Č. 1074.

Honební právo (Čechy): * Knihovní zápis pozemku jako soukromého nestačí sám o sobě, aby vyloučil použití § 2, odst. 3. hon. zák. čes., tvrdí-li se, že jde o veřejnou cestu. (Nález ze dne 21. prosince 1921 č. 17.075.)
Věc: Honební výbor v L. H. a Josef M. v Č. proti zemskému správnímu výboru v Praze o přikázání enkláv.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Na oznámení ředitelství velkostatků S. a O., že majitel velkostatků hodlá provozovati honitbu na enklávě »U volárny« v katastru obce L. H., které se v poslední době dobrovolně ve prospěch společenské honitby vzdal, zahájil okresní výbor v N. B. koimisionelní řízení za účelem přikázání zmíněné enklávy měřící 9 jiter 1180[]*.
Při řízení tomto dne — konaném bylo zjištěno podle mapy katastrální a parcelačního protokolu, že pozemky č. kat. 308 až 319 dosud k společné honitbě náležející jsou od této, honitby úplně odděleny pozemky velkostatku 334/1, 361, 307, 320/1, jež tvoří část honitby velkostatku. Zástupce obce a honebního výboru proti tomu však namítal, že uvedené pozemky nejsou enklávou, ježto cesta 334/1 a 361 jest sice vlastnictvím připsána velkostatku, od nepaměti však se jí veřejně užívá a obec z ní v dražbě prodává trávu.
Naproti tomu zástupce velkostatku poukazoval k tomu, že cesta ona jest zapsána jako role a že velkostatek z ní platí předepsanou daň. Rozhoduje prý tu stav knihovní a nikoli faktický.
K dotazu okresního výboru potvrdil jak obecní starosta, tak i honební výbor v L. H., že cesty č. kat. 334/1 a 361 užívá se od nepaměti k veřejným účelům, že cesty tyto udržuje obec a užitek z nich plynoucí (za trávu, pastvu) béře ve prospěch obecní pokladny.
Ředitelství panství o vysvětlení dožádáno namítalo, že pozemky č. kat. 334/1 a 361 nejsou cestami, nýbrž, jak tomu svědčí pozemkové archy i přírodní stav, rolem velkostatku, ponechaným pro vývoz dříví, přes které se však veřejně již jezdí, takže tam ničeho neroste a pozemků těch tedy hospodářsky užívati nelze.
Okresní výbor zamítl pak žádost za přikázání pozemků shora vyznačených velkostatku jeho honebních enkláv, ježto cest č. kat. 334/1, 361, 307 a 320 velkostatku knihovně připsaných, jak dle vyjádření obecního úřadu i honebního výboru, tak i dle vlastního přípisu ředitelství velkostatku (dopis ze dne —) od nepaměti se užívá veřejně, takže dlužno je pokládati za veřejné cesty, jimiž souvislost těchto pozemků s ostatními pozemky společenské honitby se neruší (§ 2 hon. zák.).
K rekursu velkostatku S., v němž vytýkáno, že v celém řízení nikdo ani netvrdil, že by i č. kat. 307 a 320 se užívalo jako veřejných cest a že skutečnost obecného užívání pozemků č. kat. 334/1 a 361 nezbavuje tyto pozemky vlastnosti pozemků soukromých, spojitost honitby přerušujících, zemský správní výbor výnos okresního výboru zrušil a prohlásil, že pozemky č. kat. 308 až 319 v L. H, jsou enklávou dle § 5, odst. 2 hon. zák., která se dle § 17 téhož zákona přikazuje na období od 1. listopadu 1919 do 31. ledna 1925 samostatné honitbě velkostaku S.
Rozhodnutí toto opřel o tyto důvody:
»Komisionelním šetřením, předsevzatým okresním výborem dne —, bylo za účasti a souhlasu všech interesentů, jmenovitě též honebního výboru v L. H. zjištěno, že jmenované pozemky jsou od společenstevní honitby úplně odděleny poz. parcelami č. kat. 334/1, 361, 307, 320/1, jež tvoří součást samostatné honitby shora zmíněného velkostatku a že tyto parcely jsou vlastnictvím připsány velkostatku.
Tvrzení honebního výboru, že faktický stav jest zcela jinaký, totiž že se pozemky č. kat. 334/1 a 361 od nepaměti uznávají za veřejné cesty a také obec z nich trávu dražbou prodává, jest právně irelevantní, neboť vzhledem k ustanovení § 1 hon. zák. (»právo myslivosti zakládá se na právu vlastnickém k pozemkům«) rozhoduje pro přiznání honiteb jediné stav knihy pozemkové.
