Čís. 14383.

Výnos ministerstva železnic z 1. júla 1920, č. 1060/Pres.
Keď dotyčne výpovedi služebného pomeru železničného zamestnanca nedošlo k dohode medzi úradom a dôvernickym výborom a úrad opominul pokúsiť sa ešte raz o dohodu (§ 17 cit. výn.) lež ihneď sám o výpovedi rozhodol, je výpoveď bezúčinná.
(Rozh. zo 16. V. 1935, Rv III 333/34.)
Žalobe, ktorou domáhal sa žalujúci železničný zamestnanec vyslovenia bezúčinnosti danej mu výpovedi a ďalšieho platenia jeho aktívnych požitkov, súd prvej stolice vyhovel, odvolací súd ju zamietol. Najvyšší súd dovalacej žiadosti žalobníkovej vyhovel a obnovil rozsudok súdu prvej stolice. Dôvody:
Ze zpráv dopravního úřadu v L. podaných nadřízenému ředitelství je zřejmo, že toto ředitelství nařídilo dne 22. května 1932 dopravnímu úřadu v L., aby zpravil příslušný místní výbor důvěrníků o výpovědi, kterou zamýšlí dáti vlakovému průvodčímu Janu G.; dopravní úřad zpravil podle tohoto rozkazu místopředsedu místního důvěrnického výboru sekce IIIc) Pavla G., Pavel G. — který toho času byl jediným funkcionářem místních výborů sekcí IVc) i IIIc) — svolal na 2. května 1932 společnou schůzi obou těchto výborů a protože ze skupiny IVc) přišel na schůzi jen jeden člen, projednal G. výpověď ve výboru skupiny IIIc); výsledek byl ten, že tento výbor neuznal důvody výpovědi za dostatečné.
Podle výnosu ministerstva železnic z 1. července 1920, č. 1060/Pres., žádal-li železniční úřad — jako v tomto případě — o svolání schůze důvěrnického výboru, účastní se schůze zástupce úřadu — železničního — (§ 12) a zápisem se zjistí, zda se tu zástupce úřadu dohodl s místním výborem či nic (§15).
Příslušný železniční úřad vyřídí pak (§17) usnesení výboru, stala-li se dohoda a úřad s ní souhlasí, podle této dohody. Nebyla-li dohoda docílena ať z jakéhokoliv důvodu — poněvadž v tom ohledu předpis § 17 nečiní rozdílu — nebo železniční úřad s dohodou nebo s usnesením výboru nesouhlasí, pokusí se úřad ten ještě jednou o dohodu a teprve pak, vyzní-li i tento pokus na prázdno, rozhodne podle svého přesvědčení.
Jak bylo řečeno, došlo sice k usnesení ve schůzi výboru skupiny IIIc), ale proti železniční správě, k usnesení výboru skupiny IVc) pak vůbec nedošlo a tak — ať již k jednání o sporné výpovědi byl příslušným výbor ten či onen — v každém případě, vzhledem k uvedenému výsledku, musil železniční úřad podle § 1 pokusiti se ještě jednou o dohodu a pak teprve po tomto opětném pokuse, ať tu byl výsledek jakýkoli, byl oprávněn rozhodnouti ve věci podle svého přesvědčení.
Protože tento opětný povinný pokus byl pominut, je daná výpověď, při níž železniční úřad nezachoval postup nařízený výnosem 1060/1920 »§ 3 čís. 5 a § 17), protiprávnou a proto bezúčinnou již z tohoto důvodu.

Citace:

č. 14383. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 1023-1024.