Znárodnění.
Úvod. I. Právní základy. II. Rozsah. III. Právní účinky. IV. Vytvoření národních podniků z podniků znárodněných. V. Právní účinky vytvoření národních podniků. VI. Náhrada za znárodněný majetek. VII. Národní podniky: A. Pojem. B. Zvláštní právní předpisy o nich: 1. Plnoprávní obchodníci,, někdy jen formální. 2. Zápis do rejstříku. 3. Firma. 4. Obchodní knihy. 5. Prokura a obchodní zmocnění. 6. Zaměstnanci. 7. Daňová a poplatková ustanovení. C. Jmění národních podniků. D. Účetní roční závěrky a rozdělení čistého zisku a ztráty. E. Účtování. F. Hospodaření. G. Statutární orgány: 1. Řídící: představenstvo, resp. představenstvo s ředitelem. 2. Výkonné: ředitel a jeho náměstci. 3. Dozorčí a revisní orgány. H. Zrušení a zánik. CH. Trestní ochrana národních podniků: 1. Dekretální. 2. Podlé zák. č. 165/46 Sb. VIII. Nadstavba národních podniků: 1. Druhostupňové národní podniky průmyslové 2. Ústřední (oblastní) správa bank. 3. Pojišťovací rada. IX. Cukrovarská družstva. X. československý film. XI. Závěr.
Úvod. Politický základ znárodnění tvoří u nás odst. XII, Košického programu a na něm se zakládající usnesení Národní fronty. Jím byla promítnuta národní a politická revoluce českého a slovenského lidu do života hospodářského. Jím se zajistila a upevnila politická demokracie demokracií hospodářskou. Tento historický čin je hlubokým zásahem nejen do individuálního, ale částečně i do kolektivního vlastnictví. K dosavadním třem podnikatelským sektorům: soukromopodnikatelskému, družstevnímu a veřejnohospodářskému přistoupil jako vedoucí sektor, sektor čtvrtý, sektor znárodněného hospodářství. A to ne po etapách, nýbrž současným velkorysým znárodněním dolů, velké části průmyslových podniků, akciových bank a soukromého pojišťovnictví. Určitým překvapením je, že nebyl dosud tento náš nový, svérázný a tak významný hospodářský úsek po zásluze vědecky zpracován. Jediná systematická vědecká práce o něm jsou Švambergovy Národní podniky, vydané nakladatelstvím Cesty v Praze v dubnu 1946 jako zvláštní otisk z časopisu Podnikové hospodářství (stran 45, cena 12 Kčs). Ostatní dosud vydaná pojednání, jako publikace H. Skály, Co je znárodnění průmyslu (Praha 1945, Omnium, Praha, str. 70, 15 Kčs), Oldřicha Bergera, Velké dílo (Praha 1946, Dělnické nakladatelství, stran 212, 140 Kčs) a Dr Součka, Znárodnění průmyslu v ČSR, (Praha 1947, Práce, stran 52, 42 Kčs) jsou vesměs práce informačního a propagačního rázu. Konečně jakýsi přehledný ,,atlas“ znárodněného průmyslu podává Obdržálková kniha Znárodněný průmysl v Československu, roč, I. 1947 (Praha, Orbis, stran 624, 550 Kčs).
I. Právní základ znárodnění tvoří čtyři znárodňovací dekrety presidenta republiky ze dne 24. října 1945 vyhlášené současně 27. října 1945 pod čís. 100—103 Sb.
Prvním, vyhlášeným pod čís. 100/45 Sb., a označovaným dále stručně I. D, se upravuje znárodnění dolů a některých průmyslových podniků t. zv. klíčového průmyslu. Byl doplněn vlád. nař. čís. 6/46 Sb. nadepsaným nepřesně, poněvadž příliš široce, ,,Statut národních podniků" (v dalším pak stručně I. St.).
Druhý, vyhlášený pod čís. 101/45 Sb., a označovaný dále stručně II. D, upravuje znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského a byl doplněn vlád. nař. čís. 77/46 Sb. označeným úředně ,,Statut národních podniků potravinářských“ (v dalším stručně II. St.). Souvislá instituce cukrovarských družstev upravena zák. č. 146/47 Sb.
Třetí, vyhlášený pod čís. 102/45 Sb., a označovaný dále stručně III. D, upravuje znárodnění akciových bank ponechávaje přitom v platnosti, pokud není v něm jinak stanoveno všechny dosavadní předpisy o akciových bankách a jim neodporující předpisy o akciových společnostech (§ 23 - III. D.).
Čtvrtý konečně, vyhlášený pod čís. 103/45 Sb., a označovaný nadále IV. D, upravuje znárodnění soukromého pojišťovnictví ponechávaje přitom v platnosti dosavadní předpisy o pojišťovnách, pokud neodporují jeho předpisům a předpisům podle něho vydaným. Sem spadají zejména ustanovení pojišťovacích regulativů o hospodaření pojišťoven, jakož i zák. čís. 147/34 Sb. o zabezpečení nároků v pojištění soukromém a o státním dozoru na soukromé pojišťovny (§ 36 — IV. D). Tiskové chyby, vloudivší se do IV. D, byly opraveny vyhláškou min. vnitra č. 214/46 Sb. Prováděcí nařízení k němu je vl. nař. č. 215/46 Sb.
Z později vydaných zvláštních předpisů dlužno uvésti vl. nař. čís. 160/46 Sb. o příslušnosti úřadů vyměřujících poplatkový ekvivalent ze znárodněných průmyslových podniků, vl. nař. čís. 165/46 Sb. o trestní ochraně národních podniků, znárodněných podniků a podniků pod národní správou, a zákon čís. 228/46 Sb. o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků.
Z později vydaných obecných předpisů, vztahují se na ně i na jejich ústřední (oblastní) orgány od 1. ledna 1947, a při lomených účetních letech od počátku nejbližšího účetního roku následujícího po 1. lednu 1947, předpisy vl. nař. č. 205/46 Sb. o jednotné organisaci podnikového početnictví vydaného k dílčímu provedení zák. č. 116/46 Sb. s příslušnými vyhláškami gener. sekretariátu Hospodářské rady.
II. Rozsah znárodnění.
Je nesporný pokud jde o peněžnictví a pojišťovnictví. V peněžnictví byly znárodněny všechny akciové banky, provozující bankovní a peněžní obchody s jedinou výjimkou Národní banky československé (§ 1, odst. 1 a 35 — III. D). V pojišťovnictví bylo znárodněno všechno smluvní (soukromé) pojišťovnictví na území Československé republiky kromě První české vzájemné zajišťovací banky se sídlem v Praze (§§ 1 a 17 — IV. D) a některých menších vzájemně pojišťovacích spolků určených vládou (§ 11 — IV. D a § 23, odst. 2, prov. vl. nař. č. 215/46 Sb. Přitom se pojišťovnou ve smyslu tohoto dekretu rozumí každé zařízení provozující smluvní (soukromé) pojištění nebo zajištění na území Československé republiky podléhající příslušnosti dozorčího úřadu (§ 23, odst. 5 — IV. D).
Naproti tomu je, jak praxe jasně ukázala, sporný rozsah znárodnění, pokud jde o průmyslové podniky. To proto, že není všeobecně uznaného pojmu podniku, a že také není v znárodňovacích dekretech stanoven pojem podniku a jeho podstatné znaky, jak je tomu na př. v současně se znárodňovacími dekrety vyhlášeném dekretu pres. republiky čís. 105/45 Sb. o podnikových a závodních radách, který pro svou potřebu stanoví v § 6, odst. 1, výslovně že je podnikem ,,několik závodů téhož zaměstnavatele tvořící samostatnou hospodářskou jednotku s jednotným hospodářským úkolem a vedením".
Tak se ve znárodňovací průmyslové praxi ukázala sporná otázka, může-li býti jako jeden podnik znárodněno několik závodů, z nichž každý patří jinému vlastníku, na př. různé akciové společnosti, a z nichž žádný sám o sobě nemá, oba úhrnem však mají, počet zaměstnanců rozhodný pro znárodnění. Znárodňovací praxe tyto závody jako jediný podnik znárodňuje. Uvědomíme-li si však, že právě osoba to je, která svou organisátorskou činností dává podniku ráz podniku, a že podnik je pouhým nástrojem její podnikatelské činnosti, soudíme, že není tato znárodňovací praxe odůvodněna. Plyne to ostatně nepřímo i z § 4 obou znárodňovacích dekretů průmyslových, které v odst. 3 výslovně stanoví, že mohou býti s podnikem spoluznárodněny pouze takové pomocné podniky (závody), které patří témuž vlastníku, nebo které tvoří se znárodněným podnikem nerozlučný hospodářský celek. V odst. 2, § 4 pak mají oba tyto dekrety zcela výjimečné ustanovení, že pro spoluznárodnění nevadí, patří-li ložiska a náleziště surovin sloužící trvale provozu podniku někomu jinému než vlastníku podniku. Nemá proto, aspoň podle našeho mínění, býti s jednotlivým podnikem spoluznárodněn žádný jiný cizí majetek než právě uvedený, a zejména ne celý cizí podnik. Také nemají býti při znárodňovací průmyslové praxi býti přehlíženy další všeobecně uznávané podstatné znaky (kriteria, determinanty) svébytnosti podniku, jako existence samostatného hospodářského organisačního účelu na základě spojení vlastního a cizího kapitálu a vlastní a cizí práce. Nemají proto býti jako jeden podnik spoluznárodněny podniky, při nichž je hospodářský účel naprosto různý, nebo při nichž je u každého z nich zvláštní samostatná organisace vlastního a cizího kapitálu, nebo zvláštní svébytná organisace vlastní a cizí práce. Naproti tomu nejsou podstatnými, nýbrž pouze obvyklými znaky svébytnosti podniku na př. naprosto zvláštní místnosti, takže mohou dva různé samostatné podniky nejen sídliti v téže budově, ale dokonce i míti některé společné místnosti, stejně jako není podstatným znakem svébytnosti podniku, aby měl každý z nich zcela zvláštní strojní zařízení a naprosto zvláštní pracovní síly. Stačí v tom směru k zachování svébytnosti spřátelených podniků skutečnost, že se jejich vzájemné dodávky a výkony mezi nimi vždy přesně vyúčtovávaly.
Přitom je znárodnění provedeno v různých průmyslových odvětvích různě.
A. V některých průmyslových odvětvích byly znárodněny všechny podniky. Sem spadají:
a) tyto podniky horní a t. zv. klíčového průmyslu:
1. podniky provozované podle obecného horního zákona, báňská oprávnění podle §§ 22 a 41 obecného horního zákona a práva majitelů pozemků podle § 1, záhlaví I, částka VII dočasných soudních pravidel z r. 1861, platných na Slovensku (§ 1, odst. 1 č. 1 — I. D);
2. energetické podniky a zařízení sloužící k výrobě, opatřování, rozvodu a dodávce energie všeho druhu, kterou lze rozváděti širšímu okruhu spotřebitelů, zejména elektřiny, plynu a páry, s výjimkou výrobních závodních zařízení neznárodněných podniků, které energii převážně samy spotřebují (§ 1, odst. 1, č. 2 — I. D);
3. železárny, ocelárny, válcovny oceli, hutě na barevné kovy s výjimkou tavíren kovů, výrobně i hospodářsky samostatných (§ 1, odst. 1, č. 3 — I. D);
4. válcovny, lisovny a tažírny kovů, pokud nezpracovávají jen olovo nebo cín (§ 1, odst. 1, č. 5 — I. D);
5. těžba a ložiska magnesitu, asbestu, kaolinu, slídy, živce, vysokohodnotných žáruvzdorných hlin a jílů hlubinně těžených, podniky pro výrobu cementu a cementových pojiv (§ 1, odst. 1, č. 9 — I. D);
6. podniky pro výrobu celulosy (§ 1, odst. 1, č. 15 — I. D);
7. podniky pro tovární výrobu dyh, desek ze sklížených dyh, podle stavu ze dne 27. října 1945 (§ 1, odst. 1, č. 19 — I. D);
8. výroba gramofonových desek (§ 1, odst. 1, č. 27 — I. D);
b) z podniku potravinářského průmyslu:
1. cukrovary a rafinerie cukru (§ 1, odst. 1, č. 1 — II. D);
2. průmyslové lihovary a rafinerie lihu (§ 1, odst. 1, č. 2 —II. D).
B. V jiných průmyslových odvětvích pouze podniky většího rozsahu stanoveného podle průměrného počtu zaměstnanců, u některých z let 1938 až 1940, u jiných z let 1939—1941, a opět u jiných z let 1942—1944.
