NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 25 (1916) - Pouhá znamení pískáním nestačí ještě ke srozumitelné výstraze obecenstva

Pouhá znamení pískáním, nestačí ještě ku srozumitelné výstraze obecenstva při posunování vlaku na otevřeném nádraží; událost v dopravě nelze spatřovati v tom, že nástupiště není od kolejí odděleno, nýbrž v okolnosti, že osoba vkročivší z peronu na kolej byla posunovaným zde vlakem zachycena, a poškozena.

Nádraží v K. je prostředně velká městská stanice s více kolejemi, jež od nástupiště nejsou ohraženy. Žalobce čekal na perone na vlak, který měl přijeti po koleji druhé (počítajíc od peronu), a procházeje se po nástupišti, vkročil na kolej prvou (vedle nástupiště). při čemž byl zachycen posunovaným zde vlakem nákladním.
Všechny tři stolice uznaly, že škodu nésti mají rovným dílem žalobce a žalovaný erár.
Z důvodů odvolacího soudu:
Skutečnost, že na stanici K., kde se žalobci, jak bezvadně bylo zjištěno, stal úraz, jest nástupiště tak zařízeno, že není nijak oddě- leno od kolejí a že je z něho přístup možný přímo na koleje, či jinak, že jest to perron neuzavřený, od kolejí neoddělený, jest sice úchylkou od pravidelnosti, která je žádoucí a dle které nemá míti obecenstvo dráhy užívající možnosti, by na koleje vstoupilo, dokud se na nich vozy pohybují nebo posunují; ale úchylka tato, třeba že vskutku znamená nepravidelnost v dokonalém provozování dráhy, nemůže sama o sobě pokládána býti za příhodu v dopravě. Pojem příhody vyžaduje, aby tu bylo něco kromobyčejného, neobvyklého, nepředvídaného, tedy něco, co k obyčejným událostem přistupuje, se přihodí. Stav stanice řečené zůstal zmíněného dne týž, jaký byl před tím. Byť tedy správa dráhy neučinila, jak praví soud procesní, nutných bezpečnostních opatření, nelze v tomto skutečném stavu, nemajícím náležitých bezpečnostních opatření, v této úchylce od pravidelnosti spatřovati najednou příhodu v dopravě. Ale právě tím, že onoho dne k obyčejnému běhu věcí, k obvyklému dotud stavu něco se přidalo, něco přistoupilo, co očekávati se nedalo a bylo kromobyčejným při dopravě, že totiž posunovaný díl nákladního vlaku se žalobcem se srazil, způsobena byla příhoda v dopravě, která pro řešení tohoto sporu jest směrodatná. Je-li však jisto, že se udála příhoda v dopravě a že následkem jejím jest úraz žalobcův, což rovněž soud procesní bezvadně zjistil, jest povinnost žalované strany, dáti náhradu poškozenému, samým zákonem z 5. března 1869 č. 27. ř. z. dána a není třeba dokazovati zavinění dráhy nebo jejích zřízenců, ať by se zavinění takové odvozovati mělo z nějakého jednání nebo jen z pouhého opomenutí nebo zanedbání opatření, ať výslovně předepsaného, neb jen povahou věci žádoucího, poněvadž zákon zavinění dráhy předpokládá, neboť vyslovuje právní domnění, že příhoda nadešla zaviněním dráhy nebo těch osob, jichž dráha užívá při provozování a jejichž zavinění zastoupiti musí jako své vlastní poskytnutím náhrady v zákoně naznačené. Dráze zůstává vyhrazeno, dokázati některý z omluvných důvodů v §u 2. citovaného zákona