Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 2
PDF

Čs. 13947.


Byla-li vedena exekuce podle § 294 ex. ř. i na nájemné v budoucnosti splatné, načež povolena exekuce vnucenou správou nemovitosti povinného, pozbývá knihovní poznámkou vnucené správy (odevzdáním nemovitosti vnucenému správci) soudcovské zástavní právo na nájemném splatném, teprve po zápisu poznámky (po odevzdání nemovitosti) právní účinek.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1934, R I 1200/34.)
Usnesením ze dne 17. února 1933 byla povolena Úřadovně B. Všeobecného pensijního ústavu v Praze exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávek na nájemném, jež příslušely dlužníku proti Eduardu H-ovi, Josefu E-ovi a Valtru S-ovi. Dne 15. dubna 1933 navrhla Okresní spořitelna v F. u okresního soudu v L., jenž byl i knihovním soudem, povolení exekuce vnucenou správou domu dlužníkova, kterémužto návrhu okresní soud v L. usnesením ze dne 24. dubna 1933 vyhověl. Výtěžek docílený vnuceným správcem z domu přikázal soud prvé stolice především Úřadovně B. Všeobecného pensijního ústavu v Praze. Rekursní soud vyhověl rekursu Okresní spořitelny v F. potud, že přikázal Úřadovně jen výtěžky z činže nájemníků H-a, E-a a S-a za dobu od 21. února 1933 (doručení usnesení o zabavení a přikázání k vybrání nájemcům) až do 24. dubna 1933, nikoliv však i výtěžky z domu po této době. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu Úřadovny B. Všeobecného pensijního ústavu v Praze.
Důvody:
Byla-li vnucená správa knihovně poznamenána nebo byla-li správci odevzdána nemovitost ve veřejné knize nezapsaná, může podle § 103 ex. ř., pokud vnucená správa není, pravoplatně zrušena, vedena bytí exekuce na užitky bez újmy práv již dříve k nim nabytých jen vnucenou správou. Neprávem dovozuje stěžovatelka z tohoto zákonného ustanovení, že zavedením a knihovním poznamenáním vnucené správy domu čís. 365 podle usnesení okresního soudu v L. ze dne 24. dubna 1933 zůstala nedotčena její práva, jichž nabyla z usnesení okresního soudu v L. ze dne 17. února 1933. Tímto usnesením byla jí povolena exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávek na nájemné, které povinnému příslušely proti Eduardu H-ovi, Josefu E-oví a Valtru S-ovi. Podle ustálené praxe Nejvyššího soudu lze vésti exekuci i na peněžité pohledávky, jež jsou podmíněné, časem doložené, sporné nebo závislé na vzájemném plnění (sb. n. čís. 4090, 9197, 10597 a jiné). Lze proto vésti exekuci podle § 294 ex. ř. i na nájemné v budoucnosti dospívající. Zabavením svrchu uvedených pohledávek a doručením platební zápovědi poddlužníkům (dne 21. února 1933) nabyla tudíž stěžovatelka na nájemném soudcovského zástavního práva. Než vzhledem k ustanovení §§ 103 a 119, třetí odstavec, ex. ř. pozbylo toto zástavní právo právního účinku knihovní poznámkou správy, pokud se týče odevzdáním nemovitosti vnucenému správci. V souzeném případě byl okresní soud v L., u kterého vymáhající věřitelka dne 15. dubna 1933 podala žádost o povolení exekuce vnucenou správou domu povinného, i soudem knihovním. Právní účinky knihovní poznámky vnucené správy podle §§ 103, 104 a 119 ex. ř. nastaly tudíž dnem 15. dubna 1933 (§§ 98, 104, prvý odstavec ex. ř.). Na nájemné, které tohoto dne nebylo ještě dospělé, neměla tudíž stěžovatelka již nároku, který byl mohla opírati o usnesení ze dne 17. února 1933. Nájemné, jehož splatnost nastala před 15. dubnem 1933 (za měsíce březen a duben 1933), bylo podle napadeného usnesení stěžovatelce přisouzeno.
Citace:
Č. 11701. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 398-402.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).