NPD documents search: Boh. adm., 18 (1936)

Č. 12581.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: I. Podle dávk. pravidel č. 143/1922 Sb. jsou osvobozeny od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí převody, kdy za účelem urychleného provedení přídělu zabrané půdy vlastník zabraného majetku prodává zabraný majetek za autoritativní součinnosti stát. pozemkového úřadu, řídě se při tom danými direktivami co do osob nabyvatelů, výměry a ceny půdy i modalit převodu. — II. Okolnost, že stát. pozemkový úřad schválil trhovou smlouvu, sama o sobě ještě neodůvodňuje závěr, že stát. pozemkový úřad tím uznal, že osoby kupujících a kupní ceny odpovídají podmínkám zásadního souhlasu, zvláště když stát. pozemkový úřad prohlásil, že zcizitel si vybral kupce sám a dohodl se s nimi o ceně bez souhlasu stát. pozemkového úřadu.
(Nález z 21. října 1936 č. 15274/36.)
Prejudikatura: ad I. Boh. A 6672/27 a 9977/32.
Věc: Obec Turi-Szakállas proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 26. září 1933 a 31. října 1933 (za zúč. Magdalénu O. v Bagotě adv. Dr. La- dislav Winter z Nových Zámků) o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Naříkaná rozhodnutí zrušují se pro vadnost řízení.
Důvody: Z 26 převodů nemovitostí na různé nabyvatele byla zcizitelce Magdaléně O. předepsána 26 platebními rozkazy starosty obce Turi-Szakállase dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Nař. rozhodnutími vyhověl žal. úřad v pořadí instančním odvoláním zcizitelky, namítajícím, že převody nepodléhají vůbec dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí, a vyslovil, že převody uskutečněné kupními smlouvami z 2. prosince 1922 a 26. prosince 1925 mezi zcizitelkou Magdalénou O. a jednotlivými kupujícími nepodléhají dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí ve smyslu § 3 č. 3 dávk. prav. č. 143/1922 Sb., a to v podstatě z důvodu, že zcizitelka prokázala, že předmětné převody byly uskutečněny za ingerence stát. pozemkového úřadu k účelům zkráceného provedení přídělu zabrané půdy.
O stížnostech na tato rozhodnutí uvážil nss:
Žal. úřad i stěžující si obec stojí na témže stanovisku, že převody zabrané půdy, které byly provedeny za účelem zkrácení řízení přídělového, jsou převody uskutečněnými na základě zákona záborového a zákonů tento zákon provádějících a doplňujících a že jsou proto podle ustanovení § 3 č. 3 dávk. prav. od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí osvobozeny.
Na sporu je jedině otázka, zda převody zabrané půdy, o něž jde v dnešním sporu, je pokládati za převody za účelem zkrácení řízení přídělového.
Podle konstantní judikatury nss (srov. nálezy z 25. června 1927 č. 11702 Boh. A 6672/27 a z 25. června 1932 č. 16814/31 Boh. A 9977/32) dlužno pokládati za převody za účelem zkrácení řízení přídělového takové převody, kdy za účelem urychleného provedení přídělu zabrané půdy vlastník zabraného majetku prodává za autoritativní součinnosti stát. pozemkového úřadu zabraný majetek, řídě se při tom danými direktivami co do osob nabyvatelů, výměry a ceny půdy i modalit převodu.
Žal. úřad dospěl v nař. rozhodnutích k závěru, že sporné převody uskutečněny byly za rozhodující ingerence stát. pozemkového úřadu za účelem zkrácení řízení přídělového, a to z důvodu, že zcizitelka dokázala, že trhové smlouvy obsahují všechny podmínky stanovené v zásadním souhlasu stát. pozemkového úřadu, že byly stát. pozemkovým úřadem schváleny a že vlastnické právo kupitelů bylo omezeno tím, že stát. pozemkovému úřadu byla v pozemkových knihách vyhrazena práva uvedená v odst. 2 § 19 a v §§ 21 až 24 zákona příď.
I. Proti tomu namítají stížnosti především, že zásadní souhlas stát. pozemkového úřadu k odprodeji 500 kat. jiter z velkostatku Turi-Szakállas a Bagota byl udělen zcizitelce v nejširším rozsahu, takže tato mohla při prodeji s nemovitostmi volně disponovati, takže již z toho důvodu nemůže jíti o převody za účelem zkrácení řízení přídělového.
Tuto námitku nemohl nss uznati důvodnou, neboť stanovil-li stát.