Pro některá průmyslová odvětví stačí již počet 150 zaměstnanců, pro jiná teprve 200, po případě 300, nebo i 400, a někdy dokonce 500 zaměstnanců. Sem spadají:
a) z klíčového průmyslu:
1. slévárny šedé, ocelové, kujné litiny a barevných kovů, s více než 400 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1. ledna let 1942 až 1944 (§ 1, odst. 1, č. 4 — I. D);
2. podniky průmyslu kovodělného, elektrotechnického, jemné mechaniky a optiky, s více než 500 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1. ledna let 1942 až 1944 (§ 1, odst. 1, č. 6 — I. D);
3. podniky pro výrobu technického porculánu, osinkocementového zboží, s více než 150 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1. ledna let 1938 až 1940 (§ 1, odst. 1, č. 10 — I. D);
4. podniky, jejichž základním výrobním oborem jest výroba stavební, technické keramiky, kachlového zboží, porculánu, vápna a těžba vápence, s více než 150 zaměstnanci v základním výrobním oboru podle průměru stavů ke dnům 1. července let 1938 až 1940 (§ 1, odst. 1, č. 13 — I. D);
5. podniky, jejichž základním výrobním oborem je výroba cihlářského zboží s více než 200 zaměstnanci v základním výrobním oboru, podle průměru stavů ke dnům 1. července let 1938 až 1940 (§ 1, odst. 1, č. 14 - I. D);
6. podniky vyrábějící zároveň papír a lepenku, papír a dřevovinu, lepenku a dřevovinu nebo všechny tyto druhy, s více než 300 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1. ledna let 1938 až 1940 (§ 1, odst. 1, č. 16 — I. D);
7. podniky pilařské s více než 150 zaměstnanci, pracujícími jen v závodě, podle průměru stavů ke dnům 1. ledna let 1938 až 1940 (§ 1, odst. 1, č. 17 — I. D);
8. podniky pilařské s dalším zpracováním dřeva s více než 300 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1. ledna let 1938 až 1940 (§ 1, odst. 1, č. 18 — I-. D);
9. přádelny bavlny, česané příze, mykané příze, které ji dále nezpracovávají, upraveného lnu, juty, umělých vláken s více než 400 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1. ledna let 1938 až 1940 (§ 1, odst. 1, č. 20 — I- D);
10. tkalcovny bavlny a více než 500 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1. ledna let 1938 až 1940 (§ 1, odst. 1, č. 21 - I. D);
11. tkalcovny vlny, hedvábí a umělých vláken, podniků pro výrobu koberců a pokrývek, trhárny, podniky pro výrobu krajek a prýmků, podniky průmyslu stávkařského a pletařského, s více než 400 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1. ledna let 1938 až 1940 (§ 1, odst. 1, č. 22 — I. D);
12. přádelny na zpracování textilního odpadu, podniky pro výrobu šicích nití a přízí, dále nezpracovávaných tkaním nebo pletením, pro výrobu vaty z přírodních a umělých vláken, obvazových látek, tkalcovny lnu, konopí, juty, s více než 400 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1. ledna let 1938 až 1940 (§ 1, odst. 1, č. 23 -I. D);
13. podniky zušlechťovacího textilního průmyslu, tiskárny textilních výrobků, s více než 200 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1. ledna let 1938 až 1940 (§ 1, odst. 1, č. 24 — I. D);
14. podniky průmyslu oděvního s více než 500 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1. ledna 1938 až 1940 (§ 1, odst. 1, č. 25 — I. D);
15. podniky pro výrobu usní, náhražek usní, předmětů z usní a z jejich náhražek, s více než 400 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1. ledna let 1939 až 1941 (§ 1, odst. 1, č. 26 — I. D);
b) z podniků potravinářského průmyslu:
1. podniky na výrobu umělých jedlých tuků s více než 150 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1. ledna let 1938 až 1940 (§ 1, odst. 1, č. 5 — II. D);
2. podniky na výrobu čokolády a cukrovinek s více než 500 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1. ledna let 1938 až 1940 (§ 1, odst. 1, č. 6 — II. D);
C. V některých průmyslových odvětvích podléhají znárodnění pouze podniky s určitým dokonalejším zařízením. Tak:
a) z podniků klíčového průmyslu:
1. Z oboru chemického průmyslu podle stavu v den 27. října 1945:
aa) podniky s továrním zařízením pro některou z těchto výrob: kyseliny sírové, solné, nebo dusičné, karbidu, vápníku nebo křemíku, umělého korundu, kyanidů alkalických, kovů nebo zásad elektrolytických, sody amoniakální, vodního skla, zápalek, umělých hnojiv, zemitých barev spojených s těžbou surovin, plynožárných tělísek, kyseliny octové, acetonu nebo metanolu z dřevného dehtu,benzenu a jeho homologů, čištěných nerostných olejů a pohonných látek získaných destilací ropy, krakováním olejů nebo syntheticky, umělých sladidel, umělých vláken, synthetického kaučuku, pryžových obručí pro motorová vozidla a jízdní kola,
bb) podniky tovární výroby chemicko- farmaceutické (§ 1, odst. 1, č. 8 — I. D);
2. podniky pro výrobu skla s vanovým zařízením pro nepřetržitý provoz, podle stavu v den 27. října 1945 (§ 1, odst. 1, č. 11 — I. D);
3. podniky pro výrobu skla s denními vanami a sklárny s celkovým pánvovým obsahem přes 1000 1, podle stavu v den 27. října 1945 (§ 1, odst. 1, č. 12 — I. D);
b) z podniků potravinářského průmyslu mlýny s technickým zařízením o denní výkonnosti nejméně 60 tun obilí v den 27. října 1945 (§ 1, odst. 1, č. 4 — II. D).
D. Jinde konečně rozhodují pro znárodnění jiné znaky. Tak na př.
a) u klíčového průmyslu při podnicích zbrojního průmyslu znárodňují se pouze ty podniky, které jsou svým výzkumným i výrobním zaměřením nositeli vývoje vojenské výzbroje, a výroby výbušnin (§ 1, odst. 1, č. 7 — I. D);
b) u podniků potravinářského průmyslu vyžaduje se při pivovarech určitá roční výkonnost (kapacita), neboť podléhají znárodnění pouze ty pivovary, které vystavily v roce 1937 více než 150000 hl piva (§ 1, odst. 1, č. 3 — II. D).
Zdůrazniti dlužno, že podniky, při nichž se podmínky znárodnění dostaví teprve po 27. říjnu 1945, nebudou podléhati znárodnění, leda že by šlo o podniky znárodněných odvětví, vyjmenované v § 1, odst. 1, č. 1—3, 5, 7, 9, 15 a 27 — I. D a v § 1, odst. 1, č. 1 a 2 — II. D (§ 2 — I. a II. D).
Dále, že je pro otázku znárodnění zásadně úplně nerozhodná právní forma znárodněného průmyslového podniku. Znárodnění podléhal proto stejně průmyslový podnik patřící jednotlivci, jako průmyslový podnik, zřízený v kterékoli, společenské formě, obecné nebo zvláštní, tedy na př. i těžařstev a pravovárečných měšťanstev. Výjimečně nepodléhaly znárodnění průmyslové podniky kteréhokoli znárodněného odvětví, zřízené ve formě družstevní [§ 1, odst. 3, písm. a) — I. i II. D] a rolnické akciové cukrovary a rafinerie cukru, jejichž většinu akcií vlastnili 1. ledna 1945 pěstitelé řepy, hospodařící na zemědělských podnicích do 50 ha orné půdy, z nichž mají býti podle § 1, odst. 3, písm. b) — II. D a §§ 13 až 26, II. St. utvořena cukrovarská družstva a na základě zák. č. 146/47 Sb. se tato družstva skutečně tvoří. Viz níže odst. IX.
Kromě toho přiznáno vládě právo, aby ve zvlášť odůvodněných případech, na návrh ministra průmyslu, resp. výživy a zemědělství, na Slovensku v dohodě s pověřencem pro průmysl a obchod, resp. pro výživu a zásobování vyňala ze znárodnění určitý podnik, který by jinak podle znárodňovacích předpisů znárodnění podléhal, pokud by nešlo o podniky a práva odvětví znárodněných podle § 1, odst. 1, č. 1 — I. D [§ 1, odst. 3, písm. b) — I. D a § 1, odst. 3, písm. c) — II. D]. Také mohou býti ze znárodnění vyňaty podniky, které byly určeny k trvalému jich zastavení, z toho důvodu, že se vláda usnesla, že jejich další provozování není ve veřejném zájmu.
V některých znárodněných průmyslových odvětvích bylo dokonce vyhraženo Československému státu výlučné právo zakládati nové podniky a nabývati k tomu potřebná oprávnění. Jsou to průmyslová odvětví znárodněná podle § 1, odst. 1—3, 5, 7, 9, 15 a 27 — I. D a v § 1, odst. 1, č. 1 a 2 II D (§ 3 — I. i II. D). U bank pak je dovoleno zřizovati, slučovati nebo zrušovati banky jen se souhlasem vlády. Jednotlivci nebo společnosti obchodního práva, s výjimkou družstev podle § 61, č. 4, zák. č. XXXVII z r. 1875, nesmějí zřizovati nové podniky k provozování bankovních a peněžních obchodů (§ 19 — III. D). Rovněž nebudou moci po živnostensku provozovati smluvní (soukromé) pojištění včetně zajištění na území ČSR jiné ústavy než pojišťovací národní podniky (§ 2 — IV. D).
Z výkladů těchto plyne, že po ukončení znárodňovací akce budou vyhrazena některá průmyslová odvětví pouze národním nebo státním podnikům, kdežto v jiných průmyslových odvětvích budou existovati vedle nich též podniky družstevní a menší podniky soukromopodnikatelské.
III. Právní účinky znárodnění.
Znárodnění provedeno u nás zestátněním. Jeho účinky nebyly však podle jednotlivých presidentských dekretů stejné.
A. Znárodněním akciových bank přeměnily se tyto banky samočinně dnem 27. října 1945 v banky — národní podniky. Práva a závazky akciových bank přešla tímto dnem přímo na banky — národní podniky (§ 1 — III. D).
B. Znárodněním soukromého pojišťování zanikla veškerá práva vyplývající z vlastnictví akcií a zakladatelských listů akciových pojišťoven se sídlem na území ČSR, a u vzájemných pojišťoven práva a povinnosti pojistníků vyplývající z jejich členského poměru (§ 13 — IV. D). Současně bylo uloženo vládě, aby v době co nejkratší, nejdéle však do 27. října 1946, zreorganisovala smluvní (soukromé) pojištění na území ČSR vytvořením účelných a soběstačných hospodářských jednotek tak, aby byl účelným soustředěním podstatně snížen počet ústavů provozujících, pojištění, zachována kontinuita a dbáno potřeb jednotlivých zemí (§ 10 — IV. D).
C. Znárodněním průmyslových podniků nabyl Československý stát vlastnictví znárodněných podniků v rozsahu souhlasně stanoveném v § 4 — I. i II. D, totiž takto: Znárodnění se vztahovalo na veškeré nemovitosti, budovy a zařízení, sloužící provozu znárodněného podniku, na veškeré příslušenství podniku, počítajíc v to všechna práva (patenty, licence, živnostenská oprávnění, známky, vzorky a pod.), na směnky, cenné papíry, vkladní knížky, hotovosti a pohledávky náležející podniku, jakož i na veškeré hotové i nedokončené výrobky, polotovary, zásoby a hmoty, které patřily podniku dne 27. října 1945. Kromě toho nabyl znárodněním stát ložisek a nálezišť surovin a movitostí a práv, sloužících trvale provozu podniku, i když náležela někomu jinému než vlastníku podniku. Zároveň 8 podnikem byly spoluznárodněny v témže rozsahu i veškeré pomocné podniky a pomocné závody, náležející týmž vlastníkům, jakož i veškeré podniky a závody, které tvořily se znárodněným podnikem nerozlučný hospodářský celek. Náležel-li hospodářský podnik komanditní společnosti na akcie, akciové společnosti, společnosti s r. o, nebo těžařstvu, které byly kapitálově zvlášť silné, nebo u kterých byly kapitálové účasti na nich rozptýleny na značný počet účastníků, nebo jejichž podnikání zahrnovalo poměrně širokou oblast, byl znárodněn veškerý jejich majetek, jakož i podniky koncernové, u kterých jim náležela více než polovina kapitálu, nebo na které měly rozhodující vliv, Náležel-li však znárodněný průmyslový podnik jiným vlastníkům než právě uvedeným, měl ministr průmyslu (výživy), na Slovensku v dohodě s příslušnými pověřenci, vyjmouti ze znárodnění jednotlivé majetkové kusy, majetkové soubory a práva, pokud jich nebylo nezbytně třeba k provozu znárodněného podniku, a ponechati je dosavadnímu vlastníku (§ 4 — I. i II. D). Přitom bylo nerozhodno, nacházel-li se majetek znárodněného podniku v tuzemsku či v cizině.
