Č. 11648.
Zaměstnanci veřejní: 1. O odvolání proti výroku starosty obce, že se obecní úředník ve smyslu § 17 zák. č. 35/1908 z. z. čes. dočasně zbavuje úřadování, rozhoduje obecní zastupitelstvo a teprve v dalším instančním postupu okresní úřad. — 2. článek 2. prováděcích předpisů k zákonu č. 35/1908 z. z. čes. ve znění zák. č. 443/1919 Sb. o obecních úřednících, vydaných mor. zem. výborem na základě § 43 cit. zák. a publikovaných vyhláškou z 27. srpna 1921 v částce 9. pod č. 133 z. z. mor., není závaznou právní normou. — 3. člen obecního zastupitelstva není vyloučen z jednání a usnášení na disciplinárním nálezu proti obecnímu zaměstnanci z důvodu, že byl členem komise disc. nebo že před ní svědčil.
(Nález ze dne 7. ledna 1935 č. 15119/31.)
Prejudikatura: ad 1.: Boh. A 895/21; ad 2.: Boh. A 10026/32.
Věc: Alois K. v H. proti zemskému úřadu v Brně o suspensi z úřadu a disciplinární přestupek.
Výrok: Stížnost do rozhodnutí z 29. května 1931 č. 31881 zamítá se pro bezdůvodnost. Rozhodnutí z 2 9. května 1931 č. 51430 se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 5. února 1930 suspendoval náměstek starosty města H. na základě usnesení městské rady ze 4. února 1930 st-le, městského vrchního policejního inspektora, z vykonávání služby, poněvadž porušil úřední tajemství, rozšiřoval nepravdivé zprávy o starostovi města a neoprávněně obvinil jeho osobu z činů protizákonných. Tímtéž výměrem sděleno st-li, že se zároveň činí oznámení disciplinární komisi za účelem zavedení disc. řízení.
Usnesením měst. zastupitelstva z 20. února 1930 byla tato suspense ve smyslu § 17 zák. č. 35/1908 z. z. čes. schválena.
Při disc. jednání konaném dne 2. dubna 1930 zamítlo obecní zastupitelstvo návrhy obhájce st-lova, aby z jednání zastupitelstva byli vyloučeni ti jeho členové, kteří byli členy disc. komise, aby disc. spisy byly doplněny instrukcí pro policejní úřad, aby vyslechnuti byli četnický nadporučík K. a vrch. strážmistr S. jako svědkové o tom, s jakým úmyslem st-l udání na starostu učinil, a aby disc. řízení bylo odročeno a vyčkáno výsledků udání st-lova, a odsoudilo k návrhu disc. komise st-le podle § 12 č. 4 cit. zák. ke kárnému trestu odejmutí nároku na jedno příští zvýšení služebních příjmů. St-l byl disciplinárně potrestán, ježto byl uznán vinným jednak služebním přečinem podle § 12 odst. 4 lit. c) zák. č. 35/1908 z. z. čes. ve znění zák. č. 443/1919 Sb., jehož se dopustil tím, že dne 3. února 1930 v H., učiniv trestní oznámení na starostu města Karla B., zachoval se takovým způsobem, že ztrácí veřejnou vážnost, jednak služebním přestupkem podle §§ 24, 26 zák. č. 15/1914 ř. z., jehož se dopustil tím, že zmíněným trestním oznámením a výroky učiněnými v lednu 1930 »Ještě Vám to tam nahoře nepozavírali?«, »Starosta B. se četníkům příznak, »Veslařský klub měl by si hledati jiného předsedu«, »Četníci chtěli starostu B. zavřít, protože zneužil úřední moc«, porušil služební kázeň a povinnou úctu k představenému. Zároveň obecní zastupitelstvo vyslovilo, že dnem doručení kárného nálezu zrušuje se suspense obviněného.
St-l odvolal se jak proti výměru starostova náměstka o suspensi, tak proti kárnému nálezu obecního zastupitelstva.
I.
