Č. 2305.

Trestní řízení policejní (Slovensko): 1. Trestní řízení pro přestupek § 95 lit. g) zák. čl. 12:1894 může býti zahájeno jen k návrhu poškozeného. — 2. Je-li rozsudek trestní v rozporu se zákonem, pak jest nezákonným též výrok o náhradě škody vyslovený v řízení adhesním.
(Nález ze dne 4. května 1923 č. 7345).
Věc: Dr. Jan K. v Holiči proti ministru.s plnou mocí pro správu Slovenska stran přestupku § 95 lit. g) zák. čl. 12 z r. 1894.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Ministr pro Slov. jako 3. stolice potvrdil rozsudek župního úřadu župy Nitranské, potvrzující rozsudek služnovského úřadu v Holiči z 5. listopadu 1920, kterým byl Dr. Jan K. uznán vinným přestupkem §u 95 lit. g) zák. čl. 12 z r. 1894, jehož se dopustil tím, že své husy a kachny nechal bez dohledu a tím zavinil, že drůbež tato způsobila na pozemku Pavla Š. škodu, rovnající se 100 kg kukuřice a odsouzen k peněžité pokutě v částce 20 K a k náhradě škody 100 kg kukuřice podle počtu husí na poškozeném pozemku chycených.
Rozhoduje o stížnosti Drem Janem K. na tento rozsudek podané, řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost vytýká, že trestní řízeno provedeno bylo bez návrhu poškozeného. Jak prve uvedeno, odsouzen byl Dr. Jan K. pro přestupek §u 95 lit. g) zák. čl. 12 z r. 1894. Dle cit. § 95 posl. odst. a nař. býv. uher. min. orby ze dne 17. října 1894 č. 48000, jež provádí zák. čl. 12 z roku 1894, může býti trestní řízení v případech zde vyjmenovaných, mezi kterými uveden jest také přestupek §u 95 lit. g) téhož zák. čl., zahájeno na návrh poškozeného, kdežto v ostatních případech cit. § 95 provádí se trestní řízení z moci úřední.
Z tohoto předpisu, jakož i dále z ustanovení §u 48, odst. 2 uh. pol. tr. ř. nař. č. 65000 z r. 1909 vychází na jevo, že trestní řízení ohledně přestupku, jímž st-l vinným uznán byl, může býti zavedeno toliko k návrhu poškozeného jako soukromého žalobce § 32 cit. uh. pol. tr. ř. a nikoliv ex offo.
Dle správních spisů, zejména dle protokolu sepsaného u obecního úřadu v Holiči dne 18. září 1920 a protokolu o výslechu Marie Š. ze dne 5. listopadu 1921, nežádali poškození Pavel a M. Š. potrestání Dra Jana K., nýbrž domáhali se pouze náhrady škody, jež jim prý byla na jejich pozemku také drůbeží st-lovou způsobena. Nebylo zde tedy návrhu jedině oprávněných soukromých žalobců na zahájení trestního řízení.
V odvolání podaném z rozsudku 2. stolice poukazoval st-l na to, že jde o přestupek, který se stihá jen k soukromému návrhu poškozeného, že však poškozený návrhu takového neučinil. Žal. úřad okolnost posléz uvedenou zjistil, avšak přes to odvolání st-lovo zamítl a rozsudek stolice 2. a tím i rozsudek služnovského úřadu v Holiči potvrdil.
Ježto však úřad tento bez návrhu poškozeného nebyl k zavedení trestního řízení a vydání rozsudku oprávněn, příčí se i rozhodnutí žal. úřadu ve věci hlavní zákonu.
Je—li v rozporu se zákonem rozsudek trestní, pak jeví se nezákonným i výrok o náhradě škody, jenž vysloven může býti jen v řízení adhesním a pro který je tudíž předpokladem zákonnost rozsudku trestního.
Již z tohoto důvodu náleželo nař. rozhodnutí dle §u 7 zákona o ss zrušiti a nebylo třeba zabývati se další námitkou stížnosti, že vzhledem k výši způsobené škody nebyl služnovský úřad v Holiči k rozhodování věcně příslušným.

Citace:

č. 14203. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 204-205.