NPD documents search: Slovník veřejného práva československého, sv. 1

Cenové soudy lidové.

byly zřízeny zák. z 28. V. 1919, č. 299 Sb., a měly přechodnou působnost. Prov. nař. bylo vydáno pod 21. VI. 1919, č. 347 Sb. C. 1. s. byly povolány rozhodovati spory o zaplacení náhrady za to, že někdo za války do 28. X. 1918 zaplatil hotově nebo směnou přílišnou cenu za předměty potřeby, nepřevyšovala-li vymáhaná náhrada 10000 K. (Pro vyšší nároky z tohoto důvodu zůstal příslušným sborový soud I. stolice.) Zřízeny byly při každém okresním soudu pro jeho obvod (§ 1 zák.). C. s. 1. působil jako rozhodčí soud a skládal se z předsedy, jímž byl přednosta okresního soudu, jeho náměstků ze samosoudců tohoto soudu a 12 přísedících. Přísedící jmenoval přednosta okresního soudu, a to 3 z obchodníků a živnostníků, 3 ze zemědělců, 3 z dělníků a 3 z osob s pevným platem, v posledních dvou skupinách po jedné ženě, ve všech skupinách z osob navržených odbornými nebo, nebylo-li jich, politickými organisacemi každé skupiny. Nebyl-li po vyzvání podán návrh, jmenoval je přednosta sám podle své znalosti okresu. Podrobnější podmínky pro jmenování byly v § 3 zák. a § 1 nař. Předpisy j. n. o odmítnutí a vyloučení soudců platily o přísedících. Místně příslušným byl soud, v jehož obvodu se zdržoval žalovaný (§ 2 zák.). Žaloby musely býti podány do 6 neděl po počátku působnosti zákona, tedy do 28. VII. 1919, jinak nárok propadl. O žalobách bylo nařízeno napřed smírné jednání, ke kterému byli přizváni všichni přísedící. Předseda rozdělil jednání o smír mezi ně. Došlo- li ke smíru, byl sepsán o něm zápis pod dozorem předsedovým. O žalobách, o nichž nebylo dosaženo smíru, nařídil předseda ústní jednání. O nárocích do 5000 K rozhodoval tříčlenný senát (z předsedy a 2 přísedících, jednoho ze spotřebitelů, druhého z výrobců neb obchodníků), o vyšších pětičlenný senát (z předsedy a po dvou přísedících z každé skupiny). Řízení bylo podle obdoby civ. řízení soudního, a to do 1000 K ve věcech nepatrných, jinak řádného. Z nálezu bylo se možno odvolat! ke sborovému soudu I. stolice, převyšovala-li vymáhaná náhrada 1000 K (§ 9 zák.). Přisouzenou nebo smluvenou náhradu bylo složiti do 14 dní u cenového soudu. Z ní připadlo 10% do úřední zálohy okresního soudu, 40% bylo odvésti ministerstvu sociální péče pro nemajetné děti osob, které padly ve válečné službě nebo jí nebo nemocí s ní související staly se neschopnými k výdělku, nebo pro jinou všeobecnou sociální péči. Zbytek vydal soud žalobci. Stejně to platilo, byl-li spor projednán sborovým soudem I. stolice proto, že vymáhaná náhrada byla přes 10000 (§ 11 zák.). Zákon stanovil v § 13 beztrestnost pro činy proti §§ 19 a 20 c. n. z 24. III. 1917, č. 131 ř. z., a obdobným ustanovením c. n. č. 261/1918, 288/1915 a 194/1914 ř. z., byl-li přeplatek složen u cenového soudu; bylo-li třeba, byl c. 1. s. povolán, určiti usnesením tento přeplatek.
Antonín Hartmann.

Citace:

Cenové soudy lidové. Slovník veřejného práva Československého, svazek I. A až Ch. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 165-166.