Okr. úřad v Hodoníně rozhodnutím z 19. května 1930 odmítl odvolání do výměru o suspensi podle § 99 zák. č. 125/1927 Sb. a osmé kapitoly obecního zřízení pro nepřípustnost, neboť dočasná suspense, o níž zde jde, jsouc výrokem disc. moci, vyhražené §em 50 obec. zříz. a zachované i zák. č. 35/1908 z. z. čes. starostovi, spadá do oboru samostatné působnosti obecního starosty, resp. jeho náměstka, kteří zodpovídají za své jednání především obecnímu zastupitelstvu. Státním úřadům zodpovídají jen v oboru působnosti přenesené a podle § 104 obec. zříz., byl-li porušen nebo chybně vyložen zákon. Provedením dočasné suspense zákon porušen nebyl.
Další odvolání jednak odmítl, jednak zamítl zem. úřad v Brně nař. rozhodnutím z 29. května 1931 č. 31881 z důvodů rozhodnutí okr. úřadu, k nimž dodal v podstatě toto: »Okr. úřad právem vyslovil, že o odvolání proti opatřením starosty rozhoduje především obecní zastupitelstvo a teprve z jeho rozhodnutí lze se odvolati podle § 98 obec. zříz. k úřadu okresnímu. Okr. úřad zkoumal však také zákonnost opatření starostova náměstka a neshledal v něm porušení zákona. Právem. Dočasná suspense byla vyslovena v důsledku řízení disc., současně zahajovaného pro porušení úředního tajemství, rozšiřování nepravdivých zpráv o starostovi města a neoprávněné obvinění jeho osoby z činů protizákonných, kteréžto poklesky nebyly spáchány pouhým nedopatřením, nýbrž hrubým způsobem, mohly způsobiti značnou škodu a podle § 12 odst. 2 č. 6 a odst. 4 lit. b) zák. č. 443/1919 Sb. mohly býti příčinou propuštění obviněného.« v.
II.
K odvolání proti kárnému nálezu obecního zastupitelstva zrušil okr. úřad v Hodoníně výměrem z 11. září 1930 nález ve výroku, že se st-l uznává vinným služebním přečinem podle § 12 zák. č. 443/1919 Sb., a nahradil jej výrokem, že trestním oznámením na starostu B. dopustil se obviněný přestupku podle §§ 23 a 24 služební pragmatiky č. 15/1914 ř. z. Jinak však odvolání zamítl. V odůvodnění poukázal v podstatě k tomuto: Není vadou řízení, že jednání a usnášení v obecním zastupitelstvu, které nález vydalo, zúčastnili se též členové disc. komise. Z ustanovení § 15 zák. č. 35/1908 z. z. čes. ve znění zák. č. 443/1919 Sb. a čl. 11 prov. nař. č. 133/1921 z. z. mor., že členy disc. komise mohou býti i osoby, jež nejsou členy obecního zastupitelstva, neplyne, že členové obecního zastupitelstva nemohou býti členy této komise; jde tu o užší pomocný orgán, jakým jsou i jiné obecní komise. Podle § 14 cit. zák. jest členům obecního zastupitelstva výslovně uloženo, aby před disc. komisí vypovídali jako svědkové. Ustanovením čl. 2 nař. č. 133/1921 z. z. mor. byly recipovány pro úředníky obecní předpisy služební pragmatiky č. 15/1914 ř. z., pokud se týkají práv, povinností a ochrany veřejných úředníků, nebyla však převzata ustanovení oddílu 5., poněvadž tento oddíl jest upraven obecním zřízením a zák. č. 443/1919 Sb. Disc. komise podle služební pragmatiky č. 15/1914 ř. z. jest orgánem rozhodovacím, disciplinární komise podle zák. č. 443/1919 Sb. jest však pouze užším výborem obecního zastupitelstva, který podle § 14 tohoto zák. provádí vyšetřování a činí zastupitelstvu návrh. Ustanovení § 111 služební pragmatiky státních zaměstnanců o vylučování členů disc. komise na disc. komisi obecní analogicky tedy používati nelze. Podjatost členů obecního zastupitelstva ve smyslu § 11 odst. 4 nař. č. 8/1928 Sb. není dána již a jedině z důvodu, že měli zájem na přijetí návrhu disc. komise, neboť účast na vyšetřování disc. komise jest jim §em 15 zák. č. 443/1919 Sb. a čl. 11 nař. č. 133/1921 z. z. mor. nařízena. Analogie § 68 tr. ř. nelze tudíž použiti. V podstatě totéž platí o obecních úřednících, neboť jejich