Č. 10201.

Samospráva obecní: Sdělování způsobu, jak se hlasovalo v obecní radě, není porušením povinnosti člena obecní rady ve smyslu § 100 obec. zříz.
(Nález ze dne 5. prosince 1932 č. 3360.)
Věc: František K. v T. (adv. Dr. Egon Schwelb z Prahy) proti ministerstvu vnitra o sesazení s úřadu člena obecní rady.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zsp v Praze rozhodnutím ze 6. srpna 1928 sesadila po dohodě s osk v T. podle § 100 odst. 2 obec. zříz. st-le s úřadu prvního náměstka starosty v T. pro hrubé porušení povinností spojených se členstvím městské rady. Současně vyloučila odkladný účinek odvolání z důvodu, že veřejný zájem vyžadoval bezodkladné provedení rozhodnutí, a nařídila, aby o provedení doplňovací volby prvního náměstka starosty města T. bylo podle § 66 vol. řádu obecního učiněno další opatření, až rozhodnutí vejde v moc práva.
Nař. rozhodnutím bylo odvolání proti tomu podané zamítnuto z těchto důvodů: »§ 100 odst. 2 obec. zříz. stanoví, že členové obecní rady, kteří by hrubě nebo trvale porušovali své povinnosti, mohou býti zsp-ou se svého úřadu sesazeni. Ustanovení toto, jak zřejmo z nadpisu, má povahu disciplinární a vztahuje se na všechny členy obecní rady; mezi ně patří i náměstkové starosty, jak patrno z § 60 voleb, řádu do obcí, kde se mluví o starostovi, jeho náměstcích a ostatních členech obecní rady. Účelem této disciplinární sankce jest zabezpečení řádného chodu obecní správy, jehož může býti dosaženo jen tehdy, jestliže členové obecní rady veškeré povinnosti jim uložené náležitě plní. Disciplinární sankce § 100 odst. 2 zní zcela všeobecně a členové obecní rady mohou býti tudíž disciplinárním výrokem zbaveni funkcí v obecní radě pro hrubé porušení kterékoliv z povinností jim uložených. V daném případě bylo zjištěno a st-1, byv dne 20. listopadu 1928 dodatečně vyslechnut u osp v T., doznal, že na táboru lidu, který se konal dne 21. dubna 1928, pronesl před jeho účastníky, tedy veřejně a to v úmyslu demonstračním, že 2. náměstek starostův Dr. St. ve schůzi městské rady, konané dne 20. dubna 1928, vyslovil se a hlasoval proti propůjčení náměstí k pořádání tohoto táboru. Konečně připouští st-1, že ve schůzi městského zastupitelstva dne 27. dubna prohlásil, že bude veřejně podávati i budoucně zprávy v takových případech, pokud se budou týkati jeho politické strany. Jde tedy jen o to, zda zsp v těchto činech, pro které st-le sesadila s úřadu náměstka starosty, mohla spatřovati poklesky, které lze kvalifikovati jako hrubé porušení povinností člena obecní rady.«
»Povinnosti členů obecní rady jsou vymezeny v předpisech obecního zřízení, zejména v § 52; podle něho jsou členové obecní rady povinni, aby byli nápomocni v úředním vedení obecní správy, kterou vykonává starosta. Všichni její členové, obzvláště však náměstkové starostovi, povolaní v nejpřednějším pořadí k jeho zastupování, mají samozřejmou povinnost přičiňovati se o řádný chod obecní správy pod sankcí disciplinární zodpovědnosti. Těmto povinnostem se však rozhodně příčí, jestliže některý člen obecní rady z jejího zasedání prozrazuje věci neurčené pro veřejnost, kritisuje veřejně projevy jiných členů a výsledek hlasování ve schůzích obecní rady, které jsou podle výslovného ustanovení § 8 zák. č. 76/19 neveřejné, jak to učinil v daném případě st-1. V jeho činu a hrozbě, že tak bude činiti nadále, dlužno proto spatřovati nejen hrubé porušení povinností, nýbrž i odhodlanost trvale porušovati své povinnosti jako náměstka starostova. Jestliže tudíž zsp v dohodě s býv. osk-í v T., přihlížejíc ke zmíněným skutkům a jednání st-lovu, dospěla k přesvědčení, že zakládají hrubé porušení povinností člena obecní rady, a v důsledku toho zbavila ho úřadu náměstka starostova, bylo opatření to v ustanovení § 100 obec. zříz. odůvodněno.«
