č. 8029.

Občanství státní (Slovensko): čsl. státním občanem se nestal býv. definitivní zaměstnanec uher. státních drah ani tím, že po převratu konal dále službu u stát. drah čsl., ani tím, že teprve v listopadu 1920 byl jmenován def. zaměstnancem čsl. stát drah, třebas se tak stalo se zpětnou platností od doby před 16. červencem 1920.
(Nález ze dne 12. června 1929 č. 11.631.)
Věc: Karel Zs. v Košicích (adv. Dr. Jan Ferdinandi z Košic) proti župnímu úřadu v Košicích o domovské právo.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením z 25. února 1920 přijala měst. rada v Košicích st-le do dom. svazku města s tím, že st-1 má dom. právo v městě od r. 1899. Dalším usnesením rady města Košic z 5. října 1921 bylo vysloveno, že se vyhovuje st-lově žádosti a stanoví se jeho příslušnost jakož i příslušnost jeho manželky a dětí v Košicích na základě § 1 č. 4 úst. zák. č. 236/20 a § 10 zák. č. 222 z r. 1896 ř. z., poněvadž se zjistilo, že st-1 je skutečným zaměstnancem čsl. státních drah. — Na dotaz měst. notářského úřadu v Košicích oznámilo ředitelství čsl. státních drah v Košicích zprávou z 8. ledna 1925, že st-1 byl převzat do čsl. stát. služeb jako def. zaměstnanec býv. uher. stát. drah Úředním listem č. 42 ze 26. listopadu 1920 se zpětnou platností od 1. září 1919. — Dne 9. června 1925 vydal měst. notářský úřad v Košicích st-li domovské listy pro všechny příslušníky jeho rodiny, zvláště též pro dceru Irenu.
Nař. rozhodnutím zrušil župní úřad v Košicích z moci dozorčí usnesení měst. rady v Košicích z 25. února 1920 a z 5. října 1921, taktéž dom. list vydaný měst. not. úřadem v Košicích pro Irenu Zs. dne 9. června 1925 a nařídil, aby st-1 a příslušníci jeho rodiny ze seznamu příslušníků města byli vymazáni a to z těchto důvodů : Dle provedeného vyšetřování narodil se st-1 dne 6. prosince 1863 v obci E. v nynějším Maďarsku. Tuto příslušnost měl v r. 1895, kdy se v městě Košicích 48*
usadil. Podmínky § 10 zák. čl. 22:1886 v městě Košicích nesplnil, nebyv výslovně přijat do dom. svazku města Košic do 1. ledna 1910 v době, kdy město Košice patřilo pod svrchovanost býv. státu uher. Nenabyl ani do dne 28. října 1918 dom. práva v městě Košicích a nestal se proto ve smyslu § 1 č. 1 úst. zák. č. 236/20 čsl. stát. občanem. Nestal se jím ani ve smyslu1 bodu 4. § 1 cit. zák., neboť byv převzat do čsl. stát. služeb Úředním listem ředitelstva železnic z 26. listopadu 1920, je def. státním zaměstnancem teprve od této doby (26. listopadu 1920), proto toto zákonné ustanovení se na něho vztahovati nemůže. Neměl proto st-1 dne 25. února 1920 a 5. října 1921, kdy město Košice usnesením měst. rady příslušnost uznalo, jiného postavení vůči městu, než cizozemce, kterému město toto ve smyslu § 16 zák. čl. 5:1903 mohlo přijetí do dom. svazku jen přislíbiti, anebo jej do svazku toho přijmouti s podmínkou, že nabude státního občanství. Jestliže město Košice tak neučinilo, ale st-li bezpodmínečně dom.. právo přiznalo, je postup jeho nejen protizákonný, ale i absolutně zmatečný, a slušelo proto rozhodnouti, jak shora uvedeno.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Předem dlužno poznamenati, že otázku st-lova státního občanství neřešil žal. úřad, nejsa k tomu ani příslušný, autoritativně tak, aby jeho výrok o této otázce byl způsobilý vejíti proti st-li v právní moc a tvořiti tak v hlediscích, s nichž státní občanství st-lovo bylo žal. úřadem posuzováno, rem judicatam, nýbrž že o otázce té uvažoval žal. úřad jen jako o otázce prejudiciální pro vlastní rozhodování o st-lově dom. právu.
