Č. 5970.

Učitelstvo (Slovensko): I. * Na jednorázovou výpomoc podle § 7 odst. 6 zák. č. 287/1924 nemají učitelské osoby škol církevních na Slov. právního nároku. — II. Podle kterých norem jest vyměřiti zaopatřovací požitky učitelů církevních škol?
(Nález ze dne 18. října 1926 č. 19418.)
Prejudikatura: Boh. 3618 adm.
Věc: Štěpán W. v L. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o zaopatřovací požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 30. listopadu 1924 zažádal st-l, aby mu jako učiteli na řím.-kat. ludové škole v L. přiznána byla pense od 1. září 1925 na základě 44leté služ. doby. Byv vyzván ohlásil pak podáním z 5. dubna 1925, že jako nestátní učitel, jehož službu s hlediska postupu jest čítati počínajíc dnem 1. října 1893, má nárok na základní pensi (ročně 2600 K, odpovídající 3. stupni I. plat. třídy). Této roční základní pensi odpovídá válečná podpora 840 K ročně. Krom toho má prý nárok na jednorázovou podporu 2000 K ročně podle § 3. zák. č. 167/24. Žádá, aby na základě § 7 bodu 6 zák. č. 287/24 místo této jednorázové podpory nestátních učitelů byla mu přiznána podpora v té výši, aby tím doplněna byla jeho pense nestátního učitele podle 4. stupně VII. plat. třídy při plné služ. době.
Nař. rozhodnutím byl st-l přeložen na trvalý odpočinek dnem 30. září 1925 s tím, že na základě 441eté služ. doby podle § 8. zák. čl. XXXII : 1875 má po rozumu § 3. zák. čl. XLIII : 1891 nárok na pensi ve výši 100% z pens. základu 2600 K. Přiznává se mu tudíž počínajíc dnem 1. října 1925 roční pense 2600 K a válečná podpora ročně 900 K. Podle 6. bodu § 7 zák. č. 287/24 a v duchu usnesení min. rady z 18. června 1925 přiznává se mu dále do výše pens. požitků státního učitele na základě zák. č. 99/21 na dobu od 1. ledna 1926 do 31. prosince 1926 jednorázová výpomoc ročně 2260 K, drah. výpomoc podle I. rodinné třídy ročně 1632 K, mimořádná drah. výpomoc ročně 1512 K a nouzová výpomoc ročně 1512 K. Pro výpočet zvýšené jednorázové výpomoci na základě posledního platu 2600 K, který odpovídá 3. stupni IX. plat. třídy uh. systému, byl podle čl. 1. odst. b) cit. zák. č. 99/21 zjištěn pensijni základ 1. stupně IX. plat. tř. zák. č. 541/19 ve výši 5760 K (plat 4608 K, 50% místního přídavku pro Prahu 1152 K), a přijata vzhledem k 44-leté služ. době sazba 100%.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
Námitky st-lovy vrcholí v podstatě v tom, že byly mu v době jeho aktivní služby vypláceny posledně požitky odpovídající 3. plat. stupni VII. hodn. třídy podle zák. č. 394/22, a že tudíž i při stanovení pens. základny mělo se hleděti k těmto požitkům, nikoli stanoviti pens. základnu podle pravidel platných pro nestátní učitele, dále pak, že neprávem byla mu přiznána jednorázová výpomoc toliko dle zák. č. 99/21, kdežto mělo prý býti použito bodu 6 § 7 zák. č. 287/24 a přiznati mu výpomoc, jež by náležela učiteli státnímu VII. hodn. třídy 3. plat. stupně. — — —
Pokud st-l dovozuje z toho, že v době jeho akt. služby byly mu ve skutečnosti placeny požitky státního učitele v 3. st. VII. hodn. třídy, že i zaopatřovací požitky měly mu býti vyměřeny ze základny odpovídající těmto požitkům, a to podle předpisů platných pro učitele státní, odkazuje se k nálezu Boh. 3618 adm., kde nss vyslovil právní názor, že jednak výši zaopatřovacích požitků učitelů na nestátních ludových školách na Slov. sluší posuzovati výhradně podle uherských norem platných pro tuto kategorii učitelů, totiž podle zák. čl. XXXII : 1875, zák. čl. XLIII : 1891 a § 5 zák. čl. III : 1918, nikoli podle norem platných pro čsl. státní učitele, ovšem s modifikacemi nastalými akty čsl. státu a dále, že z okolnosti, že učiteli nestátnímu po dobu jeho akt. služby byly jeho akt. požitky případně vyrovnány na míru akt. požitků učitelů státních, nelze ještě za daného právního stavu dovoditi, že učitelé nestátní mají právní nárok též na to, aby i zaopařovací požitky byly jim vyrovnány v poměru k těmto pobíraným akt. požitkům na výši zaopatř. požitků učitelů na školách státních. Jest tudíž tato námitka, vycházející z opačného názoru, bezdůvodná.
Bezdůvodná je však i námitka druhá. Odstavcem 6. § 7 zák. č. 287/24 byla vláda toliko zmocněna, aby osobám, jichž se týkají zákony č. 166 a 167/24, přiznala na místě jednorázové výpomoci podle § 3. cit. zákonů vyšší jednorázovou výpomoc a to až do výše rozdílu mezi odpočivnými nebo zaopatř. požitky, na které mají nárok podle zákonů býv. státu uherského a mezi požitky, které by jim náležely za týchž podmínek podle předpisů platných pro učitele státní. Z předpisu toho podává se jasně, že tímto ustanovením zákona nějaký právní nárok osob těch, před nss-em stihatelný, na poskytnutí určité výpomoci založen nebyl, nýbrž že opatření ve směru tom bylo ponecháno vládě. Při tom nebyla zákonem vládě dána ani směrnice v otázce, kolik ona výpomoc obnášeti musí, nýbrž byl její postup vymezen — pokud jde o minimum — pouze v ten způsob, že výpomoc ta musí obnášeti více, než přiznáno bylo §em 3. zák. č. 166 a 167/24 (»vyšší« výpomoc), pokud pak jde o maximum, že nesmí přesahovati rozdílu tam blíže rozvedeného.
K opatření, jež vláda v základě tohoto zmocnění provedla, došlo, jak žal. úřad v nař. rozhodnutí též výslovně uvedl, usnesením min. z 18. června 1925 a to v ten rozum, že za základ zjištění onoho rozdílu jakožto směrnice pro stanovení výše jednorázové výpomoci, vzat byl zákon č 99/21. Pak ovšem nárok oněch osob, pokud by dle znění zmíněného usnesení o právním nároku bylo lze mluviti, posouditi jest výhradně podle tohoto vládního aktu a postrádá tudíž st-lova námitka, že při zjištění onoho rozdílu a tudíž výše jednorázové výpomoci mělo se hleděti k normám jiným, všelikého právního základu. Že by pak přiznáním výpomoci takto vyměřené byl utrpěl újmu u porovnání s výpomocí stanovenou §em 3. cit. zák. č. 167/24, nebo že by jednorázová výpomoc ta normám těm neodpovídala, st-l ani netvrdí.

Citace:

č. 5970. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 459-461.