 cit. zák., že jsou dovoleny práce, »které nutně předcházejí výrobě«91/1918 sb., § 7, jest však nutno souditi a contrario, že s prácemi, jež přináležejí k výrobě, smí se započíti teprve po 5. hod. ranní. Vyvažování, dělení a kulacení těsta jest nutno považovati za součást procesu výrobního, poněvadž se dotýká hotového již těsta a koná se u válu«.
O stížnosti uvážil nss toto: — Č. 8336 —
Podle §§ 1 a 8 zák. z 19. prosince 1918 č. 91 Sb. je v podnicích, podléhajících živn. řádu, noční práce, t. j. práce od 10. hodiny večerní do 5. hodiny ranní, zásadně vůbec zakázána. Výjimky jsou připuštěny — nehledě k podnikům nepřetržitě provozovaným a k přechodným opravám závodních zařízení při nastalých poruchách — pouze v případech, ve kterých toho vyžaduje veř. zájem nebo pravidelná potřeba obyvatelstva. Určiti případy ty byl zákonem zmocněn ministr soc. péče ve srozumění se zúčastněnými ministry, což stalo se v článku IV. nař. min. soc. péče z 11. ledna 1919 č. 11 Sb., ve kterém se pod č. 1—15 vypočítávají podniky, v nichž se noční práce dovoluje. Podniky pekařské však v cit. článku uvedeny nejsou.
Podle toho je v podnicích pekařských, které nejsou podniky nepřetržitě provozovanými, a nejde-li toliko o přechodnou opravu závodního zařízení při nastalých poruchách, noční práce vůbec zakázána; není tedy po zákonu dovoleno konati v noci ani jakékoli práce pomocné nebo přípravné (srov. nál. Boh. A 7034/28).
Nař. rozhodnutí je založeno na zjištění živn. inspektorátu, podle něhož byly v závodě firmy »Dělnická pekárna, cukrárna a pernikárna« dne 3. února 1927 před 5. hodinou ranní prováděny nikoli výhradně práce pomocné ve smyslu § 7 zák. č. 91/18, nýbrž i práce přináležející k samé výrobě a to vyvažování, dělení a kulacení těsta. Stížnost nepopírá ani, že zmíněný závod jest podroben živn. řádu ani že zmíněné práce skutečně byly konány, nýbrž namítá jen, že jsou to práce přípravné, jaké má na mysli § 7 zák. č. 91/18 a oběžník min. soc. péče z 1. října 1921 č. 3042/G.
Nss neshledal tuto námitku důvodnou.
Z § 7 cit. zák. i když k němu žal. úřad, — ovšem, jak níže bude ukázáno, mylně — poukazuje, nemůže st-1 pro svoje stanovisko nic dovozovati, ježto předpis ten jedná o práci přes čas, t. j. přes 8 hodin ve 24 hodinách nebo přes 48 hodin týdně, nikoli však o práci noční, o niž zde jde.
Na zákonném zákazu jakékoli práce noční v pekárnách, pokud by práce ta nespadala pod výjimky shora uvedené, čehož ve sporném případě není, nemůže nic změniti ani oběžník min. soc. péče z 1. října 1921 č. 3042/G, kterého se stížnost dále dovolává. V oběžníku tom nestanoví totiž min. soc. péče žádné úchylky (výjimky) od všeobecného zákazu noční práce v živnosti pekařské, vysloveného v § 8, nýbrž vykládá v něm ustanovení § 8 s použitím § 7 v ten smysl, že zákaz noční práce se nevztahuje na práce přípravné (na př. zadělávání těsta, první vytápění pece atd.), které výrobě nutně předcházejí. Avšak výklad, jaký se tu dává § 8 zák. č. 91/18 jest, jak řečeno, mylný, neboť § 7 je zařaděn do předpisův, upravujících práci přes čas, o práci noční, která jest v § 8 zakázána bez jakéhokoliv rozeznávání, však neplatí. Je ovšem pravda, že by min. soc. péče ve srozumění se zúčastněnými min. mohl na základě zákonného zmocnění v § 8 obsaženého určité práce nebo vůbec práci v noci i v podnicích pekařských dovoliti, vyžadovaly-li by toho veř. zájem nebo pravidelná potřeba obyvatelstva. Avšak dotčený oběžník min. soc. péče ani podle svého obsahu, ani podle formy (jeť jen i niterním úředním pokynem, vydaným nad to bez dohody se — Č. 8337 —
zúčastněnými min.) nemá povahu takovéhoto dovolení, jež od zákonného zákazu dispensuje.
Z toho plyne, že nař. rozhodnutí, pokud jím byl st-1 uznán vinným přestupkem § 8 zák. č. 91/18, je ve shodě se zákonem a musila býti proto stížnost zamítnuta jako bezdůvodná.

Citace:

č. 8336. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 189-191.