účast resp. svědecké výpovědi v disc. řízení jsou stejnou úřední povinností jako účast při schůzích obecního zastupitelstva. Řízení není vadným ani proto, že nebylo použito služební instrukce pro městskou stráž, že nebylo vyčkáno ukončení trestního vyšetřování proti starostovi města B. a že nebyli vyslechnuti svědkové K. a S. Ustanovení § 12 zák. č. 443/1919 Sb. předpokládá sice porušení povinností, uložených platným služebním řádem, takovým však není služební instrukce pro městskou stráž, poněvadž obsahuje v oddílu »disc. vyšetřování předpisy přímo odporující §§ 13 a 16 cit. zák. Pomíjí totiž vůbec disc. komisi a za rozhodující orgán ustanovuje obecní radu, jejíž rozhodnutí prohlašuje za konečná. O povinnostech stráže bezpečnosti k představeným má jen krátkou povšechnou zmínku a celý obsah jest věnován předpisům bezpečnostním. Byla vydána vládním komisařem v době mimořádné a pro mimořádné poměry; takovými dnešní doba není. Ostatně instrukce se týkala jen zřízenců podle zák. č. 16/1920 Sb. a nikoli úředníků podle zák. č. 443/ 1919 Sb. Ježto stíhání disc. přestupků je podle § 18 zák. č. 443/1919 Sb. vázáno jednoroční preklusivní lhůtou, nemohlo býti vydání disc. nálezu činěno odvislým od toho, kdy a jak bude skončeno trestní vyšetřování proti starostovi B. pro případ odvolatelem oznámený. Toto trestní oznámení nebylo ještě a není dosud předmětem soudního vyšetřování; trestní vyhledávání u krajského soudu zahájené, zavedeno bylo proti starostovi pro jiné, s udáním odvolatelovým nesouvisející případy. Z těchže důvodů nemohlo se čekati na výsledky trestního vyšetřování administrativního. Ke skutkové podstatě disciplinárně trestných činů není třeba podle §§ 12—16 zák. č. 443/1919 Sb. zvláštní zlomyslnosti; nebylo tedy třeba vyslýchati četníky o tom, zda a jaké jednání odvolatel na četnické stanici před podáním oznámení měl. Stačilo odvolatelovo přiznání ve spojení s okolnostmi, jež podání trestního oznámení doprovázely. Odvolatel doznal a trestními spisy okr. soudu v Hodoníně je prokázáno, že žije se starostou v napjatém poměru. Odvolatel nebyl oprávněn ve smyslu §§ 98 a násl. obec. zříz. a § 99 org. zák. trestní oznámení na starostu u četnictva činiti, ježto nešlo o skutek podle trestního zákona trestný; trestní řízení také skutečně ani zavedeno nebylo. Odvolatel nebyl také oprávněn o trestnosti případu se raditi. Protokol o schůzi obecního zastupitelstva z 2. dubna 1930 byl již ověřen a schválen ve schůzi zastupitelstva 11. dubna 1930; doplňovati ho nelze.«
»V prov. nař. č. 133/1921 z. z. mor. k zák. č. 443/1919 Sb. v článku 2. k § 2 je stanoveno, že na obecní úředníky se vztahují všechna práva, povinnosti i ochrany, poskytnuté různými zákony všem ostatním úředníkům veřejného charakteru. Ježto pak ani v citovaném zákoně, ani v tomto prov. nař., ani konečně jiným opatřením podle § 43 leg. cit. nebyly vydány podrobné předpisy, jež by upravovaly práva a povinnosti obecních úředníků, dlužno míti za to, že se na ně vztahují ustanovení služební pragmatiky č. 15/1914 ř. z. potud, pokud se týkají materií právními normami o obecních úřednících neupravených; zejména se na ně vztahuje celý oddíl 2. zmíněné služební pragmatiky. Podle toho jsou obecní úředníci povinni zachovávati ustanovení §§ 23, 24 a 26 služ. pragm., jinak se vydávají nebezpečí disc. trestů podle zák. č. 443/1919 Sb. a nař. č. 133/1921 z. z. mor. Odvolatel podáním trestního oznámení na obecního starostu dopustil se přestupku § 24 služ. pragm., urážkou na cti pak, pro kterou byl rozsudkem okr. soudu v Hodoníně z 27. března 1930 potrestán, přestupku § 26 téhož zák. Bezdůvodnou je námitka, že skutková podstata přestupku je obsažena v § 12 zák. č. 