Č. 4818.

Obecní úředníci (Velká Praha): Úpravu požitků zaměstnanců hlavního města Prahy, na níž se usnesla ústřední správní komise dne 8. ledna a 5. února 1923 č. 856 os. praes., nelze pokládati za všeobecnou celkovou úpravu požitků ve smyslu odst. 2. § 3 zák. č. 114/1920
(Nález ze dne 23. června 1925 č. 12 453).
Věc: Obec hlavního města Prahy (vrch. mag. rada Fr. Boháček) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran úpravy služebních požitků Jaroslava A.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: V důsledku předpisu zák. z 21. prosince 1921 č. 495 Sb. a z 20. prosince 1922 č. 394 Sb. provedla ústřední správní komise hl. města Prahy usnesením z 8. ledna a z 5. února 1923 č. 856 os. pres. novou úpravu požitků zaměstnanců obce s platností od 1. ledna 1923.
V sezení 14. března 1924 usnesla se městská rada na základě § 3 zák. č. 114/1920, aby Jaroslavu A., převzatému býv. obec. úředníku k-skému, podle pravidel z 15. prosince 1919 č. 704 os. pres. propočítána byla v kategorii C služba obecní počínajíc 1. září 1914, a aby mu až do všeob. úpravy platů a požitků zaměstnanců sjednocené obce pražské, t. j. do 31. prosince 1922, počítáno bylo k nabytí vyšších požitků 7 válečných pololetí a 5 měsíců. V důsledku toho a po započtení 1 roku 10 měsíců služby soukromé poukázány mu dnem 1. ledna 1922 požitky 9./3. (5208 Kč), od 1. prosince 1922 služné 8/1 (5802 Kč), ode dne všeobecné úpravy pak (usn. ústř. správní komise z 5. února 1923 č. 856 os. pres.) t. j. od 1. ledna 1923 po započtení 5 válečných pololetí požitky 9/3 (19 108 Kč) a od 1. května 1924 služné 8/1 (10 152 Kč).
K rekursu A-ovu, v němž namítáno, že obec nebyla oprávněna propočítávati mu služ. léta znovu podle pravidel pražských, nýbrž že měla ho převésti do požitkového schématu státního na základě platů, které proň resultovaly k 31. prosinci 1922 podle úprav obcí k-skou provedených a ustanovením odst. 2 § 3. zák. č. 114/1920 v platnosti zachovaných, zrušil sbor pro vyřizování stížností rozhodnutím z 12. června 1924 naříkané usnesení jako nezákonné na základě následujících úvah:
»Úpravu požitkovou z 5. února 1923 nelze pokládati za všeobecnou celkovou úpravu ve smyslu § 3, odst. 2 zák. č. 114/1920. Podle § 19 převádějí se totiž zaměstnanci od původu pražští na schéma státní dle požitků ku dni 31. prosince 1922 jim náležejících při zachování výhod přesahujících míru práv a nároků zaměstnanců státních, pokud do 31. prosince 1922 byly konsumovány. Naproti tomu zaměstnanci obcí připojených nepřevádějí se na schéma státní dle požitků, jež jim k uvedenému dni náležely, nýbrž dle požitků, na něž by byli měli k 31. prosinci 1922 nárok, kdyby byli bývali zaměstnanci obce pražské již od počátku svého služ. poměru. Zvolila tedy obec pro způsob převodu té a oné skupiny zaměstnanců princip různý, pročež nelze úpravu z 5. února 1923 pokládati za všeobecnou celkovou úpravu služ. poměrů zaměstnanců ve smyslu § 3, odst. 2 zák. 114/1920, jenž zajisté měl na mysli úpravu vybudovanou na principu jednotném.«
Zsv nař. rozhodnutím, zamítnuv rekurs obce pražské potvrdil výrok stížnostního sboru z jeho důvodů.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil: — — —
Spor točí se o otázku, lze-li úpravu požitků zaměstnanců obce pražské z 5. února 1923 č. 856 kvalifikovati jako všeobecnou celkovou úpravu platův a požitkův úředníkův a zřízenců sjednocené obce pražské ve smyslu odst. 2 § 3 zák. č. 114/1920.
Účelem této úpravy bylo uvésti v důsledku předpisů § 3 zák. č. 495/1921 a § 19 zák. č. 394/1922 od 1. ledna 1923 služ. požitky a právní nároky zaměstnanců obce pražské na míru požitků, práv a nároků zaměstnanců státních. Za tím účelem převádějí se zaměstnanci pražští od 1. ledna 1923 na platové schéma zaměstnanců státních. Pravidlo pro tento převod obsahuje § 19 úpravy, jenž rozeznává: Odstavec 1. jedná výhradně o zaměstnancích bývalé obce pražské. Těm zůstávají zachovány požitky, práva a nároky, které jim na základě dosavadního jejich služ. poměru vyplynuly z platných usnesení obce pražské, a podle základního platu incl. vyšších stupňů služného, jak jim z těchto úprav resultuje k 31. prosinci 1922, převádějí se do korespondujícího platového stupně schématu zaměstnanců státních. Jinak postupuje § 19. vůči převzatým zaměstnancům bývalých obcí předměstských. Tito nepřevádějí se do platového schématu státního na základě požitků, které pro ně podle dosavadního jejich služ. poměru resultují k 31. prosinci 1922; podle § 19 má se ohledně nich nejprve zjistiti, jaké by jim k 31. prosinci 1922 příslušely podle pravidel platných pro zaměstnance býv. obce pražské, zejména podle usnesení z 15. prosince 1919 č. 7004 os. a z 30. července 1919 č. 1678 os., a na základě těchto požitků teprve přeřazují se do korespondujícího platového stupně schématu státního. Přeřaďují se tedy nejprve do požitkového schématu zaměstnanců pražských a teprve touto oklikou do schématu státního.
