Čís. 3788.

Nebyl-li rozsudek prvého soudu, neobsahující výrok o soukromoprávních nárocích, v tomto směru nikým napaden, porušil odvolací soud výrokem, že poukazuje soukromého účastníka s nárokem na náhradu škody podle § 366 tr. ř. na pořad práva, zákon v ustanovení prvé věty § 477 tr. ř.
Předpis (§ 47 tr. ř.), že připojiti se k trestnímu řízení jest přípustné jen do započetí hlavního přelíčení, platí jen pro řízení o zločinech a přečinech, nikoliv i pro řízení přestupkové (§ 449 věta prvá, § 447 odst. 1 věta druhá tr. ř.).
Připojení se k trestnímu řízení jest však možné jen za řízení před soudem prvé stolice, nejdéle do skončení řízení průvodního, než veřejný obžalobce učiní návrh podle § 457 tr. ř.
Aby poškozený nabyl postavení soukromého účastníka, jest nutno, by učinil prohlášení, jímž dává na jevo, že se k trestnímu řízení připojuje a že tak činí k vůli uplatnění svých soukromoprávních nároků.
Za soukromého účastníka nelze pokládati toho, kdo se práva mu podle §§ 47 a 449 tr. ř. příslušejícího výslovně vzdal (prohlásil, že náhradu nežádá).
(Rozh. ze dne 27. února 1930, Zm I 16/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: 1. Postupem krajského soudu trestního v Praze jako soudu odvolacího, jímž bylo zařízeno předvolání Václava S-y a Štěpánky S-ové jako soukromých účastníků k odvolacímu přelíčení v trestní věci proti Františku D-ovi pro přestupek podle § 411 tr. zák., byl porušen zákon v ustanovení §§ 47 a 471 odst. 5 tr. ř. 2. Rozsudkem krajského soudu trestního v Praze jako soudu odvolacího ze dne 31. srpna 1929 ve výroku a) jímž se soukromá účastnice Štěpánka S-ová poukazuje se svým nárokem na náhradu škody 675 Kč podle § 366 tr. ř. na pořad práva soukromého, byl porušen zákon v ustanovení § 477 tr. ř.; b) jímž se uznává obviněný František D. povinným podle § 393 tr. ř. nahraditi soukromé účastnici Štěpánce S-ové 180 Kč útrat právního zastoupení v řízení odvolacím, byl porušen zákon v ustanovení §§ 47 a 393 tr. ř.
Důvody:
Podle trestních spisů okresního soudu v Kostelci n. Č. Lesy bylo učiněno četnictvem oznámení na manžele Václava a Štěpánku S-ovy a Františka D-a pro přestupek podle § 411 tr. zák. spáchaný tím, že dne 6. prosince 1928 při společné hádce manželé S-ovi Františka D-a, a ten zase manžele S-ovy na těle lehce poranil. Při předběžném výslechu protokolárním prohlásili František D. a Václav S., že se k trestnímu řízení nepřipojují, kdežto Štěpánka S-ová si vyhradila uplatňovati své soukromoprávní nároky při hlavním přelíčení. Při přelíčení dne 20. března 1929 prohlásila Štěpánka S-ová, že náhradu na bolestném a za poškození na těle nežádá a také Václav S. a František D. prohlásili, že náhradu nepožadují. Poněvadž bylo podezření, že jde o zločin podle § 155 tr. zák., bylo hlavní přelíčení odročeno, spisy byly postoupeny státnímu zastupitelství, a když neshledalo důvodu k dalšímu stihání pro zločin, bylo okresním soudem ustanoveno nové hlavní přelíčení na 8. června 1929. Při tomto přelíčení žádal František D. náhradu celkem 1 135 Kč, Štěpánka S-ová 675 Kč, Václav S. 1000 Kč, a právní zástupce manželů S-ových na útratách právního zastoupení 60 Kč. Rozsudek při tomto přelíčení vynesený, jímž byli všichni tři obvinění uznáni vinnými přestupkem podle § 411 tr. zák., nemá o nárocích soukromoprávních ani o útratách žádné zmínky ani ve výroku ani v důvodech.
Proti rozsudku podal odvolání František D. co do viny a co do trestu. Krajský soud trestní v Praze jako soud odvolací předvolal k odvolacímu přelíčení Václava S-u a Štěpánku S-ovou jako soukromé účastníky a po veřejném odvolacím přelíčení dne 31. srpna 1929, při němž právní zástupce soukromých účastníků, připojiv se k návrhu veřejného obžalobce na potvrzení rozsudku v celém rozsahu, účtoval na nákladech právního zastoupení 180 Kč, vynesl rozsudek, jímž odvolání Františka D-a zamítl a uznal ho povinným nahraditi soukromé účastnici Štěpánce S-ové 180 Kč útrat právního zastoupení v řízení odvolacím, poukázav zároveň soukromou účastnici s jejím nárokem na náhradu způsobené škody 675 Kč podle § 366 tr. ř. na pořad práva soukromého.