Naproti tomu se průmyslové znárodňovací dekrety nezmiňují o osudu dluhů, které měly znárodněné podniky před svým znárodněním a mohla by proto býti sporná otázka, přešly-li tyto dluhy spolu se znárodněnými podnikovými aktivy na znárodněné podniky. Mají pouze v 3. odst. § 5 ustanovení, že se může zřejmě předlužený národní podnik zprostiti svého ručení za závazky (až na závazky nedotknutelné prohlášením konkursu) tím, že složí k soudu hodnotu rovnající se obecné ceně aktiv znárodněného podniku v den jeho převzetí, zmenšenou o hodnotu závazků, konkursem nedotčených, jako samostatnou majetkovou podstatu k vypořádání těchto závazků. V případě potřeby pak že může býti zřízen opatrovník, který by navrhl prohlášení konkursu na podstatu náhrady. Konečně, že stát neručí za závazky znárodněného podniku, ani když dojde k právě zmíněnému vypořádání, zajištění závazků že však zůstává nedotčeno. Ustanovení ta však se podle svého doslovu zřejmě vztahují až na přechod závazků ze znárodněného podniku na národní podnik a nikoliv na přechod závazků vzniklých před znárodněním. Nicméně soudíme, že znárodněním podniků nezanikly staré dluhy znárodněných podniků, a že, třeba by stát za ně neručil, dluhy ty zůstaly lpěti na znárodněném majetku, poněvadž nelze z pouhého mlčení zákonodárcova konstruovati vytvoření zbrusu nového způsobu zániku závazků. Daleko spíše lze usuzovati z dekretálních ustanovení (§ 5 — I. i II. D) o zrušitelnosti a snížitelnosti hospodářsky neodůvodněných závazků, zejména nepřiměřeně vysokých platů, zaopatřovacích požitků, odbytného a pod., jakož i z jejich omezitelnosti na majetkovou podstatu znárodněného podniku, na přechod předznárodňovacích podnikových dluhů na znárodněný podnik, ježto sotva lze vážně předpokládati, že znárodněné podniky po svém znárodnění v poměrně krátké době od znárodnění do vytvoření z nich národních podniků nadělaly tolik nových dluhů, že by bylo jimi odůvodněno jejich vyrovnání nebo konkurs, a že uzavíraly po znárodnění hospodářsky neodůvodněné závazky, a předsebíraly hospodářsky neodůvodněné služební smlouvy. Chápeme proto ustanovení o nedotknutelnosti zajištění závazků uvedené v poslední větě § 5 obou dekretů jako nedotknutelnost nejen právního, ale i hospodářského zajištění. Praxe se také k tomuto našemu právnímu názoru o povinnosti převzetí předznárodňovacích dluhů znárodněnými podniky podle našich informací přiklonila.
Konečně dlužno v této souvislosti připomenouti, že v mezidobí, t. j. od 27. října 1945 až do doby vytvoření příslušného národního průmyslového podniku, je povinen bývalý majitel, pokud se týče dosud příslušný jeho statutární orgán, spravovati a vésti záležitosti podniku s péčí řádného hospodáře pod osobní zodpovědností (§ 27 a 29 — I. D a § 24 — II. D). K majetkové podstatě znárodněného podniku patří jak závazky, tak práva vzniklá jeho provozováním (§ 28 — I. D a § 24 — II. D).
IV. Vytvoření národních podniků z podniků znárodněných.
Při akciových bankách je otázka ta nepraktická vzhledem k tomu, že se každá jednotlivá akciová banka na základě příslušného dekr. ustanovení samočinně přeměnila dnem 27. října 1945 v samostatný národní podnik, takže vzniklo tolik bankovních národních podniků, kolik bylo u nás dne 27. října 1945 akciových bank. Tento jejich počet trvá do dnešního dne, poněvadž se vede vleklý spor o to, kolik z nich a které z nich mají býti zrušeny, a jak mají býti mezi zbývající dvě až čtyři banky — národní podniky v budoucnosti úlohy rozděleny. Ba nejsou dokonce dodnes znárodněné banky jako národní podniky ustaveny a jejich představenstva a dozorčí rady jmenovány. Vedou je národní správy, které jejich řízení po 9. květnu 1945 převzaly.
Jednotlivé znárodněné pojišťovny nebyly přeměněny dnem znárodnění soukromého pojišťovnictví (27. října 1945) v jednotlivé národní podniky. Stalo se tak teprve k 1. lednu 1947. Tímto dnem byly bývalé domácí i cizí soukromé pojišťovací podniky působivší v ČSR, čítající v r. 1937 celkem 40 domácích a 20 cizích pojišťoven a na 600 pojišťovacích spolků, soustředěny ve 4 pojišťovny — národní podniky, a to v Pražskou pojišťovnu a Slavii v Praze, První československou v Brně a Slovan v Bratislavě, z nichž jedna každá provozuje jak pojištění škodové a úrazové, tak životní. Kromě toho vznikla Nemocenská pojišťovna pro osoby samostatně výdělečně činné a nepodléhající dosud povinnému nemocenskému pojištění, která má býti po uzákonění národního pojištění pověřena jeho provozováním a stane se pak veřejným ústavem.
Nejsložitější způsob vytvoření národních podniků z podniků znárodněných byl u průmyslových podniků. Materiál k jejich výstavbě tvořila nejen majetková podstata znárodněných podniků, nýbrž i konfiskovaný nepřátelský majetek průmyslových podniků (t. zv. konfiskáty) a dosavadní státní podniky ve znárodněných odvětvích. Nové národní podniky výrobní mohou býti také zřízeny z majetkových podstat, které Československý stát nabude jiným způsobem než konfiskací. Takové majetkové podstaty mohou býti také začleněny do kteréhokoliv národního podniku (§ 1 obou statutů).
Stavitelem, který z tohoto materiálu vytvářel a dosud ještě zřizuje jednotlivé průmyslové národní podniky byl příslušný ministr (průmyslu nebo výživy), v dohodě se zúčastněnými dalšími ministry, na Slovensku s příslušnými pověřenci. Zřízení každého jednotlivého národního podniku musí býti vyhlášeno v Úředním listě, a na Slovensku v Úradnom věstníku (§ 12, odst. 2 — I. D — § 8, odst. 2 — II. D). Podle našich informací bylo k 17. XI. 1947 vytvořeno z celkového počtu 2377 průmyslových, podle I. D znárodněných podniků 226 národních podniků. Po této stránce poukazujeme na Obdržálkův Znárodněný průmysl v ČSR.
V. Právní účinky vytvoření národních podniků z podniků znárodněných.
U podniků průmyslových: Národní podnik, do kterého vplyne majetková podstata znárodněného podniku vstupuje v závazky znárodněného podniku v den převzetí. Vplyne-li majetková podstata znárodněného podniku do několika národních podniků, rozvrhne ministr průmyslu (výživy), na Slovensku v dohodě s příslušným pověřencem, do kterých závazků vstoupí jednotlivý přejímající národní podnik. Při tom je pozoruhodné, že se oba tyto dekrety nezmiňují při rozdělování dluhů o spolupůsobení ministra financí, a na Slovensku o spolupůsobení příslušného pověřence, třebaže oba tyto orgány musí jinak spolupůsobiti při zřízení národních podniků. O právu národního podniku domáhati se zrušení nebo jiné přiměřené úpravy závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné, třebas by byly právně odůvodněny, včetně závazků ze služebních smluv zaručujících zaměstnancům nepřiměřeně vysoké platy, zaopatřovací požitky, odbytné a pod. byla již zmínka na konci odst. III. Nedošlo- li by přitom k dohodě, byl by k rozhodnutí příslušný rozhodčí soud, zřízený podle zák. čís. 228/46 Sb. Tamtéž byla také zmínka o přípustnosti sproštění ručení národního podniku za závazky zřejmě předluženého znárodněného podniku, složením příslušné hodnoty, rovnající se obecné ceně aktiv, k soudu, po případě konkursem na náhradovou podstatu.
Akciové banky — národní podniky, na něž přešla práva a závazky akciových bank dnem 27. října 1945, mají nejen právo domáhati se zrušení nebo jiné přiměřené úpravy závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněny, třebaže byly právně odůvodněny, včetně závazků ze služebních smluv, jak tomu je u průmyslových podniků, nýbrž dokonce i povinnost tohoto domáhání, vyzve-li je k tomu ministr financí. Přitom není třeba k rozvázání služebních smluv zaměstnanců v těchto případech souhlasu Úřadu práce (§ 30 — III. D).
U pojišťovacích národních podniků mají býti určena práva a povinnosti, ve které ten který pojišťovací národní podnik vstupuje vládním opatřením učiněným podle § 10 a 11 — IV. D (§ 14, odst. 1 — IV. D). O zrušení a přiměřené úpravě hospodářsky neodůvodněných závazků platí totéž co u bank s tím toliko rozdílem, že příslušné vyzvání přísluší místo ministru financí dozorčímu úřadu (§ 14, odst. 2 a 3 — IV. D).
Všechny národní podniky mají odpůrčí právo proti všem jednáním, která vykonaly vlastníci znárodněných podniků po 29. srpnu 1944 v úmyslu poškoditi nebo ztížiti znárodnění nebo zavléci ve svůj nebo cizí prospěch majetkové hodnoty podniku. K uplatňování tohoto odpůrčího práva byla jim udělena jednoroční lhůta, počítaná při průmyslových podnicích ode dne převzetí podniku, při bankách ode dne 27. října 1945, a při pojišťovnách ode dne vyhlášky v Úředním listě (§ 6 — I. a II. D, § 31 odst. 2 — III. D a § 15, odst. 2 — IV. D). Zajímavé je, že tu není předepsáno při slovenských pojišťovnách uveřejnění v Úradnom vestníku, třebaže mají v něm býti jinak uveřejněna opatření stran slovenských pojišťoven, učiněná podle § 10, 11 a 12 — IV. D (§ 15, odst. 2 — IV. D).
Po stránce právní jeví se tedy znárodňovací postup takto: Znárodnění bank znamenalo současně jejich přeměnu v národní podnik, a tím i přímou generální posloupnost veškerých práv a závazků dosavadní akciové bárky na banku — národní podnik. Den 27. října 1945 znamenal tedy pro akciové banky den jejich zániku za současného vzniku bank — národních podniků. Znamenal pak také den zániku akciových práv dosavadních akcionářů za současného vzniku jejich případného náhradního nároku (§ 2, odst. 1 a § 3 — III. D), Náhradní nárok přísluší tu každému bývalému akcionáři jako takovému.
Znárodnění pojišťoven neznamenalo ještě jejich přeměnu na národní podniky. Jednotlivé národní podniky pojišťovací vznikly teprve příslušným zřizovacím opatřením vlády. V mezidobí od 27. října 1945 do vydání příslušného zřizovacího opatření vlády byly znárodněné pojišťovny přímými pokračovateli původních pojišťoven, následkem čehož nenastala znárodněním pojišťoven výměna dosavadních právních subjektů za nové právní subjekty. Znárodnění znamenalo tu při akciových pojišťovnách zánik akciových práv, a při vzájemných pojišťovnách zrušení členských práv a povinností, v obou případech za současného vzniku případného, náhradního nároku za majetkové újmy vzniklé znárodněním (§ 13 — IV. D). Případný náhradní nárok přísluší při nich stejně jako při znárodněných bankách jednotlivým bývalým akcionářům, resp. bývalým členům znárodněných pojišťoven. Nešlo tedy při znárodnění pojišťoven o nějakou sukcesi práv a závazků z původní pojišťovny na znárodněnou pojišťovnu. Teprve při vytvoření nových pojišťoven — národních podniků došlo k převodu majetku a dluhů původních pojišťoven na jednotlivé nově vytvořené, nové pojišťovny — národní podniky. Proto tam, kde došlo ke sloučení celých jednotlivých znárodněných pojišťoven v jeden jediný pojišťovací podnik, šlo jasně o universální sukcesi práv a závazků původních pojišťoven na národní podniky, tedy o fusi. Pokud však snad by záležel vládní tvůrčí akt v rozštěpování původních pojišťoven a skládání jejich částí v nové národní pojišťovací podniky, šlo o složité částečné sukcese nových národních pojišťovacích podniků v práva a závazky bývalých pojišťoven, při čemž příslušelo vládě stanoviti v tvůrčím aktu nejen práva, ale i závazky, které jednotlivé pojišťovny mají převzíti. V těmto případě šlo by tedy o jednotlivé dílčí sukcese.
Mnohem složitější je věc při vytvoření národních podniků průmyslových. Znárodnění jednotlivých průmyslových podniků neznamenalo tu ještě jeho přeměnu na národní podnik, nýbrž pouze přechod vlastnictví určitého majetku vypočteného, v § 4 — I, i II. D na stát. Mohlo tu v jednotlivém případě jíti o všechen majetek, z něhož se dosavadní podnik skládal, se všemi provozními oprávněními, ale nebylo to nutno. Přešel-li všechen majetek původního podniku se všemi původními oprávněními na stát, šlo zřejmě při znárodnění o universální sukcesi tohoto majetku z původního majitele na stát. V ostatních případech šlo pak zřejmě o sukcesi dílčí. Dosavadní právní subjekt, jehož jmění bylo znárodněno tímto znárodněním nezanikl. Byla-li tedy dosavadním majitelem podniku akciová společnost nebo společnost s r. o., nepřestala existovati jako taková i nadále, nýbrž byla jí pouze odňata všechna, nebo některá aktiva i pasiva. Znárodněním průmyslového podniku oddělil se tedy t. zv. plášť od podniku. Případný náhradní nárok nepřísluší tu jako při bankách a pojišťovnách jednotlivým akcionářům, nýbrž dále existující právnické osobě. Valná hromada této právnické osoby může pak rozhodovati o jejím dalším trvání nebo o zrušení a likvidaci. Národní podnik průmyslový vzniká tedy teprve tvůrčími akty příslušných ministrů (§ 12 — I. D a § 8 — II. D). Při těchto kreačních aktech jde proto právně o druhou posloupnost, a to o posloupnost příslušného majetku státního na národní podnik. Právní povaha této posloupnosti bude se říditi konkrétními případy, podobně jako při pojišťovnách.
VI. Náhrada za znárodněný majetek.
Předpisy o ní jsou ve všech čtyřech dekretech zásadně shodné (§ 3 až 11 — I. D, § 7 — II. D, § 2 až 6 — III. D a § 18 až 22 — IV. D). Hlavní rozdíl je pouze stran osoby oprávněncovy. Přísluší totiž náhrada při bankách a pojišťovnách jednotlivým akcionářům nebo členům, při průmyslových podnicích dosavadnímu právnímu subjektu jako celku.
