Č. 756.

Stavebníprávo: * Korporace v § 1 zák. ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. z r. 1920 uvedené mohou žádati za vyvlastnění dle tohoto zákona jen tehdy, jsou-li samy stavebníky.
(Nález ze dne 9. března 1921 č. 2880).
Věc: Městská obec Žamberecká ve srozumění se spolkem pro vystavení samostatné divadelní budovy v Žamberku (adv. Dr. Jan Kvíčala ze Smíchova) proti zemské správě politické v Praze stran vyvlastnění pozemku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okresní správa politická k žádosti městské obce Žamberku vyvlastnila nálezem ze dne 6. června 1920 č. 18830 pozemek č. kat. 63/3 v katast. obci Žamberku ve výměře 48 a 81 m² náležející Novému hřbitovu v Žamberku pro obec Žamberk za účelem postavení divadelní budovy a zřízení sadů kolem ní a určila náhradu) za tento vyvlastňovaný pozemek na 7000 K.
K rekursu patronátního úřadu v Žamberku společně s tamním děkanským úřadem zrušila zemská správa politická výnosem ze dne 31. července 1920 uvedený nález z těchto důvodů: Jak z předložených spisů na jevo jde, uchází se obec žamberecká o pozemek čís. kat. 63/3 v Žamberku jednak proto, aby na části jeho postavil »spolek pro vystavení samostatné divadelní budovy« divadelní budovu, jednak proto, aby na ostatní části tohoto pozemku zřídila sad. Nejsou zde podmínky §u 1 zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. z roku 1920, neboť obec vůbec nehodlá na vyvlastňovaném pozemku provésti stavbu budovy pro veřejnou potřebu určené, jak § 1 cit. zák. předpokládá, nýbrž divadelní budovu hodlá postaviti jmenovaný spolek, který však není stavebním sdružením, uznaným ministerstvem sociální péče za obecně prospěšné, a nemá tudíž nároku, aby se užilo v jeho prospěch ustanovení cit. §u 1 zákona.
Ale ani obec nemůže v tomto případě dovolávati se citovaného ustanovení proto, že zamýšlí zříditi na zbývající části pozemku sad a nikoliv stavbu budovy určené pro veřejnou potřebu, za jakou nemůže býti sad pokládán.
Rozhoduje o stížnosti, vytýkající provedenému řízení vadnost a naříkanému rozhodnutí nezákonnost, uvážil nejvyšší správní soud toto:
Zákon ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. z r. 1920 váže přípustnost vyvlastnění pozemků nezastavených mimo sady na podmínku, jednak že vyvlastnění děje se pí o stavbu obytných domů nebo pro stavbu budov určených pro veřejnou potřebu, jednak že zamýšlí stavbu stát, okres, obec nebo stavební sdružení, uznané ministerstvem sociální péče za obecně prospěšné. Zákon ten, jenž zasahuje do právní sféry soukromých zájmů, dlužno vykládati přesně.
Stížnost namítá, že naříkaným rozhodnutím dostalo se slovům: »zamýšlí stavbu stát, okres, obec aneb stavební družstvo, uznané ministerstvem sociální péče za obecně prospěšné« nesprávného výkladu, poněvadž dle názoru stížnosti nerozhoduje, kdo má stavbu provésti, totiž kdo jest podnikatelem stavby, nýbrž rozhoduje, pro koho má býti stavba provedena. Proto jest též vadou řízení, že nebyl řešen poměr mezi obcí a »spolkem pro vystavění samostatné divadelní budovy v Žamberku«, ačkoliv dle § 26 stanov spolku toho má divadelní budova po úplném vystavění připadnouti do úplného a neobmezeného vlastnictví města Žamberku.
Nejvyšší správní soud neshledal názor ten správným, naopak má za to, že za vyvlastnění dle zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. z roku 1920 mohou žádati korporace v § 1 cit. zákona uvedené jen tehdy, jsou-li samy stavebníky.
O správnosti názoru toho svědčí ustanovení § 4, v němž se praví, že v nálezu vyvlastňovacím označiti jest stavbu, k jejímuž provedení byl vydán vyvlastňovací nález, a určiti přiměřenou lhůtu, do které vyvlastňovatel musí započíti se stavbou, pro kterou se pozemek vyvlastňuje. Totéž vychází z ustanovení § 7 téhož zákona, který stanoví, že vyvlastňovatel je povinen provésti dílo, k jehož zřízení byl vydán vyvlastňovací nález.
Z celé struktury zákona vyplývá tedy, že korporací, která zamýšlí stavbu po rozumu § 1 cit. zákona, rozumí se jen stavebník, nikoli ten, komu má později býti odevzdána budova, jejíž stavba je zamýšlena.
Ale pak nebylo vadou, že žalovaný úřad nevyšetřil, v jakém poměru jest obec ke spolku pro vystavení samostatné divadelní budovy v Žamberku, a není závažné, zdali budova kdysi má připadnouti do vlastnictví obce.
Shledal-li tedy žalovaný úřad, přihlížeje k těmto okolnostem, že zde není podmínek v § 1 zákona ze dne 17. prosince 1919 vytknutých, a zrušil rozhodnutí I. stolice, odpovídá výrok ten skutkovému zjištění a zákonu.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 756. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 323-325.