Zmateční stížnost, podaná generální prokuraturou podle §§ 33 a 479 tr. ř. na záštitu zákona, právem vytýká, že tím, že odvolací soud zařídil předvolání Václava S-y a Štěpánky S-ové jako soukromých účastníků k odvolacímu přelíčení, jakož i výroky odvolacího soudu týkajícími se soukromoprávních nároků Štěpánky S-ové a přiřčení náhrady 180 Kč nákladů jejího právního zastoupení, byl porušen zákon. Především jest poukázati na nepřesnost protokolu o odvolacím přelíčení, jenž v záhlaví uvádí mezi přítomnými Viléma E-a jako zástupce soukromé účastnice Štěpánky S-ové, na konci pak uvádí, že se zástupce soukromých účastníků připojuje k návrhu veřejného obžalobce a účtuje 180 Kč. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku poukazuje soukromou účastnici s jejím nárokem na náhradu způsobené škody 675 Kč podle § 366 tr. ř. na pořad práva soukromého. Rozsudek soudu první stolice, jak již uvedeno, neobsahuje o soukromoprávních nárocích vůbec žádného výroku, rozsudek v tom směru nebyl nikým napaden a poněvadž podle ustanovení prvé věty § 477 tr. ř. má se odvolací soud při rozhodování omeziti na napadené body, a smí změniti jen ty části rozhodnutí soudu prvé stolice, proti nimž odvolání směřuje, vybočil odvolací soud uvedeným výrokem z mezí oprávnění jemu § 477 tr. ř. vytčených, a porušil tím zákon v tomto ustanovení. Podle § 47 tr. ř. může se každý, kdo jest trestným činem stíhaným z moci úřední na svých právech poškozen, připojiti až do počátku hlavního přelíčení se svými nároky soukromoprávními k trestnímu řízení a stává se tím soukromým účastníkem. Předpis, že připojiti se k trestnímu řízení jest přípustné jen do započetí hlavního přelíčení, platí však jen pro řízení o zločinech a přečinech, nikoli i pro řízení přestupkové, poněvadž pro toto řízení platí zvláštní ustanovení § 449 věty prvé tr. ř., jež proti § 447 odst. 1 věta druhá onoho časového obmezení prohlášení o přístupu nemá, což jest odůvodněno tím, že se ve věcech přestupkových obyčejně nekoná přípravné řízení (§ 451 tr. ř.), takže poškozený zpravidla ani nemá příležitosti, by se před počátkem hlavního přelíčení vyslovil o soukromoprávních nárocích, a by se připojil k trestnímu řízení jako soukromý účastník. Jest ovšem doložiti, že připojení se k trestnímu řízení jest možné jen za řízení před soudem první stolice, a to nejdéle do skončení řízení průvodního, přesněji řečeno do té doby, než veřejný obžalobce učiní návrh podle § 457 tr. ř. Aby však poškozený nabyl postavení soukromého účastníka, jest nutno, by učinil prohlášení, jímž dává najevo, že se k trestnímu řízení připojuje a že tak činí k vůli uplatnění svých soukromoprávních nároků. Václav S. při svém výslechu, jenž předcházel hlavnímu přelíčení, prohlásil výslovně, že se k trestnímu řízení nepřipojuje a že nežádá, náhradu; také při hlavním přelíčení dne 20. března 1929 prohlásil, že náhradu nežádá. Štěpánka S-ová si sice při předběžném výslechu vyhradila uplatňovati své nároky soukromoprávní při hlavním přelíčení, než při hlavním přelíčení dne 20. března 1929 prohlásila rovněž, že náhradu nežádá. Z těchto prohlášení při hlavním přelíčení vyplývá, že se Václav S. a Štěpánka S-ová práva jim podle §§ 47 a 449 tr. ř. příslušejícího výslovně vzdali, a že se tedy soukromými účastníky nestali; právem proto rozsudek první stolice je za soukromé účastníky nepovažoval, o jejich nárocích vůbec nerozhodnuv. Na tom nemůže nic měniti okolnost, že při druhém přelíčení dne 8. Června 1929 účtovali částky v protokolu uvedené za lékařské vysvědčení, bolestné a útraty právního zastoupení; nejsouce soukromými účastníky, nebyli oprávněni účtovati tyto částky. Neprávem proto pokládal je odvolací soud za soukromé účastníky a neprávem zařídil předvolání jich jako soukromých účastníků k odvolacímu přelíčení. Důsledkem toho spočívá na právním omylu i výrok rozsudku soudu odvolacího, uznávající obviněného Františka D-a povinným nahraditi Štěpánce S-ové jako soukromé účastníci 180 Kč útrat právního zastoupení v řízení odvolacím, neboť Štěpánka S-ová sou-soukromou účastnicí ve smyslu §§ 47 a 449 tr. ř. nebyla a tedy nároku na náhradu útrat svého zastoupení v řízení odvolacím neměla.

Citace:

č. 3788. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 133-136.