Č. 10801.Závodní výbory: Protest záv. výboru proti propuštění zaměstnance z práce, podaný podle § 3 lit. g) zák. o záv. výborech, nemůže rozh. komise odmítnouti z důvodu své nepříslušnosti, třebas rozhodčí komise má za to, že ochrana cit. ustanovení se na daný případ propuštění z práce nevztahuje. (Nález ze dne 25. října 1933 č. 17119.) Prejudikatura: srov. Boh. A 7475/28, 7531/28, 9872/32. Věc: Závodní výbor M.-ových textilních závodů, akc. spol. v N. (adv. Dr. Lud. Polák z Prahy) proti rozhodčí komisi podle zák. o závodních výborech v N. o příslušnost rozhodčí komise. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Závodní výbor firmy M.-ovy textilní závody, tkalcovna v N., podal k rozhodčí komisi podle zák. o závodních výborech v N. stížnost proti tomu, že správa závodu propustila z práce dělnici Marii N., zaměstnanou v závodě déle než 3 léta, z důvodu její nemoci, trvající déle 4 týdnů, a navrhl, aby rozhodčí komise vzhledem k tomu, že propuštění jeví se býti nespravedlivou příkrostí, neodůvodněnou ani chováním jmenované dělnice ani poměry v závodě, uznala právem, že výpověď jmenované dělnici daná jest neplatná, a že firma jest povinna přijati ji zpět do práce za dřívějších pracovních podmínek. Rozhodčí komise v N. nař. nál. odmítla tuto stížnost pro svou nepříslušnost, ježto jmenovaná dělnice byla propuštěna z práce z důvodu § 82 živn. řádu a v tom případě není rozhodčí komise podle posl. odst. § 3 lit. g) zák. o záv. výborech příslušná, aby o stížnosti záv. výboru rozhodovala a to tím méně, poněvadž přezkoumání propuštění dělníka z důvodu § 82 živn. řádu jest možné vždy řádným soudem. Při tom podle důvodů rozhodnutí vycházela rozhodčí komise z náhledu, že příslušnost rozhodčí komise k rozhodování o námitkách záv. výboru proti propuštění zaměstnance pracujícího v závodě déle 3 let z důvodu § 82 živn, řádu jest vyloučena a to i tehdy, když dotyčný zaměstnanec byl propuštěn z práce pro nemoc trvající déle 4 týdnů. O stížnosti záv. výboru do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto : Nss může přezkoumávati výrok rozhodčí komise jen tak, jak komisí byl vydán a nemůže do jeho enunciátu vkládati něco, co v něm obsaženo není. Nemůže zejména zcela jasný právní obsah enunciátu nahražovati obsahem jiným, třeba rozhodovací důvody poskytují materiál ke konstrukci enunciátu s jiným obsahem, než jak komisí byl formulován. (Srov. Boh. A 9872/32 a 7531/28). Enunciátem nař. rozhodnutí jest v daném případě odmítnutí podání záv. výboru, jež obsahovalo protest proti propuštění zaměstnance v závodě déle 3 let pracujícího pro nepříslušnost rozhodčí komise. Může se tedy nss zabývati jedině otázkou, zda rozhodčí komise byla oprávněna uvedené podání záv. výboru pro nepříslušnost svoji odmítnouti. Podle § 3 lit. g) zák. o záv. výborech má propuštění (výpověď) dělníka neb zřízence, který jest alespoň 3 roky nepřetržitě v podniku zaměstnán, sděliti správa závodu ihned záv. výboru, který může, shledal-li propuštění zřejmě neodůvodněným, předložiti věc do 3 dnů se svým dobrozdáním rozhodčí komisi, která rozhodne do dalších 7 dnů s platností konečnou. Z předpisu toho jest patrno, že o protestu záv. výboru podle § 3 lit. g) zák. o záv. výborech přísluší rozhodovati jedině rozhodčí komisí podle tohoto zák. zřízené. Odmítla-li tedy rozhodčí komise rozhodnouti o podání záv. výboru pro svou nepříslušnost, příčí se rozhodnutí její zákonu. Rozhodčí komise ovšem měla za to, že na jmenovanou dělnici ochrana § 3 lit. g) zák. o záv. výborech se nevztahuje, poněvadž jmenovaná byla propuštěna z práce pro nemoc trvající déle 4 týdnů ve smyslu § 82 živn. řádu, a že také tento důvod, třebas nešlo o jednání, jehož jmenovaná »se dopustila«, vylučuje ochranu zaměstnance podle citovaného zákonného ustanovení. Leč i kdyby snad pravda bylo, že nemoc zaměstnance trvající déle 4 týdnů jest důvodem, jenž vylučuje ochranu, kterou předpis § 3 lit. g) zaměstnancům poskytuje, nebyla rozhodčí komise oprávněna námitky záv. výboru odmítnouti pro svou nepříslušnost, neboť ve sporu o tom, existoval-li v daném případě nárok na ochranu podle § 3 lit. g) zák. o záv. výborech, jest otázka, nastal-li případ tuto ochranu vylučující, otázkou merita a nikoliv otázkou příslušnosti rozhodčí komise. Slova posl. odstavce § 3 lit. g) zák. o záv. výborech ustanovení tato nevztahují se na dělníka neb zřízence, který dopustil se jednání..........« stanoví pouze exempci z povinnosti zaměstnavatelovy v předchozích ustanoveních vytčené, nikoliv exempci z příslušnosti rozhodčí komise. (Srov. Boh. A 7475/28.) Z důvodu toho musil nss zrušiti rozhodnutí rozhodčí komise pro nezákonnost, aniž mohl zkoumati, zda důvody, které žal. úřad ve svém rozhodnutí uvedl, mohly by stačiti k věcnému zamítnutí námitek protestu záv. výborem podaného. Neboť nehledíc k tomu, že meritorní výrok žal. komisí vydán dosud nebyl, nebyl by nss ani příslušný, aby přezkoumával rozhodnutí rozhodčí komise v tom směru vydané, neboť rozhodnutí rozhodčí komise o tom, lze-li nalézti na některou z povinností zaměstnavatele v předposledním odstavci § 3 lit. g) stanovených, jeví se podle ustálené judikatury nss-u jako výrok ve věci soukromoprávního poměru pracovního, výrok takový vymyká se však kompetenci nss-u podle § 3 lit. a) zák. o ss, § 105 úst. listiny a zák. č. 217/25 Sb.