zmíněných. Toho užila v řešeném případě strana žalovaná dokazujíc, že srážku svou s posunovaným oddílem nákladního vlaku a tím i své zranění žalobce sám zavinil. Jest tedy jen posouditi, zda a v jaké míře se žalované tento jedině rozhodný důkaz podařil. Z okolností skutkových, které soud stolice prvé přijal za pravdu, vyplývá, že v době, kdy se ve stanici K. očekával příjezd osobního vlaku č. 715 po koleji č. II., byly na koleji č. I., jež jde podél nástupiště nijak neodděleného, kudy bylo obecenstvu ku vlaku č. 715 se ubírati, konány ještě manipulace s posunovaným vlakem nákladním; že obecenstvo před příjezdem tohoto posunovaného oddílu vlakového nebylo varováno a že se strany dráhy nebylo učiněno opatření, by obecenstvo mezi posunováním nemohlo vkročiti na perron, pokud se týče do kolejí, a že skutečně více lidí a též žalobce na perron se dostalo. Dále, že žalobce procházel se po nástupišti a při tom ke koleji vedle nástupiště se táhnoucí, na níž bylo posunováno, tak se přiblížil, že posunovaným oddílem byl zachycen, tedy s ním se srazil a tím na těle byl zraněn. Konečně, že žalobce přes to, že posunovaný díl na jiné koleji již několik pohybů udělal a strojvůdce dával píšťalou znamení a personál při posunování zaměstnaný povykoval a pískal, chodil zamyšlen s hlavou svěšenou, dívaje se do země a nikam se neohlížeje, blížil se posunovaným vozům, až byl zachycen, do prsou udeřen a povalen. Výsledek tento, jakož i to, co seznal svědek K. Z., jehož výpovědi se soud procesní při svém zjišťování rovněž dovolává, že totiž žalobce u výhybky č. 5 vyhnul se vagonu puštěnému po koleji, podél které kráčel, ale hned zase chodil podél téže koleje, zřetelně ukazuje, že žalobce při svém procházení se po nástupišti tak daleko na okraj jeho, ano až do koleje, kde se pošinovalo, skutečně vkročil, tak že srážka stala se možnou. On tedy jednáním svým příhodu v dopravě, v této jeho srážce s posunovaným oddílem spočívající, způsobil. Uváží-li se, že dle dalšího skutkového zjištění soudu procesního místní poloha nádraží a prostornost perronu, o něž tu jde, jsou takové, že u laviček okolo stromů, od kolejí s dostatek vzdálených, je dosti místa k sedění i k volnému pohybu, je zjevno, že žalobce neočekával svůj vlak s míst, jako jiní cestující, nýbrž bez potřeby se přiblížil až ke kolejím, o nichž každý rozumný člověk ví, že nejsou určeny k procházení se. Ať tedy pískání parní píšťalou dělo se jako výstražné znamení nebo jen z příčiny posunování, ať žalobce slyšel hluk a lomoz působený posunováním či nikoli, již ta pouhá skutečnost, že vkročil do koleje, třeba že jen proto, aby, jak praví, vyhlédl svého mistra, znamená neopatrnost a nepozornost, kterou mu dlužno přičítati ve smyslu §u 1297. o. z. obč. za zavinění. Z toho jde, že způsobil příhodu v dopravě zaviněně. Ale zavinění jeho není výhradné. K jeho neopatrnosti a nedbalosti přistupuje nedostatečný stav nádraží K. a nedostatek opatření, by obecenstvu zamezen byl přístup do míst, kde se posunuje, čímž vším mu umožněno bylo, tak neopatrně si vésti, jak se skutečně stalo.