Převod každé z obou uvedených skupin zaměstnanců obce pražské na požitkové schéma státní děje se tedy dle jiné zásady. Kdežto zaměstnanci od původu pražští převádějí se do tohoto schématu se zachováním výhod, které jim z dosavadního služebního poměru až do 31. prosince 1922 vyplynuly, odnímají se převzatým zaměstnancům býv. obcí předměstských nejprve výhody z dřívějšího jejich služ. poměru vyplynuvší a ustanovením § 3 odst. 2 zák. č. 114/1920 v platnosti zachované, míra jejich požitků a práv upravuje se nejprve na míru požitků a práv zaměstnanců býv. obce pražské, a teprve na základě požitků takto upravených převádějí se na systém státní.
Postup tento nelze odůvodňovati tím, že obec provedla nejprve všeobecnou celkovou úpravu požitků ustanovením §§ 1—18 pravidel z 5. února 1923 č. 856, a že tudíž provedením této úpravy pozbyly výhody zachované převzatým zaměstnancům předpisem § 3 odst. 2 zák. č. 114/1920 platnosti, takže byla pak obec oprávněna převésti je na schema pražské. Neboť nová úprava požitková nespočívá toliko v předpisech §§ 1—18; podstatnou a nerozlučnou součástí její je také převod zaměstnanců na systém státní, normovaný v § 19, a při posuzování otázky. je-li úprava z 5. února 1923 všeobecnou celkovou úpravou ve smyslu § 3/2 zák. č. 114/1920, dlužno přihlížeti také na obsah tohoto § 19.
Nelze pochybovati o tom, že slučovací zákon v § 3/2 měl na mysli novou úpravu, která by všeobecně a celkově podle jednotného měřítka regulovala platy a požitky všech zaměstnanců obce pražské. Jenom takováto úprava mohla podle stanoviska zákonodárcova ospravedlniti, aby zaměstnancům převzatým odňata byla práva, která jim z dosavadního služ. poměru jejich vyplynula. Shora bylo uvedeno, že úprava z 5. února 1923 č. 856, měříc zaměstnancům býv. obce pražské se strany jedné a zaměstnancům převzatým se strany druhé loktem nestejným, takovou úpravou není a nemůže tedy o sobě odůvodniti odnětí výhod, které zaměstnancům převzatým k 31. prosinci 1922 v základě § 3 odst. 2 zák. 114/1920 příslušely.
Mohla by vzniknouti toliko otázka, zda uvedený nestejný postup nebyl odůvodněn předpisy zákona č. 495/1921 a 394/1922. Na to také stížnost obce pražské poukazuje. Avšak nss ani tuto námitku nemohl shledati správnou. Byla by odůvodněna pouze tehdy, kdyby převod zaměstnanců obce pražské na požitkový systém státní, jak se stal úpravou z 5. února 1923, odpovídal normě § 3 zák. 495/21 resp. § 19 zák. 394/22. Tomu však tak není.
Bylo již ve zd. nál. Boh. 4131 adm. vysloveno, že služ. požitky a právní nároky autonomních zaměstnanců již nabyté, zakládají se na služ. řádech a usneseních dotyčných korporací, pokud byly jim poskytnuty měrou vyšší nežli odpovídá míře jednotlivých druhů požitků, práv a nároků zaměstnanců státních stejné nebo rovnocenné kategorie, koncem r. 1922 zanikají, a od 1. ledna 1923 příslušejí oněm zaměstnancům jenom podle míry, jak je stanoveno pro požitky, práva a nároky zaměstnanců státních. Tamtéž bylo pak zdůrazněno, že je nesprávným názor, jakoby převod úředníka samosprávného na požitkový systém státní měl se státi podle úhrnné výše jeho požitků, kterých v samosprávné službě dosáhl k 31. prosinci 1922, a se zachováním všech výhod pro výměru jeho požitků mu tam poskytnutých.
Pravidla platná pro zaměstnance obce pražské poskytovala těmto — jak je patrno z § 45 odst. 11 služ. pragm. pražské, jímž se pro úřednictvo, jež dne 31. prosince 1919 ve službách obce pražské již bylo stanoví kratší lhůty pro časový postup nežli platí pro úřednictvo státní, jakož i z usnesení z 30. července 1919, č. 1678 os., kterým se obecním zaměstnancům započítává šest válečných pololetí, — požitkový postup a započítávání válečných let pro postup měrou příznivější nežli tomu bylo u zaměstnanců státních. Tyto výhody úpravou z 5. února 1923 odstraněny nebyly, naopak zůstaly jim zachovány a byly respektovány při převodu jich na požitkový systém státní k 1. lednu 1923. Nelze tedy říci, že úprava posléze uvedená je úpravou, k níž obec podle zákonů č. 495/21 a 394/22 byla v tom způsobu, jak ji provedla, povinna. Úprava ta jeví se spíše jako úprava provedená obcí z vlastní dobré vůle. Otázka, byla-li obec vzhledem k zákonům právě citovaným oprávněna ji provésti čili nic, není dnes předmětem sporu a nemůže býti nss-em řešena. Měla-li však takováto dobrovolná úprava zbaviti zaměstnance převzaté z obcí předměstských výhod, které jim § 3/2 zák. 114/20 zachoval, pak byla by to musela býti skutečně úprava všeobecná a celková, t. j. úprava zbudovaná ohledně všech zaměstnanců na stejném principu. Tomuto požadavku však úprava z 5. února 1923 nevyhovuje. Jeví se proto nař. rozhodnutí správným a stížnost bezdůvodnou. — — —

Citace:

č. 4818. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1191-1194.