Čís. 14203.

Podá-li vymáhající věřitel exekuční návrh pod bývalým jménem kupeckým, jde jen o nesprávné označení, jež lze vždy opraviti.
(Rozh. ze dne 28. února 1935, R I 92/35.)
Prvý soud zrušil k návrhu povinného podle § 39 čís. 2 ex. ř. povolenou exekuci: Důvody: Strana povinná žádala za zrušení exekuce proto, že vymáhající strana jako protokolovaná firma byla již 2. prosince 1929 z obchodního rejstříku vymazána. Vymáhající strana ve vyjádření pouze uvedla, že poslední majitelkou bývalé firmy je Walburga S-ová. Tvrzení strany povinné je správné a měla proto vymáhající straně žádost za povolení exekuce došlá na soud 7. července 1932 býti odmítnuta, ježto v té době firma Josef S. již neexistovala. Rekursní soud k rekursu zamítl návrh povinného na zrušení exekuce. Důvody: Dle firemního rejstříku byla Walburga S-ová majitelkou firmy »Josef S.« do 11. prosince 1929, kdy firma ta byla z obchodního rejstříku následkem vzdání se živnosti vymazána. Naukou i judikaturou nejvyššího soudu je důsledně zastáváno (srov. sb. n. s. 3043, 5421, 5823, 6351, 6960, 8297 a 10359), že firma kupce jednotlivce jakožto jeho jméno kupecké je pouze jméno, pod kterým provozuje obchod, a kterým se v obchodě podepisuje, je pouhým prostředkem k označování a rozeznávání určitého právního podmětu (čl. 15 obch. zák.). Není tedy samostatným právním podmětem, podobně jako není zvláštním právním podmětem, ani právnickou osobou veřejná obchodní společnost, třeba že jest samostatnou hospodářskou jednotkou (srov. sb. n. s. čís. 9241), nýbrž její majitel, a proto i rozsudek proti firmě kupce jednotlivce vydaný má právní účinek jen proti kupci jednotlivci jako jejímu majiteli, byť by se i snad později firmy vzdal, pokud se týče, byla-li později firma dotyčná z obchodního rejstříku vymazána (sb. n. s. čís. 6351). Podobně i rozsudek žalující firmou jednotlivcovou vymožený přiznává nárok rozsudkem tím formalisovaný skutečnému majiteli dotyčné firmy. Pojem strany ve smyslu procesním nesluší tu zaměňovat! s pojmem strany ve sporu ve smyslu materielním. Neboť pojem procesní zahrnuje v sobě i ony četné případy, kde podle výslovného ustanovení právního řádu jest opravdu stranou ve sporu někdo, kdo není podmětem hmotného práva, o něž ve sporu běží, i ony zjevy, kde někdo vystupuje ve sporu jako strana, komu podle hmotného práva naprosto schází vlastnost právního podmětu. Proto sluší přiznati okolnost strany ve sporu tomu, koho procesní právo samo, nezávislé na právu hmotném, povolává k tomu, aby svým vlastním jménem jednal ve sporu jako strana (viz Hora, Čsl. civilní právo procesní 1928 díl II str. 6 a 8). Dlužno proto přiznati způsobilost býti stranou, t. j. býti podmětem sporu i firmám kupců jednotlivců, t. j. jejím majitelům, poněvadž běží tu pouze o bližší kupecké poznačení majitele, i obchodním společnostem, společenstvům a těžířstvu a pod., ačkoliv právnickou osobou nejsou — (srovn. cit. Hora a Ott: Soustavný úvod, 1897, str. 155). Podle rozhodnutí sb. n. s. čís. 5198 ani okolnost, že firma kupce jednotlivce není v obchodním rejstříku zapsána, nezakládá její procesní nezpůsobilosti. Může proto exekuční návrh směřující k vydobytí pohledávky přiznané exekučním titulem firmě kupce jednotlivce podán býti přímo majitelem dotyčné firmy samým, an běží tu také o případ v § 9 ex. ř. uvedený (srov. sb. n. s. čís. 5702). Tak bylo tomu i v tomto případě, kde běží o vymožení nároku vzešlého ze sporu zahájeného u krajského soudu v K. v roce 1928, kdy majitelkou žalované firmy Josef S. byla Walburga S-ová, jež k exekučnímu svému návrhu ze dne 26. června 1932 také připojila plnou moc podepsanou jménem Walburga S. jako jediná majitelka bývalé protokolované firmy Josef S. v D.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Firma kupce jednotlivce není samostatným právním podmětem, nýbrž pouze jeho kupecké jméno. Byla-li firma vymazána z obchodního rejstříku, nezanikl tím právní podmět, nýbrž má to pouze za následek, že kupec jednotlivec musí nadále vystupovati pod svým jménem občanským. Podala-li tudíž vymáhající věřitelka exekuční návrh pod bývalým jménem kupeckým, jde tu pouze o nesprávné její označení, jež lze vždy opraviti.

Citace:

č. 14203. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 204-205.