Za znárodněný majetek se náhrada zásadně poskytuje. Výjimečně se neposkytuje náhrada za majetek, který patřil německé říši, maďarskému království, německým a maďarským veřejnoprávním korporacím, německé nacistické straně, politickým stranám maďarským atd., jakož i za majetek, který patřil fysickým osobám národnosti německé nebo maďarské (s určitými výjimkami), jakož i kolaborantům, uvedeným v dekretech. Náhrady připadající na tento majetek má býti použito podle rozhodnutí vlády (§ 9, odst. 4 — I. D, § 7 — II. D, § 5 — III. D a § 21 — IV. D).
Pro stanovení náhrady, je rozhodný při průmyslových podnicích stav znárodněného majetku v den jeho převzetí národním podnikem, a stav závazků náležejících k němu v tento den (§ 8, odst. 2 — I. D a § 7 — II. D), u bank stav ke dni 27. října 1945 (§ 2, odst. 1 — III. D), u tuzemských vzájemných po jisto ven stav ke dni 31. prosince 1944 (§ 18, odst. 3 — IV. D) a u akciových pojišťoven patrně stav ze dne jejich vytvoření, třebaže to ze znění druhého odstavce § 18 není zcela jasno.
Výše náhrady určuje se při průmyslových podnicích obecnou cenou majetku, vypočtenou podle úředních cen ke dni 27. října 1945, a nebylo-li těchto cen, cenou zjištěnou úředním odhadem po odečtení pasiv (§ 8, odst. 2 — I. D a § 7, odst. 2 — II. D). Podobně je tomu u bank podle § 2, odst. 1 — III. D. Při pojišťovnách rozhodují pro zjištění náhrady akcionářům úřední ceny, jichž bylo použito při sestavování účetní uzávěrky ke dni 31. prosince 1944, a nebylo-li těchto cen podle úředního odhadu aktiv a pasiv. Náhrada příslušející vlastníkům podílů na základních fondech u tuzemských vzájemných pojišťoven zjišťuje se podle částky zakládacího fondu v účetní uzávěrce ke dni 31. prosince 1944, snížené o eventuální ztrátu, pokud by pro ni nebylo úhrady v ostatních fondech pojišťovny (§ 18, odst. 2 a 3 — IV. D). K určitým hodnotám se při stanovení náhrady nepřihlíží. Tak se nikdy nepřihlíží k majetku určenému pro sociální, dobročinné, vzdělávací a podobné účely: U průmyslových podniků se kromě toho nepřihlíží k nevytěženému vyhrazenému nerostnému bohatství, k báňským oprávněním a na Slovensku k určitým právům majitelů pozemků. U pojišťoven pak se při stanovení náhrad akcionářům nepřihlíží též k hodnotě pojistného kmene ústavu.
Podle těchto zásad určuje výši náhrady u pojišťoven ministr financí po slyšení Revisní jednoty bank, u průmyslových podniků ministr průmyslu (výživy) v dohodě s ministrem financí, a na Slovensku též v dohodě s příslušnými pověřenci (§ 10, odst. 1 — I. D a § 7 — II. D). U bank a pojišťoven má vyhlásiti ministr financí výši a druh náhrady v Úředním listě, případně v Úradnom vestníku (§ 2, odst. 4 — III. D a § 18, odst. 4 -- IV. D).
Způsob náhrady určují příslušní ministři. Může býti poskytnuta buďto v cenných papírech nebo v hotovosti nebo v jiných hodnotách (§ 9 a 10, odst. 1 — I. D, § 7 — II. D, § 4, odst. 1 — III. D a § 10, odst. 1 — IV. D).
Společnou náhradovou službu pro všechny znárodněné podniky vykonává Fond znárodněného hospodářství jako samostatná právnická osoba. Má-li býti náhrada poskytnuta v cenných papírech, vydá tento fond cenné papíry, které mají býti zúrokovány a umořovány z přebytků výtěžků národních podniků. Jejich zúročení a umoření je zaručeno státem. Budou požívati sirotčí jistoty. O použití cenných papírů odpovídajících hodnotě znárodněného majetku, za který se neposkytuje náhrada, rozhodne vláda (§ 9, odst. 4 — I. D, § 7 — II. D, § 5 — III. D a § 28 — IV. D). Vláda má také nařízením upraviti organisaci, správu a hospodaření fondu, dále zúročení a umoření cenných papírů a úhradu na to, jakož i zásady o poskytnutí náhrady v hotovosti a v jiných hodnotách (§ 9, odst. 5 — I. D a § 7 — II. D). Fond podléhá dozoru nejvyššího účetního kontrolního úřadu (§ 9, odst. 6 — I. D a § 7 — II. D).
Náhrada tato jest splatna do 6 měsíců. U průmyslových podniků a těch pojišťoven, které nejsou uvedeny v § 18, odst. 2 a 3 — IV. D počítá se tato lhůta ode dne doručení výměru o náhradě (§ 10, odst. 1 — I. D a § 7 — II. D). U bank a u pojišťoven uvedených v § 8, odst. 2 a 3 — IV. D počítá se od vyhlášení jejího druhu a výše v Úředním listě (§ 4, odst. 3 — III. D a § 20, odst. 3 — IV. D).
Náhradové řízení řídí se ustanoveními vl. nař. čís. 8/1928 Sb. o správním řízení (§ 10, odst. 3 — I. D a § 7 — II. D, § 4, odst. 4 — III. D a § 20, odst. 4 — IV. D). Kromě shora uvedené normální náhrady může býti poskytnuta vládou mimořádná náhrada z fondu znárodněného hospodářství ve formě přiměřeného příspěvku svazkům územní nebo zájmové samosprávy, ústavům a korporacím, sloužícím výhradně veřejným účelům, jakož i ústavům lidového peněžnictví, které utrpí vážnou ztrátu, při vypořádání svých majetkových zájmů a účastí na znárodněných podnicích, po případě i fysickým osobám, byla-li utrpěnými ztrátami ohrožena jejich výživa nebo výživa osob, o které pečují podle zákona nebo z mravní povinnosti. Na poskytnutí tohoto mimořádného příspěvku není však právního nároku. Návrh na udělení tohoto příspěvku má podati vládě při podnicích klíčového průmyslu ministr průmyslu, při podnicích potravinářských ministr výživy, při bankách a pojišťovnách ministr financí v dohodě s příslušnými ministry, na Slovensku pak i s příslušnými pověřenci (§ 11, odst. 1 — I. D, § 7 — II. D, § 6, odst. 1 — III. D a § 22 — IV. D).
VII. Národní podniky.
A. Pojem. Národní podniky jsou podniky, které jako celek jsou majetkem státu, které však se liší od pravidelných státních podniků tím, že pří nich stát nejenže není z podnikových právních jednání ani oprávněn ani zavázán, nýbrž že za ně ani neručí, ježto je při nich oprávněn a zavázán národní podnik jako samostatná právnická osoba. Maximální hospodářské risiko státu je při nich obmezeno na jmění do národního podniku vložené nebo v něm ponechané. Přebytky výtěžků národních podniků, jež se objeví po předepsaném rozdělení zisku u jednotlivých podniků (§ 21 — I. St. a § 39 — II. St.) a jež se odvádí podle § 23 — I. St. a § 41 — II. St. vyrovnávacímu účtu, připadají státu. U pojišťoven připadá státu polovina přebytků, po dotaci fondů předepsaných stanovami, minimálně však 10% přebytků (§ 9 — IV. D a § 17 vl. nař. 215/46 Sb.).
Jako právnické osoby jsou národní podniky způsobilé k právům i právním závazkům. Mají též procesní způsobilost (§ 15 — I. St.). V procesech budou zastupovány svými vlastními právními zástupci (§ 8, č. 10 — I. St. a § 7, č. 10 — II. St.), nikoli finančními prokuraturami (viz zák. o finančních prokuraturách č. 97/33 Sb., služební instrukce pro fin. prok. č. 82/36 Sb. a § 6 vl. nař. č. 215/46 Sb.).
B. Zvláštní právní předpisy o národních podnicích.
1. Všechny národní podniky jsou plnoprávnými obchodníky bez ohledu na vyměřovací základnu výdělkové daně. To stanoví výslovně první dva dekrety (§ 13, odst. 1 — I. D a § 10, odst. 1 — II. D). Druhé dva dekrety to sice výslovně nestanoví, plyne to však i pro ně z ustanovení § 7 — III. D a § 3 — IV. D.
Následkem toho jsou národní podniky plnoprávnými obchodníky i v tom případě, kdyby podle svého provozu neprovozovaly žádného obchodního jednání, uvedeného v čl. 271 a 272 obch. zák. Tedy na př. i národní podniky provozované podle obecného zákona horního, nebo ty, jejichž předmětem podnikání je těžba a ložiska magnesitu, asbestu a pod., jež se zabývají t. zv. prvovýrobou, která není u nás nikdy (na rozdíl od Slovenska) obchodním jednáním. Jsou proto t. zv. formálními (fiktivními) obchodníky.
2. Podléhají zápisu do obchodního rejstříku jako kupci jednotlivci. Tedy do rejstříku A (§ 16 — I. D, § 13 — II. D, § 9 — III. D a § 3, odst. 2 — IV. D). Přitom obsahují první tři dekrety také samozřejmé předpisy o rejstříkovém soudu hlavního a odštěpného závodu a obsahu opovědí a § 3 St., je rozvádějí. První dva dekrety také předpisují, že má býti k opovědí jako příloha připojen ověřený opis zřizovací listiny. To opakují v § 3 oba statuty, s tím, že totéž platí o opovědí změn zapsaných rejstříkových skutečností. Přílohy opovědí národního podniku pojišťovacího uvádí § 8 vl. nař. č. 215/46 Sb. Ve sloupci šestém bude jako majitel firmy zapsán buďto stát nebo samotný národní podnik. Firmanti a způsob jejich podpisovacího oprávnění budou se patrně zapisovati, podobně jako u spořitelen (viz výnos min. sprav. z 2. srpna 1928, č. 27123) do sloupce 9 určeného pro poznámky. Zápis národního podniku do obchodního rejstříku nemá účinku právotvorného (konstitutivního), nýbrž pouze účinku osvědčujícího (deklaratorního). Jeho zápis není totiž podmínkou vzniku národního podniku, nýbrž pouze zákonným důsledkem jeho vzniku. Rejstříkový soud může opověď zápisu na národním podniku i vynucovati podle předpisů o vedení obchodních rejstříků, často bude nutno provésti současně souvztažné změny podnikatele původního podniku, na př. výmaz akciové banky.
3. Firma národních podniků. Národní podniky jsou povinny užívati ve firmě jako povinný dodatek označení ,,národní podnik" [§ 15 — I. D, § 12 — II. D, § 8 — III. D a § 4, odst. 2a) — IV. D]. Oba statuty předpisují v § 3, pojišť. vl. nař. č. 215/46 Sb. v § 7, že je národní podnik povinen používali tohoto dodatku v nezkráceném znění. Nesmějí tedy užívati ve firmě zkratky, na př. ,,n. p.“. Prvé tři dekrety pak připomínají ještě samozřejmou věc, že nesmějí dodatku ,,národní podnik” používati jiné podniky než národní. Kromě toho stanoví ještě první dva dekrety, že může národní podnik, který v podstatě odpovídá některému znárodněnému podniku používati dosavadní firmy tohoto podniku bez svolení, které by jinak bylo nutno podle platných předpisů. Stane-li se tak, je povinen dřívější majitel firmy svou firmu změnit nebo doplnit, aby se zřetelně lišila od firmy národního podniku. V tomto případě může tedy existovali stará firma národního podniku. Znění firmy určuje příslušný ministr, na Slovensku v dohodě s pověřencem. U pojišťoven a bank budou patrně znění firmy určovali stanovy dotyčné pojišťovny nebo banky (§ 4, odst. 2, písm. a — IV. D a § 24 — III. D).
4. Obchodní knihy. Povinnost vésti obchodní knihy stanoví výslovně § 3, odst. 2 — IV. D pro pojišťovny. Pro ostatní národní podniky plyne tato povinnost z jiných ustanovení příslušných znárodňovacích dekretů, zejména z ustanovení, že jsou národní podniky plnoprávnými obchodníky, a že musí býti vedeny zásadami obchodního podnikání (§ 18, odst. 1 — I. D, § 15, odst. 1 — II. D, § 11, odst. 3 — III. D a § 3, odst. 1 — IV. D). Statuty v § 25, odst. 1, resp. v § 43, odst. 1 předpisují vedení účetních knih a záznamů podle zásad řádného podvojného účetnictví až do vydání jednotných směrnic. Směrnice ty byly již vydány a bude o nich zmínka v odst. E níže.
Praktický důsledek povinnosti řádného vedení obchodních knih je, že jsou národní podniky průmyslové povinny hned jak byly zřízeny tvůrčími akty příslušných ministrů (§ 12 — I. D a § 8 — II. D) zříditi začáteční bilanci a uvésti v ní veškeré kusy majetkové podle hodnoty, kterou mají v době jejího zřízení (čl. 29 a 31 obch. zák.). Nemohou proto staré zásoby, jichž ceny při znárodnění byly ještě nezvýšené, oceňovati ve svých začátečních bilancích těmito nezvýšenými cenami, nýbrž vyššími cenami, které tu byly v době zřizování začátečních bilancí. To bude míti přirozeně za následek menší zisk národních podniků za první obchodní rok a také menší podíl na zisku závodních (podnikových) rad, ale také jejich menší daňovou povinnost.
