Č. 9246.Církevní věci: 1. * Zatímní opatření podle § 56 zák. o zevních poměrech katol. církve č. 50/1874 ř. z. jest učiniti podle pokojné držby, jaká tu byla v době vzniku sporu. — 2. Ve sporu o zatímní opatření podle § 56 cit. zák. lze zkoumat toliko, zda jsou splněny podmínky v tomto § stanovené, nelze se však zabývati meritem sporu podle § 55 téhož zákona.(Nález ze dne 6. května 1931 č. 5545/30.) Prejudikatura: Boh. A 6093/26.Věc: Obec a osada H. proti ministerstvu školství a národní osvěty o dodávku palivového dříví beneficiátu farního obročí. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Podáním ze 7. května 1924 oznámilo místní zastupitelstvo osady H. osp-é v S., že odmítá závazek k roční dodávce 12 sáhů palivového dříví (včetně dovozu na farní úřad) farnímu beneficiátu v H., a to z toho důvodu, že není k tomu ve smyslu erekční listiny z r. 1764, která se vztahuje pouze na podporu delegovaného kaplana, zavázáno. Beneficiát farního obročí v H., František F., jemuž výnosem zsp-é v Praze ze 4. června 1925 upraveno bylo přiznání jako držiteli beneficia potud, že do jeho příjmů vložena byla peněžitá hodnota za zmíněnou naturální dávku, obrátil se podáním ze 7. července 1925 na osp-ou v S. se žádostí, aby buď přiměla obec H.-ckou k plnění smírnou cestou anebo aby vydala prozatímní opatření podle § 56 zák. č. 50/1874 ř. z. Osp snažila se po vykonaném šetření o docílení smíru, po případě o výkup této dávky, avšak když jednání to vyznělo bezvýsledně, stanovila výměrem ze 17. března 1927 ve sporné záležitosti dávky palivového dříví se strany městské obce H. beneficiátu fary v H. podle § 56 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. a podle dosavadního klidného držení provisorní opatření toho obsahu, že městská obec H. je povinna podle zřizovací listiny z 27. srpna 1764 dodávati jako deputát ročně 12 sáhů palivového dříví beneficiátu fary v H. Zároveň podotkla osp, že tím není dotčeno právo městské obce h.-cké nastoupiti řádný pořad práva podle § 55 cit. zák. V důvodech uvedla osp, že platnost zřizovací listiny, jíž stanovena byla povinnost obce k dodávání palivového dříví, nebyla vzata v pochybnost a že listina tato změněna nebyla; poněvadž tento deputát tvoří součást nejmenšího příjmu, který jest státem beneficiátu zaručen, bylo nutno v hořejším smyslu rozhodnouti. Odvolání podané místním zastupitelstvem v H. zamítla zsp rozhodnutím z 24. srpna 1927, další odvolání pak žal. úřad nař. rozhodnutím. O stížnosti nss uvážil: V daném případě jde o vydání provisorního opatření podle § 56 zák. č. 50/1874 ř. z. Z povahy provisorního opatření podle § 56 zák. č. 50/1874 ř. z. a ze slovného znění tohoto paragrafu se podává, že nss, jednaje o stížnosti na takovéto opatření, nemůže se zabývati námitkami, dotýkajícími se merita věci, poněvadž tyto mohou býti uplatňovány a také vyřešeny jen ve sporu meritorním podle § 55 cit. zák. Musil proto nss za daného stavu ponechati mimo svoje úvahy vývody stížnosti, které se snaží dovoditi, že zmíněná erekční listina — nejsouc podepsána zástupci obce H., která podle tvrzení stížnosti již tehdy byla městem — nemůže H. zavazovati, že zástupci města S. nemohli platně zavazovati obec (osadu) H. a že i závazek z oné listiny plynoucí se týkal jen někdejšího lokálního kaplana, nikoliv samostatného faráře, jehož obročí bylo zřízeno teprve mnohem později, neboť námitky tyto mohou býti jen předmětem vlastního meritorního sporu podle § 55 zák. č. 50/1874. Paragraf 56 zákona ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. stanoví, že ve všech takových případech, t. j. vzejde-li spor o plněních k účelům kultovým ve smyslu § 55 téhož zák., mohou úřady správní, vyžaduje-li toho pilná potřeba duchovní správy, učiniti opatření prozatímní podle dosavadního pokojného držení, anebo nebylo-li by možno takové držení ihned zjistiti, podle skutečných a právních poměrů souborně zjištěných. Podle tohoto ustanovení dlužno pak jedině zkoumati nař. rozhodnutí, takže se