NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 4971.

Nárok nemanželské matky na náklad, jejž učinila na nemanželské dítě (§ 1042 obč. zák.), jest proti otci uplatňovati výlučně (§ 49 čís. 2 j. n.) na okresním soudě.
(Rozh. ze dne 28. üubna 1925, R I 321/25.)
Žalující nemanželská matka domáhala se žalobou, zadanou na sborovém soudě prvé stolice na žalovaném nemanželském otci náhrady nákladu 55 000 Kč, jejž byla učinila na nemanželské dítě. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením pro zmatečnost a žalobu odmítl. Důvody: Žalobkyně jakožto matka nezletilé Marie M-ové, opírajíc se o ustanovení §u 1042 obč. zák., uplatňuje proti žalovanému jakožto nemanželskému otci tohoto dítěte nárok na náhradu nákladů, jež prý za žalovaného činila na výživu, šacení, výchovu a ošetření. Spor takový náleží dle §u 49 čís. 2 j. n., nehledíc k hodnotě předmětu sporu, před soud okresní. Dle §u 104 j. n.nemohou záležitosti, náležející před okresní soud, vzneseny býti na sborový soud prvé stolice. Ježto tudíž napadený rozsudek byl vynesen soudem, který ani výslovnou úmluvou stran nemůže pro tento spor se státi příslušným, bylo dle §u 471 čís. 7 a 473 a § 477 čís. 3 c. ř. s. rozsudek i řízení jemu předcházející v sezení neveřejném usnesením zrušiti jako zmatečné a žalobu odmítnouti. Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Usnesení odvolacího soudu jest odůvodněno a stačí v tom směru poukázati na správné důvody napadeného usnesení, jež odpovídají stavu věci a zákonu, jakož i judikatuře tohoto, jakož i bývalého vídeňského nejvyššího soudu (viz k tomu rozhodnutí čís. 603 Sb. n. s. a Neumann, komentář k с. ř. s. u §u 49 čís. 2 j. n.). Vývody rekurentky nejsou s to, by vyvrátily správnost oněch důvodu, zejména jest bezvýznamným její poukaz na výši jejího nároku, neboť pouhou svou výší nestává se ještě nárok sám o sobě primitivní, nárokem komplikovaným, k jehož rozřešení nedoporučovala by se příslušnost okresního soudu dle §u 49 čís. 2 j. n. Ostatně není v tomto případě ani tato vlastnost žalobního nároku důvodem založení příslušnosti okresních soudů. Také nelze z ustanovení cís. nař. ze dne 12. října 1914, čís. 276 ř. zák. ničeho dovoditi ve prospěch názoru stěžovatelky na soudní příslušnost, neboť není-li v jednotlivých případech zapotřebí, by otcovství a výživné ustanoveny byly sporem (§ 16 první dílčí novely k obč. zák.), nedotýká se ustanovení toto případů, v kterých cestu sporu obejíti nelze a v kterých pak platí neztenčeně předpis příslušnosti dle §u 49 čís. 2 j. n.

Citace:

č. 4971. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 816-816.