České právo. Časopis Spolku notářů československých, 6 (1924). Praha: Spolek notářů československých, 84 s.
Authors:

Z ciziny


Krvavý čin důstojníkův.


Před porotním soudem v Palermu v Italii zodpovídal se poručík Antonio Fischietti, ve válce za statečnost mnohonásobně vyznamenaný, z vražedného útoku na svou ženu, tchýni a švakrovou. Se svou pozdější chotí, která byla učitelkou jazyků, seznámil se Fischietti po prvé v kostele a již při této příležitosti se do ní vášnivě zamiloval. Po válce slavili svůj sňatek a bydlili prozatím u matky mladé paní.
Povahy obou manželů se však velice různily a často docházelo mezi nimi k hádkám a různicím, kterým neučinilo přítrž ani narození roztomilého synáčka. Věci dospěly konečně tak daleko, že Fischietti se rozhodl opustiti společnou domácnost a ubytovati se v kasárnách. I potom však navštěvoval svou rodinu velmi často.
Při jedné své návštěvě učinil své ženě návrh, aby se s ním odstěhovala do hotelu. Ona však prohlásila, že musí se o tom poraditi se svou matkou, která však položila si podmínku, že se jí Fischietti musí nejprve omluviti a požádati ji za dovolení, aby její dcera s ním mohla jíti. Důstojník to rozhodně odmítl a došlo k hádce, při níž tchýně počala zeťovi nadávati. Ten náhle v prudkém vzrušení vytáhl svou opakovací pistoli a vystřelil na svou ženu, na svou tchyni a na švagrovou, která právě držela na loktech jeho dítě.
Poranění, která utrpěla tchyně, byla tak těžká, že jim zraněná podlehla, kdežto paní Fischiettiová i její sestra se ze svých poranění uzdravily. Při nynějším přelíčení učinila choť obžalovaného, slyšená jako svědkyně, velmi špatný dojem na porotce i na obecenstvo, kdežto poručík Fischietti získal si přízně předložením dokladů o svých válečných vyznamenáních. Porota přiznala mu zmatení smyslů a tak za hlasitého souhlasu obecenstva byl soudem osvobozen.
br.
Citace:
X.. Revise občanského zákoníka pro Československou republiku. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1924, svazek/ročník 6, číslo/sešit 2, s. 14-15.