Čís. 4057.

Společenstva výrobní a hospodářská.
Člen, vystoupivší ze společenstva, může z důvodu splacení členského podílu žádati na společenstvu toliko, by mu vyplatilo hodnotu tohoto podílu členského, jak vyplývá z účetní závěrky na onen rok, ve kterém člen vystoupil ze společenstva po připočtení zisku a odpisu ztrát, naň připadajících.
(Rozh. ze dne 9. července 1924, Rv II 276/24.) Firmě K. příslušelo 20 podílů žalovaného společenstva s r. o. Dne 27. června 1921 firma K. podíly vypověděla a domáhala se jich zaplacení. Žalobci byla ku vydobytí jeho peněžité pohledávky proti firmě K. povolena exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky firmy K. proti žalovanému družstvu na vyplacení družstevních podílů. Žalobce domáhal se na žalované vyplacení podílů, byl však odmítnut. V roce 1921 bylo žalované společenstvo předluženo 341402 Kč 37 h, členské podíly činily celkem 250300 Kč. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic. Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Podíly společenské stávají se, jakmile byly členy společenstva splaceny, vlastnictvím společenstva; členům společenstva přísluší z důvodu splacení těchto podílů proti společenstvu jen osobní právo, pohledávka. Podle §u 78. zák. o společenstvech vztahuje se ručení vystouplého člena na všecky závazky, ve které společenstvo vešlo až do výstupu člena tohoto vůči třetím osobám. Teprve, když pomine ručení za tyto závazky společenstva, může podle § 79 zák. o sp. společenstevní podíl jemu býti společenstvem vyplacen. Členové nesou tudíž majetkové ztráty společenstva podle svých členských podílů, pokud nemohou tyto ztráty býti uhrazeny z fondů, po ruce jsoucích. Ovšem jest uvedeno v § 15 č. 12 stanov žalovaného společenstva, že odepis ztrát ze společenstevních podílů členů podléhá usnesení valné hromady; ale opominutí tohoto usnesení a formálního odepíšu ztrát v obchodních knihách společenstva nemůže nic změniti na skutečném zmenšení nebo úplném vyčerpání členských podílů nastalými ztrátami. Když tedy některý člen vystoupí ze společenstva, může z důvodu splacení členského podílu žádati na společenstvu toliko, aby mu vyplatilo hodnotu tohoto podílu členského, jak jeho hodnota vyplývá z účetní uzávěrky za onen rok, ve kterém dotyčný člen vystoupil ze společenstva po připočítání zisků a po odepisu ztrát, naň připadajících. To platí také v poměru firmy K. k žalovanému společenstvu a uvedeno to jest i v předposledním odstavci §u 17 stanov tohoto společenstva. Poněvadž firma K. vystoupila ze společenstva v roce 1921, dlužno její nárok na výplatu hodnoty jejích členských podílů posuzovati podle účetní závěrky společenstevní tohoto roku. V této příčině je zjištěno, že společenstvo bylo 31. prosince 1921 jíž pasivní, takže podíly všech členů jeho byly vyčerpány společenstevními dluhy. Z jakých závazků ztráty společenstva povstaly, jest nerozhodno a dotyčné vývody dovolacího spisu jsou i nepřístupnou novotou podle §u 504 c. ř. s., pročež musí zůstati nepovšimnuty. Podle toho, co bylo uvedeno, nezbylo ze společenstevního jmění zcela ničeho na členské podíly firmy K., z čehož následuje, že tato firma pokud se týče žalobce, vystupující podle §u 308 ex. ř. jejím jménem, nemůže na žalované straně žádati zcela ničeho z důvodu splacených členských podílů a že tedy nižší soudy právem rozhodly spor v neprospěch žalobcův. Okolnost, že vypověděné členské podíly firmy K. ručily podle §§ 78 a 80 zák. o společenstvech jen až do konce r. 1922 za dluhy společenstevní, že tedy ručení toto pominulo dnem 31. prosince 1922, nemění na tom ničeho, neboť tímto pominutím ručení neoživly členské podíly vyčerpané již dříve úplně dluhy společenstva a tudíž zcela pro firmu K. ztracené. Zdali představenstvo společenstva bylo podle druhého odstavce §u 84. zák. o společenstvech za vlastní zodpovědnosti povinno, navrhnouti u příslušného soudu vyhlášení úpadku na jmění společenstevní, a zdali ze zanedbání této povinnosti představenstva vzešel společenstvu proti představenstvu nějaký náhradní nárok, který by tvořil společenstevní jmění, jímž by vyrovnán byl schodek, vzešlý ze ztrát společenstva, jest v tomto sporu nerozhodno, neboť náhradní nárok nebyl uplatněn a ve sporu tomto nejde o pohledávku z důvodu náhrady zaviněné škody, nýbrž o nárok na vrácení splacených členských podílů, pro kterýž nárok jest otázka zavinění představenstva společenského nedůležitá. Pro zjištění tohoto nároku jest rozhodným jen skutečný stav jmění společenstevního podle účetní závěrky roku výstupu člena ze společenstva, nikoli stav, kterého mohlo snad býti z určitého právního důvodu dosaženo. Není tedy třeba, blíže se zabývati dotyčnými vývody dovolacího spisu a nebylo třeba, probírati v nižších stolicích soudních skutkovou okolnost, že představenstvo společenstva nezachovalo se podle druhého odstavce §u 84 sp. zák., a otázku, jaké následky tato okolnost měla, nebo míti mohla. Vzhledem na hořejší úvahu jest také nerozhodno, že valná hromada společenstva neusnesla se podle §u 15 čís. 12 stanov na tom, že členských podílů má býti použito k úhradě ztrát, a že podíly členské nebyly v knihách společenstva formálně odepsány, nýbrž že ztráty z roku 1921 byly přeneseny na nový účet pro rok 1922. Důležito jest, že členské podíly skutečně pominuly byvše vyčerpány společenstevními dluhy. To není, jak žalobce snaží se v dovolacím spise dokázati, v odporu se zněním první věty §u 84 spol. zákona: »polovice obnosu, splaceného na členské podíly«, nýbrž je to v plném souhlasu s tímto zákonným ustanovením. Z různého znění »Hälfte der Geschäftsanteile« a »halbe Geschäftsanteile« nemůže žalobce nic pro sebe vyvozovati.

Citace:

č. 4057. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 102-104.