NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 12735.

Prozatímní opatření jako úkon donucovací moci státní jest omezeno co do své účinnosti na území československé republiky.
Nekalá soutěž (zákon ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n.).
Údaje o tom, že zboží jest patentováno, mohou vzbuditi klamnou představu, že jest patentováno v Československu, zvláště, není-li doloženo, kde jest patentováno a že není patentováno v Československu. V takovém případě jest lhostejno, že zboží jest patentováno v cizozemsku (Německu). Pro rozpor s dobrými mravy soutěže a pro klamavost jednání stačí náležitosti objektivní nevyžaduje se, by tu byly i náležitosti subjektivní, vědomí nesprávnosti a úmysl oklamati. Stačí, že počiny jsou jen objektivně závadné a jen, pokud jde o náhradu škody, přichází v úvahu i subjektivní stránka.
(Rozh. ze dne 28. června 1933, R I 595/33.)
Žalobce žaloval žalovanou firmu o zdržení se nekalé soutěže a navrhl povolení prozatímního opatření, jímž žalované firmě a) se zakazuje rozšiřovati letáky, prospekty a vůbec tiskopisy s údaji, že vyrábí koberce patentované, b) se zakazuje tvrzení podobná rozšiřovati ústně zejména prostřednictvím obchodních zástupců, c) ukládá se, aby veškeré letáky, prospekty a vůbec tiskopisy, v nichž je tvrzeno, že vyrábí koberce patentované, složila k soudu, pokud se týče povoluje se navrhovateli, aby tiskopisy tyto dal uschovati způsobem naznačeným v § 259 ex. ř. Soud prvé stolice zamítl návrh na povolení prozatímního opatření, rekursní soud prozatímní opatření povolil. Důvody: Zákon proti nekalé soutěži ze dne 15. července 1927 čís. 111 sb. z. a n. nemá předpisů o povolení prozatímních opatření ve sporech nekalé soutěže se týkajících. Jest tudíž užíti předpisů exekučního řádu uvedených v § 381 ex. ř. a násl. Podle těchto předpisů podmínkou pro povolení prozatímního opatření jest osvědčení jednak nároku (§ 389 ex. ř.), jednak jeho ohrožení (§ 381 čís. 2 ex. ř.). Pokud se týče požadavku osvědčení nároku nestačí ve věcech nekalé soutěže, že žalující strana podala výslechem předzvědníků osvědčení, jak v napadeném usnesení blíže jest uvedeno, nýbrž jest zkoumati také se zřetelem na ustanovení §§ 1 a 2 zák. o nekalé soutěži, zda jednání žalované strany shora uvedenými předzvědníky osvědčené jest v rozporu s dobrými mravy a zda jest jednáním klamavým a způsobilým poškoditi soutěžitele. Žalující strana v návrhu tvrdila, že koberce vyráběné stranou žalovanou pod názvem »Chepaleum« nejsou patentované, a nabídla o tom osvědčení zprávou patentního úřadu. Ježto žalovaná strana ve svém vyjádření o prozatímním opatření vůbec nepopřela, že »Chepaleum« není v Československé republice patentováno, a její předzvědník pouze podal osvědčení o udělení patentu v Německu, nebylo potřebí, aby další osvědčení o tom, že »Chepaleum« není patentováno v Československé republice, bylo podáno a prováděno, neboť za daného stavu věci vzhledem k tomu, co shora uvedeno, žalující stranou bylo dostatečně osvědčeno, že »Chepaleum« v Československu patentováno není. Tomu nasvědčují i pozdější údaje strany žalované a zpráva patentního úřadu ze dne 19. října 1932. Není pochyby o tom, že u zákazníků, třebas by to byli obchodníci a právě, jsou-li to obchodníci, mohou údaje v tiskopisech a ústní údaje obchodními zástupci strany žalované o tom, že »Chepaleum« je patentované, zvláště když není doloženo, kde je patentováno a že není patentováno v Československu, vzbuditi klamnou představu o tom, že Chepaleum je patentováno v Československu, neboť podle patentního zákona musí každý, kdo chce na zdejším území užívati pro své zboží označení »patentované«, dáti si je patentovati u československého patentního úřadu a jest proto jen to zboží pokládali za správně jako »patentované« označené, které u tohoto patentního úřadu je patentováno; jest proto lhostejno, že a zda má žalovaná strana »Chepaleum« patentováno v Německu, zvláště když v jejich tiskopisech a údajích učiněných obchodními zástupci výslovně zmínka o patentování v Německu se nestala. Za tohoto stavu věci jest soud rekursní toho názoru, že šlo při označování koberců strany žalované o jednání klamavé, způsobilé poškoditi žalující stranu jako soutěžitele, že označování to bylo také v rozporu s dobrými mravy a že žalovaná strana věděla pokud se týče věděli musila, že takové označování jest způsobilé poškoditi soutěžitele. Soud rekursní pokládá proto nárok žalující strany, pokud se tkne označování koberců stranou žalovanou pod značkou »Chepaleum« vyráběných »jako patentované« za osvědčený. Z povahy věci pak vyplývá, že z dalšího pokračování v označování koberců žalované strany »jako patentovaných« hrozí žalující straně škoda nenahraditelná, neboť takové jednání bylo by s to konkurenční schopnost výrobků strany žalující u zákazníků, kteří, jak přirozeno, vždy dávají přednost zboží v tuzemsku patentovanému, vážně ohroziti, ne-li úplně ochromiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Námitka stěžovatelky, že nelze mluviti o údaji klamavém, an jí byl udělen patent v Německu, byla již vyvrácena rekursním soudem a stěžovatelka se poukazuje v tomto směru na příslušné odůvodnění napadeného usnesení. Stěžovatelka jest na omylu, domnívajíc se, že rozpor s dobrými mravy a klamavost jednání vyžaduje náležitosti nejen objektivní, nýbrž i subjektivní, tudíž vědomí nesprávnosti a úmysl oklamali. Stačí, že počiny jsou objektivně závadné a jen, pokud jde o náhradu škody, přichází i subjektivní stránka jednání v úvahu (srovnej Skála, Nekalá soutěž str. 42). Pokud jde o námitku týkající se rozsahu povoleného prozatímního opatření, nebylo zapotřebí prozatímní opatření výslovně omezili na tuzemsko, neboť plyne z povahy věci, že prozatímní opatření jako úkon donucovací moci státní jest omezeno co do své působnosti na území Československé republiky.

Citace:

Čís. 12735. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 53-55.