NPD documents search: Všehrd, 8 (1927) - Prof. V. Th. Totomianc: Stručná učebnice družstevnictví.

Glosy a aktuality.

Ještě k právnímu postavení Treuhändra.

I.
Především jest upozorniti na druhé nařízení o výkonu občanského soudnictví v Protektorátu Böhmen und Mähren, vydané říšským ministrem spravedlnosti 20. března 1940 na základě prováděcího nařízení o soudnictví v Protektorátu ze 14. dubna 1939 (Rg. Bl. I, strana 759), které bylo uveřejněno:
a) nejprve v říšském zákoníku I, str. 533 z 26. března 1940, b) a přetištěno ve Věstn. Reichsprotektora čís. 16 z 10. dubna 1940.
V tomto druhém nařízení se mimo jiné stanoví v § 4:
Deutsche Vermögensverwalter oder Sachwalter als Beteiligte in gerichtlichen Verfahren.
1. Ist ein deutscher Staatsangehöriger als Vermögensverwalter oder Sachwalter behordlich eingesetzt und ist in dieser Eigenschaft eine bürgerliche Rechtssache von ihm wahrzunehmen oder von ihm oder gegen ihn zu führen, so kommt es für die Entscheidung, welche Gerichtsbarkeit gegeben ist, auf seine Staatsangehorigkeit an. Vermögensverwalter oder Sachwalter, die von einer deutschen Behörde oder einer unter kommissarischer deutscher Leitung stehenden Behörde eingesetzt sind, sind im Sinne der Vorschriften uber die deutsche Gerichtsbarkeit im Protektorat Bohmen und Mähren stets als deutsche Staatsangehörige zu behandeln.
2. Wird ein deutscher Vermögensverwalter oder Sachwalter erst bestellt, nachdem eine bürgerliche Streitsache, die er fortzuführen hat, bei einem Protektoratsgericht anhängig geworden ist, so kann er innerhalb eines Monats nach der Bestellung die Abgabe des Verfahrens an das zuständige deutsche Gericht beantragen. Für den Antrag und den übergang des Verfahrens gelten die Vorschriften des § 8 der Ersten Protektorats - Reichspflege - Verordnung sinngemäss. 3. Vermögensverwalter oder Sachwalter im Sinne dieser Vorschriften sind insbesondere für die Verwaltung eines fremden Vermögens eingesetzte Treuhander, Sequester und Vertrauensmänner, ferner Zwangsverwalter und Konkursverwalter sowie nach § 12 der Verordnung über die Behandlung feindlichen Vermögens vom 15. Jänner 1940 (Reichsgesetzbl. I, S. 191) eingesetzte Verwalter.
Němečtí správci jmění nebo zmocněnci jako účastníci v soudním řízení.

1. Je-li německý státní příslušník úředně dosazen za správce jmění nebo zmocněnce, a v této vlastnosti má jím býti zastupována některá občanská věc právní nebo má býti jím nebo proti němu vedena, je pro rozhodnutí, která soudní pravomoc je dána, rozhodná jeho státní příslušnost. Se správcem jmění nebo zmocněncem, kteří byli dosazeni německým úřadem nebo úřadem, který je pod německým komisařským vedením, je zacházeti ve smyslu předpisů o pravomoci německých soudů v Protektorátu Böhmen und Mähren vždy jako s německými státními příslušníky.
2. Je-li ustanoven německý správce jmění nebo zmocněnec teprve po tom, kdy již byla u soudu Protektorátu zahájena občanská věc sporná, v níž má pokračovati, může v době jednoho měsíce po tom, kdy byl ustanoven, navrhnouti, aby řízení bylo odevzdáno příslušnému německému soudu. O návrhu a přechodu řízení platí obdobně předpisy § 8 Prvého nařízení o soudnictví v Protektorátu.
3. Správci jmění nebo zmocněnci ve smyslu těchto předpisů, jsou zvláště pro správu cizího jmění dosazení správci k věrné ruce, sekvestři a důvěrníci, dále vnucení správci a správci konkursní podstaty, jakož i správci dosazení podle § 12 nařízení o nakládání s nepřátelským majetkem z 16. ledna 1940 (Říš. zák. I, str. 191).
Toto ustanovení má nesmírnou důležitost zejména proto, že i Treuhändři české národnosti jsou ustanovováni německým úřadem nebo úřadem, který jest pod německým komisařským vedením (pozemkový úřad a úřady pozemkové reformy a pod.). V takových případech se Treuhänder pokládá za německého státního příslušníka a podléhá německému soudnictví. Nerozhoduje tedy příslušnost osoby nebo podniku, které jest Treuhänder dosazen, ani příslušnost Treuhändra samotného, nýbrž jenom okolnost, kterým úřadem byl Treuhänder ustanoven. Podle toho bude zde nutno řešiti otázku soudní příslušnosti.
II.
Posléze jest se v této souvislostí zmíniti též o posici Treuhändra, ustanoveného židovi nebo židovskému podniku v peněžním styku. Peněžní styk se židem jest upraven vyhláškou ministerstva financí (revisní odbor) z 23. ledna 1940, čís. 25761/39 VI, uveřejněnou v Úředním listě čís. 22 z 27. ledna 1940, a jejím doplňkem z 8. března 1940 č. j. 9221/40 VI, uveřejněným v Úředním listě čís. 58 z 9. března 1940 (viz také Svatuška, Židovské předpisy, str. 132, Jurášek, Předpisy o židovském majetku, str. 119 a n.).
V odstavci 2 první vyhlášky se stanoví, že omezení v peněžním styku podle této vyhlášky se nevztahuje na podniky, do nichž německými úřady bylo dosazeno arijské vedení (rozuměj Treuhänder).
Podrobný výklad obou vyhlášek ministerstva financí o úpravě peněžního styku se židy viz v komentáři Untermöhle- Schmerling, »Zajištění židovského majetku« a ve Spořitelním obzoru 5/1940 v článku Mužákově »Peněžní styk se židy.

Citace:

B., J.. Prof. V. Th. Totomianc: Stručná učebnice družstevnictví.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1927, svazek/ročník 8, číslo/sešit 3, s. 102-102.