NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 1

Čís. 8231.

Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.).
Opětovné urážky manžela manželkou, projevující opovržlivé a nenávistné smýšlení proti němu, mohou býti po případě důvodem rozvratu, i když některé z urážek byly pouze odvetou na manželovo chování k jiné ženě, které budilo v manželce podezření z nevěry.
(Rozh. ze dne 17. srpna 1928, Rv II 860/27.)
Žalobu manžela o rozluku manželství z viny žalované pro hluboký rozvrat manželství, procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání potud, že uznal právem, že se manželství rozlučuje z viny obou manželů.
Důvody:
Žalovaná spílala žalobci, jak zjištěno, »Schuft, Gauner, Hurentreiber, böhmischer (čechischer) Hund« a to velmi často. Nelze říci, že to byla jen reakce na jeho chování k B-ové, které v ní vzbudilo podezření o jeho nevěře, nebo na to dalo by se vztahovati jen slovo »Hurentreiber«, kdežto ostatní nadávky projevují její opovržlivé a nenávistné smýšlení proti němu, jež trpěti na trvalo je nesnesitelné. Žalovaná prostě dávala průchod svému prudkému, zlobnému temperamentu, nikoli pouze pocitu nad příkořím dle jejího názoru ať správného ať mylného jeho stykem s B-ovou v ní vyvolanému. Manželství je jistě docela rozvráceno, jen jde o to, jak je tomu s vinou žalobcovou. Zajisté je vinen poněkud i on, protože se měl styku s B-ovou vystříhati, tak aby žalované ani zdánlivou příčinu k výbuchům nezavdal, avšak jeho vina, an »nedovolený«, milostný poměr dokázati se nedal, není taková, by mohla býti nazvána převážnou a proto nárok na rozluku nelze mu odpírati. I když by se přihlíželo k výpovědi dětí, jak činí odvolací soud, ačkoli výpovědi ty bráti sluší s krajní opatrností, když prokázáno, že žalovaná jim zakazovala konati to, co otec poroučel, z čehož zřejma její snaha, proti otci je zaujmouti, tak to, že i on žalované dle výpovědí těch nadával a i ruku na ni vztáhl, byly by jen vzájemné různice, jež by nebylo lze přičítati mu v té míře, jako žalované, která je stejně vyvolávala, když svědky dokázáno, že, když mu nadávala Schuft, Gauner, Hurentreiber a čechischer Hund, svědek přece od žalobce žádných nadávek neslyšel a podle svědkyně žalobce odešel z domu, když žalovaná začala dělat křik.

Citace:

č. 8231. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 74-74.