443/1919 Sb., neboť tímto ustanovením jsou toliko stanoveny tresty za porušení služebních povinností, nikoli však povinnosti uložené služební pragmatikou. Rovněž nelze tu použiti služebního řádu, neboť jest pouhou instrukcí pro stráž bezpečnosti, jak již shora bylo uvedeno. Ostatně podle § 21 měl odvolatel, považoval-li jednání starostovo za trestní čin, učiniti oznámení bezprostřednímu dohlédacímu úřadu. Bezdůvodnou jest také námitka, že představitelé obce nepožívají vůči obecním úředníkům žádné ochrany, neboť v § 26 služeb. pragmatiky č. 15/1914 ř. z. je normována povinnost slušného chování vůči představeným. Trestním oznámením na starostu ze 3. února 1930 nebyl spáchán přečin, neboť předpokladem této kvalifikace podle § 12 zák. č. 443/1919 Sb. jest aspoň jeden předchozí trest disciplinární, kterého tu není, byl však spáchán jednak přestupek podle § 23 služ. pragm. č. 15/1914, neboť četnictvu sdělena byla záležitost, o které se odvolatel dověděl ve výkonu své služby a vzhledem k svému úřednímu postavení, jednak přestupek podle § 24 téže pragmatiky, neboť podáno bylo oznámení bezpodstatné, odůvodněné napjatým poměrem a tím porušena vážnost stavu a zmenšena úcta a důvěra, kterou úřední postavení K.-ovo vyžaduje. Napjatý poměr vylučuje dobrou víru. Nejen podle 2. dílu služeb, pragmatiky, podle obec. zříz. a zák. č. 443/1919 Sb., nýbrž i podle zmíněného již § 21 služební instrukce odvolatel nebyl oprávněn žádati za dobrozdání a vyjádření na četnické stanici, nýbrž u nadřízeného úřadu. Z těchto důvodů zrušuje se výrok obecního zastupitelstva o spáchání přečinu a nahražuje se podle § 98 obec. zříz., § 16 zák. č. 443/1919 Sb. a čl. 7 a § 99 org. zák. č. 125/ 1927 Sb. výrokem, že odvolatel učiniv četnictvu trestní oznámení na starostu — tedy sděliv záležitost, o které dověděl se ve výkonu své služby — porušil úřední mlčenlivost, a že učiniv toto trestní oznámení s odůvodněním, že žije se starostou v napjatém poměru a s vrchním právním komisařem obce v poměru nepřátelském, porušil vážnost stavu a zmenšil úctu a důvěru, kterou jeho úřední postavení vyžaduje. V ostatním zůstává kárný nález obecního zastupitelstva beze změny. Výměra trestu odpovídá ustanovení § 12 zák. č. 443/1914 Sb.«
Další odvolání zamítl zem. úřad v Brně dalším nař. rozhodnutím z 29. května 1931 č. 51430-30 jednak z důvodů v odpor vzatého rozhodnutí, jednak z následující úvahy: »Pro otázku účasti členů obecního zastupitelstva, kteří zasedali v disc. komisi, na rozhodování o vině a kárném trestu, není rozhodným trestní zákon nebo trestní řád, nýbrž jedině zák. č. 443/1919 Sb. a obecní zřízení moravské, které podjatost z důvodu, že členové obecního zastupitelstva zúčastnili se vyšetřování a svědčili, neznají. Nelze zde použiti ani ustanovení § 5 zák. č. 76/1919 Sb. Obsahuje-li specielní zákon č. 443/1919 Sb. ustanovení o disc. řízení a trestu, nelze použiti obdobných ustanovení dílu 5. služeb. pragm. č. 15/1914 ř. z.; ale jinak tato pragmatika zákon o obecních úřednících č. 443/1919 Sb. doplňuje. Služební předpisy městské stráže v H., vydané dne 1. října 1921, obsahují hlavně návod k stíhání trestních činů, nejsou služebním řádem, který vyčerpává veškeré povinnosti strážních orgánů, a nemohly také derogovati služební pragmatice, neboť tato podle § 2 prov. nař. z 27. srpna 1921 č. 133 z. z. mor. byla v době vydání služebních předpisů již v platnosti. Odvolací úřad je z důvodů, jež uvedl okr. úřad, oprávněn k odvolání disc. nález změniti po případě v celém obsahu novým výrokem nahraditi. Nález okr. úřadu není žádnou reformatio in peius, neboť ponechává výrok o trestu nezměněn.« O stížnostech, do obou rozhodnutí zem. úřadu podaných, uvážil nss:
ad I.