Z důvodů nejvyššího soudu:
Soud odvolací zcela případně ocenil »příhodu v dopravě« dráhy provozované silou páry ve smyslu §u 1. zák. ze dne 5. března 1869 ř. z. č. 27 a nebyl také v tomto ohledu potírán rozsudek stolice druhé. Jelikož není ani spornou příčinná souvislost mezi touto příhodou a mezi poškozením tělesným, jež utrpěl žalobce, platí dle §u 1. uvedeného zákona zákonná domněnka, že příhoda nadešla zaviněním podniku nebo jeho zaměstnanců a že dle toho žalovaná dráha je povinna žalobci nahraditi škodu. Dle §u 2. uvedeného zákona je podnik zbaven náhrady škody jen tehdy a jen potud (»nur in dem Masse«), pokud prokáže jeden z omluvných důvodů, uvedených v tomto místě zákonném. Žalovaná dráha tvrdila sice a bylo také zjištěno stolicemi nižšími, že žalobce přivodil a zavinil srážku posunovaného dílu vlaku se svou osobou, tudíž příhodu v dopravě, jež přivodila škodu, svým neopatrným počínáním (§ 1297. všeob. obč. z.) tím, že se procházel po nástupišti, neodděleném od kolejí, v nejbližší blízkosti kolejí, na nichž posunován byl vlak nákladní, a že dokonce vkročil do těchto kolejí. Leč tím není ještě dokázáno, že žalobce stíhá jedině výlučné zavinění na úraze. Neboť k příhodě, která přivodila škodu, — ke srážce žalobce s posunovaným vlakem — by nebylo došlo přes hrubou nedbalost poškozeného, kdyby posunovací personál byl úplně dostál povinnosti, uložené mu v §u 55., odst. 3. želez. dopr. řádu, ze dne 16. listopadu 1851 ř. z. č. 1 z roku 1852, v čl. 10., bod 42., odst. 2. a 4. základních předpisů pro dopravu na dráhách (výnos ministerstva obchodu ze dne 18. října 1876 čís. 30084), pak v čl. 30. č. 2. předpisů pro dopravní službu č. XIX, aby vždy užil veškeré pozornosti a opatrnosti, aby zabráněno bylo nehodám, třebaže případy, o ně se jedná, nejsou uvedeny ve služebním předpisu jednotlivě, kdyby posunovací personál byl dával pozor na lidi dlící na nástupišti, již nebyli ve službě, je upozornil způsobem odpovídajícím účelu na to, že se posunuje, je varoval a odvracel od toho, aby se nepřibližovali kolejím, na nichž bylo posunováno, poněvadž z přítomnosti většího počtu osob na nástupišti, které nebylo uzavřeno směrem ke kolejím, musil seznati, že bezpečné provedení posunování snadno by mohlo naraziti na překážku. Poněvadž železniční zřízenci nešetřili těchto předpisů, vydaných, aby uvarováno se bylo nehod, kterýmižto předpisy v tomto případě tím přesněji se měli říditi, ano nástupiště umožňovalo obecenstvu volný vstup na koleje, — při čemž dlužno podotknouti, že pouhá výstražná znamení, jichž význam je znám toliko železničním zřízencům, nikoli však všeobecně, nelze pokládati za srozumitelnou výstrahu obecenstva před nebezpečími, jež hrozí, — lze právem toliko míti za to, že žalovanému sice se podařilo prokázati spoluzavinění poškozeného na příhodě, jež způsobila škodu, čímž však dle §u 2. zákona o povinném ručení dráhy není úplně zbavena povinnosti nahraditi škodu způsobenou, nýbrž toliko jen potud (»nur in dem Masse«), pokud poškozený svým zaviněním spolupřivodil příhodu, z níž vzešla škoda. Poněvadž dle toho se jedná o případ, že jak příhoda v dopravě, jež způsobila škodu, tak i poškození žalobce, jež vzešlo z této příhody, nastaly obapolným zaviněním sporných stran, aniž by se dalo přesně zjistiti, v jakém poměru je konečný výsledek k zavinění té které strany procesní, odpovídá naříkané rozhodnutí soudu druhé stolice, že žalobce a žalovaný nese škodu stejným dílem, zásadě vytčené v §u 1304. všeob. obč. z. (Rozh. nejv. soudu ze dne 8. června 1915, č. j. Rv II 338/15/1.) —i—

Citace:

Pouhá znamení pískáním nestačí ještě ke srozumitelné výstraze obecenstva. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1916, svazek/ročník 25, číslo/sešit 1, s. 45-48.