NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 4929.

Zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém (zákon ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n.). Technický správce dvou různých dvorů, jenž mimo to samostatně řídil zemědělský podnik průmyslový, spadá do skupiny 9. tabely, třebas měl jen nižší přípravné studium.
(Rozh. ze dne 16. dubna 1925, Rv II 205/25.)
Procesní soud prvé stolice přisoudil vdově po správci velkostatku žalovaného zaopatřovací požitky dle skupiny deváté tabely připojené k zákonu ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n. Odvolací soud k odvolání žalovaného napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Nižšími soudy bylo zjištěno, že zemřelý správce Alois K. až do 15. února 1915, kdy byl povolán k vojenské službě (kdež 5. září 1915 v poli padl), měl v hospodářské správě dva dvory, dvůr S. o 108 ha a dvůr W. o 103 ha půdy, a při nich vedl i správu hospodářského lihovaru s kontingentem 723 11 hl, že dvory byly přes hodinu cesty od sebe vzdáleny, že denně vykonával dozor na obou dvorech a vedl samostatně i výrobu v lihovaru, jsa osobně i důchodkové kontrole zodpovědným, že také vedl o těchto podnicích knihy, a že pracoval jednou ročně návrh osevního plánu. Oba dvory, jsouce jinak samostatnými hospodářskými jednotkami, sloučeny byly ve společnou správu ještě s hospodářským lihovarem (sekcí), ježto k velkému pozemkovému majetku, žalovanou firmou drženému, patřilo celkem pět dvorů o třech sekcích s ústředním řiditelstvím v S. Prvým soudem bylo zjištěno ze znaleckého posudku, že hospodářský úředník, pověřený vedením sekce, má větší zodpovědnost, než úředník jediný dvůr na starosti mající, poněvadž jeho činnost jest rozšířena na více objektu, a vyžaduje větší bystrosti při vedení. Bylo-li tedy prokázáno, že správce Alois K. osobně vedl technickou správu dvou různých dvorů a mimo to i samostatně řídil zemědělský podnik průmyslový (lihovar), tato jeho činnost osvědčovala již jeho zvláštní schopnosti a odborné znalosti i zkušenosti, jaké předpokládají se u samostatných správců velkých dvorů, a nezáleží na tom, že měl jen nižší přípravné studium hospodářské, když ve skutečnosti vykazoval příslušné vědomosti a potřebné odborné znalosti pro svěřené mu úkoly. Bylo však také zjištěno, že kromě služby technické obstarával Alois K. i úkony správní těchto zemědělských podniků, zejména že vedl knihy a záznamy o jejich provozu, a že pro lihovar také z části sám nákup bramborů obstarával. Vysvětlivky k vládnímu nařízení čís. 189 z r. 1921 neurčují přesně úkonů administrativy pro správce sekce a proto ani okolnost, že vlastní obchodní podnikání, pokud se těchto dvou dvorů týkalo, provozovala ústřední správa velkostatku v S., není s to, by snížila význam povolání Aloise K-a, poněvadž u zaměstnanců skupiny 9. se ani nepožaduje, by také samostatně vedli komerční stránku zemědělských podniků, jejich správě svěřených. Nesejde ani na tom, že Alois K. měl ze svého dvoru stále telefonické spojení s ústředním řiditelstvím v S. a časté služební hovory s ním, a nutno zdůrazniti, že dovolací vývody neprovádějí dovolací důvod podle čís. 4 §u 503 c. ř. s. po zákonu, pokud, přezírajíce skutková zjištění nižších soudů o samostatném vedení správy obou dvorů a lihovaru Aloisem K-em, pokoušejí se dolíčiti, že prý byl jen vykonavatelem denních telefonických příkazů ústředního ředitelství. Výtka, že Alois K. nepracoval ani osevního plánu, byla již vyvrácena nižšími soudy, které jednak ujistily, že každoročně návrh osevního plánu zhotovil, jednak případně odůvodnily i provedené jeho změny ústředním řiditelstvím zřetelem na rozvrh osevu na ostatních sekcích. Odvolacím soudem byla tedy sporná otázka právní povahy zaměstnání Aloise K-a posouzena v podstatě správně, když podle skutkových zjištění a znaleckého posudku o jeho činnosti uznal, že jest ho pokládati za správce sekce dvou sloučených dvorů a právem přiznal i jeho pozůstalým nárok na zaopatřovací požitky podle skupiny 9. tabulky zákona ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n. a vysvětlivek k vládnímu nařízení ze dne 13. května 1921, čís. 189 sb. z. a n.

Citace:

č. 4929. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 742-744.