NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Č. 11963.

Živnostenské právo (Slovensko): »Sklad« ve smyslu § 56 živn. zák. nebo pouhé skladiště pro úschovu zboží?
(Nález ze dne 7. června 1935 č. 16582/35.)
Věc: Firma Edmund M., úč. spol. v Budapešti, proti zemskému úřadu v Bratislavě o zřízení skladu v Bratislavě.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 4. července 1932 nevzal městský notářský úřad v Bratislavě na vědomí oznámení firmy Edmund M., akciové společnosti pro pěstování a obchod semeny v Budapešti, že zřídila v Bratislavě ... sklad svých výrobků, s odůvodněním, že firmu nelze podle § 56 živn. zák. připustiti ke zřízení skladu v Bratislavě, poněvadž předpokladem zřízení vedlejšího závodu nebo skladu na území Čsl. republiky jest existence hlavního závodu v tuzemsku, jehož však jmenovaná firma nemá.
Nař. výměrem nevyhověl zem. úřad v Bratislavě odvolání firmy a to kromě z důvodu ve výměru úřadu I. stolice uvedeného i proto, že tvrzení odvolatelky, že se v daném případě jedná o zřízení prostého skladu, nepodléhajícího předpisům živn. zák., nemá opory ani v samém podání odvolatelčině, protokolovaném u městského notářského úřadu dne 26. března 1932, ve kterém firma výslovně uvádí, že dotyčný sklad má sloužiti na uschování zboží, které bude odtud potom expedováno jednotlivým zákazníkům. Právě v této posledně označené činnosti spatřuje však zem. úřad známky obchodní činnosti, následkem čehož musel dospět k tomu názoru, že se v daném případě nejedná o zřízení prostého skladiště, sloužícího jen k uschování zboží, nýbrž o zřízení vedlejšího závodu podle § 56 živn. zák.
Proti tomuto výměru čelí stížnost, o níž uvážil nss toto:
Stěžující si firma nepopírá, že předpokladem zřízení pobočného závodu nebo skladu jest existence hlavního závodu na území republiky Čsl., avšak má za to, že v daném případě nejde o sklad, jehož zřízení jest oznámiti podle § 56 živn. zák., nýbrž o pouhé skladiště, sloužící jen k uschování výrobků, které § 56 živn. zák. z předepsaného oznámení vyjímá.
Stížnost ovšem mluví nepřesně o povolení skladu, neboť podle znění § 56 na oznámení o zřízení skladu živnosti svobodné — o jakou tu patrně jde — nenásleduje povolení nebo odepření povolení, nýbrž jen buď vzetí na vědomí, nebo zákaz zřízení skladu a sdělení překážky straně. Tak se také v daném případě stalo.
Na sporu jest tedy otázka, zda sklad firmou zřízený jest skladem, jejž bylo podle § 56 živn. zák. oznámiti.
Žal. úřad zaujal stanovisko, že sklad firmy takovou povahu má a dospěl k tomuto názoru z té okolnosti, že z tohoto skladu bude podle sdělení firmy zboží jednotlivým zákazníkům expedováno, v čemž spatřuje žal. úřad známky obchodní činnosti, podle názoru úřadu pro posouzení této otázky rozhodné. Naproti tomu má stížnost za to, že tato okolnost nepropůjčuje zamýšlenému skladu povahy skladu, jejž jest podle § 56 oznámiti, nýbrž, že přes to zůstává sklad ten pouhým skladištěm jen pro úschovu zboží, neboť prý jest samozřejmé, že když se zboží v nějakém skladišti uloží, neuloží se tam proto, aby tam na věčné časy zůstalo, nýbrž, aby bylo expedováno. V Bratislavě prý firma žádné obchodní činnosti nevykonává, tam žádné kanceláře nemá a veškerý svůj obchodní styk, který jest rozvětven po všech nástupnických státech, obstarává z budapešťské centrály, sklad v Bratislavě jest prý jen transitní.
Nss nedal však stížnosti za pravdu. Podle § 56 živn. zák. jsou z povinnosti oznamovací, případně schvalovací vyňaty pouze »prosté sklady a jiné místnosti sloužící jen k uschování výrobků«. Ustanovení toto jako výjimečné jest vykládati přesně. Neslouží-li tedy sklad jen k uschování zboží, nýbrž také ještě jiným směrem podporuje činnost hlavního závodu, nelze již mluviti o pouhém uschovávání zboží. V daném případě přiznala stěžující si firma v odvolání k žal. úřadu, že z tohoto skladu bude expedováno zboží jednotlivým zákazníkům. To předpokládá již manipulaci rozdílnou od pouhého uschování zboží, manipulaci, která navazuje styk se zákazníky, tedy činnost obchodní.
Je pravda, že se zboží neuskladňuje, aby trvale zůstalo ve skladišti, nýbrž, aby jednou bylo expedováno, avšak záleží na tom, komu má býti expedováno. Není pochyby, že expedování zboží z jednoho do druhého skladiště firmy nebo do hlavního závodu nebo do pobočného závodu nevylučuje povahy pouhého skladiště k uschování zboží, neboť touto expediční činností se nenavazuje styk se zákazníky, nevyvíjí se vůbec žádná obchodní činnost. Při expedování však zákazníkům jde o úkony obchodní činností.

Citace:

Č. 11963. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 12-14.