NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 1

Č. 9703.

Zaměstnanci veřejní: * Stěhovací výlohy jsou služebním příjmem ve smyslu § 151 plat. zák. č. 103/1926.
(Nález ze dne 24. února 1932 č. 1355/30.)
Prejudikatura: Boh A. 7743/29, 8974/31, 9331/31.
Věc: Dr. Vilém L. v B. proti ministerstvu financí o stěhovací výlohy.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 25. října 1928 žádal st-1 vzhledem k tomu, že byl z moci úřední přeložen dekretem z 16. října 1923 z Nitry do Šáh, dekretem z ledna 1924 ze Šáh do Zlatých Moravců, dekretem z 7. března 1924 ze Zlatých Moravců do Liptovského Svatého Mikuláše, dekretem z 15. srpna 1924 z Liptovského Svatého Mikuláše do Nitry a konečně dekretem z 23. června 1925 z Nitry do Bratislavy, o přiznání jednoměsíčního služného podle 1./VIII. hodn. třídy ve smyslu dvor. dekretu z 13. září 1804 po 846 Kč za každé přeložení a tedy za patero přeložení částku 4230 Kč a dále o přiznání 14denních diet s nocležným denně 40 Kč, za jedno přeložení 560 Kč a za patero přeložení částku 2800 Kč. — Přestěhování v roce 1925 bylo podle cestovního deníku st-lova provedeno dne 30. června 1925. Dne 1. července 1925 nastoupil st-1 službu u gfř v Bratislavě a předložil cestovní účet dne 3. července 1925.
Žádost zamítlo gfř v Bratislavě výměrem z 6. srpna 1929. Z výměru toho podal odvolání z 9. srpna 1929, kteréž zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím, jež zní: »Pod pojem služebních příjmů v § 151 plat. zák., spadá též náhrada služebních výloh v § 147 plat. zák. (nál. Boh. A 7743/29). Vzhledem k tomu, že od posledního přeložení do uplatňování nároku na doplatek uplynulo více než 3 roky (odst. 6 § 151 plat. zák.), stížnost se zamítá.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí vznesené uvážil nss takto: Není sporné, že st-1 uplatňoval náhradu stěhovacích výloh podáním z 25. října 1928, kteréž došlo ke gfř v Bratislavě téhož dne, a tedy již za platnosti platového zákona č. 103/26. Podle § 214 zák. plat. pozbývají dnem účinnosti tohoto zákona platnosti, pokud tento zákon jinak nestanoví nebo se z něho jinak nepodává .... všechna v jiných předpisem obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto zákoně. O náhradě služebních výloh zejména ... i při přeložení a stěhování.... mluví § 147 plat. zák., jehož se i stížnost dovolává. Podle tohoto ustanovení upraví se vl. nařízením nárok na náhradu služebních výloh, jakož i veškeré otázky s tím související. VI. nař. toho druhu až dosud nevyšlo. Zůstávají proto podle § 206 plat. zák. a podle zák. č. 11/18 v platnosti dosavadní předpisy o předmětech, jež mají býti upraveny tímto vl. nař., a platí důsledkem toho tudíž i za účinnosti platového zákona dekret dvorské komory z 13. září 1804 č. 29311 sb. zák. pol. sv. 22 č. 31, tak zvaný stěhovací normál, avšak vzhledem k předpisu § 214 a § 206 plat. zák. jen a pouze potud, pokud platový zákon v tom či onom směru jednotlivé otázky práva formelního či materielního neupravil.
Stran opravy nesprávné výměry nebo výplaty služebních příjmů normuje však platový zákon v § 151 zvláštní řízení a v odst. 6 tohoto paragrafu preklusi nároku na výplaty té které částky nesprávně níže vyměřené nebo nesprávně vyplacené pokud se týče preklusi nároku na výplatu nedoplatku na služební příjem, pakli nárok na výplatu služebních příjmů nebyl oprávněným zaměstnancem uplatněn do tří roků od vzniku nároku. V tomto směru doznaly proto dřívější předpisy stran uplatňování náhrady služebních výloh změny, ježto, jak nejvyšší správní soud vyslovil v nál. Boh. A 7743/29, k služebním příjmům ve smyslu § 151 plat. zák. č. 103/26 náležejí i příjmy z titulu náhrady služebních výloh podle § 147 plat. zák. Z toho plyne, že i náhrady stěhovacích výloh podle § 147 plat. zák. a tedy i podle dekretu z roku 1804 spadají pod pojem služebních příjmů ve smyslu § 151 plat. zák. a podléhají předpisům podávajícím se z tohoto zákonného ustanovení (§ 214 plat. zák.).
