Č. 8136.

Jazykové právo. — Samospráva obecní: Jazyková stížnost obce není osvobozena od kolku podle ustanovení saz. pol. 75 lit. b) k popl. zák.
(Nález ze dne 30. září 1929 č. 17082/28.)
Prejudikatura: Boh. A 6910/27.
Věc: Městská obec K. proti ministerstvu spravedlnosti o kolkovou povinnost jazykové stížnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Na základě nál. Boh. A 6910/27 vydalo min. sprav, nové rozhodnutí nyní naříkané, jímž opětně zamítlo stížnost obce K. z těchto důvodů : »Již z dřívějšího rozhodnutí min. sprav, ze 17. srpna 1926 plyne, že min. námitku st-lčinu, že její podání nepodléhá kolku dle saz. pol. 75 lit. b) popl. zák., pokládalo za neodůvodněnou, neboť jinak by nebylo mohlo uznati, že v případě st-lčině lze užiti ustanovení § 81 popl. zák. Na tomto stanovisku, že totiž jazyková stížnost strany podléhá kolku, min. sprav, setrvává, neboť názor stížnosti, že v tomto případě se může st-lka dovolávati saz. pol. 44/75 b), nelze uznati za správný. Uvedeného ustanovení nelze užiti na podání, jimiž obec jako strana v řízení soudním nebo správním uplatňuje svoje subj. práva, jako je tomu ve sporu jazykovém. Min. sprav, přísluší ovšem řešiti tuto otázku jen jako prejudicielní pro použití § 81 popl. zák, Definitivní rozhodnutí o tom, zda podání, o které jde, kolku podléhalo čili nic, náleží příslušným úřadům finančním, u kterých se strana může domáhati vrácení kolků, které musila předložiti, chtěla-li docíliti meritorního vyřízení svého podání. Z těchto důvodů bylo stížnost, pokud obrací se proti užití § 81 popl. zák., znovu zamítnouti«.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí z důvodu nezákonnosti nss uvážil:
Dle § 81 popl. zák. sluší nekolkovaná, ale kolkování podléhající podání, jež byla učiněna u úřadu v jiné než soudní záležitosti a nebyla podána osobně, prostě založiti s účinkem, že se jednání o takovém podání neprovede. Jen výjimečně vykoná se v tomto případě úřední úkon, uzná-li se za nutný z veř. ohledů nebo proto, že by mohlo straně vzejiti z jeho opomenutí nebezpečenství.
Jak bylo již vysloveno v nál. Boh. A 6910/27, vydaném v tomto sporu, smí správní úřad podle § 81 popl. zák. založiti ke spisům nekolkované podání jen, když 1. podání to kolku podléhá, 2. jeho vyřízení není nutné z důvodů v § 81 uvedených.
Ve směru druhém (ad 2.) bylo v témže nál. prohlášeno, že stížnost ani netvrdila, že by v daném případě šlo o podání, z jehož nevyřízení by st-lce vzešlo nebezpečenství, a neměl proto nss příčiny s tohoto stanoviska věc posuzovati. Zároveň uznal nss, že vyřízení jaz. stížnosti není z veř. ohledů potřebné. Tím byla vyřešena otázka ad 2., že vyřízení jazykové stížnosti není nutné z výjimečných dvou důvodů v § 81 poplat. zák. vytčených. Na sporu zůstala pak jen otázka ad 1., zda podání to kolku podléhá.
Po této stránce namítala stížnost podaná k min. sprav., že stěžující si obci přísluší osobní osvobození od popi. povinnosti dle položky 75 lit. b) popl. zák. V tomto směru bylo v onom nál. vysloveno, že, je-li popřen předpoklad pod č. 1., musí si úřad tuto prejudicielní otázku rozřešiti. Poněvadž však žal. úřad tuto prejudicielní otázku potřebnou pro výrok, že stížnost nebude vyřízena, nebude-li dodatečně kolkována, nevyřešil, bylo rozhodnutí min. ze 17. srpna 1926 zrušeno dle § 6 zák. o ss.
Nař. rozhodnutí posuzovalo pak stížnost ve směru námitky čerpané ze sazební položky 75 lit. b) popl. zák. a neuznalo námitku tuto odůvodněnou, vycházejíc z právního názoru, že nelze užiti sazební položky 75 lit. b) na podání, jimiž obec jako strana v řízení soudním nebo správním uplatňuje svoje subj. práva, jako je tomu ve sporu jazykovém. Tím popřel žal. úřad kvalifikaci jaz. stížnosti jako podání, které bylo učiněno obcí pro veř. účely obci svěřené, pokud se týče jako podání, které obec vznáší u úřadu, ustanoveného k dozoru nad obcí nebo jejími ústavy ve věcech týkajících se tohoto dozoru [saz. pol. 75 b)].
St-lka napadá tento právní úsudek žal. úřadu jako nezákonný, namítajíc, že stížnost jazyková byla vznesena v zájmu veřejném. Podle názoru st-lčina sleduje jazyková stížnost obcí podaná veř. účely, poněvadž předpisy zákona jazykového a jaz. nařízení jsou součástí úst. listiny (úst. list., čl. 97 nad zachováním předpisů těch mají státní dohlédací úřady bdíti i z moci úřední, (čl. 97 jaz. nař.), jaz. zákon i jaz. nařízení je pod ochranou trestní sankce § 25 zák. č. 50/23 na ochranu republiky a nešetřením předpisů těchto ohroženy jsou prý i zájmy veř. správy, na čemž nic nemůže měniti skutečnost, že v daném případě stížnost jazyková ve věci samé nebyla nss-em shledána odůvodněnou. Stížnost jazyková uplatňuje porušení předpisů jaz. zákona a nařízení orgánem veř. moci, stala se proto v zájmu veřejném a nepodléhá prý tudíž kolku dle saz. položky 75 lit. b).
Nss nemohl však k těmto vývodům přisvědčiti. Jak bylo již vysloveno v nál. Boh. A 6910/27, v tomto sporu vydaném, sluší ovšem hledati znak nutnosti vyřízení z veř. ohledů v samé povaze podání a jeho vztahu k veř. zájmům, takového vztahu tu však nelze shledati. Neboť i když je jazykový zákon, který poskytuje určitým subjektům určitá jaz. práva, součástí úst. listiny (§ 129 úst. list.), nelze z toho usuzovati, že by nároky jednotlivce vyvozované z jaz. zákona a nařízení a uplatňované jazykovou stížností, jejíž podání nebo nepodání je zcela ponecháno vůli dotyčného subjektu, byly zároveň nějakými veř. zájmy, o něž pečovati a jež hájiti by náleželo úřadu. Z podrobnějších důvodů tohoto nálezu, na něž se st-lka odkazuje, plyne jasně, že nelze jaz. stížnost pokládati za podání, jež by sledovalo veř. účely obci svěřené, jak to požaduje saz. pol. 75. lit. b). Že by pak běželo o podání učiněné u dozorčího úřadu nad obcí, v úvahu zde ani přijití nemůže. Míjí se proto cíle veškeré vývodv stížnosti, budující na mylném předpokladu, že jaz. stížnost byla podána v zájmu veřejném a není proto nezákonným úsudek žal. úřadu, že st-lka nemůže se s úspěchem dovolávati předpisu saz. pol. 75 lit. b).

Citace:

Č. 8136. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 189-191.