5. Prokura a jiná obchodní zmocnění. O prokuře zmiňuje se výslovně pouze IV. D v § 3, odst. 2, kde stanoví, že se na národní pojišťovací podnik vztahují obdobně předpisy platné o prokuře. Na ostatní tří skupiny národních podniků vztahují se tyto předpisy rovněž, jak plyne ze skutečnosti, že všechny čtyři skupiny národních podniků jsou plnoprávnými obchodníky. To potvrzuje ostatně I. St. v § 8, č. 3 a II. St. v § 7, č. 3, když stanoví, že udělování a odvolání prokury a jiné obchodní plné moci spadá do kompetence představenstva národního podniku. Ustanovení to je do určité míry právní kuriositou vzhledem k tomu, že oprávnění představenstva je obsahově v určitém směru užší než plná moc prokuristova, ježto prokura oprávňuje ke všem druhům jednání, která s sebou přináší provozování jakékoli obchodní živnosti (čl. 42 obch. zák.), kdežto oprávnění představenstva národního podniku se vztahuje pouze na správu příslušného národního podniku, a je tedy omezeno předmětem podnikání dotyčného národního podniku.
6. Zaměstnanci národních podniků. Na zaměstnance národních podniků vztahují se předpisy platné pro zaměstnance v soukromoprávním poměru. To výslovně stanoví druhé dva dekrety (§ 17 — III. D a § 8 — IV. D). První dva dekrety (viz § 25, odst. 1 — I. D a § 22, odst. 1 — II. D) mluví pouze o ,,pracovních a platových poměrech”, § 27, I. St. stanoví tak již obecně, § 45 — II. St. mluví o ,,mzdových, platových a pracovních poměrech”. Všechny 4 dekrety prohlašují dále všeobecnou zásadu, že platové a zaopatřovací podmínky zaměstnanců a poživatelů zaopatřovacích platů znárodněných podniků nesmějí býti zhoršeny, kromě případů t. zv. ,,hospodářsky neodůvodněných závazků”, o nichž již byla řeč (§ 25, odst. 2 — I. D, § 22, odst. 2 — II. D, § 17, odst. 2 — III. D, a § 10, odst. 3 — IV. D). Dále mají všechny 4 dekrety více méně podobná ustanovení o zastoupení zaměstnanců v jednotlivých orgánech národních podniků (viz níže odst. G). Podle výslovného předpisu § 5, odst. 8 — IV. D, nemůže býti služební poměr zaměstnanců národních pojišťovacích podniků, kteří jsou členy představenstva, o dobu trvání této funkce zrušen bez souhlasu podnikové (závodní) rady, kromě z důvodů uvedených v § 34 zák. č. 154/34 Sb. o soukromých zaměstnancích. Statuty pak stanoví, a to I. v § 7, odst. 5 a II. v § 6, odst. 5, že o ochraně pracovního (služebního) poměru člena představenstva (náhradníka) z řad zaměstnanců národního podniku platí přiměřeně ustanovení § 13, dekr. č. 104/45 Sb. o závodních a podnikových radách. Bankovní dekret ukládá v § 18 zaměstnancům bank, aby při výkonu své služby postupovali nestranně a zachovávali mlčelivost o obchodních tajemstvích, jež se týkají peněžních ústavů a jejich svazů, o kterých se dověděli v souvislosti s výkonem své služby. Kromě toho obsahuje I. St. v § 27 až 30 (na základě § 25, odst. 3 — I. D), a II. St. v § 45 až 48 (na základě § 22, odst. 3 — II. D) celou řadu podrobných ustanovení o zaměstnaneckém poměru. Prov. nař. č. 215/46 Sb. k IV. D výslovně předpisuje, že jsou národní pojišťovatelské podniky povinny zaměstnávati jen nezbytně nutný počet zaměstnanců. Proti r. 1937 klesl počet zaměstnanců pojišťoven z circa 20000 na circa 13500. Pojišťovacích agentů je na 4000.
7. Daňová a poplatková ustanovení. Na všechny národní podniky vztahují se předpisy daňové o podnicích veřejně účtujících, a předpisy zákona poplatkového s jeho změnami a doplňky, a platí také ode dne jejich zřízení, poplatkový ekvivalent podle § 1, odst. 2, písm. a), zák. č. 76/38 Sb. (§ 13, odst. 1 — I. D, § 10, odst. 1 — II. D, § 22 — III. D a § 37 — IV. D). Právní jednání, písemnosti, podání k zápisům do veřejných knih a rejstříků, a úřední úkony potřebné k provedení dekretů jsou však osvobozeny od daní, poplatků a dávek (§ 30 — I. D, § 24 — II. D, § 34 — III. D a § 38 — IV. D).
C. Jmění národního podniku.
První dva dekrety zmiňují se sice pouze o jmění kmenovém (§ 13, odst. 2 — I. D a § 10, odst. 2 — II. D), statuty však stanoví, a to první v § 16, a druhý v § 34, odst. 4, že se jmění národního podniku skládá kromě jmění kmenového, též z reservního fondu. Ve smyslu těchto ustanovení je jměním kmenovým při zřízení národního podniku čistá hodnota majetkové podstaty, kterou stát na národní podnik převede. Jmění to může býti později zvýšeno i sníženo. Zvýšeno může býti vkladem v hotovosti nebo přínosem jiných hodnot, nestačí-li dosavadní kmenové jmění k plnění úkolů národního podniku, zejména k úhradě jeho programových investic, ť. j. investic, kterými se podstatně rozšiřuje nebo zdokonaluje dosavadní výroba nebo zavádí nová výroba. Naproti tomu musí podnik hraditi ostatní investice ze svých běžných prostředků (§ 17, odst. 2, § 19 a § 8, č. 6 — I. St. a § 37 a 35 — II. St.). Sníženo může býti jmění kmenové buďto použitím k odepsání bilančních ztrát nebo odvodem jeho částí, přesahuje-li jeho výše natrvalo míru potřebnou k plnění jeho úkolů. Těchto částek je použíti k programovým investicím v jiném národním podniku [§ 17, odst. 3 a § 23, č. 1 b) —I. St. a § 41, č. 1, písm. b) — II. St.]. Návrhy na zvýšení nebo snížení kmenového jmění podává ústřední orgán. Rozhoduje o něm ministr průmyslu (výživy), na Slovensku v dohodě s příslušným pověřencem. Kromě toho může býti kmenové jmění souvztažně sníženo a zvýšeno při majetkových převodech mezi jednotlivými národními podniky. Jde-li o národní podniky podřízené témuž ústřednímu (oblastnímu) orgánu, schvaluje takovéto změny tento orgán, jinak půjde o normální schválení (§ 17 — I. St. a § 35, odst. 5 — II. St.). Je tedy při národních podnicích kmenové jmění podobně jako u akciových společností akciový kapitál veličinou konstantní, nezměnitelnou bez potřebného vrchnostenského schválení. Změnitelnou je pouze po schválení příslušnými nadřízenými orgány. Skutečné jmění národního podniku v tom kterém okamžiku bude se říditi hospodářskými podnikatelskými výsledky, stejně tak jako skutečné jmění akciové společnosti. Odečtením bilančně vykázaných dluhů, bilančně vykázaného kmenového jmění a reservního fondu od bilančně vykázaného majetku zjistí se zisk nebo ztráta. V bilanci bude nutno uvésti kmenové jmění na kapitálové straně, stejně jako akciový kapitál u akciové společnosti. Reservní fond se tvoří jednak z 20% přídělů na zisku, jednak z mimořádných zisků, které nesouvisejí s předmětem podnikání a jsou neprovozní povahy, jednak z mimořádných příspěvků (darů) bez bližšího určení, a to až do výše 35% kmenového jmění podle stavu ke dni, ke kterému se sestavuje účetní uzávěrka (§ 18 a 21 — I. St. a § 36 a 39 — II. St.).
D. Účetní roční uzávěrky a rozdělení čistého zisku a ztráty.
Statuty ustanovují, I. v § 8, pod č. 8, II. v § 7, č. 8, že představenstvo národního podniku podává návrh roční uzávěrky a návrh na rozdělení čistého zisku, případně na úhradu ztráty ústřednímu (oblastnímu) orgánu, který je podle § 35, č. 17 a 18, resp. § 36, č. 2 — I. St. a podle § 53, č. 18, resp. § 54, č. 2 — II. St. schvaluje, po případě i projednává návrhy na úhradu ztrát. Jinak pravidla o rozdělení čistého zisku obsahuje § 21 — I. St. a § 39 — II. St., o úhradě ztrát § 22 — I. St. a § 40 II. St. Zbytky čistého zisku se po příslušných přídělech závodní, resp. podnikové radě a reservnímu fondu poukazují t. zv. vyrovnávacímu účtu (§ 21 a 23 — I. St. a § 39 až 41 —II. St.). Vykázaná ztráta může býti uhrazena nejprve z tohoto vyrovnávacího účtu, nestalo-li se tak, nebo stalo-li se tak pouze částečně, nutno ji uhraditi především z reservního fondu, v druhé řadě převésti na nový účet, a přesahují-li ztráty čtvrtinu kmenového jmění, odepsati navrub kmenového jmění (§ 22 — I. St. a § 40—II. St.). Pokud se týče bank bude nutno pojati příslušné ustanovení do jejich stanov (§ 24 — III. D). Při pojišťovnách pojednává o přebytcích § 9 a § 4, odst. 3 — IV. D, resp. § 17 a 18 prov. vl. nař. č. 215/46 Sb.
E. Účtování národních podniků.
Statuty předpisovaly, I. v § 25, II. v § 43, že jsou národní podniky až do vydání jednotných směrnic pro průmyslové účetnictví povinny vésti účetní knihy a záznamy podle zásad řádného podvojného účetnictví. Dále, že obchodní rok se pravidelně kryje s rokem kalendářním, a že ústřední orgán určuje lhůty, v nichž mají býti účetní uzávěrky sestaveny a nadřízeným úřadům předloženy.
Od 1. ledna 1947 vztahují se na účetnictví národních podniků předpisy vl. nař. 4205/46 Sb., kterými se stanoví jednotné účetní zásady, a pozdějšími předpisy vydanými na jeho základě.
F. Hospodaření národních podniků.
Musí býti vedeno zásadami obchodního podnikání (§ 18, odst. 1 — I. D, § 15, odst. 1 — II. D, § 11, odst. 1 — III. D a § 3, odst. 1 — IV. D). K dlouhodobému úvěru je třeba souhlasu ústředního (oblastního) orgánu. Průmyslové podniky musí dbáti, aby byl udržován oběžný kapitál v přiměřené výši a pohotovosti se zřetelem k hospodárnosti a potřebám financování provozu (§ 20 — I. St. a § 38 — II. St.).
Majetek určený pro sociální, vzdělávací, a podobné účely nesmí býti odňat svému určení (§ 26 — I. D, § 23 — II. D a § 20 — III. D), Totéž platí o sociálních, vzdělávacích a podobných fondech. Podrobnosti upravuje § 24 — I. St. a § 42 — II. St. a § 3 vl. nař. č. 215/46 Sb.
Národní podniky mají za účel plniti také odborné, kulturní a sociální poslání. To plyne z příslušných dekretálních a statutárních ustanovení, zejména z ustanovení o zachování právě uvedeného majetku (§ 26 — I. D, § 24 — II. D a § 20 — III. D). Čtvrtý dekret dokonce v § 24, pod písm. f) ukládá Pojišťovací radě podporování vědecké odborné činnosti a vydávání odborných časopisů. Statuty pak mluví o povinnosti národních podniků průmyslových stran pečování o zkušebnictví a výzkumnictví (§ 31 — I. St. a § 49 — II. St.).
G. Orgány národních podniků.
1. Rozhodujícími (řídícími) orgány jsou u průmyslových národních podniků jejich představenstva v čele s ředitelem, u bank a pojišťoven pouze představenstva bez ředitele.
K zastupování národních podniků průmyslových jsou povoláni pouze ředitelé a jejich náměstci, při bankách a pojišťovnách představenstvo (§ 20, odst. 1 — I. D, § 17, odst. 1 — II. D, § 12, odst. 1 — III. D a § 5, odst. 1 — IV. D). Důsledkem toho je nutno opověděti při průmyslových podnicích jako firmanty ředitele a jejich náměstky. Obojí (ředitelé, i náměstci) jsou navenek stejně oprávněni k samostatnému zastupování a podpisování firmy (§ 21, odst. 4 — I. D, § 17, odst. 1 a 5 — II. D). Podle § 15, odst. 1 — I. St. a § 33, odst. 1 — II. St. je ředitel, resp. jeho náměstek zmocněn ke všem soudním i mimosoudním úkonům a právním jednáním, které souvisí s provozováním národního podniku. Jakákoli omezení této jeho statutární plné moci jsou vůči třetím osobám bezúčinná. Jako statutární orgán podpisují firmu tím způsobem, že připojí bez jakéhokoli dodatku svůj podpis ke kýmkoli napsanému nebo vytištěnému označení národního podniku (§ 22, odst. 7 — I. D, § 19, odst. 7 — II. D, § 15, odst. 2 — I. St. a § 33, odst. 2 — II. St). Zastupovací oprávnění ředitele a jeho náměstka je tedy menší než zastupovací oprávnění prokuristy, poněvadž dekretární orgán národního podniku průmyslového je omezen okruhem činnosti národního podniku, kdežto prokurista okruhem činnosti národního podniku omezen není, a podle platných zákonných předpisů s účinkem na venek ani omezen býti nemůže. Řediteli národního podniku průmyslového, resp. jeho náměstku přísluší také právo, aby v tom případě, když není představenstvo, nebo není- li představenstvo schopno se usnášeti, nebo, je-li nebezpečí v prodlení, učinil příslušná provisorní opatření a podal o nich zprávu představenstvu v jeho nejbližší schůzi.
