Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 74 (1935). Praha: Právnická jednota v Praze, 706 s.
Authors: Veselý, František Xaver
= Všeobecný slovník právní, sv. 3
PDF
Policie honební.
331

Policie honební.


I. Pojem a význam.


Policie honební jest souhrn všech zákonných předpisů, které vydány byly v zájmu honby, na ochranu práv vlastnictví honebního, jakož i na ochranu zemědělství a orby. Policie honební obsahuje tedy zákonná ustanovení o obmezení stavu zvěře, o zamezení škod zvěří působených, o náhradě škod těchto, předpisy proti pytláctví, dále nařízení na ochranu plodin, stanovení času, po který dlužno šetřiti zvěře z důvodů národohospodářských, posléze předpisy o způsobu honby a zákazy lečí; zákazy tyto mají za účel zameziti trápení zvířat. Podstatnou částí policie honební jest též trestní právo policie honební, organisace příslušných úřadů a řízení, které tu má průchod. Již patentem ze dne 28. února 1786 byly vydány předpisy policie honební, k nimž přibyla znenáhla celá řada zvláštních zákonů a nařízení pro jednotlivé korunní země (viz čl. Právo honební).

II. Podstatná ustanovení

policie honební jsou:
Každý držitel větší nebo menší honitby má právo nasazovati v lesích, polích nebo křovinách bažanty, honiti zajíce a jinou zvěř ve svém okresu, pokud se tím nepoškozuje jakákoli držba pozemková. Chytání ptactva s právem honebním není spojeno; každý může však chovati ptáky na svém pozemku i na cizím, pokud k tomu vlastník dá své svolení (výnos min. vnitra ze dne 10. července 1854 č. 13247). Černá zvěř (divocí vepři) smí se chovati jen v uzavřených oborách, z nichž uniknouti nemůže. Postihne-li ji kdo mimo oboru, může — jakož i vlky a lišky — každý zabiti. Než přivlastnění černé zvěře osobou třetí jest zakázáno a zakládá krádež na újmu osoby k honbě oprávněné (rozh. kas. dvoru ze dne 21. května 1883 č. 553). Každý držitel honitby jest oprávněn honiti ve svých okresích i zvěř přebíhající a zvěř ocitnuvší se v jeho okresu všemožným a libovolným způsobem chytati, stříleti nebo jinak usmrtiti. Právo ku přivlastnění přísluší pánu honitby i co do zvěře toulavé (rozh. ze dne 4. září 1877 č. 116). Každý vlastník pozemků jest oprávněn ohraditi své pozemky, lesy i luka tyčemi nebo ploty v jakékoli výšce, nebo vyházeti příkopy, aby tam vnikati nemohla zvěř a zamezila se škoda z toho vznikající. Každý jest oprávněn jakýmkoli způsobem vyháněti se svých polí, luk i vinic zvěř; poškodí-li se při tom nějaký kus zvěře nebo zahyne-li, nemá držitel honitby práva žádati za to náhrady. Ustanovení toto neplatí však při lukách; držitel honitby jest však povinen nahraditi škodu honbou způsobenou vlastníku jakéhokoli pozemku (rozh. ze dne 17. května 1879 č. 492). Na osení, na osetých pozemcích jakéhokoli způsobu a před skončením vinobraní ve vinicích nesmí ani držitelé honitby ani myslivci pod žádnou záminkou honiti, nebo hledati se stavěcím psem zvěř, ani pod záminkou, že se chtí podívati na vejce a hnízda bažantů a koroptví. Každá škoda honbou způsobená musí se dle skutečných rozměrů ihned nahraditi buďto in natura nebo na penězích. Najde-li kdo zabitou zvěř, nesmí si jí přivlastniti; vůbec trestá se jako krádež každé přivlastnění cizí zvěře jakéhokoli druhu. Psi určení k honbě nesmí býti zabiti, jsou-li na cizí půdě nebo pozemku dopadeni.
Všeobecně má se zachovati určitá doba, po kterou šetří a chová se zvěř — dle zákona honebního pro Čechy od 1. února do 31. července — a v době této zakázáno jest zabíjení a chytání zvěře, jakož i vybírání vajec ptactva, kterého šetřiti se má. V této době určené k šetření a chovu zvěře lze výjimečně zabíjeti jen určité druhy zvěře, jako ku př. všecky dravce, lesní sluky, tetřevy, tetřívky, jeřábky, divoké kance, kachny a pod. Chytání zvěře — vyjímaje dravce — pomocí ok nebo jam jest zakázáno. Pronásledovati postřelenou zvěř do cizího revíru připouští se jen s dovolením dotyčného pána honitby. Každý má právo užívati klapaček, postaviti strašáky a zříditi ploty k tomu cíli, aby zvěř odehnal od svého pozemku, nebo plašiti ji výstražnými výstřely z vinic neb ovocných zahrad. Vlastníci psů mají péči míti o to, aby psi neslídili v cizím obvodu honebním.

III. Ustanovení trestní a řízení trestní.


Přímo bdíti nad ustanoveními zákona honebního a zabraňovati i oznamovati přestupky zákona toho jsou povinny: četnictvo, okresní a obecní orgány bezpečnostní a služebný personál pod přísahu vzatý a ustanovený k dohledu nad honbou. Tresty ukládá příslušný politický úřad; přestupky zákonů honebních trestají se pokutami peněžitými. Přestupky způsobu toho jsou: zneužití honebního lístku, výkon honby bez honebního lístku, vstoupení do cizího revíru bez přivolení dotyčného pána honitby a pod. V případu nedobytnosti zaměniti jest pokutu peněžitou v trest vězení. Vydobyté peněžní pokuty plynou do místního fondu chudinského těch obcí, kde trestný čin byl spáchán. Trestnost přestupků policie honební promlčuje se (dle českého honeb. zákona) ve 3 měsících od spáchaného přestupku, nebyl-li pachatel mezi tím pohnán k zodpovídání. Kromě přisouzených pokut vyhrazeno jest držitelům půdy právo na náhradu škod způsobených a honbou.
Citace:
STEINER, Robert. K pojmu smíru v §§ 17 a 18 zákona o ochraně cti. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1937-38, svazek/ročník 2, číslo/sešit 8, s. 249-256.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).