»Přihlíží-li se ke skutkové podstatě disciplinárních poklesků, jest nerozhodnou námitka st-lova, že jednal bona fide a že tedy nemůže mu býti vytýkána žádná nedbalost, neboť momenty tyto při hrubém porušení povinností jsou právně nerozhodný (§ 100 odst. 2 arg. slovo »aneb«). Totéž platí o námitce, že pro obsah řeči, kterou st-1 dne 21. dubna 1928 pronesl na táboru lidu, by bohl býti stíhán toliko soudem nebo policejním úřadem; vždyť trestní kvalifikace poklesku nevylučuje podle § 100 odst. 2 obec. zříz. disciplinární zodpovědnost členů obecní rady. Z ustanovení § 105 obec. zříz. nelze pro daný případ nic odvozovati, neboť se v něm upravuje právo politického úřadu vůči starostovi jako zodpovědnému nositeli pravomoci v předneseném oboru působnosti obecní a porušení povinností v této funkci ani nebylo st-li za vinu kladeno. Pokud stížnost poukazuje k tomu, že souhlas osk nebyl vysloven objektivně a nepředpojatě, dlužno míti na zřeteli, že zsp byla toliko povinna vyžádati si souhlas osk, nikoli však přezkoumávati, zda její usnesení dálo se postupem formálně bezvadným.«
Pokud konečně rekurs brojil proti výroku o vyloučení odkladného účinku, poznamenalo min. vnitra toto:
»Disciplinární pravomoc podle § 100 odst. 2 vykonává zsp v zájmu veřejném. Podle § 93 instrukce ze 17. března 1855 č. 52 ř. z., která pozbyla platnosti teprve s účinností vl. nař. č. 8/1928, t. j. 1. prosince 1928, mohl býti přiznán odkladný účinek stížnosti v záležitostech veřejných jen výjimečně, když to povaha věci připouštěla a jestliže by straně provedením rozhodnutí vzešla nenahraditelná škoda, která by po příznivém vyřízení stížnosti nemohla býti odčiněna. V §§ 105 a 106 obec. zříz. vyloučen jest odkladný účinek již po zákonu; leč z toho nelze odvozovati pravidlo — když obecní zřízení takového všeobecného ustanovení nemá — že zsp, činíc opatření podle jiného předpisu obecního zřízení, v daném případě podle § 100, který o odkladném účinku se nezmiňuje, účinek ten vyloučiti nemohla. Jestliže tak zsp učinila, nelze ani v tomto směru jejímu výroku vytýkati, že není ve shodě se zákonem.«
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Jádrem sporu jest otázka, jak sluší rozuměti ustanovení § 8 novely k obec. zříz., že »schůze obecní rady jsou neveřejné«. Žal. úřad, stoje na stanovisku, že projevy členů obecní rady, jež byly učiněny ve schůzi obecní rady, jakož i výsledek hlasování obecní rady nejsou určeny pro veřejnost, vykládá cit. ustanovení novely k obecnímu zřízení v ten rozum, že schůze obecní rady jsou důvěrné nebo tajné. Naproti tomu hájí stížnost názor, že z cit. ustanovení nelze dovozovati, že uveřejnění zprávy o schůzi obecní rady, zejména o výrocích členů obecní rady a o výsledku hlasování jest nepřípustné, nýbrž že z ustanovení toho plyne jen, že ke schůzím obecní rady nemá přístup každý a že usnesení obecní rady na rozdíl od usnesení obecního zastupitelstva jsou platná také tehdy, když byla učiněna neveřejně.
Nss uznal správným stanovisko stížnosti.
Při výkladu sporného ustanovení § 8 novely k obec. zříz. jest nutno přihlédnouti k obdobnému ustanovení § 49 obec. zříz. čes., jednajícímu o schůzích obecního zastupitelstva, jakož i k § 50 téhož obec. zříz. o spisování protokolů o těchto schůzích, jež se zřetelem na ustanovení 2. odst. § 8 novely k obec. zříz. platí také pro jednání obecní rady. Paragraf 49 obec. zříz. čes. ustanovuje v 1. odst., že »sezení výborů jsou veřejná, a ve zvláštních případech může se výbor k návrhu starosty nebo tří údů výborových o tom usnésti, aby sezení nebylo veřejné, což jen tehdáž státi se nemůže, když se má jednati v sezení o počtech obecních anebo o rozpočtu obecním (čl. 14 zák. daného dne 5. března 1862)«. V § 50 se pak nařizuje, aby o usneseních učiněných byl sepsán protokol, v němž se podepíše předsedající, dva údové a zapisovatel, a ustanovuje se tu dále, že »každý občan má toho vůli, v protokol nahlédnouti«.