K zastupování bank a pojišťoven je oprávněno jejich představenstvo, následkem čehož je nutno u nich opověděti všechny členy představenstva k zápisu do obchodního rejstříku. Způsob zastupovacího a podpisovacího oprávnění bankovního představenstva bude nutno upraviti stanovami jednotlivých bank. Jinak by patrně museli v každém jednotlivém případě zastupovati a podpisovati firmu národního podniku bankovního všichni členové představenstva kolektivně. Ředitelům bank a jejich náměstkům nepřísluší dekretální právo podpisovati firmu. Mohla by jim však býti udělena prokura. Totéž platí zásadně o představenstvu pojišťovacích národních podniků s tím, že v § 15, odst. 3 vl. nař. 215/46 Sb. je upraveno zastupovací a podpisovací oprávnění kolektivně vždy předsedou (místopředsedou) a alespoň jedním dalším členem představenstva.
Předsedou představenstva průmyslových podniků je ředitel, u bank a pojišťoven je předseda zvlášť jmenovaný. U průmyslových podniků svolává ředitel představenstvo a přijímá také slib od členů představenstva.
Počet členů představenstva není u jednotlivých skupin národních podniků stejný. U některých národních podniků byl určen již v dekretech, u jiných teprve v statutě. U dolů a průmyslových podniků t. zv. klíčového průmyslu skládá se představenstvo z ředitele, resp. jeho náměstka, a nejméně tří a nejvýše devíti, a u hornických, kovodělných nebo strojírenských podniků nejvýše z dvanácti členů a stejného počtu náhradníků (§ 4, odst. 2 — I. St.). Z nich je jedna třetina volena a dvě třetiny jmenovány. Volené.členy volí osazenstvo podniku ze svého středu jako své zástupce. Jmenované jmenuje ústřední orgán, na Slovensku oblastní orgán, vyslechnuv svazky územní a zájmové samosprávy, kterou je podle § 4, odst. 4 — I. St. až do nové organisace průmyslu. Ústřední svaz průmyslu, na Slovensku Ústřední sdružení slovenského průmyslu. Jak volení, tak jmenovaní členové představenstva musí býti potvrzeni ministrem průmyslu, na Slovensku v dohodě s příslušným pověřencem. Potvrzení to může býti kdykoli odvoláno (§ 21, odst. 1 — I. D). Složení představenstva u průmyslových podniků potravinářských je upraveno různě podle různého předmětu jejich činnosti: U cukrovarů a rafinerií cukru, tedy u národních podniků cukrovarnických, se skládá z ředitele (jeho náměstka) a 7 dalších členů. Z nich volí 4 valná hromada zemědělských účastníků podle zásady rovného hlasovacího práva, 2 stálí zaměstnanci ze svého středu, a 1 jmenuje ministr výživy, na Slovensku příslušný pověřenec. Podrobná ustanovení o t. zv. zemědělských účastnících obsahuje § 14 až 24 — II. St., o stálých zaměstnancích § 25 — II. St. a o zástupcích státu § 26 — II. St. — U národních podniků pivovarských je rovněž kromě ředitele (jeho náměstka) sedmičlenné představenstvo, z toho opět 2 zástupci stálých zaměstnanců, volení jimi z jejich středu, dále 2 členové jmenovaní ministrem výživy a 3 zástupci svazků územní samosprávy, jmenovaní okresním národním výborem. Bližší ustanovení obsažena jsou v § 27 až 29 — II. St. — U ostatních národních podniků potravinářských nebyl v dekretu počet členů představenstva předepsán. Statut však ustanovil v § 11, že se jejich představenstvo skládá kromě ředitele (náměstka) ještě nejméně ze 3 a nejvýše 9 členů, při čemž zaměstnanci národního podniku zvolí jednu třetinu členů představenstva (náhradníků), zbývající dvě třetiny pak jmenuje ústřední orgán, na Slovensku oblastní orgán po slyšení příslušných svazků územní a zájmové samosprávy. Potvrzování a odvolání potvrzení spadá do kompetence ministerstva výživy (§ 18, odst. 3 a 4 — II. D). — U bank je představenstvo sedmičlenné. Skládá se z předsedy, místopředsedy a dalších 5 členů. Z nich předsedu, místopředsedu a 3 další členy jmenuje ministr financí na návrh ústřední (oblastní) správy bank. Dva členy (náhradníky) volí si zaměstnanci ze svého středu. Jich volbu potvrzuje ministr financí, na Slovensku s příslušným pověřencem. Členové (náhradníci) mohou býti kdykoli odvoláni (§ 12, odst. 1 — III. D). — U národních podniků pojišťovacích je představenstvo 5—11členné. Skládá se kromě předsedy a místopředsedy z dalších 3 až 9 členů. Z nich předsedu, místopředsedu a dvě třetiny dalších členů představenstva, jmenuje ministr financí, na Slovensku v dohodě s příslušným pověřencem, na návrh Pojišťovací rady, při čemž má býti jedna třetina jmenována z řad pojistníků. Byla-li takto jmenována právnická osoba, vysílá za sebe stálého zmocněnce. Zbývající třetinu volí zaměstnanci ze svého středu. Volbu potvrzuje ministr financí, na Slovensku v dohodě s příslušným pověřencem. Členové představenstva mohou býti jimi kdykoli odvoláni (§ 5, odst. 1 a 2 — IV. D). Podrobnosti upravují § 9—15 vl. nař. č. 215/46 Sb.
Požadovaná kvalifikace členů představenstva a jejich náhradníků je u všech 4 skupin národních podniků stejná. Stačí československé státní občanství a odborné vědomosti a zkušenosti (§ 21, odst. 3 — I. D), § 18, odst. 7 — II. D, § 12, odst. 3 — III. D a § 5, odst. 4 — IV. D). Kromě toho nesmí provozovati jiný výdělečný podnik a vykonávati funkci nebo činnost, která je v rozporu se zájmy národního podniku a jeho ústředního (oblastního) orgánu (§ 21, odst. 4 — I. D a § 18, odst. 8 — II. D), resp. činnost, která je v rozporu se zájmy banky, resp. pojišťovny (§ 12, odst. 3 — III. D a § 5, odst. 4 — IV. D). Statuty průmyslových podniků, I. v § 5, odst. 1, II. v § 4, odst. 1 a vl. nař. č. 215/46 Sb. v § 9, odst. 1, vyžadují ještě kromě toho svéprávnost a řádné bydliště všech členů představenstva na území Československé republiky.
Členové představenstva (náhradníci) musí složití slib, že budou plniti své povinnosti svědomitě, a u průmyslových podniků a pojišťoven ,,v souladu se zájmy státu“. Slib skládají u podniků horních a klíčového průmyslu příslušnému řediteli, při potravinářském průmyslu ministru výživy, při bankách a pojišťovnách předseda a místopředseda ministru financí nebo jeho zástupci, ostatní členové představenstva a jejich náhradníci do rukou předsedy představenstva (§ 21, odst. 5 — I. D, § 18, odst. 9 — II. D, § 12, odst. 4 — III. D a § 5, odst. 5 — IV. D).
Statuty průmyslových podniků kromě toho uvádějí, I. v § 5, odst. 2, II. v § 4, odst. 3 pod písmenami a) až f) taxativně důvody vylučovací z členství v představenstvu, a v odst. 3, resp. 4 těchže paragrafů 6 resp. 7 případů zániku členství, a v odst. 4 resp. 5 těchže paragrafů případ sistování činnosti člena představenstva po dobu vyšetřování pro čin, pro který podle platných předpisů nastává ztráta volebního práva do obcí. Dále stanoví tříleté funkční období (§ 7, odst. 2 — I. a § 6, odst. 2 — II. St.) a upravují podrobně způsob jejich volby. Kromě toho ustanovují, že o ochraně pracovního (služebního) poměru člena představenstva z řad zaměstnanců platí přiměřeně ustanovení § 13, dekr. č. 104/45 Sb. o závodních a podnikových radách. Za běžnou činnost nepřísluší členům představenstva odměna, nýbrž jen za zvláštní práce, které přesahují rámec běžné činnosti. Přísluší jim tedy pravidelně pouze náhrada nákladů spojených s výkonem funkce (§ 7, odst. 4 — I. a § 6, odst, 4 — II. St.). Ze znárodňovacích dekretů zmiňuje se o odměnách členům představenstva pouze IV. D, který v § 5, odst. 7 stanoví, že funkce představenstva jsou čestné, a že náleží členům představenstva náhrada pouze za hotové výlohy, vzešlé při výkonu jejich funkce. Všechny dekrety souhlasně stanoví, že představenstvo, průmyslové dekrety, pak že i ředitel mají spravovati podnik s péčí řádného hospodáře, a že osobně odpovídají za splnění svých povinností (§ 20, odst. 1 — I. D a § 11 — I. St., § 17, odst. 6 — II. D a § 10 — II. St., § 12, odst. 6 — III. D a § 5, odst. 6 — IV. D). Statuty pak ještě stanoví, I. v § 11, II. v § 10, že se náhrada vymáhá pořadem práva, a že o podání žaloby rozhoduje ústřední (oblastní) orgán.
Kompetence představenstva není v dekretech podrobně stanovena. Dekrety obsahují kromě všeobecného ustanovení o správě znárodněného podniku představenstvem, při průmyslových podnicích ,,spolu s ředitelem" pouze ojedinělá ustanovení, jako na př. III. D v § 24, podle něhož se představenstvo usnáší na stanovách, jejich změnách a doplňcích, jež pak schvaluje ministr financí, na Slovensku s příslušným pověřencem. Statuty vypočítávají podrobně kompetenci představenstva, I. v § 8 pod č. 1 až 12, II. v § 7 pod č. 1 až 12. Podle-nich spadá do kompetence představenstva zejména rozhodování o osobních věcech ředitele, vyplývajících ze služebního poměru, pokud nejsou vyhrazeny ústřednímu (oblastnímu) orgánu (pod č. 2), udělování a odvolávání prokury nebo jiné obchodní plné moci (pod č. 3), rozhodování o návrhu na zahájení vyrovnacího řízení (pod č. 10), rozhodování o odměnách zaměstnanců za mimořádné pracovní výkony nebo za návrhy na zdokonalení nebo zhospodárnění provozu, pokud převyšují čtvrtletní mzdu (plat) zaměstnance (pod č. 11). Kromě toho obsahují statuty také podrobné předpisy o řádných a mimořádných schůzích představenstva a jejich svolávání, o t. zv. quorum, o usnášení a pod. (§ 9 a 10, resp. 8 a 9). Pravomoc představenstva národního pojišťovacího podniku je upravena v § 15, vl. nař. 215/46 Sb. pod písm. a—h odchylně od statutů. Bankovní dekret ukládá členům představenstva, stejně jako členům ostatních dekretálních orgánů a zaměstnancům, povinnost nestrannosti a mlčenlivosti o obchodních tajemstvích peněžních ústavů a jejich svazů, o nichž se dověděli v souvislosti s výkonem své funkce (§ 18 — III. D).
2. Výkonné orgány národních podniků. Jsou ředitelé a jejich náměstci. Ti vedou u průmyslových podniků záležitosti běžného obchodního, a podle statutů i technického provozu (§ 20, odst. 2 — I. D, § 17, odst. 2 — II. D, § 13 — I. St. a § 31 — II. St.), a činí všechna opatřeni a rozhodnutí spadající do správy podniku, pokud nejde o působnost vyhrazenou představenstvu nebo ústřednímu (oblastnímu) orgánu, jakož i všechna opatřeni, není-li představenstvo, nebo není-li schopno se usnášeti, nebo je-li nebezpečí v prodlení. Jsou však povinni podati o těchto opatřeních zprávu představenstvu v nejbližší jeho schůzi a jsou vůbec povinni dbáti zájmů podniku. U bank vykonávají ředitelé pouze usneseni představenstva a obstarávají běžné věci banky. Přitom jsou povinni zpraviti dozorci radu ihned o usnesení, které jsou v rozporu se zájmy banky. V případě, že není představenstvo schopno se usnášeti, a je-li nebezpečí v prodlení, jsou povinni učiniti příslušná opatření a podati o nich zprávu v nejbližší schůzi představenstva (§ 13, odst. 1 až 3 — III. D). Maji postupovati s péči řádného hospodáře a ručí za škodu, kterou by způsobili nesplněním svých povinnosti (§ 13 odst. 4 a § 12, odst. 5 — III. D). U pojišťoven upravuje kompetenci ředitele § 16 vl. nař. č. 215/46 Sb. Potřebný počet ředitelů a jejich náměstků ustanovuje představenstvo. Jednoho z ředitelů jmenuje vedoucím ředitelem, dalšího jednoho nebo dva ředitele jeho náměstky. O péči a o ručení ředitelů pojišťoven platí totéž, co u bank (§ 6 a § 5, odst. 4 a 6 — IV. D), Vedoucí ředitel, po případě jiný ředitel, může tu býti členem představenstva. Není-li jím, má mu býti udělena prokura (§ 16 vl. nař. č. 215/46 Sb.).