Jsou tudíž zprvu jmenované pozemky enklávou ve smyslu 2. odst. § 5 hon. zák. Další rozhodnutí o nich opírá se o citované zákonné ustanovení.
Do výnosu tohoto podána jest stížnost honebního výboru v L. H. a Josefa M. v C. jako nájemce společné honitby v L. H., v níž se uplatňuje:
1. že pozemky č. kat. 334/1 a 361 jakožto cesty souvislost společenské honitby, o niž jde, vůbec neruší a to ani tehdá, kdyby nebyly cestami veřejnými,
2. že pouhé knihovní vlastnictví zbavené všech oprávnění z faktického panství plynoucích nemůže cestám č. kat. 334/1 a 361 odnímati karakter cest veřejných a
3. že cesty tyto, poněvadž nejsou a nebyly v držbě velkostatku S., nemohou s hlediska honebního zákona býti pokládány za součást honitby S.
Nejvyšší správní soud vyřizuje tuto stížnost řídil se těmito úvahami:
Naříkané rozhodnutí vychází z právního náhledu, že pro rozřešení otázky, zda určitý pozemek jest dle § 2 hon. zák. cestou, spojení pozemku nerušící, jest úplně lhostejno, zda pozemek tento má a musí býti pokládán ve smyslu zákona o cestách za veřejnou cestu, ježto negativní odpověď na otázku onu dává sama skutečnost, že pozemek ten jest jako soukromé vlastnictví v knihách pozemkových připsán. Důsledkem tohoto názoru by za cesty dle § 2 hon. zák. mohly býti pokládány jen ony cesty, které jsou v seznamu veřejných statků zaneseny jako veřejný statek. Tento náhled, tvořící jediný podklad a výlučné východisko v odpor vzatého nálezu, nedá se však uvésti ve shodu se zákonem. Předpis § 2, odst. 3 hon. zák., jenž prohlašuje, že cesty, silnice, železné dráhy, potoky a řeky, jež procházejí komplex pozemků, neruší jeho spojitost, nezůstavuje o tom pochybnosti, že zákon chtěl sice, aby při posouzení celistvosti a spojitosti oblasti honební jen ony komunikace a vodotoky, které jsouce veřejným účelům věnovány nemohou tvořiti součást honitby, byly vypuštěny ze zřetele, tak jako by jich vůbec nebylo.
Nutno proto pojem »cest« bráti v tomto restriktivním smyslu a nelze přiznati oprávnění vývodům stížnosti ad 1, která pod tento pojem chce zařaditi i cesty soukromé, tvořící objekt volné disposice vlastníkovy a tudíž předmět jeho fysického panství a tím i jeho honitby.
Veřejnou cestou ve smyslu § 2 cit. zákona však není, jak naříkaný výnos mylně soudí, toliko ona, která jest zapsása v seznamu veřejného statku.
Ke karakteru veřejné cesty se nevyhledává, aby i půda náležela veřejnosti. Cesta může býti nejen dle běžných názorů, nýbrž i dle pojmu zákonného veřejnou i tehdáž, když pozemek jest v soukromém knihovním vlastnictví osoby určité, která však tento pozemek ať výslovným projevem, ať trpíc jeho veřejné užívání mlčky věnuje k účelům veřejné komunikace, t. j. v souhlasu s obcí ať výslovně ať mlčky projeveném cestu onu veřejnému užívání přenechá (§ 4 zákona o cestách ze dne 12. srpna 1864 č. 46 z. z. pro Čechy).
Takové věnování účelům veřejným bylo honebním výborem již v řízení správním tvrzeno, ale na tvrzení toto nebylo žalovaným úřadem pozíráno, jenž veden vyloženým svým mylným náhledem, je pokládal za nerozhodné, a proto nižádné stanovisko nebylo zaujato, k otázce, zde jedině směrodatné, zda cestám č. kat. 334/1 a 361 v L. H. karakter veřejnosti ve smyslu zákona o cestách přiznati lze či nikoli.
Následkem toho jeví se i závěr z mylné a nedostatečné premisy čerpaný nesprávným a bylo proto naříkané rozhodnutí jako zákonu odporující zrušiti.

Citace:

č. 1074. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 1083-1086.