Č. 2480.

Administrativní řízení. — Řízení před nss-em (Slovensko): Sdělilo-li ministerstvo pro Slovensko generálnímu fin. ředitelství k jeho dotazu, že domovský list zesnulého úředníka není platný, a intimovalo-li gener. fin. ředitelství toto sdělení vdově po onom úředníku tím způsobem, že ministerstvo pro Slovensko zrušilo onen domovský list a že se proto zastavuje vyplácení vdovské pense, jest ke stížnosti vdovy výrok ministerstva pro Slovensko tak, jak straně byl sdělen, zrušiti podle § 6 zák. o ss.
(Nález ze dne 12. června 1923 č. 10.220.)

Věc: Stefanova Sz. v M. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran domovské příslušnosti.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím z 29. března 1923 vyrozumělo gen. fin. ředitelství v Bratislavě vdovu Stefana Sz., že dle sdělení admin. od dělení min. pro Slov. ze 27. března 1922, byl domovský list, dle kterého její manžel byl příslušný do Michalovic, prohlášen neplatným, a zastavilo jí současně výplatu pense.
Vdova Stefana Sz. podala proti zmíněnému výroku admin. oddělení min. pro Slov. stížnost, o níž uvážil nss toto:
St-lka spatřuje v nař. výroku žal. úřadu rozhodnutí o jejím právu domovském, ježto se jí jiného sdělení v té věci nedostalo a brojíc proti němu vytýká mu nezákonnost.
Žal. úřad uvádí v odvodním spise, že rozhodnutí, do kterého si strana stěžuje, bylo jen odpovědí na žádost g. f. ř. v B., kterou žádalo dobrozdání o správnosti domovského listu stranou předloženého a byl proto nař. výrok jen vnitřním aktem mezi dvěma státními úřady, který
nemůže míti povahu rozhodnutí, proti kterému by příslušela straně stížnost, a to tím méně, že zásadní rozhodnutí ve věci této žal. úřadem intimováno nebylo.
Ze spisů je zjevno, že g. f. ř. v B. požádalo admin. referát min. pro Slov. o dobré zdání ohledně správnosti domovského listu manžela st-lčina a že nař. rozhodnutí je odpovědí na tento dotaz g. f. ř. Také šetření, jež žal. úřad ve věci konal, nenasvědčuje tomu, že by byl chtěl o platnosti domovského listu manžela st-lčina a tím o domovském jejím právu autoritativně rozhodnouti, neboť šetření v této věci nebylo konáno za účasti strany a vyřízení zmíněné žádosti g. f. ř. nemá ráz úředního rozhodnutí instančního nebo dozorčího, ježto nečiní se v něm opatření k vyrozumění st-lky neb obce ani opatření k prohlášení dotčeného domovského listu neplatným. Posléze postrádá zmíněný výrok i jakékoli odůvodnění. Dospěl tudíž nss k názoru, že v nař. výroku nelze spatřovati rozhodnutí právní moci schopné.
Výrok tento byl však rozhodnutím g. f. ř. z — sdělen st-lce jako rozhodnutí žal. úřadu a připojeno bylo k němu — jak ze spisu vysvítá — jako jeho důsledek — zastavení její vdovské pense, takže st-lka ve výroku tom právem mohla spatřovati autoritativní rozhodnutí žal. úřadu o jejím právu domovském.
Tento rozpor ultimátu zmíněného výroku se spisy zakládá však podstatnou vadu řízení a bylo proto nař. výrok tak, jak st-lce byl intimován, dle § 6 zák. o ss zrušiti.
Co se týče petitu stížnosti, aby st-lce byla opětně její vdovská pense poukázána, nemohl se jím nss zabývati již proto, že se nař. rozhodnutí pense vůbec netýče.

Citace:

č. 2480. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 256-257.