U průmyslových podniků jsou ředitelé samočinně členy představenstva, ba dokonce jeho předsedy, jeho zástupci navenek a jeho firmanty, ba přísluší jim i právo, sistovati usnesení představenstva a učiniti prozatímní opatření. Z toho plyne, že je mocenské postavení ředitelů průmyslových podniků daleko větší, než ředitelů bank a pojišťoven.
Kvalifikace pro ředitele je předepsána tatáž jako pro členy představenstva (§ 22, odst. 4 — I. D a § 12, odst. 2 — I. St., § 19, odst. 4 — II. D a § 4, odst. 2 — II. St., § 13, odst. 4 a § 12, odst. 3 — III. D a § 6, odst. 3 a § 5, odst. 4 — IV. D).
Jmenování a odvolání ředitelů (náměstků) přísluší představenstvu ústředního (oblastního) orgánu průmyslových podniků po slyšení organisací uvedených v § 22 — I. D a § 19 — II. D. Potřebuje však schválení ministra průmyslu (výživy), na Slovensku příslušného pověřence (§ 22 — I. D a § 19 — II. D). Statuty k tomu dodávají, I. v § 12, odst. 1. , II. v § 30, odst. 1, že v případě několika ředitelových náměstků musí býti jeden z nich z řad zaměstnanců, že vylučovací důvody a důvody zániku jejich funkce jsou přiměřeně stejné jako u členů představenstva, a že se jmenováním stávají ředitelé i jejich náměstkové zaměstnanci národního podniku (§ 14 — I. St. a § 32 — II. St.). U bank přísluší jejich jmenování i odvolání ministru financí, na Slovensku v dohodě s příslušným pověřencem na návrh Ústřední správy bank a po slyšení představenstva banky (§ 13, odst. 5 — III. D). U pojišťoven vyžadují služební smlouvy s řediteli a jejich náměstky k platnosti schválení Pojišťovací rady (§ 6, odst. 1 — IV. D a § 16, odst. 1. vl. nař. č. 215/46 Sb.).
Slib skládají ředitelé a náměstci průmyslových podniků ministru průmyslu (výživy), na Slovensku příslušnému pověřenci (§ 22, odst. 6 — I. D a § 19, odst. 6 — II. D), ředitelé banky do rukou ministra financí, resp. jeho zástupce (§ 13, odst. 4 a § 12, odst. 4 — III. D). O slibu ředitelů pojišťovny se ani dekret, ani prováděcí nařízení nezmiňují.
3. Dozorčí orgány národních podniků. Jsou u různých skupin národních podniků různé.
Banky musí míti jako interní dozorčí orgán dozorčí radu (§ 14 — III. D). Kromě ní vykonává u bank revisi jejich kontrolní oddělení, a jako mimobankovní orgán také Revisní jednota bank. Dozorčí rada je sedmičlenná. Skládá se z předsedy, místopředsedy a 5 dalších členů, z nichž 2 členové jsou voleni zaměstnanci, předseda, místopředseda a 3 zbývající členové jsou jmenováni tímtéž způsobem jako členové představenstva. Také požadovaná na nich kvalifikace je stejná jako u členů představenstva. Totéž platí o slibu předsedů a členů představenstva a o ručení za škodu způsobenou porušením povinností (§ 14 a 12, odst. 2 až 4 — III. D). Stejně je jim též uložena povinnost mlčenlivosti a nestrannosti (§ 18 — III. D). Vrchní dozor nad bankami přísluší ministru financí, na Slovensku v dohodě s pověřencem pro finance. Ten může kdykoli přezkoumati jejich činnost i hospodaření svými nebo jím pověřenými orgány (§ 21 — III. D).
Revisi Účetnictví pojišťoven provádějí 3 revisoři účtů, určení Pojišťovací radou. Ti mají též přezkoumati účetní závěrku pojišťovny a podávati o ní zprávu představenstvu a radě. Revisory účtů nemohou býti aktivní úředníci nebo členové představenstva některé pojišťovny (§ 7 — IV. D), O státním dozoru na soukromé pojišťovny zůstávají v platnosti ustanovení pojišťovacích regulativů a zák. č. 147/34 Sb. (§ 36, odst. 1 — IV. D). Schvalování výročních účtů přísluší Pojišťovací radě (§ 24 — IV. D).
U průmyslových podniků potravinářských přísluší dozor ministru výživy, na Slovensku v dohodě s příslušným pověřencem. Podrobnosti tohoto dozoru upravuje § 44 — II. St.
U hor a podniků klíčového průmyslu přísluší tento dozor ministru průmyslu, na Slovensku s příslušným pověřencem (§ 24 — I. D). Podrobnosti jsou upraveny § 40 až 42 — I. St.
H. Zrušení a zánik jednotlivých národních podniků.
O těchto právních skutečnostech nacházíme v dekretech a statutech pouze ojedinělé předpisy. Budou tu proto platiti podpůrně předpisy o zániku právnických osob. Tak zejména může zaniknouti jednotlivý národní podnik fusí nebo sloučením s jiným národním podnikem (§ 8, č. 5 — I. St., § 7, č. 5 — II. St.), nebo jeho zrušením příslušným orgánem (§ 1, odst. 3 — III. D), v kterémžto případě musí býti likvidační přebytek, bude-li jaký, odveden státní pokladně. Stejně mohl by zaniknouti jednotlivý národní podnik i uvalením konkursu na jeho jmění, a to nejen pro jeho insolvenci, nýbrž i pro pouhé předlužení podle § 1 konk. ř. Také může dojíti u jednotlivého národního podniku k vyrovnacímu řízení, kterýžto případ předvídají § 8, č. 10 — I. St. a § 7, č. 10 — II. St, které vyhrazují rozhodnutí o příslušném návrhu představenstvu národního podniku.
CH. Trestní ochrana národních podniků.
I. Dekretální. Ve všech čtyřech dekretech máme obsahově shodná trestní ustanovení, a to v § 31 až 35 — I. D, § 24— II. D, § 25 až 28 — III. D a § 32 až 35 — IV. D. Dekrety ty znají soudně stihatelný zločin pletich, které měly za účel zmařiti nebo zvýšenou měrou ztížiti znárodnění podniku, a správní, okresním národním výborem stihatelný přestupek porušení některého dekretálního ustanovení nebo ustanovení některého nařízení vydaného podle dekretu. Zločin pletich je trestný těžkým žalářem od 1 do 5 let a trestem peněžitým do Kčs 10000000, při čemž v oblasti působnosti slovenského trestního zákona vysloví soud zároveň ztrátu úřadu a dočasné odnětí politických práv. Správní přestupek se trestá do 5000000 Kčs nebo trestem na svobodě do 6 měsíců nebo současně oběma těmito tresty, při čemž se vyměří pro případ nedobytnosti peněžní pokuty náhradní trest na svobodě podle míry zavinění až do 6 měsíců. Nikdy však nesmí úhrnný trest na svobodě činiti více než 6 měsíců. Pokuty připadají státu. Při uložení pokuty může býti v rozsudku, resp. v trestním nálezu vysloveno, že ručí osoba, při jejímž zastoupení byl trestný čin spáchán, ať jde již o osobu fysickou nebo právnickou, rukou společnou a nerozdílnou za pokutu uloženou pachateli. V určitých případech může také býti vysloveno uveřejnění rozsudku (trestního nálezu) v několika denních listech. Přestupky se promlčují ve třech letech. U pojišťoven má kromě toho Pojišťovací rada právo potrestati pokutou do Kčs 500000 členy představenstva a ředitele pojišťovny, kteří úmyslně nebo z hrubé nedbalosti jednali proti jejím závazným směrnicím a příkazům (§ 31 a 24, odst. 2 — IV. D).
2. Další trestní předpisy. Právě uvedené dekretální trestní předpisy byly doplněny zákonem č. 165/46 Sb., účinkujícím od 12. srpna 1946. Zákon ten se týká trestní ochrany nejen podniků národních a znárodněných, nýbrž i podniků pod národní správou. Zná, dva zločiny a dva přečiny. Zločin zlomyslného poškození provozního majetku národního podniku záležející v úmyslu zmařiti, ztížiti nebo ohroziti jeho provoz, trestný těžkým žalářem, někdy od 1 do 5 let, jindy až do 10 let, po př. do 20 let nebo doživotním žalářem, ba dokonce i smrtí. Přitom může býti vysloveno, že jmění odsouzeného propadá zcela nebo zčásti ve prospěch státu. Zločin jiného úmyslného jednání směřujícího k tomu, aby provoz národního podniku byl zmařen, ztížen nebo ohrožen, je trestný těžkým žalářem (káznicí) od 1 do 5 let, po př. od 5 do 10 let. Vedle trestu na svobodě může tu býti uložen peněžitý trest do Kčs 5000000. Na Slovensku má odsouzení pro oba tyto zločiny za následek ztrátu úřadu a dočasné odnětí politických práv. Přečin poškození provozního majetku národního podniku, spáchaný hrubou nedbalostí, je trestný tuhým vězením od 6 měsíců do 2 roků, po př. od 1 roku do 3 let, nebo dokonce do 5 let. Přečin jiného hrubě zaviněného jednání směřujícího k zmaření, ztížení nebo ohrožení národního podniku je trestný tuhým vězením od 1 měsíce do 1 roku. Vedle trestu na svobodě může tu býti uložen peněžitý trest do Kčs 1000000. Za trestný čin podle tohoto zákona nelze však nikdy považovati stávku.
VIII. Nadstavba národních podniků: Jejich ústřední (oblastní) orgány.
V tom směru dlužno rozeznávati banky a pojišťovny se strany jedné, a průmyslové podniky se strany druhé. Kdežto celostátní ústřední orgány národních podniků mají u bank a pojišťoven pouze za úkol jejich ,,jednotné vedení“, mají ústřední orgány u průmyslových národních podniků kromě jednotného vedení ještě za úkol,,podnikatelské obstarávání jejich společných záležitostí".
1. Ústřední (oblastní) orgány průmyslové jsou vybudovány rovněž jako národní podniky. Jsou to tedy vlastně druhostupňové národní podniky: Vztahují se na ně příslušná ustanovení § 13 až 18 a 20 — I. D. a § 10 až 15 a 17 — II. D (§ 19 — I. D na konci a § 16 — II. D na konci). Jako takové jsou majetkem státu. Mají postavení samostatných právnických osob. Vztahují se na ně ustanovení o plnoprávných obchodnících a daňové a poplatkové předpisy jako na prvostupňové národní podniky. Mají firmu s povinným dodatkem ,,národní podnik". Zapisují se do obchodních rejstříků jako kupci jednotlivci. Mají býti vedeny zásadami obchodního podnikání. Přebytky svých výtěžků mají stejně jako prvostupňové národní podniky odváděti státu. Jejich správu obstarává představenstvo v čele s ředitelem, který mu předsedá, tedy zcela stejně jako u prvostupňových národních podniků. Členy představenstva jmenuje tu vláda na návrh ministra průmyslu, resp. výživy (§ 21, odst. 2 — I. D a § 18, odst. 6 — II. D). Kvalifikace se od nich požaduje stejná jako při představenstvu prvostupňových národních podniků (§ 21, odst. 3 — I. D a § 18, odst. 7 — II. D). Totéž platí o zákazu provozu jiného výdělečného podniku a o funkcích, resp. činnostech, které jsou v rozporu se zájmy národního podniku a jeho ústředního (oblastního) orgánu (§ 21, odst. 4 — I. D a § 18, odst. 8 — II. D), a o výkonu slibu (§ 21, odst. 5 — II. D a § 18, odst. 9 — II. D). Další podrobnosti o ústředních (oblastních) orgánech průmyslových podniků jsou uvedeny v § 32 až 39 — I. St. a § 50 až 57 — II. St. Tak zejména o tom, že vláda určí znění firmy, předmět podnikání, jeho sídlo a počet členů a náhradníků představenstva a jejich vyhlášení, o jmenování ústředních (oblastních) ředitelů a jejich náměstků vládou (§ 34 — I. D a § 52 — II. D), o kompetenci ústředního orgánu (§ 35 — I. D a § 53 — II. D) v 27 resp. 28 bodech, z nichž zejména dlužno poukázati na bod 23 resp. 24 o fakultativním provádění prodeje výrobků podřízených národních podniků, a na bod 24, resp. 25 o fakultativním obstarávání společného nákupu, dále o kompetenci oblastních orgánů v 10 bodech § 36 — I. D resp. § 54 — II. D, o kompetenci představenstva ústředních a oblastních orgánů v 10 bodech § 38 — I. St. resp. § 55 — II. St., z nichž je zejména dlužno poukázati na udělování a odvolávání prokury a jiné plné moci. Takovýchto ústředních orgánů národních dolů a podniků klíčového průmyslu bylo zřízeno celkem 11 a potravinářského průmyslu celkem 6.
