Prof. Dr. Sommer o reformě právnického studia.

Na toto thema přednášel prof. Dr. Sommer na členské schůzi bratislavského spolku »Právník« dne 20. ledna. Dosavadní cesta ankety nepovede k uspokojivému cíli, neboť o reformě nemohou rozhodovati jednotliví profesoři dle svých zkušeností. Je třeba sebrati veškerý materiál, vztahující se k reformě právnického studia nejen u nás, ale i v cizině, propracovati jej, a teprve na tomto základě bude lze provésti reformu, která by odstranila — což je její první úkol — vady ve výchově právníků, neb nejedná se tu pouze o reformu zákona, učebné osnovy, nýbrž hlavně o reformu studenta i profesora. Obecné zásady osnovy pražské komise jsou pokusem o vytčení vad nynějšího vyučovacího systému. Ale její autoři nechti si plně přiznati naléhavost problému, o který jde. Zavádí obligátní praktická cvičení, aby čelili studiu in absentia, která se mají konati až po navštěvování přednášek z toho neb onoho předmětu. Postup tento je nepromyšlený, neb dle nového učebního řádu, který zavádí římské právo do I. a VI. semestru, přišli by posluchači do praktického cvičení v VII. semestru, kdy neznají téměř ničeho z latiny. Praktická cvičení mají jen tehdy svůj smysl, může-li profesor vstoupiti do osobního kontaktu se svými posluchači, což je možné jen, je-li jich malý počet. Právnická fakulta pražská na př. by musela rozbít svých tisíc posluchačů z prvního semestru na skupiny po padesáti lidech, vedené assistenty, aby praktická cvičení nestala se jen opakovanými přednáškami. A tu opět naskytuje se otázka assistenti, kterou ministerstvo školství nechce znát; bratislavská fakulta žádala o povolení devíti assistentskýeh míst, a ministerstvo, aniž by na návrh odpovědělo, systemisovalo tři místa. Reforma nemůže být provedena též jen snížením počtu hodin historických přednášek. Bude třeba zredukovat i ostatní přednášky — na našich fakultách se podává mluvená věda, přílišně se znásilňuje mluveným slovem. Přednášky mají podati přehled látky, návod ku vědeckému myšlení, mají naučit, jak se propracovati materiálem. Naše vědomosti, které podává fakulta, příliš zastarávají, posluchač se musí naučit vlastnímu úsudku, aby až bude muset aplikovat své vědomosti z fakulty v životě, nestál tu bezradným. Z fakulty nemají vycházeti lidé napěchovaní jen vědomostmi jako nyní; zákon je něco plynulého, právníci musí se umět vypořádat s každým novým zákonem, musí sami bez dalšího jej dotvářet. Pražská komise navrhuje dále zvýšení počtu zkoušek: místo dosavadních šesti má jich býti napříště devět; přibyla by každoroční zkouška fakultní, jakési povinné kolokvium, lišící se od dosavadních pouze taxou, která by se za ně musela platit. Státní zkoušky by byly téměř totožny z nynějšími. Jediný rozdíl je v tom, že historickoprávní zkouška má se skládati až po absolutoriu. Právní filosofie zůstává opominuta nadále i v nové osnově, přes to, že dnes ve všech vědách vracíme se opět k filosofii. Právníku nemůže býti lépe dokázána jeho »Weltfremdheit«, než poukazem na tuto osnovu, která má býti reformou. Náš systém má býti střední cestou mezi systémem německým a francouzským, ale jak mu bylo porozuměno, vysvítá nejzřetelněji z toho, že mezitímní zkouška, spojující přednosti těchto dvou systémů, se na právnické fakultě zrušuje, ač se současně zavádí na fakultě filosofické. —lk.

Citace:

Dva roky nesmí do biografu. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 7, s. 83-83.