Čís. 11921.

Byla-li knihovnímu věřiteli odňata možnost přihlásiti k rozvrhovému roku pohledávku na jistině, úrocích a vedlejších nákladech tím, že o rozvrhovém roku nebyl vyrozuměn hlavní závod knihovního věřitele, pro nějž byla pohledávka knihovně zajištěna, nýbrž jeho filiálka, nebyl rozvrhový rok proveden způsobem předepsaným v §§ 209, 210 a 212 ex. ř. a bylo jej k rekursu knihovního věřitele zrušiti pro vadnost.
(Rozh. ze dne 23. září 1932, R II 230/32.)
Rekursní soud nevyhověl rekursu knihovní věřitelky Záložny D. v Brně proti rozvrhovému usnesení prvého soudu.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu řečené knihovní věřitelky, zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by, nařídě znovu rok k rozvrhu nejvyššího podání, uvědomil o něm stěžovatelku a Úvěrní spolek v P.
Důvody:
Stěžovatelka uplatňovala v rekursu a uplatňuje znova v dovolacím rekursu, že se přikázání jen jistiny stalo proto, že svou pohledávku k rozvrhovému roku nepřihlásila a že ji nemohla přihlásiti, poněvadž o rozvrhovém roku nebyla uvědoměna. Ze spisu vysvítá, že knihovní věřitelkou jest Záložna D. v Brně a že uvědomění o rozvrhovém roku bylo doručeno dne 25. ledna 1932 pražské filiálce této knihovní věřitelky v době, kdy pražský závod byl ještě filiálkou brněnské centrály. Poněvadž o rozvrhovém roku nebyl uvědoměn ten knihovní věřitel, který o něm uvědoměn býti měl, Záložna D. v Brně, a tomuto knihovnímu věřiteli byla takto odejmuta možnost, by přihlásil svou pohledávku na jistině, úrocích a vedlejších nákladech, které jsou kromě jistiny knihovně zajištěny, takže rozvrhový rok nebyl proveden způsobem předepsaným v § 209, 210 a 212 ex. ř., nezbylo, než napadené usnesení, jakož i rozvrhové usnesení prvního soudu v dotčených bodech pro vadnost zrušiti. Stěžovatelka sice v rekursu navrhuje, by bylo její podání považováno za přihlášku k rozvrhovému roku, za kterýmžto účelem již v podání účtuje pohledávku na jistině a příslušenství, poněvadž však proti uplatňovanému příslušenství by mohl býti vznesen odpor zadnějším věřitelem Úvěrním spolkem zaps. spol. s r. o. jakožto oprávněným, který se k roku dostavil, a na jehož nároky by se mohlo dostati z dražebního výtěžku, kdyby popírané právo bylo vypuštěno (§ 213 ex. ř.), bylo rozhodnuto tak, jak se stalo.

Citace:

č. 11921. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 211-212.