Tato ustanovení nastoupila na místo §§ 101 a 106 prozatímního obec. zřízení ze 17. března 1849 č. 170 ř. z., neboť §§ 211 a 213 obec. zříz. vydaného cis. patentem z 24. dubna 1859 č. 58 ř. z. vůbec platnosti nenabyla. V cit. § 101 prozatímního obec. zříz. se ustanovuje, že všechna sezení výboru musejí bytí konána veřejně a že tajné sezení pod žádnou záminkou není přípustné, a v § 106 se nařizuje, aby o jednání v sezeních byl sepsán protokol, do něhož jest každému údu obce na jeho žádost dovoleno nahlédnouti. Toto nahlédací právo bylo údům obce výslovně zachováno, i když nařízením min. vnitra z 15. ledna 1852 č. 17 ř. z., vydaným na základě cis. rozhodnutí ze 7. ledna 1852 k provedení kabinetního listu z 31. prosince 1851 č. 4 ř. z., byla veřejnost obecního jednání podle prozatímního zřízení obecního přechodně odstraněna (srov. nař. státního ministerstva z 29. března 1861 č. 38 ř. z.). Jestliže podle toho měli všichni údové obce právo nahlédnouti do protokolu sepsaného o sezení obecního výboru, jež podle výslovného ustanovení zákona bylo tajné, nutno míti za to, že tajnost ta záležela jedině v tom, že jednání obecního výboru mohli býti přítomni jen členové tohoto orgánu obecního, nikoli však též v tom, že průběh tohoto jednání, a tedy i způsob a výsledek hlasování měly zůstati tajnými, kdyžtě právě o těchto okolnostech mohl se kterýkoliv úd obce dozvěděti z jednacího protokolu. Jestliže však ani jednání schůzí obecního výboru, jež podle zákona byla výslovně označena jako tajná, podle disposice zákona veřejnosti tajnými zůstati neměla, lze tím méně míti za to, že podle obec. zřízení čes. — usnesl-li se obecní výbor, aby sezení nebylo veřejné — má jeho jednání zůstati veřejnosti tajným, kdyžtě se v § 49 již ani nemluví o schůzích tajných a v § 50 se zaručuje každému občanu právo nahlédnouti do protokolu o sezení obecního výboru, aniž se tu činí rozdíl, bylo-li sezení konáno veřejně nebo nebylo-li veřejné. Toto nahlédací právo není snad obmezeno jen na zápis o učiněných usneseních, nýbrž vztahuje se podle výslovného ustanovení zákona na celý protokol, který o sezení sluší podle zákona sepsati. Že pak podstatnou náležitostí učiněného sezení jest i hlasování, plyne z povahy věci, jakož i z úvahy, že nahlédací právo jest v § 50 obec. zříz. čes. dáno údům obce právě proto, aby jim byla dána možnost přezkoumati, bylo-li usnesení učiněno platně.
Z toho, co bylo uvedeno, plyne, že jednání obecního zastupitelstva — i když se konalo neveřejně —, není podle zákona pro veřejnost tajným. Totéž platí se zřetelem na ustanovení 2. odst. § 8 obec. novely ze 7. února 1919 č. 76 Sb. o jednání obecní rady. Může-li se však veřejnost dověděti o jednání a způsobu hlasování obecní rady, a není-li výslovného ustanovení, jež by členům obecní rady ukládalo povinnost zachovávati mlčenlivost o tom, o čem se ve schůzi obecní rady jednalo, a o způsobu tohoto jednání, nelze shledati porušení povinnosti člena obecní rady v tom, že sděluje veřejně, jak se ve schůzi obecní rady hlasovalo, a hlasování to veřejně kritisuje, ani v tom, že prohlásí ve schůzi obecního zastupitelstva, že bude veřejně podávati zprávy o jednání a hlasování obecní rady i budoucně.
Nař. rozhodnutí, jež je zbudováno na opačném právním názoru, jest v rozporu se zákonem a musilo proto býti zrušeno podle § 7 zák. o ss, aniž bylo nutno vejíti na ostatní námitky stížnosti, zejména ani na námitku ohledně odkladného účinku rozhodnutí 1. stolice, kdyžtě v námitce té se nevytýká, že odkladný účinek byl odepřen neprávem, nýbrž se v ní dovozuje jen, že úřad 1. stolice měl se ihned postarati o provedení nové volby starostova náměstka, takže námitka ta nesměřuje proti obsahu rozhodnutí žal. min.

Citace:

Č. 10201. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 724-728.