A tu vyslovil nss v nál. Boh. A. 8974/31 právní názor, že podle ustanovení § 151 odst. 6 plat. zák. jest prekludován nárok i na takové nedoplatky služebních příjmů veřejných zaměstnanců, ve příčině nichž tříletí ve smyslu ustanovení cit. paragrafu uplynula ještě přede dnem, kdy zákon platový vstoupil v účinnost, a v nálezu Boh. A 9331/31 právní názor, že preklusivní lhůtu tří roků, stanovenou v § 151 odst. 6 druhé větě zák. plat. č. 103/26 jest čítati od vzniku nároku na služební příjem, třebas nárok ten vznikl před vyhlášením cit. zák. Předpisem § 151 odst. 6 plat. zák. prohlásil tedy zákonodárce, že nároky na doplatky služebních příjmů může zaměstnanec za předpokladů v § 151 odst. 6 uvedených s právním účinkem uplatňovati jen do 3 let od splatnosti oněch částek neb od vzniku právního nárok na ně. Nároky na doplatky, v této lhůtě neuplatněné prohlašuje zákon za prekludované. Cit. předpis tu nerozeznává, jde-li o nároky na doplatky, vzniklé za účinnosti zákona platového nebo v době dřívější, rovněž nevystavuje omezení v tom směru, že by se týkal jen nároků na doplatky služebních příjmů, příslušejících podle platového zákona. Vztahuje se proto prekluse vyslovená v odst. 6 § 151 plat. zák. také na nároky z doby před účinností neb vyhlášením platového zákona a má cit. ustanovení v příčině těchto nároků ten smysl, že nároky na doplatky, které v době, kdy zákon nabyl účinnosti, byly již starší 3 let, nelze již vůbec s účinkem uplatňovati, a že nároky na doplatky, v příčině nichž tříletá preklusivní lhůta v té době ještě neuplynula, lze uplatňovati jen do uplynutí tohoto tříletí.
Tím vyvrácena jest námitka stížnosti, že stěhovací normál nezná preklusivní lhůty k uplatnění nároků vzniklých, z něho vyplývajících a že proto lze nároky takové dle zásad soukromého práva na území Slov. uplatňovati v době 32 roků a že dobu před účinností platového zákona nelze čítati do preklusivní lhůty tří let odst. 6 § 151 plat. zák.
Dovolává-li se stížnost nál. Boh. A 5251/25 a dovozuje-li z něho, že nss uznal, že není stanovena žádná preklusivní lhůta k uplatnění nároků ze stěhovacího normálu, činí tak neprávem, ježto nález citovaný řešil otázku, zda předpisy dekretu dvorské komory z 5. prosince 1826 Sb. pol. zák. sv. 54, č. 97., o tom, že cestovní partikuláře nutno pod ztrátou nároku předkládati do 14 dnů, platí či neplatí pro vyúčtování stěhovacích výloh státních úředníků a učitelů národních škol, uplatněných ještě před účinností a vyhlášením platového zákona č. 103/26 a tudíž podle zákonných předpisů tehdy platných, kteréž však podle toho, co bylo shora dovoděno, doznaly od 1. ledna 1926 podstatných změn.
Aplikují-li se tyto vývody na dnešní případ, podává se toto: St-1 byl v rocích 1923 až 1925 celkem pětkráte přeložen z moci úřední z jednoho služebního místa na druhé, posledně do Bratislavy, kam se přestěhoval dne 30. června 1925. Případný nárok na náhradu stěhovacích výloh vznikl tedy st-li v létech 1923 až 1924 a nejpozději dnem 30. června 1925. Uplatnil-li proto svůj nárok na doplatek stěhovacích výloh teprve podáním z 25. října 1928, pak učinil tak očividně až po uplynutí preklusivní lhůty tří let ve smyslu odst. 6 § 151 plat. zák. a tudíž opožděně, takže nemůže podle hořeních vývodů dožadovati se s příznivým účinkem dodatečného přiznání výplaty nedoplatků na stěhovací výlohy.

Citace:

č. 9703. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 454-456.