nss v daném sporu mohl jedině zabývati otázkou, zda jsou dány předpoklady pro prozatímní opatření, jaké vyplývají z předpisu § 56. Těmito předpoklady tedy jsou v prvé řadě 1. vznik sporu ve smyslu § 55 cit. zák., 2. pilná potřeba duchovní správy; jsou-li tyto dvě podmínky splněny, možno přikročiti k určení obsahu provisorního opatření buď 3. podle dosavadní pokojné držby, nebo 4. — nelze-li pokojnou držbou ihned zjistiti — podle skutečných a právních poměrů povšechně zjištěných. ad 1. Nař. rozhodnutí bylo vydáno k prozatímnímu vyřešení vzniklého sporu, týkajícího se roční dávky 12 sáhů palivového dříví se strany městské obce h.-cké beneficiátu fary v H., kterážto povinnost založena je údajně na erekční listině z roku 1764, týkající se původně kaplanky v H. Jde tu tedy o spor ve smyslu § 55 cit. zák., což není a nebylo st-lkami nikdy popíráno. ad 2. Námitkou, že fara je dostatečně dotována již tím, že farář pobírá kongruu, chce stížnost patrně popírati existenci »pilné potřeby duchovní správy«. Leč po té stránce vyslovil nss již v nál. Boh. A 6093/26 právní názor, že zachování příjmů církevního beneficia nutno považovati za »pilnou potřebu duchovní správy« podle § 56 cit. zák. potud, pokud by odpadnutím určitých dávek zmenšena byla zákonitá kongrua duchovního správce. Vývody cit. nálezu dopadají též na případ dnes sporný a nelze proto shledati, že by úsudek úřadu o tom, že tu jde o pilnou potřebu duchovní správy, nebyl ve shodě se stavem právním nebo skutkovým. ad 3 namítá stížnost, že pokojného držení zde nebylo, poněvadž roku 1923 vznikl o dávku spor; leč tu dlužno uvážiti, že ani st-lkami, ani zúčastněnou stranou není popíráno, že až do roku 1923 byla sporná dávka plněna, a to obsahově tak, jak byla stanovena v erekční listině z roku 1764. Při tom nepadá na váhu, zda plnění toto dálo se po celou dobu jako závazek — jak tvrdí zúčastněná strana — či, a to od doby zřízení samostatné fary, jen darem, prekaristicky a dokonce — což není ostatně nijak st-lkami doloženo — do odvolání; neboť při prozatímním opatření podle § 56 nejde právě o meritum věci, nýbrž jen o to, zda určitá dávka byla skutečně plněna. Po té stránce pak měl úřad 1. stolice již v obou podáních, jimiž spor byl zahájen, a to v prvním písemném podání míst. zastupitelstva h.-ckého ze 7. května 1924, odpírajícím další plnění dávky, a v žádosti zúčastněné strany ze 7. července 1925 za vydání provisorního opatření podle § 56 cit. zák. dostatečný podklad pro závěr, že plnění dálo se až do roku 1923. Byl-li pak příštím rokem zahájen spor o tuto dávku, nelze tvrditi vzhledem k tomu, že rozhodnutí o provisoriu vydáno bylo až v roce 1927, že spor trvá již několik roků a že tudíž není tu pokojného držení. Naopak možno pokojné držení posuzovati jen k době vzniku sporu, poněvadž jinak by ustanovení § 56 cit. zák. nemělo vůbec významu. Tříletou dobu od vzniku sporu až do vydání rozhodnutí o provisorním opatření dlužno vysvětliti nutností šetření, konaných úřadem a snahou jeho, vyrovnati spor smírnou cestou, případně cestou výkupu. V této tříleté době nelze pak vůbec již mluviti o nějakém přerušení pokojného držení. Není proto stížnost ani po této stránce odůvodněnou. Byly-li však podle toho, co právě dolíčeno, splněny podmínky uvedené shora pod č. 1, 2 a 3, pak neměl úřad již vůbec příčiny konati šetření uvedená shora sub 4., poněvadž podle jasného znění zákona šetření takového je třeba jen tam, kde pokojnou držbu (3) nelze zjistiti. Třebas tedy druhá a třetí instance se obíraly v dodatcích ke svým rozhodnutím historicko-právně materielními námitkami st-lů, dlužno v tomto stadiu věci, kdy předpoklady provisorního opatření byly jinak dány, hleděti na tyto úřední vývody toliko jako na pouhé vysvětlivky, které chtěly jen doložiti, že úřad se i po této stránce dostatečně obíral věcí, která však bude řešena úplně samostatně až v meritorním sporu, vedeném podle § 55 cit. zák., na což ostatně bylo ve vývodech nař. rozhodnutí výslovně upozorněno.