Uvažuje o čsl. státním občanství st-lově v těchto hranicích popřel je žal. úřad, vycházeje z předpokladu, že se st-1 nestal čsl. státním občanem ani podle § 1 bodu 1 úst. zák. č. 236/20 ani podle bodu 4 téhož zák. ustanovení. St-1 nedotýká se ve stížnosti prvého hlediska žal. úřadu, dovozuje však, že se stal čsl. státním občanem podle uvedeného bodu 4 § 1 úst. zák. č. 236/20, stav se def. zaměstnancem čsl. stát. drah před 16. červencem 1920 a to buď tím, že jako def. zaměstnanec uher. stát. drah byl po převratu ponechán ve službách čsl. stát. drah, nebo tím, že Úředním listem č. 42 z r. 1920 byl do služeb čsl. stát. drah převzat jako def. zaměstnanec se zpětnou platností od 1. září 1919. Těmto st-lovým názorům nelze přiznati důvodnost. Pokud jde o názor v prvém směru uplatňovaný, sluší uvážiti, že změnou státoprávních poměrů nastalou v říjnu 1918, zejména tím, že na území Slov., spadajícího do té doby pod svrchovanost státu uherského, vztažena byla svrchovanost státu čsl., a že správu veškerého jmění a podniků státu uher. převzaly úřady čsl. republiky, nestali se def. zaměstnanci státu uher., pokud se týče podniku tohoto státu již prostou změnou def. stát. zaměstnanci čsl., pokud se týče def. zaměstnanci čsl. stát. podniků, nýbrž že ve smyslu § 2 zák. č. 64/18 zaměstnanci ti byli prozatímně ponecháni ve svých úřadech s dosavadními požitky, aniž faktickému poměru takto vzniklému byl přiznán charakter právního poměru služebního vůbec, tím méně poměru definitivního. Stanovisko toto hájí nss ve své judikatuře důsledně. Nelze proto ve skutečnosti, že před převratem byl st-l def. zaměstnancem uher. stát. drah a že po převratu službu u čsl. stát. drah dále vykonával, dospěti k závěru, že již těmito fakty stal se def. zaměstnancem čsl. stát. drah. Aby se jím st-1 stal, bylo potřebí, aby výslovným aktem příslušného úřadu čsl. republiky byl jako def. zaměstnanec do služeb čsl. stát. drah převzat. St-1 také skutečně tvrdí, že byl jako def. zaměstnanec převzat do služeb čsl. stát. drah a to Úředním listem č. 42 z r. 1920 s platností od 1. září 1919. Z téhož názoru vychází ostatně i nař. rozhodnutí samo. Spor mezi stranami jest jen o to, zda tímto převzetím, nastalým v r. 1920, stal se st-1 čsl. stát. občanem ve smyslu bodu 4 § 1 úst. zák. č. 236/20.
Ustanovení to praví, že čsl. stát. občany jsou ode dne 28. října 1918 ti, kdo před tímto dnem měli dom. právo v některé obci býv. mocnářství rak.-uh. mimo území čsl. republiky a stali se skutečnými úředníky nebo zřízenci čsl. státu nebo některého čsl. stát. ústavu nebo podniku. — Ustanovení toto vykládá nss konstantně v tom smyslu, že čsl. stát. občany jsou podle něho jen osoby, které za podmínky dom. práva zde vytčené stali se skutečnými, t. i. definitivními zaměstnanci čsl. státu nebo jeho ústavů neb podniků již přede dnem 16. července 1920, kdy úst. zákon sám nabyl účinnosti.
Totéž stanovisko zaujal v nař. rozhodnutí i žal. úřad, a také st-1 proti správnosti tohoto názoru námitek nevznáší. Tvrdí jen, že tím, že Úředním listem č. 42 z r. 1920 byl definitivně převzat do služeb čsl. stát. drah s platností od 1. září 1919, stal se zaměstnancem čsl. stát. podniku již přede dnem 16. července 1920, a tak splnil podmínku, za níž bod 4 § 1 cit. zák. uznává jednotlivce za čsl. stát. občany.
Uvažuje o této námitce shledal nss předem potřebným podotknouti, že st-1 ve shodě se žal. úřadem vychází z předpokladu, že definitivně převzat byl do služeb čsl. stát. drah teprve Úředním listem č. 42 z r. 1920, a nikterak nebrojí proti tvrzení žal. úřadu, že tento Úřední list byl vydán dnem 26. listopadu 1920. Dlužno proto nss-u z těchto předpokladů jako nesporných vycházeti.
