Č. 6466.


Samospráva obecní: * Skutečnost, že ke druhé schůzi obecního zastupitelstva, svolané dle 2. odst. § 41 mor. ob. zřízení, sešly se dvě třetiny členů zastupitelstva, nevadí, aby — jestliže část členů během schůze odejde — platná usnesení mohla býti učiněna za přítomnosti již poloviny členů zastupitelstva.
(Nález ze dne 8. dubna 1927 č. 7376.)
Věc: Karel F. a spol. v N. proti moravskému zemskému výboru v Brně o platnost usnesení obecního zastupitelstva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Když schůze ob. zastupitelstva v N., svolaná na 28. srpna 1925, pro nedostatečný počet přítomných členů se nekonala, svolal starosta na 31. srpna 1925 druhou schůzi s týmž jednacím pořádkem, k níž pozval mimo členy také náhradníky a upozornil, že podle § 41 mor. ob. zříz. v případě, že k této druhé schůzi nesejdou se dvě třetiny členů, mohou náhradníci nastoupiti za nepřítomné členy, a k usnášení postačí, když jen polovina údů bude přítomna. Při zahájení schůze konstatováno, že zastupitelstvo čítá 30 členů, že je přítomno 20 členů a 5 náhradníků, tudíž nadpoloviční většina, a že tedy zastupitelstvo je schopno pravoplatně se usnášeti. Při projednávání bodu II. odešli členové strany lidové. Po jejich odchodu zjistil starosta, že je přítomno 16 členů, těly nadpoloviční většina, a že tedy zastupitelstvo je schopno dalšího usnášení. Na to projednány další body programu týkající se některých vydání v rozpočtu neobsazených a jich úhrady, a usneseno učiniti dotyčná vydání a uhraditi je z přebytků řádného hospodaření pro 1925, po případě výpůjčkou.
St-lé se z usnesení toho odvolali, namítajíce mimo jiné, že při nich nebylo dostatečné presence. Nař. rozhodnutím zv odvolání zamítl a výrok svůj v bodě dnes sporném odůvodnil takto: »Dle § 41 ob. zříz., případně § 10, resp. 6 fin. nov., je schůze obec. zast. schopna k usnášení, jsou-li přítomny aspoň dvě třetiny členů ob. zast. Jedná-li se o druhou schůzi ob. zast. o témže předmětu svolanou, může se ob. zast. ve smyslu § 41 ob. zříz. platně usnášeti za přítomnosti nejméně poloviny členů. Jedná-li se pak o záležitosti ve fin. novele vypočtené, stačí při druhé schůzi ob. zast. o témže předmětu svolané k usnášení jakýkoli počet členů. Ježto v době usnášení bylo v nař. schůzi ob. zast. přítomno 16 členů z 30, t. j. nadpoloviční většina, byla schůze ta k usnášení schopna, a jest tudíž námitka uplatňující nedostatečný počet členů, neodůvodněna.
O stížnosti nss uvážil:
Nař. rozhodnutí opírá se jednak o ustanovení § 41 mor. ob. zříz., jednak o předpisy §§ 10 a 6 ob. fin. novely. Stížnosti bylo dáti potud za pravdu, že předpisů posléze uvedených zv právem dovolati se nemohl. Nikoliv ovšem proto, jak stížnost míní, že ustanovení § 6 odst. 2 a 3 týkají se pouze těch schůzí ob. zastupitelstva, v nichž se má jednati o rozpočtu. Neboť § 12 ob. fin. novely praví výslovně, že ustanovení odst. 2 až 5 § 6 platí obdobně také v případech § 10, tedy usnáší-li se ob. zastupitelstvo o vydáních, která nejsou v rozpočtu, jako tomu bylo v daném případě. Důvod však, proč nemůže se nař. rozhodnutí opírati o ustanovení § 6 odst. 3 ob. fin. novely ohledně presence při druhé schůzi ob. zast., leží v tom, že použití onoho ustanovení předpokládá, aby splněna byla i druhá náležitost tam vytknutá, totiž, aby dotyčná druhá schůze byla také podle onoho předpisu svolána, tedy zejména s připomenutím, že bude schopna se usnášeti bez ohledu na počet přítomných. V daném případě tomuto požadavku vyhověno však nebylo, neboť druhá schůze z 31. srpna 1925 byla svolána pouze podle § 41 mor. ob. zříz.
Přes to neshledal nss stížnost důvodnou:
§ 41 mor. ob. zříz. žádá v odst. 1 k platnému usnášení zásadně přítomnost dvou třetin údův ob. zast. Výjimka platí podle odst. 2 tehdy, když údové zastupitelstva byli po druhé k poradě o téže věci svoláni a v dostatečném počtu se nesešli a když nebylo lze dvou třetin údů doplniti ani povoláním náhradníků, kteříž při takovém druhu svolání zastupitelstva vždy zároveň povoláni býti mají; aby v takovémto případě zastupitelstvo usnášeti se mohlo, dostačuje přítomnost nejméně poloviny údův.
Stížnost vykládá předpis ten tak, že přítomnost poloviny údů zastupitelstva postačuje jenom tehdy, když ke druhé schůzi údové zastupitelstva skutečně v dostatečném počtu se nesešli, čili když hned při zahájení schůze nebylo tu dostatečné presence po rozumu prvního odst. § 41. Než tento výklad neodpovídá ani povaze věci ani intenci odst. 2 § 41. Paragraf 41 normuje předpoklady pro činnost ob. zastup. Tato činnost nezáleží však v tom, že zastupitelstvo se sejde, nýbrž v tom, že činí usnesení. Zákonem předepsaná presence je tedy míněna jako předpoklad platnost jednotlivých usnesení, a nutno tedy existenci tohoto předpokladu zjišťovati pro každé jednotlivé usnesení zvlášť. Při názoru stížnosti byla by také zmařena celá intence předpisu druhého odst. § 41, znemožniti, aby menšina svou absencí frustrovala činnost zastupitelstva; neboť by postačovalo, aby k zahájení druhé schůze se dostavila, před hlasováním však odešla a tím znemožnila by činnost i této druhé schůze zastupitelstva. Ustanovení § 41 odst. 2. možno rozuměti jen tak, že byla-li druhá schůze po rozumu tohoto předpisu svolána, může každé usnesení platně činiti již tehdy, je-li přítomna aspoň polovina údů zastupitelstva, čítajíc v to i náhradníky nastoupivší na místo členů nepřítomných, a to zcela bez ohledu na to, zda nedostatek normální dvoutřetinové presence byl tu již při zahájení schůze či teprve během schůze odchodem některých členů nastal. V daném případě je nesporno, že při usneseních, která st-li byla naříkána, bylo z 30 údů zastupitelstva přítomno 16, tedy více nežli polovina. Byla tu tedy podle § 41 odst. 2 pro platné usnášení presence dostatečná, a stížnost jeví se bezdůvodná.
Citace:
č. 6466. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 671-673.