Odvolání st-le ve věci suspense posuzoval zem. úřad shodně s úřadem okr. ze dvou hledisk, jednak jako řádný opravný prostředek ve smyslu § 38 odst. 1 mor. obec. zříz., jednak jako stížnost pro porušení zák. ve smyslu § 104 téhož zák. V prvém směru uznal odvoláni nepřípustným v podstatě v úvaze, že st-l nedodržel řádného instančního postupu ve smyslu §§ 38 a 98 obec. zříz. mor., v druhém pak vyslovil, že zákon porušen nebyl a že proto není příčiny k zakročení.
Stížnost pokládá toto rozhodnutí za nezákonné především ve výroku o nepřípustnosti odvolání. Dovolávajíc se nálezu Boh. A 895/21, tvrdí, že specielním ustanovením § 16 zák. č. 35/1908 z. z. čes. o instančním pořadu v disc. věcech obecních úředníků ve smyslu § 13 cit. zák. bylo derogováno všeobecnému kompetenčnímu předpisu § 38 obec. zříz. Podle toho pohlíží st-l na dočasné zbavení úřadování jako na disc. trest a klade opatření to do jedné řady s právní újmou, kterou sleduje zákon zavedením disc. potrestání. Leč stížnost se mýlí. Dočasné zbavení úřadování ve smyslu § 17 cit. zák. o obecních úřednících může býti vysloveno i mimo disc. řízení, z důvodů uvedených pod č. 1 a 2 cit. § 17, t. j. uvalí-li se na jmění úředníka konkurs, nebo zahájí-li se proti úředníku trestní řízení pro takový skutek trestní, pro který nemohl by se podle § 4 č. 1 tohoto zák. státi úředníkem. Již z toho je patrno, že dočasné zbavení úřadování obecního úředníka nemusí býti v žádné souvislosti s disc. věcí a že není žádným esentielním předpokladem disc. odsouzení. Nemá-li však suspense zákonné spojitosti s disc. trestem, nemůže platiti ani o opravných prostředcích proti opatření ji nařizujícímu pravidlo § 16 cit. zák. o opravných prostředcích proti disc. nálezu. Otázka instančního postupu proti uvalení suspense jako opatření starosty obce v samostatném oboru působnosti téže zůstala tedy nedotčena předpisem § 16 cit. zák. a sluší ji zodpověděti podle předpisů upravujících pořad stolic v samosprávném oboru působnosti obce. Takovým předpisem je ustanovení § 38 mor. obec. zříz., podle něhož přísluší rozhodovati o stížnostech na opatření učiněná obecní radou, tedy také starostou obce v záležitostech samostatné působnosti obce, obecnímu zastupitelstvu. Na tom nemůže nic změniti ani skutečnost, že podle § 17 odst. 4 zák. o obecních úřednících vyžaduje účinnost suspense schválení obecního zastupitelstva, neboť schválení to má právně zcela jinou povahu nežli rozhodnutí obecního zastupitelstva jako stolice odvolací. Vystupuje-li totiž obecní zastupitelstvo jako úřad odvolací, rozhoduje v rámci opravného prostředku o důvodnosti suspense, kdežto při schvalování podle § 17 odst. 4 zák. o obec. úřednících vystupuje jako dozorčí orgán oproti obecnímu starostovi s právem uvalenou suspensi in toto schváliti nebo schválení odepříti. Opak nelze dovoditi ani z toho, že § 17 cit. zák. připouští uvalení suspense za určitých předpokladů i při zahájení disc. řízení, neboť ani v tomto případě nepozbývá správní akt ten povahy samostatného prozatímního opatření, jež nemá nic společného s disc. nálezem. Mylně dovolává se stížnost nálezu Boh. A 895/21, neboť v nál. tom nešlo o řešení otázky instančního postupu proti opatření o dočasném zbavení úřadování, nýbrž proti disc. nálezu důtky.