Věcně bylo pak uvažováno takto: Ježto žal. úřad, přihlížeje k datu, kdy cit. Úřední list byl vydán, vychází z názoru, že st-1 se stal def. zaměstnancem čsl. stát. drah teprve tímto dnem, hájí st-1 názor, že byl-li Úředním listem, vydaným třeba 26. listopadu 1920, převzat definitivně s platností od 1. září 1919, jest k němu hleděti tak, jako by byl do služeb čsl. stát. drah převzat definitivně již tímto dnem 1. září 1919, a jest jej proto pokládati za def. zaměstnance čsl. stát. drah již od tohoto dne, nikoli teprve ode dne, kdy převzetí formálně se stalo, pročež nutno st-le pokládati za osobu, která se stala def. zaměstnancem čsl. stát. podniku již přede dnem 16. července 1920.
Aby mohla býti tato námitka správně posouzena, jest třeba ujasniti si obsah a význam cit. ustanovení bodu 4 § 1 úst. zák. č. 236/20. Předpis tento, jak ostatně nahoře byl již citován, stanoví, že státními občany čsl. jsou ode dne 28. října 1918 ti, kdo .... stali se skutečnými úředníky nebo zřízenci .. . některého čsl. státního podniku. — Ze skutečnosti, že toto ustanovení jest zařazeno v odd. 1. s nadpisem: »Kdo jsou skutečnými státními občany čsl.« na rozdíl od oddílu 2 s titulem »Nabývání a pozbývání čsl. stát. občanství«, a z další korespondující skutečnosti, že úvodní věta § 1, vztahující se ovšem i k odst. 4, praví, že státními občany čsl. jsou ode dne 28. října 1918 ti, kdo... atd., jest patrno, když v obou cit. větách užívá se slova »jsou«, že ustanovení § 1 č. 4 obsahuje předpis, normující nabytí čsl. státního občanství ex lege na základě předpokladů, které tu byly již v době, kdy úst. zákon nabyl účinnosti, a nemůže být i pokládán za předpis, normující nabytí čsl. stát. občanství na základě předpokladů, které teprve v budoucnosti nastanou, třeba jejich účinek by mohl býti retrotrahován zpět do doby před 16. červencem 1920. Neboť předpisem tímto chtěl zákonodárce dle stavu, jaký tu právě byl v den účinosti zákona, prohlásiti určité osoby za čsl. stát. občany, měl tedy kruh osob, prohlášených jím za čsl. stát. občany, býti jím vymezen právě dnem účinnosti zákona, aniž mohl býti později rozšířen.
Z toho plyne, že osoba, jež dovozuje svoje čsl. stát. občanství z ustanovení bodu 4 § 1 cit. úst. zák., tvrdíc, že se stala skutečným zaměstnancem čsl. stát. podniku přede- dnem 16. července 1920, může tak právem činiti jen tenkráte, jestliže již v den 16. července 1920 byla v def. služ. poměru k čsl. státu ve smyslu právě cit. ustanovení. V poměr takový, jak nahoře dovoženo, mohl st-1 vstoupiti jen výslovným aktem příslušného úřadu. Stal-li se akt ten, jak st-1 tvrdí, Úředním listem č. 42 z r. 1920, a byl-li akt ten vydán, jak st-1 nepopírá, teprve dne 26. listopadu 1920, nebyl st-1 ještě v den účinnosti úst. zák. č. 236/20 skutečným zaměstnancem čsl. stát. podniku.
Poněvadž pak, jak výše vyloženo, jen ony osoby staly se dle § 1 č. 4 úst. zák. č. 236/20 čsl. stát. občany, které již dne 16. července 1920 v onom skutečném služ. poměru ke státu čsl. byly, jest pro posouzení otázky, zda st-1 jest čsl. státním občanem podle cit. ustanovení úst. zák., nerozhodno. zda stal se skutečným zaměstnancem čsl. podniku teprve později, avšak s účinkem od doby den 16. července 1920 předcházející, neboť osob těchto, jak plyne z toho, co bylo řečeno, ustanovení § 1 č. 4 zák. se netýká. Mohl proto žal. úřad právem vycházeti z předpokladu, že se st-1 na základě § 1 č. 4 úst. zák. č. 236/20 čsl. stát. občanem nestal, a jest proto stížnost, vycházející z názoru opačného, bezdůvodná.

Citace:

č. 8029. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 912-915.