NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2641.

Školství. — Obecní samospráva: 1. § 35 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. nevstoupil dosud v platnost. — II. Jde-li o úhradu věcného nákladu na školy národní, jest konkurenčním činitelem místní obec jako celek, nikoliv jen její přiškolené obce.
(Nález ze dne 13. září 1923 č. 15 191.)
Věc: Firma »Poldina huť« akc. spol. v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze stran školních přirážek v obci Dubí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obecní zastupitelstvo spojených obcí Dubí-Újezda-Dříně usneslo se ve schůzi dne 17. února 1922, aby k uhrazení schodků školních rozpočtů (ve Dříni, v Kladně za osadu Újezd a v Rapicích za osadu Dubí) pro školní rok 1921 vybírána byla v obci Dubí-Újezdě-Dříni společná školní přirážka 29% k dani činžovní a 113% k ostatním daním, vyjímaje daň z příjmu.
Usnesení to bylo pořadem instancí, v poslední stolici nař. rozhodnutím potvrzeno. O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
Stížnost potírá nař. rozhodnutí především tvrzením, že školní přirážky po zákonu nemají býti pokládány za všeobecný náklad obce, nýbrž že mají býti rozvrženy na jednotlivé části obce podle toho, jak jsou k té neb oné škole přiškoleny. K podpoře tohoto názoru dovolává se stížnost ustanovení § 35 zákona z 9. dubna 1920 č. 292 Sb., v němž se praví, že veškerý náklad věcný na veřejné školství národní uhrazuje školní obec, pokud jinak není stanoveno dosavadními zákony.
Smysl tohoto předpisu vykládati a po případě zkoumati, zdali a jak dalece předpis ten se shoduje nebo liší od dosavadních platných zákonů, není dosud na místě, neboť § 35 cit. zákona nevstoupil ještě v platnost.
Dle § 38 cit. zákona vstoupila dnem 1. ledna 1921 v platnost toliko ustanovení tohoto zákona o menšinových školách, a podle nař. vlády ze 6. listopadu 1920 č. 605 Sb., vyhlášeného dne 13. listopadu 1920, nabyly tímto dnem účinnosti §§ 17—32 zmíněného zákona jednající o místních školních radách a o místních výborech školních (pro školy menšinové), konečně dle nařízení vlády ze 6. listopadu 1920 č. 608 Sb. byly zrušeny okresní školní rady a na dobu přechodu zřízeny okresní školní výbory.
Ohledně ostatních ustanovení tohoto zákona jest podle odst. 2 § 38 ponecháno vládě, aby určila dobu, kdy budou provedena. Z toho nutno dojíti k závěru, že § 35 cit. zákona dosud není účinným.
Platí tedy po rozumu čl. 2 zákona z 28. října 1918 č. 11 Sb. dosavadní školní zákony, podle kterých jest spornou věc posuzovati, totiž říšský zákon školní ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. a zemský zákon z 24. února 1873 č. 16 z. z.
§ 2 zákona posléz cit. ukládá ovšem školní obci povinnost, zříditi a udržovati budovu školní a opatřiti všecky věcné potřeby a způsob, kterým se to díti má, ustanoven jest v § 11 tohoto zákona ve znění zákona z 1. září 1880 č. 85 z. z. a v § 12 téhož zákona. Podle § 11 předloží místní školní rada rozpočet pro příští rok obecnímu výboru a sestává-li školní obec z několika místních obcí nebo částí místních obcí, má místní školní rada neuhrazený schodek rozvrhnouti na přiškolené obce nebo části obcí podle poměru veškerých přímých daní s přirážkami státními na ně k placení připadajících a rozpočet i repartici sděliti obcím buď zcela nebo z části přiškoleným, aby do něho nahlédly. Podle § 12 jest obecní výbor povinen, aby se o uhrazení rozpočtového schodku postaral z prostředků obecních.
Zákon tedy označuje jako fond, z něhož jest náklad na školy uhraditi, prostředky obecní, a to v úplné shodě s § 28 č. 10 ob. zříz. pro Čechy, dle něhož přísluší obci v oboru její samostatné působnosti péči míti o zřizování, udržování a nadání škol obecných. Obecní prostředky, ze kterých jest dle právě uvedeného náklad na školy uhrazovati, jsou dle §§ 74 a 79 a násl. ob. zříz. a podle §§ 2, 3, 19 a 29 a násl. fin. novely z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. především výnos obecního jmění a pokud ten by nestačil, obecní přirážky.
Jestliže tedy zákon chce míti náklad na školu hrazený z prostředků obce a obecní výbor označuje jako příslušný orgán, který úhradu tu má provésti, péče o školy pak §em 28 ob. zříz. obci jest uložena
page number='00538'/>
jako věc všeobecného zájmu celé obce, není pochyby, že jen místní obec jako celek, nikoli pouze její přiškolené obce, jest pokládati za konkurenčního činitele tam, kde jde o úhradu nákladu na zřízení a udržování obecných škol.
V dalším uplatňuje stížnost, že prý mezi místními osadami, nyní v jednu obec spojenými, školní přirážky od počátku sloučení vypisovaly se na zúčastněné školní obce jako na samostatné konkurenční činitele. Tato st-lkou tvrzená zvyklost nebo úmluva nebyla v řízení administrativním zjištěna, ani nebylo provedeno nějaké šetření, které by k tomu směřovalo, v čemž stížnost shledává podstatnou vadu řízení.
Uváží-li se, že st-lka během řízení správního ani ve stížnosti k nss vůbec netvrdila, ba ani jinak nenaznačovala, že by úmluvou nebo zvyklostí zavedený způsob úhrady nákladu na školu odlišný od způsobu zákonem předepsaného býval nadřízeným školním a obecním úřadům sdělen a těmito schválen, bez takového schválení by však taková úmluva právní platnosti nabýti nemohla, nelze shledávati vadu řízení v tom, že žal. úřad se tvrzenou úmluvou vůbec nezabýval a šetření k jejímu zjištění nepředevzal.
Pokud ještě stížnost má za to, že usnesení ob. zastupitelstva ze 17. června 1921 o ustanovení 66% školní přirážky pro školní obec Újezd jest pravoplatné, protože nebylo usnesením z 13. února 1922 výslovně odvoláno, stačí poukázati k tomu, že v obou usneseních jde o úhradu týchž rozpočtových schodků pro rok 1921 a že v pozdějším usnesení se výslovně zdůrazňuje, že se stanoví společná školní přirážka v jednotné výši ve spojených obcích Dubí-Újezdě-Dříni, čímž implicite zrušeno bylo usnesení dřívější, které této zásadě opatření úhrady z prostředků celé obce nevyhovovalo.
Neshledal tudíž nss v nař. rozhodnutí ani nezákonnosti, ani v řízení správním vady stížností vytýkané, pročež bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2641. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 536-538.