— Č. 8609 —

Č. 8609.


Živnostenské právo (Slovensko): I. I za platnosti nového živn. zák. č. 259/24 mohou úřadem býti provedeny změny v rayonování živností kominických, třebas mají povahu reální. — II. Které předpisy právní a které poměry skutkové tu rozhodují?
(Nález ze dne 15. května 1930 č. 7927.) — Č. 8609 —
Věc: Alžběta F. v N., Helena L. v G., Karla a Melanie M. v P. a Dominik R. v S. proti ministerstvu obchodu o vymetací obvody kominické.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Výnosem župního úřadu v Bratislavě ze 14. dubna 1927 provedeno bylo na základě § 58 zák. č. 258/24 v politickém okresu Š. ohraničení provozování živnosti kominické tím způsobem, že ustanoveny byly dva vymetací obvody v Š. a v T. K obvodu v T. přikázány byly též obce D., P. a Z., které do té doby náležely k vymetacímu obvodu Heleny L. v G. a obce N. a V., které do té doby náležely k vymetacímu obvodu Alžběty F. v N. — Výnosem téhož úřadu z 22. května 1927 bylo stejné opatření provedeno v politickém okresu G., kde ustanoveny byly tři vymetací obvody v G., S. a S. K obvodu v S. přikázány byly též obce M. , N., P. a M., které byly vyloučeny z dosavadního obvodu Heleny L. v G.; naproti tomu bylo z dosavadního vymetacího obvodu Dominika R. v S. vyloučeno 11 obcí; obvod v S. utvořen ze 16 obcí vyloučených z dosavadního vymetacího obvodu sester N. v P.
Oba výnosy odůvodnil župní úřad tím, že ohraničení kominických obvodů podle politických okresů je třeba hlavně z důvodů administrativních a požárně-policejních. Dále uvedeno, že úřad se řídil směrnicemi min. obch. z 24. září 1925 č. 30865, že přihlížel k tomu, aby dosavadní reální práva se nestala ve skutečnosti bezcennými (min. nař. č. 60962/1895 K. M.) a že i rozdělení pracovního obvodu, náležejícího k živnosti provozované na základě reálného práva, je podle zásadního rozhodnutí býv. uh. min. obch. č. 91864/11 K. M. přípustné, zajišťuje-li majiteli tohoto oprávnění ponechaný obvod slušnou výživu; tato je svrchu jmenovaným pěti majitelům takovýchto práv zabezpečena.
Nař. rozhodnutími byly oba výnosy potvrzeny z důvodů v nich obsažených, poněvadž provedené rayonování je z ohledů požárně-policejních vhodné a existence rekurentů není ohrožena. K námitkám rekursů podotknuto, že župní úřad se právem dovolal předpisů citovaných v obou výnosech, poněvadž tyto se nezakládaly na zák. čl. XVII:1884 a proto platí i za platnosti zák. č. 259/24.
Ve všech pěti stížnostech, podaných do těchto dvou rozhodnutí se v podstatě souhlasně namítá, že rozhodnutí jsou nezákonná proto, že znamenají zkrácení reálných práv stěžujících si stran, které je bez náhrady nepřípustné zřetelem na § 109 úst. listiny a na § 252 živn. zák., dle něhož se reálná povaha po právu existujících radikovaných a prodejných živností v ničem nemění, takže následkem toho ohraničováním na základě § 58 živn. zák. do takových práv nesmí býti zasahováno. — Tato námitka není důvodná.
Reálné živnosti, i kominická, jsou — pokud jde o jich provozování — podrobeny všem ustanovením živn. zákona, pokud není stanovena nějaká úchylka. Paragraf 58 živn. zák., jenž připouští teritoriální ohraničení provozování živnosti kominické, nečiní nějakou výjimku pro reálné živnosti. Paragraf 252, odst. 2, jehož se stížnosti dovolávají, stanoví jen, že reálná povaha existujících již radikovaných a prodejných živností — Č. 8609 —
se nemění, t. j. že živnosti ty trvají, aniž je majitel jejich co do nabytí i ztráty živn. oprávnění, jež tvoří jejich obsah, vázán na předpisy živn. zákona, platné o nabývání a zániku osobních živností. Cit. ustanovením zachován byl v zásadě celkem stav, platný již před tím, než vešel v účinnost zákon č. 259/24. Již zák. čl. VIII:1872 stanovil v § 6, že reálné živnosti zůstávají nadále zachovány, že však tím nemohou býti omezováni jiní v provozování téže živnosti. Zák. čl. XVII:1884 obsahuje v § 23 totéž ustanovení, a jeho § 16 stanovil bezpodmínečně — tedy také s platností pro živnosti reálné —, že živnost kominickou jest v městech vázati na pracovní okresy. To potvrzují výslovně i výnosy č. 60962/1895 K. M. a 91864/1911 K. M., jejichž obsah ukazuje, že i změny na pracovních obvodech majitelů reálných živností kominických, jmenovitě i zmenšení jich byly již tehdy přípustné. Na tomto stavu nezměnil nic ani výnos býv. uh. min. obch. č. 721/1900, jehož se některé stížnosti dovolávají, neboť z něho vychází jen, že samovolné dělení pracovního obvodu reálné živnosti kominické bez úředního souhlasu bylo prohlášeno za nepřípustné, z čehož a contrario plyne, že úředním aktem, tedy na základě cit. § 16 pracovní obvod mohl býti změněn.
