Č. 1514.

Vyučování (Morava): I. * Jde-lí o zjištění národnosti dítěte za příčinou návštěvy školy, není národnost otce, který dítě opustil a o ně se nestará, pro národnost dítěte rozhodnou, nýbrž sluší přihlížeti k poměrům, za kterých dítě po odchodu otcově bylo chováno. — II. Právní věty jako u č. 1397 pod II. a III. (kompetence k rozhodování o určení školy pro dítě; kdo je stranou v příslušném řízení).
(Nález ze dne 21. září 1922 č. 12703.)
Věc: Anna W. v Ž. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze o vyloučení dítěte z německé školy obecné.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. výnosem bylo nařízeno, aby dítko František W. docházelo na dále do obecné školy české v Ž., poněvadž bylo šetřením zjištěno, že dítko to jest národnosti české a zná vyučovací řeč českou, že proto návštěva jeho v německé obecné škole se nesrovnává s §em 20 zákona z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. pro Moravu z r. 1906.
Stížnost matky naříká toto opatření pro nezákonnost a vady řízení; zejména namítá, 1. že ministerstvo školství a národní osvěty k opatření tomu nebylo příslušným, 2. že šetření o rozhodných okolnostech bylo provedeno vadně bez účasti místní a okresní školní rady, 3. že dítě jest národnosti německé a patří proto do německé školy, 4. že dítě lze bez ohledu na jeho národnost z určité školy vyloučiti a přikázati škole jiného jazyka jen tenkráte, když není mocno jazyka vyučovacího té školy, kterou navštěvuje, a že rodiče mají právo volby, když dítě zná dostatečně vyučovací jazyky obou škol; neznalost německé řeči nebyla u Frant. W. prokázána.
Nss neshledal námitku prvou důvodnou, nebo,ť již nálezem ze 7. června 1922 č. 6962 (Boh. č. 1397), — ku kterémuž se podle § 44 jedn. ř. poukazuje — bylo vysloveno, že rozhodovati o sporném přijetí dítěte do školy jednoho, jazyka a vyloučení jeho ze školy druhého jazyka jest příslušný onen úřad pro dozor ke školám zřízený, který oběma školám, o něž jde, je nadřízen — tedy v případě, ve kterém jedna škola jest školou normální, druhá školou menšinovu podle zákona z 3. dubna 1919 č. 189 sb. z. a n., od 1. ledna 1921 ministr školství a národní osvěty. Tento případ zde jest, neboť německá obecná škola v Ž. jest školou normální zřízenou podle dřívějších zákonů školních, česká obecná škola tamtéž pak školou menšinovou podle cit. zákona. Poněvadž pak nař. opatření nařízeno bylo dne 23. prosince 1921, byl k němu ministr školství a národní osvěty jako jediná instance příslušným.
Pokud jde o námitku, že šetření bylo provedenoj bez účasti místní a okresní školní rady, bylo rovněž v dovolaném nálezu č. 6962/22 vysloveno, že při zjištění národnosti dítěte za účelem rozhodnutí, do které školy dítě patří, jsou stranami jednak dítě, pokud se týče zákonní zástupci jeho, jednak obě školy, o které jde, tudíž ve sporném případu — pokud jde o německou obecnou školu v Ž. jako školu normální — místní školní rada, pokud jde o českou obecnou školu tamtéž — jako školu menšinovou ministerstvo školství a národní osvěty.
Vzhledem k tomu jest ovšem vadou, nebyla-li v řízení slyšena příslušná místní školní rada a bylo by po případě věcí a právem místní školní rady, vytýkati vadnost v tomto směru; stížnost nebyla však místní školní radou podána; st-lce pak námitka, že místní školní rada neprávem nebyla slyšena, nepřísluší, poněvadž opomenutím tím nemohla práva dítěte resp. jeho zákonného zástupce vůbec býti dotčena.
Pokud pak stížnost také vytýká, že nebyla slyšena okresní školní rada, jest námitka tato z téhož důvodu nepřípustnou, nehledě ani k tomu, že, jak shora vylíčeno, postavení strany jako zástupci školy přísluší toliko místní, nikoliv však též okresní školní radě.
Nař. rozhodnutí je založeno na zjištění, že dítě František W. jest národnosti české a že zná vyučovací řeč českou — kdežto stížnost tvrdí, že sice František W. řeč českou poněkud ovládá, že však tato okolnost není ještě důkazem, že dítě jest též národnosti české, poněvadž dítě bylo vychováno německy, v domácnosti se vůbec mluví jen německy, při sčítání lidu matka podle pravdy přihlásila sebe i děti své jako příslušníky národnosti německé, což jest rozhodné, »poněvadž otec dítěte — rodilý Čech — rodinu již před lety opustil a o ni se nestará, ponechav ji na starost st-lce.
