NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 1

Čís. 13951.

Železniční zaměstnanci.
Z toho, že cena přiděleného naturálního bytu přesahuje zaměstnancův místní přídavek, vyplývá jen, že zaměstnanci nesmí býti na naturální byt sráženo více, než činí jeho místní přídavek, nelze však z toho vyvozovati, že zaměstnanci není možné, by se do takového bytu nastěhoval, a že mu proto přísluší nárok na diety pro nemožnost ubytování.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1934, Rv II 366/33.)
Žalobce, staniční manipulant, domáhal se na československém eráru zaplacení diet, ježto se nemohl nastěhovati do přiděleného naturálního bytu v Z. Procesní soud prvé stolice původně uznal podle žaloby. Odvolací soud usnesením ze dne 24. listopadu 1932 zrušil napadený rozsudek a uložil prvému soudu, by ve věci dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Jde o výklad § 78 odst. (3) písm. d) služ. řádu, ježto žalobce tvrdí, že se nemohl nastěhovati do přiděleného naturálního bytu v Z., a že mu proto příslušejí diety za dobu od 1. května 1931 až do 17. června 1931 ve výši, jak je přisoudil prvý soud. Prvý soud měl za to, že nemohoucnost, pokud se týče nemožnost se nastěhovati jest spatřovati v tom, že na žalobci byla požadována za naturální byt v Z. větší náhrada, než měl v Z. činžovného, a že byl proto oprávněn přidělený byt odmítnouti a nemohl se proto tam nastěhovati. Než tento výklad § 78 služ. řádu nelze dávati. I když zjištění prvého soudu, že byla na žalobci požadována větší náhrada za byt, než měl činžovného, jest správné, nelze jen z toho dovozovati nemožnost nastěhovati se do bytu. Žalobce měl možnost se nastěhovati a vše ostatní nemůže padati v úvahu, ježto otázka výše nájemného, pokud se týče náhrady za naturální byt, byla by se vyřídila svou cestou, administrativní po případě soudní. Nemožnost nelze spatřovati v tom, že se na žalobci požadovalo něco, co odporovalo služebnímu řádu. Ustanovení § 79 vl. nař. nemůže zde přicházeti v úvahu. Avšak žalobce tvrdil ještě ve sporu, že se nemohl nastěhovati do přiděleného naturálního bytu v Z. i proto, že byt se nehodil k obývání, ježto je vlhký, studený a nedá se vytopit. Tímto šetřením se prvý soud se svého stanoviska vůbec nezabýval. Podle právního názoru soudem odvolacím však jest třeba i tuto okolnost vyšetřiti a vysvětliti. Procesní soud prvé stolice pak žalobu zamítl, zjistiv, že žalobci přidělený byt v Z. nebyl vlhký, ani studený, ani nezdravý. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, poukázav k důvodům svého zrušovacího usnesení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) byla věc odvolacím soudem posouzena správně. Nárok na odškodnění podle § 78 odst. 3 d) služ. řádu pro zaměstnance československých státních drah, nárok na diety z důvodu nemožného ubytování, by žalobci příslušel, kdyby se byl nemohl ihned nastěhovati do přiděleného mu naturálního bytu v novém působišti. Avšak odvolací soud ze zjištěných, pokud se týče nesporných okolností správně usoudil, že žalobci bylo možné, by se od 1. května 1932 nastěhoval do naturálního bytu, který mu byl od toho dne v Z. přidělen a uvolněn. O nemožnosti nastěhování z důvodů finančních nelze tu mluviti. V § 48 odst. (1) služebního řádu jest sice stanoveno, že přiměřený naturální byt může býti přikázán v náhradu za místní přídavek, ale z toho, že cena přiděleného naturálního bytu přesahuje snad zaměstnancův místní přídavek, by vyplývalo jen, že zaměstnanci nesmí býti za naturální byt sráženo více, než činí jeho místní přídavek, nelze však z toho vyvozovati, že zaměstnanci není možné, by se do takového bytu nastěhoval, a že mu z tohoto důvodu přísluší nárok na diety pro nemožnost ubytování podle § 78 odst. 3 d) služebního řádu. Ustanovení § 79 služ. rádu upravuje zcela jiné případy, než o jaký jde v souzené věci, takže pro posouzení důvodnosti žalobního nároku nemá významu.

Citace:

Č. 11795. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 651-653.