Jak dolíčeno, neplyne pro stanovisko stížnosti nic ani z §§ 13 a 16 zák. o obecních úřednících, ani z nál. nss-u Boh. A 895/21 a zůstává proto nař. výrok žal. úřadu, pokud jím bylo odmítnuto odvolání st-lovo proti suspensi, stížností neotřesen.
Leč stížnost není důvodná ani pokud se obrací proti druhému výroku nař. rozhodnutí z 29. května 1931, jímž žal. úřad k stížnosti st-le vyslovil, že, zkoumaje zákonnost opatření o suspensi, neshledal v něm porušení zákona. Výrok ten nemá podle svého znění jiné právní povahy než povahy výroku vydaného podle § 104 mor. obec. zříz. Nss již v nál. Boh. A 10551/33 vyložil ustanovení § 103 čes. obec. zříz. v tom smyslu, že stížnosti podle tohoto předpisu podávané jsou pouhými stížnostmi dozorčími. Ježto znění ustanovení § 104 mor. obec. zříz. shoduje se v rozhodné své části se zněním § 103 čes. obec. zříz., platí právní názor v cit. nálezu uvedený i pro obor obec. zříz. mor. Jestliže tedy žal. úřad, rozhoduje o odvolání st-lově také jako o stížnosti ve smyslu § 104 mor. obec. zříz., vystupoval jen jako úřad dohlédací, nepřísluší straně proti jeho výroku právo obrany. Podle ustálené judikatury nss-u je totiž svěřena dohlédací pravomoc úřadům nikoli v individuelním zájmu nebo na ochranu subj. práv jednotlivce, nýbrž ve všeobecném zájmu veřejném, nemohlo proto nař. rozhodnutí, pokud přezkoumalo výrok o suspensi s hlediska zákonnosti, dotknouti se subj. práv st-lových a je nerozhodno s hlediska procesního postavení st-lova, z jakých důvodů žal. úřad dospěl k závěru, že nešlo o porušení zákona.
Stížnosti do rozhodnutí z 29. května 1931 č. 31881 nss přisvědčiti tedy nemohl.
ad II.
O stížnosti do rozhodnutí z 29. května 1931 č. 51430 ve věci disc. trestu bylo uváženo: V ohledu formálním považuje stížnost za neudržitelné stanovisko žal. úřadu, že členové obecního zastupitelstva nejsou vyloučeni z jednání a usnášení na disc. nálezu přes to, že byli členy komise disc., resp. před ní svědčili. Přes právní zásadu, že nikdo nemůže býti v téže věci zároveň vyšetřovatelem a soudcem, nemůže se přenésti podle názoru stížnosti žádná argumentace, neboť žádný disc. řád nesmí býti přísnější než jeho základ — trestní řád —, který v § 68 stanoví, že v nižádné instanci nemůže býti soudcem ten, kdo v téže věci byl vyslýchán jako svědek a při hlavním přelíčení nemůže spolupůsobiti a rozhodovati ten, kdo v téže záležitosti byl soudcem vyšetřujícím. Ani v tomto směru nebylo lze stížnosti přisvědčiti. Řízení disciplinární obecních úředníků jest jak svým pramenem tak i svojí povahou řízením sui generis. Právo disciplinární, majíc pramen v služební moci obce jako zaměstnavatele, je prostředkem k udržení kázně a pořádku uvnitř organismu služebního a stíhá porušení specielních povinností ze služebního poměru plynoucích, nikoli porušení všeobecných povinností, stojících pod sankcemi norem kriminálních. Z toho plyne, že i pro proces disc. nelze recipovati ustanovení procesních zákonů trestních a že nemohou býti předpisy ty rozhodnými při posuzování řádnosti procesu toho. Naopak zákonitost a formelní správnost řízení disc. lze posuzovati toliko s hlediska předpisů zák. specielního, jakým je zák. č. 35/1908 z. z. čes., resp. obec. zřízení. Cit. zákon č. 35/1908 z. z. čes. nejen neobsahuje ustanoveni o vyloučení člena obecního zastupitelstva z usnášení na disc. nálezu proto, že disc. věc kdysi vyšetřoval, resp. v ní svědčil, nýbrž naopak ukládá výslovně ustanovením § 14 členům obecního zastupitelstva povinnost, aby před disc. komisí svědčili.
