NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 11400.

Platiti výkonnému orgánu (§ 25, druhý odstavec, ex. ř.) lze od okamžiku, kdy ho došel přikaž ku provedeni prvého exekučního výkonu.
(Rozh. ze dne 13. února 1932, Rv 1 1778/30.)
Žalovaný pojistil u žalující pojišťovny automobil proti následkům havarie a proti následkům povinného ručení. Premie z těchto pojišťovacích smluv, dospělé dne 28. května 1927, zaplatil žalovaný po podání žaloby a po zahájení exekučního řízení k jich vydobytí dne 14. února 1928 asi ke 3. hod. odpoledne. Téhož dne o hod. večer auto žalovaného havarovalo. Proti žalobě pojišťovny o zaplacení premií dospělých dne 28. května 1928 namítl žalovaný započtením vzájemnou pohledávku na náhradu škody z havarie auta ve výši zažalované pohledávky. Žalobkyně proti tomu uvedla, že podle § 6 pojišťovacích podmínek má žalovaný nárok na náhradu škody teprve po úplném zaplacení premie a vedlejších poplatků; že platy žalovaného dány byly na poštu teprve dne 17. února 1928 a došly straně žalující teprve dne 20. února 1928; že žalovaný výkonnému orgánu neplatil při výkonu exekuce a že platbu konanou před dražebním rokem výkonnému orgánu nelze považovati za platbu konanou vymáhajícímu věřiteli přímo. Procesní soud prvé stolice uznal namítanou vzájemnou pohledávku po právu a důsledkem toho žalobu zamítl. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolatelka má za to, že podle správného výkladu § 25 ex. ř. má plat výkonnému úředníku účinek plnění přímo straně vymáhající jen, když se stal při provedení exekučního úkonu, anebo bezprostředně před tím, když právě hodlá předsevzíti exekuční úkon a »zakrokčuje«, tedy ve funkcí výkonného orgánu a že osoby, které bývají pověřeny soudem, by předsevzaly určité exekuční výkony, jest pokládati za výkonné orgány jen vzhledem k tomu kterému exekučnímu výkonu a jen v době určené k tomuto výkonu, že tudíž vykonavatel jest exekučním orgánem podle § 25 ex. ř. jen při výkonu exekuce, nikoliv před tím a potom. Odvolací soud má za to, že doslov § 25 ex. ř., že »plnění, které exekucí má býti dobyto«, neznamená, že plnění to se musí státi před výkonem prvého úkonu exekučního aneb při něm a že tedy výkonný orgán může přijmouti placení a platně kvitovati nejen pří prvém úkonu, nýbrž i po něm. Dlužník může se zprostiti vymáhaného dluhu zaplacením v kterémkoliv období exekučního řízení, jen když se tak Stalo před skončením dražebního řízení. Zaplatil-li tedy v souzeném případě žalovaný premie do rukou výkonného orgánu po zabavení, byl výkonný orgán oprávněn placení přijati a platně kvitovati, třebaže právě nebyl před předsevzetím nějakého výkonu exekučního v této exekuční věci. Ostatně podle exekučních spisů ustanovena byla již na 15. února 1928 dražba předmětů žalovanému zabavených. K činnosti výkonného orgánu náleží však právě i přijímati placení aneb jiná plnění, kterážto činnost jest rovněž výkonem, ke kterému jsou oprávněni. Převzal tedy výkonný orgán i placení ve výkonu svého úřadu jako výkonný orgán. Bylo tudíž placení to plněním s účinkem pro stranu vymáhající a nerozhodno jest, kdy jí výkonný orgán placené peníze zaslal. Ježto placení se stalo k rukám výkonného orgánu před příhodou způsobivší škodu, povstal žalovanému nárok na náhradu této utrpěné škody a právem namítal proto žalovaný započtením tento svůj nárok na náhradu utrpěné škody proti žalobnímu nároku žalobkyně.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody: Je-li povolující soud zároveň soudem exekučním, započíná výkon exekuce podle § 33 ex. ř., jakmile dojde příkaz ku provedení prvého exekučního výkonu výkonného orgánu k tomu ustanoveného. Od té doby jest výkonný orgán zmocněn podle § 25 druhý odstavec ex. ř. přijímati platy jménem vymáhajícího věřitele a vydávati o nich kvitance: Má proto takovéto placení účinky placení vymáhajícímu věřiteli podle §§ 1412 a 1422 obč. zák. V souzené věci byl dán výkonnému orgánu příkaz ku provedení dražby, ustanovené na 15. února 1928, dne 6. února 1928, jak jest zřejmo z exekučních spisů. Tím započala úřední činnost výkonného orgánu a byl od té doby až do skončení exekuce ze zákona zmocněn přijímati plnění od dlužníka jménem vymáhajícího věřitele a stalo se proto placení věřiteli toho dne, kterého dlužník výkonnému orgánu vymáhanou pohledávku zaplatil. Dlužník ji zaplatil před dražbou dne 14. února 1928 asi o 3. hodině odpolední, kdežto havarie pojištěného auta žalovaného nastala téhož dne až kolem 7. hodiny večerní. Byla proto vymáhaná pohledávka první splatné premie za rok 1927-1928 zaplacena a přijata před vznikem škodné události a tím obživlo podle § 6 odstavec 2 všeobecných podmínek pojišťovacích ručení pojišťovny. Má proto žalovaný nárok proti pojišťovně na náhradu škody z havarie a poněvadž škoda činí právě tolik jako zažalovaná následná premie, jest prémie započtením (§ 1438 obč. zák.) vyrovnána.

Citace:

č. 11400. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 174-176.