Stížnosti ovšem právem poukazují na to, že oba prve cit. výnosy podle ustanovení § 253 odst. 3 živn. zák. pozbyly platnosti dnem, kdy vstoupil v účinnost tento zákon, neboť byly to skutečně předpisy, vydané k provedení zák. čl. XVII:1884. Leč z toho neplyne, že by byl žal. úřad nemohl provésti ohraničení pro provozování kominické živnosti i ohledně živnosti reálných. Jeť právní podklad pro toto opatření dán v § 58 živn. zák., o který úřad svá rozhodnutí rovněž opřel. Proto je pro posouzení zákonnosti nař. rozhodnutí bez významu, že se dovolávají také obou cit. výnosů a že žal. úřad tyto výnosy nesprávně označuje jako platné i nyní.
Stížnosti kompromitujíce in eventum na toto stanovisko žal. úřadu, dovozují, že úřad dle obou výnosů nepostupoval; že ohraničení se stalo způsobem, který reálné živnosti st-lů ve skutečnosti činí bezcennými a st-lům nezaručuje slušnou výživu. Na věcné zkoumání této námitky nemohl nss vejíti proto, poněvadž, pozbyly-li oba cit. předpisy dnem, kdy vstoupil v účinnost zák. č. 259/24, — platnosti, nemohou býti pro posouzení zákonnosti ohraničení, spočívajícího na ustanovení § 58 tohoto zák., směrodatnými modality, stanovené v obou výnosech pro postup při určování pracovních obvodů podle § 16 zák. čl. XVII:1884. Podle § 58 živn. zák. jsou pro stanovení vymetacích okresů rozhodny jedině ohledy požárně-policejní, kdežto k tomu, zda a kterak bude ohrožena snad existenční schopnost stávajících živností, přihlížeti netřeba. To vyslovil nss již v nál. Boh. A 8276/29. Jestliže žal. úřad na moment posléz uvedený přece vzal ohled, byť i snad ne v míře, jak by to podle výn. 60962/1895 a 91864/1911 bývalo nutno před účinností zák. č. 259/24, nemohl se tím dotknouti nějakých subj. práv st-lů ve smyslu § 2 zák. o ss.
Stížnosti ovšem také vytýkají, že i ohledů požárně policejních, které jsou podle § 58 živn. zák., pro ohraničení rozhodné, nebylo řádně dbáno, — Č. 8610 —
poukazujíce zejména na to, že větší podniky jsou lépe s to požadavkům těm vyhověti, a že jednotlivé obce, přikázané nově upraveným obvodům, jsou od sídla kominíka mnohem vzdálenější, než tomu bylo dříve. Než tu jde o pouhé hodnocení fakt, které nemůže nss své věcné kognici podrobiti tak, aby svou vlastní úvahu položil na místo úsudku, k němuž dospěl žal. úřad. Nss může tu jedině zkoumati, zda skutkový podklad onoho úsudku není vadným ve smyslu § 6 zák. o ss.
Stížnost Alžběty F. vytýká mimo to, že nař. jí rozhodnutí se dovolává směrnic z 24. září 1925 č. 30865 ,které st-lce nebyly sděleny a které sestaveny jsou tak, že nedbají poměrů na Slov., kde jednotlivé vymetací obvody by měly míti větší počet komínů, ježto sazby za vymetání jsou nízké a nelze je zvyšovati. Nehledíc k tomu, že podle těchto vývodů stížnosti je obsah směrnic st-lce znám, takže by jejich nesdělení nemohlo býti účinné obraně její na závadu, jest na tuto námitku odvětiti, že pouhé směrnice jako pokyn vydaný vyšší instancí úřadu podřízenému, nepřicházejí pro posouzení zákonnosti nař. rozhodnutí v úvahu. Tuto jest posuzovati jedině podle toho, zda rozhodnutí, které bylo vydáno a je bráno stížností v odpor, je v souhlasu se zákonem, čili nic. Měly-li by ony směrnice nějaký pro stranu nepříznivý účinek na rozhodnutí, nevadí to straně nijak, aby správnost rozhodnutí popřela a tento svůj názor odůvodnila, a nevadí to ani nss-u, aby rozhodnutí bez ohledu na obsah směrnic přezkoumal. — — — —
Citace:
č. 8609. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 778-781.