NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926) - Co zavinila desetinná tečka

Co zavinila desetinná tečka.

(Okresní soud v Brně.)

Mazánek Nochyzů, Oloušek, smutně mačkal před odpolední kávou hlavu v dlaních. A starostlivá matička oka s něho nespustila. Záškrt, spála, chřipka, zápal — úplný seznam zákeřných dětských nemocí proletěl jí hlavou a jednou nohou již byla na odskoku pro lékaře. V takových případech váhání může značně uškoditi. Tak ráda by ho, chudáčka, pohladila po tváři, ale bála se, že ji shledá vřelou. — Studený obklad — uvažovala — je výtečný proti zápalu i chřipce, ale což kdyby to byla spála? Ne, sama ničeho nepodnikne, k tomu, musí přijít lékař.
„Ježíši!“ vzdychl si chlapec.
„Copak je ti, Olóšku? Kde ti bolí?“
„Ale, maminko...“
„No, co je, bobánku, pověz mamince, aby ti mohla pomoct.“
„Právě si vzpomínám, maminko, na desetinnou tečku ...“
„Co je s ní?“
„Zapomněl jsem...“
„Kde?“
„Ve škole.“
„Tedy si tam pro ňu doběhni.“
„Alle, maminko ...“ „Jenom jdi, on ti školník otevře. Řekni, že maminka nechá pěkně prosit."
„Ale to nejde, maminko. Ve školní úloze jsem zapomněl udělat desetinnou tečku a sešity vzal si pan učitel domů."
„A budeš mít z toho, chlapče, nejakó vopletačku?"
„Nevím, ale myslím, že mně pan učitel už nedá jedničku z počtů."
„Snad to nebude tak zlý. Eště dobře, že je to jenom ta tečka — jaks ju jmenoval?"
„Desetinná tečka."
„Jo, ta desetinná tečka. Hůře by bylo, dyby to byla spála nebo chřipka. Tak si jenom vybumbé kafíčko. Tatínek si s panem učitelem vo tý tečce promluví."
„Copak je to ta desetinná tečka," přemýšlela paní Nochyzová, když běžela na dvůr se štoudví pro vodu. „Jistě to bude jen maličkost, dyž von ten náš kluk je ve všem tak akorát."
„Vo čem pak přeméšlijó, paní Nochyzová?" zahájila u studny rozpravu sousedka Křižná.
„Alе vo tým naším Olóškovi. To je vám takový poctivý a svědomitý dítě, že druhýho by musel pohledat."
„Chvála panu bohu, sme rádi, že náš Frantík není taky nejaké darebák nebo zloděj."
„Ani by neřekli, paní Křižná, kluk nám nejí a nejí...“
„Bude mít pokažené žalódek."
„Ó ne. Nemluví a tak smutně sedí u stolu."
„Tak provedl nejaký darebáctvo a včil se bojí trestu.."
„Darebáctvo? Ó, to náš Olóšek nedělá. Ale jakósi desetinó tečku zapomněl udělat v zešitě a včil ho to tak trápí."
„Desetinó tečku v zešitě to von možná eště zapomene, ale zato nezapomene napsat vedlivá na plot, že náš Frantík je vůl, že má nos jako vopica a že se podělává do gatí. Ale já mu to jednó řeknu. Vůl ten náš je, to je pravda, protože si to nechá vod Olóša líbit, ale gatě má porád čistý a nos má takové, že by se za ňé ani jenerálovo dítě nemuselo stydět."
„Paní Křižná, to by křivdili našemu Olóškovi. Krk bych za to dala, že von po plotech nečmárá."
„Tak se jenom podívajó u Grumlerů, co tam stojí napsaný.“
„Ne, k takovým věcem my ho nevedem."
„Šak on k temu vašeho vedení nepotřebuje. Ale měli byste ho vést k temu, aby si nedělal smích ze staréch lidí, aby večerama netlókl na cizí vokna a nepomlóval mýho starýho, vo kolika chodí z hospody. Dyž nebude dělat takový lajdáctva, možná, že nebude ani ve školy zapomínat na jakósi tečku."
„A tak jenom všecko na našeho Olóška. Šak jenom ať nechá váš Frantík na hlavě. Dybych chcela dělat peklo, tak bych ho chytla za ucho a zeptala bych se ho, kdo nám pomazal kliku blátem, kdo nám o vagacích pustil myš do kuchyně a kdo našemu Olóškovi vefókl do vočí šmetrlón."
„E, vy hubo nevymáchaná, tak vy tak νο našem dítěti. Byťte jistá, že my si kluka potrestáme, dyž na to přinde, ale vy se s Olóškem mazlíte a von vám za to jednó natluče!“
Hovor u studny stával se stále hlasitějším a obě strany ve výrazech nevybíraly. Když potom ještě paní Nochyzová — prý pouze nešťastnou náhodou — polila svoji sousedku vodou, nescházelo mnoho, aby došlo k otevřenému boji.
A tak historie, která se začala desetinnou tečkou, skončila se soudy. Byla žaloba a byla protižaloba. Dva advokáti vzali věc za svou a s největší opravdovostí zastali se svých klientek a jejich dětí. Soudce mírnil a smiřoval. — „Vaši hříchové" řekl paní Nochyzové, jsou mnohem těžší než hříchové vaší sousedky. Radím vám proto — — —“ a tak dále. Také obhájce pošeptal cosi své klientce, matce Olouškově, a obě strany si podaly ruce. Paní Nechyzová činila tak velice nerada, poněvadž tíha soudních výloh padla úplně na ni. Až dostane nyní dva advokátské účty, snad jí na nich ukáže Oloušek, co je to ta desetinná tečka.
S. S.

Citace:

Co zavinila desetinná tečka. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 3, s. 36-37.