Zabývaje se dalším obsahem stížnosti, nemohl nss přisvědčiti názoru jejímu, že odvolací úřad je oprávněn toliko nález obecního zastupitelstva celý zrušiti nebo celý ponechati, nikoli však nahraditi ho rozhodnutím novým, neboť takové omezení neplyne ani z § 98 obec. zříz. a § 16 zák. č. 443/1919 Sb. Naopak z podstaty odvolání jako řádného opravného prostředku a účelu jeho dosíci rozhodnutí ve věci samé vysvítá, že úřad odvolací i v disc. řízení je oprávněn, rozhoduje o odvolání, nahraditi jak výrok, tak i důvody nižší stolice svým výrokem a odůvodněním. Odvolací úřad není pouhým úřadem kasačním a mýlí se stížnost, tvrdí-li opak.
Důvodnou shledal však nss stížnost, pokud namítá, že skutkovou podstatu disc. činů slušelo posuzovati jedině podle zák. o obecních úřednících — nikoli však také podle zák. č. 15/1914 ř. z. Zákon o obecních úřednících č. 443/1919 Sb. nestanoví ani v § 2, normujícím všeobecné náležitosti platného ustanovení obecním úředníkem a přiznávajícím obecním úředníkům charakter úředníků veřejnoprávních, ani v §§ 3—6 o zvláštních náležitostech pro jmenování obecního úředníka, ani jinde, že sluší na obecní úředníky použiti ona ustanovení služební pragmatiky státních zaměstnanců, jež se týkají materií tímto zákonem neupravených. Prováděcí předpisy, k tomuto zákonu vydané, uvádějí ovšem v čl. 2 k § 2, »že na úředníky obecní, ustanovené ve smyslu tohoto zákona, vztahují se všecka práva, povinnosti i ochrany, poskytnuté různými zákony všem ostatním úředníkům veřejnoprávního charakteru. Z tohoto ustanovení dovozuje také nař. rozhodnutí použitelnost státní služební pragmatiky na úředníky obecní. Než, i kdyby toto tak široké vymezení práv a povinností obecních úředníků pohybovalo se v mezích zmocňovacího ustanovení § 43 odst. 3 cit. zák., a i kdyby přes jasné ustanovení § 12 o disc. přestupcích bylo možno za činy disciplinárně stihatelné pokládati nejen porušení úředních povinností, které jsou uloženy úředníkům obecním jednak listinou o ustanovení jednak služebním řádem (odst. 1), a nejen činy v odst. 4 a)—c) výslovně označené, nýbrž i porušení takových úředních povinností, které jsou uloženy jiným úředníkům veřejnoprávním a vzhledem k tomuto charakteru i úředníkům obecním, ani pak nebylo by lze uznati na aplikaci služební pragmatiky státních zaměstnanců pro sporný případ. Prováděcí předpisy, o něž jedině lze použití zák. č. 15/1914 ř. z. opříti, nebyly totiž publikovány ve sbírce určené podle § 1 zák. z 13. března 1919 č. 139 Sb. k veřejnému vyhlašování nově vydávaných právních ustanovení v čsl. státě — a nelze je proto považovati za závaznou právní normu (srovn. Boh. A 10026/32).
Také zřejmě proti zákonu č. 443/1919 Sb. uvádí nař. rozhodnutí, že § 12 tohoto zák. obsahuje toliko ustanovení o trestech za porušení úředních povinností, neboť již ze znění jeho vyplývá, že normuje nejen tresty, nýbrž i skutkovou podstatu disc. činů.
Pokud tedy žal. úřad posuzoval skutkovou podstatu disc. činů podle ustanovení služební pragmatiky státních zaměstnanců, a také s hlediska tohoto zákona hodnotil použitelnost, rozhodnost a smysl některých ustanovení zák. č. 443/1919 Sb., bylo jeho rozhodnutí ve výroku o vině st-lově a ovšem pak i o trestu zrušiti pro nezákonnost.