Rušení práva vlastnického není podmíněno vědomím o bezprávnosti činu. Rušení spočívá i v tom, používá-li se cesty, určené pouze k jízdě s povozy hospodářskými, k jízdě s jiným nákladem. (§ 523. ob. z. obč.)

Obec L. zažalovala stavitele a vlastníka lomu v téže obci K., pak rolníky J. a Š. a jeho čeledína K. pro rušení vlastnictví k dvoum pozemkům občany řečené obce jakožto polní cesty používaným, tím, že řečený rolník jakož i čeledín K. vozili pro stavitele K. po cestě té stavební kámen a štěrk.
1. soudce odsoudil veškeré žalované dle návrhu žalobního.
2. stolice žalobu ohledně obou rolníků i čeledína zamítla, ohledně stavitele K. pozměnila rozsudek, znějící, že témuž nepřísluší vůbec právo jezditi po dotyčných pozemcích s povozy kamenem neb štěrkem naloženými v ten způsob, že mu nepřísluší právo jezditi s povozy více než 12 q těžkými.
Důvody:
Rolníci J. a Š. ani tohoto čeledín K. nejednali jménem vlastním, neměli úmyslu jízdu do sporné cestě vykonávati jako právo služebnosti, oni nijakým způsobem si práva takového neosobovali, nýbrž jednali jen tak, jak jim majitelem lomu K. bylo nařízeno, jakožto lidé jen ku vození kamene najatí, co pracovní síla za tím účelem zjednaná a placená.
Na ně podaná actio negatoria nejeví se tudíž oprávněnou a to proto, poněvadž nimi nikdy ani existence služebnosti jízdy nebyla tvrzena, tím méně právo jízdy osobováno, takže schází nejzávažnější podklad actionis negatoriae oproti těmto žalovaným.
Ohledně stavitele K. nutno řešiti otázku, zda žalující obcí uznaný usus publicus nově zřízené cesty nevylučuje její nárok žalobní. V tom ohledu bylo však zjištěno, že byla cesta ta jen pro hospodářské povozy určena, že užívání její jen k tomu účelu bylo obcí povoleno, takže obci právo odepřeno býti nemůže, rozšíření dovoleného užívání cesty se brániti, osoby v tom ohledu práva si osobující žalovati pro rušení uznaného jejího vlastnictví.
Dle úsudku znalců neváží hospodářské povozy více než 12 q. V tom ohledu ovšem nepadá na váhu, jde-li o povoz industriální či o povoz rolnicko-hospodářský; žalovanému K. přísluší právo užívání sporné cesty i pro povozy s kamenem a štěrkem, ovšem jen tehda, nejsou-li povozy ty těžší 12 q.
Nejv. soud dovolání žalující obce vyhověl, stanoviv, že žalovaným J., Š., staviteli K. a čeledínu K. právo jezditi po sporných pozemcích s povozy kamenem neb štěrkem naloženými vůbec nepřísluší.
Důvody:
Zákon v §. 523. ob. z. obč. slovy »osobování si služebnosti« nepředpokládá trvalé omezování vlastnických práv jiného ani uplatňování právě služebnosti některé, nýbrž míní tím zákon každékoliv zasahování do vlastnictví jiného, ať zasahování to spočívá v osobování si služebnosti, ať v jinakém používání cizího pozemku.
Žaloba taková může směřovati proti každému rušiteli vlastnictví, nechť dopustil se rušení zasahováním k rozkazu osoby třetí či z vlastní vůle, na základě vlastního svého rozhodnutí, poněvadž každé svémocné zasahování do vlastnické sféry cizí příčí se právu objektivnímu a zákonem je zakázáno, kdežto rušení není podmíněno vědomím o bezprávnosti činu.
Je tedy k žalobě pasivně legitimován jak rušitel, tak i ten, k jehož příkazu čin rušení byl předsevzat.
Ve směru tomto bylo dovolání vyhověti, rozsudek soudu odvolacího změniti a žalobě vyhověti také ohledně všech spolužalovaných.
Právně mylno je rovněž rozhodnutí soudu odvolacího ohledně stavitele K., pokud nebylo uznáno dle prosby žalobní. Neboť soud odvolací jednak podle výsledků svědeckých důkazů předpokládal, že žalovaný ten nevydržel tvrzeného jím práva jízdy, jednak zjistil, že dotyčná cesta po dvou parcelách žalující obce určena byla obcí tou pouze k jízdě s povozy hospodářskými; právem při tom soud odvolací vyslovil důsledek, že se žalobkyně může brániti proti rozšiřování dovoleného ní užívání oné cesty.
Poněvadž pak žalovaní jezdili po oné cestě, resp. dávali jezditi s povozy naloženými kamenem a štěrkem, dobytým v lomu žalovaného K., nelze důvodně o tom pochybovati, že tím neoprávněně zasahováno bylo v právo žalující obce, jelikož povozy takové nikterak nelze pokládati za povozy hospodářské, kdyžtě všeobecně pod povozy hospodářskými vyrozumívány jsou jen takové, jež naloženy jsou plodinami hospodářskými a slouží k účelům hospodářským, čehož zajisté tvrditi nelze o povozech naložených kamenem a štěrkem, zvláště když K. v odpovědi dovolací sám uvádí, že kámen v lomu jeho nalámaný dílem zužitkuje sám jakožto stavitel, dílem prodává osobám jiným. Při tom se podotýká, že není teprve třeba znaleckého posudku k řešení otázky, co je povoz hospodářský.
Právem tedy brání se žalobkyně proti jezdění s povozy naloženými kamenem nebo štěrkem a bylo tedy dovolání žalobkyninu i v tomto směru vyhověti.
(Rozh. z 31./1. 1911 Rv III 407/10.)
J. B.

Citace:

Rušení práva vlastnického není podmíněno vědomím o bezprávnosti činu.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 5, s. 243-245.