2. Ústřední (oblastní) správa bank není ustavena jako národní podnik, nýbrž pouze jako ,,orgán k jednotnému vedení a koordinaci znárodněných bank" (§ 15 — III. D). Její kompetence je uvedena v § 15, odst. 2 — III. D pod písmenem a až e. Ústřední správa bank je devítičlenná, včetně předsedy a jeho dvou náměstků, kteří všichni musí míti všeobecně požadovanou kvalifikaci, t. j. potřebné odborné vědomosti a zkušenosti. Jmenování přísluší vládě na návrh ministra financí, na Slovensku po dohodě s pověřencem, učiněný po slyšení ÚRO, na Slovensku ÚOSS. Je podřízena ministerstvu financí (§ 16 — III. D). Povinnost nestrannosti a mlčenlivosti vztahuje se i na ně. Byla jmenována 6. března 1946.
3. Ústřední (oblastní) orgán k jednotnému vedení a koordinaci smluvního pojišťovnictví tvoří Pojišťovací rada. Její příslušnost je stanovena v § 24 — IV. D pod písmenami a až i. Je veřejnoprávní korporací podřízenou ministerstvu financí. Na Slovensku vykonává svou působnost prostřednictvím oblastní Pojišťovací rady se sídlem v Bratislavě. Podrobné předpisy o ní jsou v § 19 — 22 vl. nař. č. 215/46 Sb. Pojišťovací rada je 30členná. Byla již jmenována. Předsedu a 5 místopředsedů jmenuje president republiky na návrh vlády, 24 zbývajících členů vláda, a to 6 z nich po slyšení příslušných ministrů, 6 národohospodářských odborníků, po slyšení politických stran, a 12 praktiků po slyšení jednotné odborové organisace. Slovákům zaručena 2 místa v presidiu, 2 členové z řad národohospodářských odborníků a 4 členové z praktiků. Oblastní pojišťovací radu jmenuje vláda na návrh ministra financí v dohodě s pověřencem. Skládá se z předsedy, 2 náměstků a ostatních členů. Funkce v radě je čestná. Vláda jmenuje na návrh ministra financí též 3 revisory účtů Pojišťovací rady z řad účetních odborníků. Podléhá dozoru ministerstva financí, který jej vykonává vládním komisařem. Další podrobnosti, zejména o předsednictvu Pojišťovací rady, jež je jejím užším orgánem, k vyřízení běžných nebo neodkladných věcí, jsou uvedeny v § 26 až 31 — IV. D.
IX. Cukrovarská družstva.
Skoro dva roky trvalo, než byla vydána prováděcí norma k § 1, odst. 3, písm. b, pres. dekr. č. 101/45 Sb. o cukrovarských družstvech. Nakonec jsme byli překvapeni tím, že namísto dekretem slibovaného cukrovarského vlád. nař. byl vydán cukrovarský zákon č. 146/47 Sb., s účinností od 14. srpna 1947. Tato skutečnost sama o sobě napověděla nám, že tu patrně nejde o pouhé provedení II. D, nýbrž o nějakou jeho změnu. Srovnáním dekretu s tímto zákonem pak zjišťujeme, že cukrov. zák. opustil původní koncepci II. D o přeměně cukrovarských zemědělských akciových společností na cukrovarská družstva a že vytvořil zcela novou koncepci, podle níž podniky akciových zemědělských společností budou napříště provozovány cukrovarskými družstvy. Plyne to z § 2 cukr. zák. ve srovnání s § 1, odst. 3, písm. b) — II. D. Nepůjde tedy o přeměnu akciové společnosti v družstvo, čili o přeměnu dosavadního právního subjektu v nový právní subjekt při trvalosti právního subjektu, nýbrž o universální posloupnost majetku jednoho právního subjektu na subjekt nový. Zřízení družstva přísluší obstarati sboru zakladatelů podle předpisu § 5 cukr. zák. Zásadou je, že má býti zřízeno k provozu jednoho každého cukrovarského podniku jedno, družstvo. Výjimečně může vláda povoliti zřízení jednoho družstva k provozování několika cukrovarů zejména tam, kde podniky společnosti byly dosud při svém provozu v tak úzké souvislosti, že tvořily hospodářský celek (§ 2 cukr. zák.). Vláda pak určí nařízením, na které společnosti se cukrovarský zákon vztahuje (§ 1, odst. 2 zák.).
Tato cukrovarská družstva jsou zásadně podrobena předpisům našeho družstevního zákona č. 70/1873 ř. z., na Slovensku předpisům čl. 223—257 slov. obch. zák., ve znění předpisů je měnících, doplňujících a provádějících. Z těchto všeobecných družstevních předpisů stanoví cukr. zák. pro cukrovarská družstva tyto významnější odchylky: Členy družstva mohou se státi pěstitelé řepy, stálí zaměstnanci cukrovaru a stát. Pěstitelé řepy a stálí zaměstnanci cukrovaru mají právní nárok, aby byli přijati za členy družstva. Družstevní představenstvo musí se skládati nejméně ze 7 členů, a to ze 4 řepařů, 2 zástupců stálých zaměstnanců a 1 zástupce státu. Bylo-li zařazeno do družstevního celku více cukrovarů, zvyšuje se počet zaměstnaneckých členů představenstva za každý další cukrovar o 2 další členy. Dozorčí rada jé tu obligatorní, a platí o jejím složení totéž, co o složení představenstva. Přitom volí každá skupina členů družstva na valné hromadě své zástupce do představenstva a dozorčí rady odděleně. Zástupce státu jmenuje a odvolává vláda. Neučiní-li tak do dne konání volební valné hromady, jsou příslušné družstevní orgány schopny se usnášeti i bez účasti zástupce státu, a to až do dne následujícího po dni, kdy bylo družstvo vyrozuměno o jmenování zástupce státu. Náhradníci členů představenstva i dozorčí rady se ustanovují stejným způsobem jako jejich členové. Každému členu družstva přísluší při hlasování na valné hromadě pouze jeden hlas bez ohledu na počet jeho závodních podílů. Stanovy těchto družstev vyžadují ke své platnosti schválení ministerstva výživy, na Slovensku pověřenectva výživy. Rejstříkový soud je při zkoumání stanov obmezen pouze na průzkum, došlo-li k platnému usnesení o přijetí stanov, a byly-li stanovy příslušným státním orgánem schváleny. Tedy pouze na tyto dvě formality, a nikoli na průzkum, souhlasí-li obsah stanov s jednotlivými zákonnými ustanoveními, jak to rejstříkovému soudu ukládá § 11 družst. zák. č. 70/73 ř. z.
Dosavadní akciová společnost zaniká dnem vzniku družstva, a to bez likvidace. U společností, jejichž podniky přešly na více než jedno družstvo, zaniká teprve dnem, kterého vzniklo poslední z těchto družstev. Výmaz společnosti provede rejstříkový soud z úřední moci. Úhrn práv a závazků dosavadní společnosti přechází na cukrovarské družstvo dnem jeho zápisu do rejstříku. V případě rozštěpení jedné společnosti na více družstevních podniků, jde z počátku o solidární převzetí práv a závazků všemi těmito družstvy. Do jednoho roku od zápisu posledního družstva do rejstříku jsou tato družstva povinna provésti rozdělení práv a závazků mezi sebou. Rozdělení to schvaluje ministr výživy, na Slovensku pověřenec. Nedojde-li k dohodě a jejímu schválení, provede rozdělení ministr výživy v dohodě s ministrem financí a zemědělství správním opatřením, které vyhlásí ministr výživy v Úředním listě ČSR. Dnem tohoto vyhlášení účinkuje rozdělení práv a závazků mezi jednotlivá cukrovarská družstva. Podrobnosti upravují §§ 3-7 cukr. zák. Poplatkové výhody § 8 cit. zák.
Cukrovarská družstva spolu s cukrovarskými národními podniky jsou povinnými členy tímto zákonem nově vytvořeného Ústředí cukrovarského průmyslu majícího za účel zajistit jednotné řízení a obstarávání věcí cukrovarského průmyslu. Ústředí to je způsobilé, samostatně nabývati práv a zavazovati se. Jeho organisaci upravují §§ 9—12 cukr. zák. Je zároveň revisním orgánem ve smyslu zákona o povinné revisi družstev č. 133/1903 ř. z. (§ 10, odst. 1 cukr. zák.). Počet řepařských účastníků národních cukrovarských podniků a cukrovarských družstev odhaduje se na 150000 a počet zaměstnanců těchto cukrovarů na 10000.
X. Československý film.
Tu a tam mluví se o znárodnění československého filmu. Pochodí to odtud, že právě vylíčenou znárodňovací akci předcházel dekret pres. rep. č. 50/45 Sb. nabyvší účinnosti dnem 28. srpna 1945. Tímto dekretem bylo vyhrazeno státu výlučné právo k provozu filmových atelierů, k výrobě osvětlených filmů kinematografických, k laboratornímu zpracování filmů, k půjčování filmů, k jejich veřejnému promítání a k dovozu a vývozu filmů s jedinou výjimkou činnosti v rámci ministerstva národní obrany a filmu amatérského. Dosavadní provozovatelé všech sem spadajících podniků, tedy na př. i sokolských biografů byli povinni odevzdati ministerstvu informací všechny předměty provozu, provozní prostředky, zásoby surovin a jiného materiálu, jakož i všechno provozní zařízení podniku, včetně provozoven, které měli ve vlastnictví, v nájmu nebo v užívání v zemi České a Moravskoslezské nebo v celní cizině, a ministerstvo informací vstoupilo tím do práv a závazků dosavadních provozovatelů. Dnem odevzdání přešel veškerý tento majetek do vlastnictví státu, který jej může převésti vcelku nebo po částech na právní subjekty jím zřízené. Za veškerý tento převzatý majetek má býti poskytnuta náhrada podle směrnic, které má vydati ministr informací v dohodě s ministry financí, průmyslu, vnitřního obchodu a nejvyšším úřadem cenovým. Spolkům a veřejnoprávním korporacím má býti poskytnuta náhrada ve výši obecné ceny. Osobám státně nespolehlivým ve smyslu pres. dekr. č. 5/45 Sb., jakož i osobám odsouzeným podle retribučního dekretu č. 16/45 Sb., stran nichž bylo v rozsudku vysloveno propadnutí jmění, se náhrada neposkytuje. Stát ručí za závazky podniků převzatých podle tohoto dekretu až do výše převzatého jmění. Výtěžků získaných z tohoto podnikání má použiti ministr informací především k provozu, výstavbě a k dalšímu rozvoji čsl. filmovnictví ve všech jeho odvětvích. Ve věcech hospodářských a finančních zásadního významu rozhoduje ministr informací v dohodě s ministrem financí. Organisace a správa tohoto podnikání má býti upravena vládním nařízením. Dosud nebylo vydáno ani toto organisační nařízení, ani nebyly zřízeny zvláštní právní subjekty, ani nebyly vydány náhradové směrnice. Provozuje se tedy československý film jako podnik státní a t. zv. Československá filmová společnost mající v čele ústředního ředitele, jeho slovenského zástupce a 4 náměstky není žádnou společností, nýbrž provozní orgán státu v oblasti filmu.
XI. Závěr.
Z vylíčeného je patrno, že naše znárodnění (nacionalisace) je zvláštní formou zestátnění, při němž byly ze znárodněného majetku vytvořeny národní podniky. Národní podniky pak že jsou svérázná právní forma hospodářského podnikání, charakterisovaná obmezeným risikem státu jako majitele národního podniku. Podnikatelské risiko státu je při nich obmezeno na jmění do podniku vnesené nebo v něm ponechané. Za tím účelem byla dána národním podnikům forma právnické osoby. Podobají se proto v tomto směru akciovým společnostem nebo společnostem s r. o. s jediným společníkem (t. zv. one man companies). V ostatních směrech se od nich ovšem pronikavě liší svým průkopnickým posláním na vybudování nového hospodářského řádu, řádu, v němž mají býti co nejlépe zladěny zájmy národní se všemi oprávněnými zájmy dělníků mozku a rukou, bez ohledu, jde-li o jejich zájmy hospodářské, sociální, zdravotní, osvětové a vzdělávací nebo o zájmy odborného pokroku a podporu výzkumnictví, takže ovoce národních podniků má připadnouti národní pospolitosti, a nikoli silným jedincům. Poněvadž pak přirozeným předpokladem jejich úspěchu je řádné plánování, byly zřízeny a stále se zdokonalují instituce plánovací, zejména Hospodářská rada (dekr. č. 63/45 Sb.), její Generální sekretariát (vl. nař. 144/45 Sb.), Státní úřad plánovací (vl. nař. 145/45 Sb.) a jejich pomocné technické orgány Státní úřad statistický a Nejvyšší úřad cenový, dále Ústřední plánovací komise s úkoly stanovenými usnesením vlády ž 14. října 1946 atd.
Znárodněním stalo se bankovnictví, soukromé pojišťovnictví, hornictví a dobré dvě třetiny výrobní kapacity celého našeho průmyslu věcí celého národa.
Prosperita národních podniků bude záležet na odborných a mravních kvalitách osob vedoucích a veškerého osazenstva. Bude záviseti od toho, jsou-li v čele národních podniků podnikatelsky, organisačně, technicky a odborně talentovaní odborníci, nadšení fanatikové práce a přitom mravně bezúhonní jedinci obdaření speciálními schopnostmi, jež se vyžadují od mužů vedoucích. Bude však záviseti také od pracovní morálky a kvalitativní a kvantitativní výkonnosti všech zaměstnanců národních podniků. Konec konců bude záviseti od toho, dovedeme-li dokázati světu, že byla u nás v praxi nahrazena americká zásada ,,everybody business is nobody business“, zásadou právě opačnou, a jednotné číslo ,,já“ množným číslem ,,my“.
Gustav Švamberg.