NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 18 (1909) - Přehled rozhodnutí správního soudu ve věcech poplatkových

Č. 6749.

Učitelstvo. — Veřejní zaměstnanci: 1. * Předpis § 9, odst. 2 zák. č. 287/24 platí i v příčině přeplatků, při nichž tříletá doba tam uvedená spadá částečně do doby před 1. lednem 1925. — 2. * Podle § 9, odst. 2 zák. č. 287/24 může úřad požadovati na straně jen přeplatky za dobu ne delší než 3 roky, čítaje nazpět ode dne, kdy výrok úřadu vrácení přeplatků nařizující byl straně doručen. (Nález ze dne 26. září 1927 č. 8755/26).
Věc: Terezie W. ve V. S. proti školskému odboru civilní správy Podk. Rusi v Užhorodě stran srážky přeplatků pense.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost, pokud nařídilo náhradu přeplatku za dobu delší tří roků zpět přede dnem doručení nař. rozhodnutí st-lce; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžující si vdově po církevním učiteli byly dekretem škol. odboru civ. správy Podk. Rusi z 9. září 1920 vyměřeny zaopatřovací požitky s platností ode dne 1. března 1919, jakoby byla vdovou po učiteli státním, a to podle zák. č. 3/1920. Později dne 4. června 1924 týž úřad na základě svého úředního připomenutí, že sluší provésti revisi zaopatř. důchodů st-lčiných, neboť st-lka pobírá zaopatřovací důchody jako vdova po učiteli státním, ač jest vdovou po učiteli církevním, dodal st-lce výnos, že jí poukazuje s platností ode dne 1. března 1910 na základě uher. pens. zákonů z roku 1875 čl. XXXII i z roku 1891 čl. XLIII vyčíslené požitky zaopatřovací, a že dosud vyplacené zaopatř. důchody v době ode dne 1. března 1919 jí předpisuje k náhradě. Když st-lce z tohoto titulu bylo dne 2. července 1924 předepsáno k náhradě 43600 Kč, žádala st-lka za zrušení uvedeného předpisu. Tato žádost došla vyřízení nař. výnosem.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost snaží se dovoditi nezákonnost nař. rozhodnutí, jímž se zpětnou platností — na dobu ode dne 1. března 1919 do dne 4. června 1924 — bylo nařízeno vrácení přeplatků zaopatř. s odvoláním na normu § 9 zák. z 22. prosince 1924 č. 287 Sb., neboť prý této normy podle její textace mohlo by býti použito jen na případy, »které nastanou v budoucnosti« a i v tom případě nárok státu na vrácení přeplatků jest omezen na dobu tříletou.
Stížnosti nelze dáti za pravdu, pokud by touto námitkou chtěla uplatňovati, že by mohlo býti po právu nařízeno vrácení ien toho, co bylo přeplaceno v době po účinnosti zák. 287/1924. t. j. počínajíc dnem 1. ledna 1925 (§ 11), a že proto v daném případě vrácení vůbec nemohlo býti nařízeno, neboť směrodatné tu ustanovení prvé věty druhého bodu § 9 tohoto zák. neposkytuje pražádného podkladu pro takové rozeznávání, normujíc toliko, že lze přeplatek sraziti (vysloviti tuto srážku podle cit. § 9 lze arciť až po účinnosti zákona), pokud požitky, z nichž sestává přeplatek, byly splatný za uplynulou dobu nikoli déle tří let, t. j. zřejmě tří let čítajíc zpět od doručení výroku nařizujícího srážku straně.
Z toho, co právě bylo stran stavu zákona konstatováno, plyne však již zároveň, že stížnost je potud důvodnou, pokud brojí proti srážce přeplatků, vzniklých z platů realisovaných déle než tři léta zpět čítajíc od dne nařízení srážky nař. výrokem, t. j. za dobu přede dnem doručení nař. rozhodnutí st-lce, takže úřad po právu nařídil jen srážku st-lčiných zaopatř. požitků, přeplacených v době po tom a jeho výrok jest v rozporu se zákonem, pokud byla nařízena srážka i toho, co přeplaceno bylo v době ode dne 1. března 1919 do dne déle než tři léta zpět od doručení nař. rozhodnutí st-lce.

Citace:

č. 6749. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 241-243.