Smlouva antichretická (pactum antichreticum) je vedlejší úmluva, kterou se zřizuje věřiteli požívání zastavené věci. Tato úmluva je právně neúčinnou (§ 1372 o. o. z.). Dle řím. práva spočívalo »pactum antichreticum« v tom, že bylo zástavnímu věřiteli pro jeho zápůjčku dovoleno místo úroků vybírati plody věci zastavené, kterážto smlouva mohla býti platně uzavřena. Tato úmluva byla též před zavedením o. o. z. s tím obmezením dovolena, že povoleným požíváním zástavy nesměly býti překročeny zákonné úroky; pokud se tak stalo, byla smlouva lichvou (§ 9 pat. ze dne 2. prosince 1803). Dle §§ 1372 a 1159 o. o. z. je tudíž: 1. užívání, ne však též požívání zástavy dovoleno, svolí-li k tomu zástavce; spočívá v povaze zástavy, že se zřizuje za tím účelem, by věřitel z věci zastavené byl uspokojen, kdyby závazek v čas nebyl splněn (§ 447 o. o. z.). Tento účel byl by však ohrožen, kdyby bylo věřiteli dovoleno bezvýminečné užívání, tudíž bez vůle nebo proti vůli zástavce. 2. Užívání zástavy, dlužníkem povolené, smí se díti způsobem dlužníkovi neškodným a to z dvojího důvodu, jednak proto, že zástavní věřitel toho musí dbáti, by byla zástava zachována, ježto mu byla jen svěřena a na dále jako před tím zůstává vlastnictvím dlužníkovým a dále též proto, ježto by to odporovalo pojmu a účelu práva zástavního, kdyby jeho integrita byla porušena užíváním. 3. Bylo-li uzavřeno pactum antichreticum a bylo-li prohlášeno neplatným, může žádati zástavce za obnovení (vrácení) zástavy, aniž by věřitel měl nároku na náhradu nákladů správních (rozh. ze dne 12. listopadu 1878 n. 9757). Bylo-li s věřitelem umluveno, že tento místo úroků může počitky bráti z nemovitosti dlužníkovy, je to rovněž pactum antichreticum, žežto užívání nemovitosti je užíváním věci zastavené a dlužno tudíž úmluvu takovou, která uzavřena byla pod rouškou smlouvy pachtovní, posouditi dle její pravé povahy (rozh. ze dne 29. prosince 1858 č. 14740).