NPD documents search: Právník, 77 (1938) - Vzdal-li se oprávněný svědectví z důvodu § 152, odst. 1, čísl. 1 tr. ř.,

Vzdal-li se oprávněný svědectví z důvodu § 152, odst. 1, čís. 1 tr. ř., nelze podle zásady § 252, odst. 1, čís. 3 tr. ř. užíti jako důkazního prostředku jeho výpověď, kterou před tím v jiné trestní věci složil ve formě výslechu obviněného.

(Rozh. ze 13. X. 1938, Zm I 649/38.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obhájce mladistvé obviněné do rozsudku soudu mládeže, jímž byla obviněná uznána vinnou proviněním podle § 3 zák. č. 48/1931 Sb. z. a n. a § 139, věta 2. tr. z., napadený rozsudek zrušil a nalézacímu soudu uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Z důvodů: Zmatek čís. 4, § 281 tr. ř. spatřuje stěžovatelka v tom, že byl při hlavním líčení čten proti jejímu odporu zápis o výpovědi, kterou učinil X. jsa vyslýchán jako obviněný ve věci vedené proti němu pro zločin svedení ke smilstvu podle § 132 tr. z., pro přestupek § 20, čís. 2 zák. o potírání pohlavních nemocí a pro přestupek § 516 tr. z., ač X. jsa vyslýchán v trestní věci, o niž jde, jako svědek odepřel svědčiti podle § 152, odst. 1, čís. 1 tr. ř.
Zmateční stížnost se sice domnívá, že tím byl porušen předpis § 152 tr. ř. Než tomu je tak jediné tehdy, byl-li kdo vyslýchán, ač se výslovně nezřekl práva vzdáti se svědectví; v souzeném případě však jde o otázku, zda směl býti při hlavním přelíčení čten protokol o výpovědi X., kteroužto otázku je posouditi podle předpisu § 252, odst. 1., čís. 3 tr. ř., jehož šetřiti neukládá zákon pod zmatečností. Podle tohoto předpisu smějí býti předčítány při hlavním přelíčení protokoly o výslechu spoluobviněných a svědků, když svědci nejsouce k tomu oprávněni nebo když spoluvinníci odpírají výpověď.
Řízení v souzené věci proti stěžovatelce se konalo pro provinění § 139 tr. z., kdežto řízení proti X. se vztahovalo na delikty nahoře uvedené. Byl-li X. ve své trestní věci vyslýchán o trestných činech jemu za vinu kladených a dotázán též o okolnostech týkajících se trestného činu, z něhož byla obviněna stěžovatelka, šlo o projev, který ss měl státi ve formě svědecké výpovědi, i když v onom řízení mohl býti X. vyslýchán jen ve formě obviněného. Byl-li pak X. v trestní věci proti stěžovatelce předvolán jako svědek a vzdal-li se svědectví z důvodu § 152, odst. 1., čís. 1 tr. ř. jsa k tomu oprávněn, musela důsledkem uvedené zásady § 252, odst. 1., čís. 3 tr. ř. z průvodního materiálu zmizeti jeho výpověď, kterou před tím složil ve formě výslechu obviněného (srv. Mayer, 1878, III. pozn. 91, 93 k § 152 tr. ř.; srv. rozh. č. 3692 Sb. n. s. a rozh. č. 674 víd. sb.).
V řečeném protokole potvrdil X., že se obviněná vyjádřila před porodem, že nechce chovat, že si s tím udělá, co bude chtíti, a že doznala po porodu, že dítě zaškrtila a hodila do žumpy. Jde tudíž o okolnosti závažné pro posouzení subjektivní stránky souzeného provinění. Také napadený rozsudek se dovolává těchto okolností v uvedeném směru. Na doklad tohoto svého závěru odkazuje napadený rozsudek též na doznání obviněné. Ježto však obviněná nedoznala výslovně, že bylo jejím úmyslem usmrtiti dítě, nelze dojíti k závěru, že je nepochybně patrno, že uvedená formální vada nemohla na rozhodnutí působiti způsobem obviněné nepříznivým (§ 281, posl. odst. tr. ř.).
Ježto se porušení uvedeného zákonného ustanovení stalo proti odporu obhajoby, je splněn i formální předpoklad úspěšného uplatňování zmatku podle čís. 4, § 281 tr. ř.
K.

Citace:

Vzdal-li se oprávněný svědectví z důvodu § 152, odst. 1, čísl. 1 tr. ř.,. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1938, svazek/ročník 77, číslo/sešit 10, s. 676-677.