NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8368 —
Č. 8368.

Obecní dávka ze psů: K pojmu »pes hlídací« a »pes chovaný k účelům živnostenským a hospodářským« ve smyslu dávk. pravidel č. 143/22.
(Nález ze dne 20. ledna 1930 č. 33671/28.) — Č. 8368 —
Prejudikatura: Boh. A 5754/26, 7854/29.
Věc: Městská obec Ú. proti okresní správní komisi v Ú. o obecní dávku ze psů.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Jindřichu K., hostinskému v Ú., byla předepsána za rok 1928 obecní dávka ze psa částkou 50 Kč. V odvolání domáhal se Jindřich K. snížení dávky na 15 Kč, poněvadž psa, z něhož dávka byla vyměřena, drží pro hlídání domu a dvoru a k účelům hospodářským. Obecní zastupitelstvo v Ú. odvolání zamítlo, poukázavši na to, že pes odvolatelův není uvázán u boudy ani chován v uzavřeném dvoře, jejž by nemohl samovolně opustiti, nýbrž jest stále držán ve světnici i v noci, kdy je ponecháván ke střežení hostinských místností, pročež nemůže býti uznán za psa, sloužícího pouze ke hlídání domu a dvoru, a nepodléhá tudíž snížené sazbě. Dalšímu odvolání Jindřicha K. vyhověla osk v O. nař. rozhodnutím a uznala, že Jindřich K. je povinen platiti dávku jen podle nižší sazby, předepsané pro psy hlídací, poněvadž chová psa k ochraně svého majetku a hostinské živnosti, třeba že jej zvláště v noci drží v místnosti hostinské, ježto vzhledem k situaci domu odvolatelova, otevřenému dvoru, který se nemůže uzavříti, a k živnosti hostinské je umístění psa v místnosti, zvláště v době noční, pro odvolatele bezpečnější než uvázání psa u boudy.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané městskou obcí Ú. uvážil
nss takto:
Podle § 1 pravidel o vybírání dávky ze psů v městské obci Ú., schválených výnosem zsv-u v Praze z 20. července 1925 a souhlasných se vzornými pravidly, obsaženými v dodatku IV. vl. nař. č. 143/22 až na to, že jsou v nich oproti pravidlům vzorným stanoveny sazby nižší, jest každý držitel psa v obci povinen platiti dávku, a to: 1. z každého psa chovaného pouze pro hlídání domu a dvoru, dále k účelům živn. neb hospodářským, nebo konečně ze psa přísežného personálu mysliveckého pro honbu 15 Kč ročně; 2. z každého psa jinakého 50 Kč ročně.
Žal. úřadu sluší dáti za pravdu, že v tomto předpisu není opory pro názor, že za psa chovaného »pouze ke hlídání domu a dvoru« nelze uznati takového psa, který není uvázán na řetězu nebo který je chován uvnitř domu (srov. nál. Boh. A 5754/26). Naproti tomu nelze uznati správným názor žal. úřadu z nař. rozhodnutí patrný, že povahu psa chovaného pouze ke hlídání domu a dvoru jest přiznati všeobecně i takovému psu, který slouží k hlídání i jen jednotlivých místností nebo určitých částí domu, a že pes chovaný k účelům živnostenským jest i takový, který je užíván ke hlídání živn. místnosti majitele psa.
Nss vyslovil již v nál. Boh. A 5754/26 a Boh. A 7854/29 právní názor, že výhody nižší dávkové sazby nepožívá každý ochranný a hlídací pes, nýbrž ze psů, jež možno takto kvalifikovati, jen ti psi, kteří jsou chováni pouze ke hlídání domu a dvoru. Účelem pak, k němuž takový pes musí býti chován, je podle znění pravidel hlídání domu a dvoru, a nedostačuje vzhledem k tomu, aby pes byl určen ke hlídání pouze — Č. 8369 —
určité části domu, tedy pouze k hlídání jednoho z několika bytů v domě se nacházejících.
Rovněž nelze psa sloužícího jen ke hlídání živn. místnosti kvalifikovati jako psa chovaného k účelům živnostenským; neboť praví-li se v § 1 dávk. pravidel, že nižší dávkové sazbě podléhají vedle psů chovaných pouze ke hlídání domu a dvoru také psi chovaní k účelům živn. a hospodářským, nutno souditi, že tento účel živn. neb hospodářský nesmí spočívati v pouhém hlídání živn. a hospd. objektů, nýbrž musí záležeti v použití psa k úkonům, které jsou součástí té které živn. neb hospodářské činnosti nebo jsou s ní v úzké spojitosti.
Pokud tedy žal. úřad v daném případě psa, o nějž jde, uznává za psa chovaného k účelům živnostenským na základě té okolnosti, že je chován k hlídání místnosti živn., nemá tento názor opory v dávkových pravidlech.
Pokud pak podrobuje jej nižší dávkové sazbě jako psa hlídacího, sluší uvážiti, že podle toho, co shora řečeno, bude rozhodným, lze-li onoho psa kvalifikovati jako psa chovaného »pouze ke hlídání domu a dvoru«.
Poněvadž stížnost nepopírá, že pes je chován pouze ke hlídání, redukuje se spor na otázku, je-li chován ke hlídání »domu a dvoru«. Již shora bylo poukázáno na to, že není tomu na závadu okolnost, že je chován — i v noci — uzavřen v jedné místnosti; je pouze otázkou účelnosti, jak umístit psa, zejména v noci, aby účinně hlídal dům. Že takovýto pes slouží hlídání domu, bude však možno říci jenom tehdy, jestliže komplex místností, jež pes podle disposic svého majitele ze svého stanoviště má hlídati, tvoří podstatnou část domu, a nikoliv jen jedno z několika více méně rovnocenných oddělení (na př. bytů) téhož domu, která podléhají disposici různých osob.
Okolnosti skutkové v tomto směru rozhodné nebyly však v daném případě vyšetřeny, zejména nebylo zjištěno, zaujímají-li hostinské místnosti, v nichž pes je držán, spolu s bytem jeho majitele podstatnou část domu, či tvoří-li jen jedno oddělení domu, který jinak jest obýván nebo podléhá disposici osob jiných. Zůstala tedy v tomto směru skutková podstata nař. rozhodnutí následkem nesprávného právního názoru žal. úřadu neúplnou.

Citace:

č. 8368. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, číslo/sešit č. 8368, s. 253-255.