St-lka má dále za to, že v případě, když dítě zná dostatečně oba vyučovací jazyky, zákonný zástupce jeho má volbu, do které školy je chce poslati.
Také stížnost vychází z názoru, že podle cit. zákona a dějin jeho vzniku jest zásadně národnost dítěte rozhodna pro to, kterou školu jest povinno navštěvovati, a že zákon stanovil jako zákonný poznatek národnosti dítěte znalost jazyka té které národnosti v takovém rozsahu, že dítě jazyk ten ovládá v rozsahu odpovídajícím celkovému stupni vývoje dítěte, t. j. dovede užívati jazyka toho jako dorozumívacího prostředka v denním životě a vyjadřovati jím svoje myšlenky a představy.
Nss opřel rozhodnutí o této námitce o tyto úvahy:
Obecné školy na Moravě jsou podle národnosti české a německé organisovány tak, že zásadně děti národnosti české patří do české, děti národnosti německé do školy německé, v obcích pak, kde jsou školy obou jazyků, nepřísluší rodičům nebo vychovatelům právo volby, do které z obou škol dítě chtějí dáti, nýbrž jsou povinni dáti je do školy zřízené pro národnost, které dítě náleží (srov. nález shora uvedený). Této povinnosti mohou rodiče býti sproštěni jen ze zvláštních důvodů školskými úřady, které o příslušné žádosti rozhodují se zřetelem na účel pedagogický a poměry školy, aniž rodičům přísluší právní nárok, aby dítě bylo ponecháno v jiné škole, než která podle národnosti jest jeho školou povinnou.
Zbývá proto pouze otázka, zdali František W. jest národnosti české, tudíž právem byl přikázán české škole.
Otázka, jaké národnosti dítě jest, jest otázkou skutkovou; v případě pochybnosti dlužno národnost zjistiti objektivními znaky, které dlužno vyšetřiti podle všeobecných zásad řízení správního zejm. zásady slyšení stran. Takovými objektivními znaky jsou vedle znalosti jazyka místní a rodinný původ dítěte, mateřský a obcovací jazyk jeho a jeho rodiny, vystupování v denním životě, společenské a jiné styky rodinné a pod. Pouhá znalost určitého jazyka není za všech okolností průkazem příslušnosti dítěte k národnosti téhož jazyka.
Ve sporném případě žal. úřad zjišťuje, že dítě František W. jest národnosti české, neuvedl, o které skutečnosti se při tomto závěru opřel; ze spisů zřejmo zejm. ze zprávy okresní politické správy z 9. prosince 1921, že otec dítěte byl Čech, ze sdělení místního školního výboru v Ž., že též Marie W. jest národnosti české, ze zprávy četnictva, že Marie W. i František W. ovládají jazyk český a že Frant. W. chodil v P. do české školy. Okolnost, že dítě umí poněkud česky, že chodilo do české školy a že otec jeho byl národnosti české, st-lka sama doznala — přes to. však tvrdila, že dítě jest národnosti německé, uvádějíc, že se otec o dítě a celou rodinu po léta nestará, že ona a její matka — která vůbec česky neumí — jsou národnosti německé, že babička vychovala dítě německy, že v rodině a domácnosti se mluví výhradně německy — což také četnictvo potvrdilo. Podle popisního archu ke sčítání lidu jsou st-lka, její děti i její matka německé národnosti.
Dlužno přiznati, že pravidelně národnost rodičů a při smíšených manželstvích národnost otce jest rozhodna pro národnost dítěte; vzchází však pochybnost, zdali pravidlo to platí také, když otec rodinu opustí, poj léta se o ni nestará, zejména neurčí, které národnosti dítě má náležeti. Nař. rozhodnutí zjišťujíc národnost Františka W. hledělo patrně jen k tomu, že otec jeho jest národnosti české, nepřihlížejíc k tomu, že i otec i dítě mohli národnost svou změniti a neuvažujíc shora vytknuté skutečnosti, ze kterých možno souditi, že dítě jest národnosti německé. Také nebylo vyšetřeno, z jakého důvodu dítě chodilo do české školy v P. a byla-li v P. tehdy vedle české školy také německá veřejná obecná škola.
Skutková okolnost, že dítě Frant. W. jest národnosti české, není podle toho dostatečně zajištěna a vyšetřena, zejména nejsou vysvětleny rozpory mezi tvrzeními shora uvedenými, pročež bylo uznáno podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 1514. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 52-55.