pozemkový úřad výnosem z 28. srpna 1922, uděluje zásadní povolení k prodeji 500 kat. jiter, mimo jiné, že půda zemědělská může býti prodána jen malým zemědělcům a bezzemkům a že rozprodej bude proveden za součinnosti obvodové úřadovny stát. pozemkového úřadu v Trenč. Teplicích, která na místo vyšle svého komisaře a určí osoby k přídělu oprávněné, jakož i přiměřenost cen, a že kupující se zaváží, že pozemky dále nezcizí jen se souhlasem stát. pozemkového úřadu a že se podrobí zcelovacímu řízení dle § 24 zákona příď., je z těchto podmínek již dostatečně patrno, že stížnosti nemají pravdu, tvrdí-li, že zcizitelka mohla již podle zásadního souhlasu disponovati při odprodeji volně s nemovitostmi. Naopak uvedené podmínky, které stát. pozemkový úřad v zásadním souhlasu stanovil, odpovídají modalitám, které zákon příď. dává stát. pozemkovému úřadu na ruku v řádném řízení přídělovém, a nasvědčují tomu, že stát. pozemkový úřad, udíleje zásadní souhlas k prodeji zabraných nemovitostí, sledoval tím zřejmě účel, aby odprodeje nemovitostí nahradily, zjednodušily a uspíšily řádné řízení přídělové.
II. Stížnosti vytýkají dále jako vadnost řízení, že zjištění žal. úřadu, že převody byly provedeny za účelem zkrácení řízení přídělového, je v rozporu se zjištěným skutkovým stavem, hlavně pak s vyjádřením stát. pozemkového úřadu z 21. září 1932, že odprodej nemovitostí byl proveden bez součinnosti stát. pozemkového úřadu, neboť zcizitelka sama vybrala si kupce a s nimi se dohodla bez souhlasu stát. pozemkového úřadu. Tuto námitku vadnosti uznal nss důvodnou.
Žal. úřad svoje zjištění, že převody byly provedeny za účelem zkrácení řízení přídělového, opřel jednak o to, že zcizitelka dokázala, že trhové smlouvy obsahují všechny podmínky stát. pozemkovým úřadem v zásadním souhlasu stanovené a že smlouvy byly stát. pozemkovým úřadem schváleny, — a jednak o to, že stát. pozemkovému úřadu jsou pro budoucnost knihovním obmezením práva vlastnického vyhrazena práva uvedená v § 19 odst. 2 a §§ 21 až 24 zákona příď., a vyslovil, že okolnost, že kupující osoby a kupní ceny nebyly určeny stát. pozemkovým úřadem, nepřekáží tomu, aby převod nemohl býti považován za uskutečněný ingerencí stát. pozemkového úřadu, neboť, schválil-li stát. pozemkový úřad předložené trhové smlouvy, uznal tím, že jak osoby kupujících, tak i kupní ceny odpovídají podmínkám zásadního souhlasu, a že dodatečně akceptoval jak osoby, tak i ceny, jakoby byly bývaly určeny přímo jeho orgánem.
Žal. úřadu je sice dáti za pravdu v tom směru, že okolnost, že stát. pozemkový úřad trhové smlouvy schválil, mohla by nasvědčovati tomu, že stát. pozemkový úřad uznal tím, že osoby kupujících a ceny kupní odpovídají podmínkám zásadního souhlasu. Leč tato okolnost sama o sobě neodůvodňuje ještě uvedený závěr s naprostou bezpečností, zvláště když není podporována již žádnými jinými zjištěnými skutečnostmi, tím méně pak, prohlásil-li stát. pozemkový úřad výslovně ve svém vyjádření z 21. září 1932, že kupce vybrala si zcizitelka sama a že se s nimi dohodla bez souhlasu stát. pozemkového úřadu i ohledně ceny. Není přece vyloučena možnost, že stát. pozemkový úřad během doby od udělení zásadního souhlasu až do schválení kupních smluv změní svůj názor na provedení pozemkové reformy a že v důsledku toho udělí pak definitivní souhlas k prodeji zabrané půdy i v těch případech, kdy nejde o osoby mající nárok na příděl půdy a kdy kupní cena značně převyšuje cenu přídělovou.
Nemohl tedy v daném případě žal. úřad, maje tu shora uvedené vyjádření stát. pozemkového úřadu, — takovéto vyjádření je, jak nss judikuje (srovnej nález z 19. března 1931 č. 4269 Boh. A 9134/31) součástí skutkové podstaty, — z pouhé skutečnosti, že stát. pozemkový úřad trhové smlouvy schválil, právem usuzovati, že osoby kupujících a kupní ceny odpovídají podmínkám zásadního souhlasu, nýbrž bylo povinností žal. úřadu, aby o těchto okolnostech konal šetření za účasti stran a aby v každém jednotlivém případě zjišťoval, zda osoby kupujících a kupní ceny skutečně vyhovují uvedeným podmínkám, t. j. zda osoby kupujících jsou malí zemědělci nebo bezzemci a zda kupní ceny jsou přiměřené cenám přídělovým ve smyslu § 77 zákona náhrad. Ježto pak v uvedeném směru nebylo konáno žádné šetření, nemá výrok žal úřadu, že osoby kupujících i ceny odpovídají podmínkám zásadního souhlasu, dostatečné opory ve spisech, nýbrž naopak je v přímém rozporu s vyjádřením stát. pozemkového úřadu z 21. září 1932.

Citace:

Č. 12581. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 935-938.